
Olízla jsem obálku a zalepila.Na vrchní stranu jsem napsala její adresu a trochu zoufale jsem si povzdechla.
"Jdu hodit dopis na poštu!" hejkla jsem na rodiče, kteří byli natolik zažraní do hádky, že ani nezpozorovali, že odcházím. Momentálně se hádali kvůli tomu, kdo bude dávat nádobí do myčky. Je tohle normální? Hádají se už kvůli každé pitomosti, nemluvně o tom kdo si půjde jako první lehnout do postele.
Cestou na poštu, která byla jen tři bloky od našeho domu jsem si užívala slunečného dne. Aspoň tohle počasí mi zlepšilo náladu, protože moc často se tohle nestávalo.Přemýšlela jsem nad tím, jak mi chybí Adele, Londýn, bývalá střední škola, London Eye a ty přehnané ceny ve Fast Foodu. Zatímco já tvrdnu v historickém a kulturně založeném městě Liverpool.
Trochu se Vám představím.To hlavní a většina středoškoláků ba i žáků základní školy, je alergická právě na školu, učení a učitele. Tak to mám i já. Nejsem vůbec podezíravá a každému hned uvěřím. Prostě naivka, jak vyšitá. Jsem také hodně tolerantní a mírumilovně přátelská. Nesnáším lži a jsem nepořádná, co se týče mého pokojíčku. Čisto tam mám, ale občas se za sebe stydím, když vidím ležet špinavé ponožky u postele.
Mám dlouhé blonďaté vlasy, které se jemně vlní. Mám dlouhé nohy, které mi již několikrát pomohly kvalifikovat se v závodním běhu či skoku do dálky a výšky. Nejsem úplně rovná a jako každá normální dívka mám i já boky. Vlastně se ale úplně zazdí při mém poprsí. Není extrémě velké, ale na mých 17let mám 90-60-90.
Další dny jsem dělala to samé, jako vždy. Cestou ze školy jsem se loudala, abych nemusela ještě poslouchat hádky. Do večera jsem se snažila učit a takle to šlo tři dny. Jednou jsem se vrátila ze školy a na mé posteli ležel dopis. Podle písma jsem poznala, že to Adele nepsala, ale bylo to posláno z její adresy.
Ještě více jsem byla překvapená z toho, co v dopise stojí.


















Máš smůlu Hawaii-girl♥ :D Jsi v Honeys :)
A teď jdu na povídky !:D Už se těším na tu s Haroldem :) A je mi jedno, že jsem Letters četla jdu na ní znovu :D