
Ta paní se zvedla a na ústech měla úsměv. Protočila jsem oči. Zajímalo by mě, co jí navykládala za blbosti.
,,Hej Cloe, posloucháš mě?" před očima mi přelétla ruka.
Cukla jsem sebou ,,Jo."
,,Chceš za kartářkou?" podivně, ale zároveň překvapeně se na mě podívala.
,,To čekej. Nikomu takovému nevěřím." odvětila jsem a udělala jsem krok. Neplánovaný krok, který ovšem směroval k malému stolečku pod plátěnou a zdobenou stříškou.
Jakoby mě k ní něco táhlo. Můj vyděšený a upjatý pohled zaznamenala paní staršího věku se snědou pletí. Měla dlouhé černé vlasy svázané do jednoho velkého copu a na hlavě lehký barevný šátek.
,,Jo to vidím. Tak jdem!" popadla mě Molly za loket a už mě táhla k té kartářce.
Kartářka se na mě znovu podívala a bez jakéhokoliv pohledu stranou začala míchat karty. Než jsem se nadála, tak jsem seděla na proti ní.
,,Krásná noc, že?" prohodila a začala karty vykládat bezobrázkovitou stranou navrh.
,,Jop..jak se jmenujete?" zeptala se Molly a hleděla na kartářku.
Nevím proč, ale nemohla jsem mluvit. Jakoby mi někdo držel ústa. Tupě jsem zírala do očí té kartářky a vždy, když zaznamenala můj pohled - uhla jsem.
,,Nemám jméno, ale.." umlčela se a svým prstem na mě ukázala: ,,..ty máš příběh, Cloe."
,,Dobrý. Co to tu dělám a jak znáte mé jméno?" nedostalo se mi odpovědi.
,,Jdem!" zavelela jsem a chtěla jsem se zvednout, ale Molly mě chytla za rameno a silou mě posadila znovu na mojí zadnici.
,,Aspoň bude sranda." řekla přes široký úsměv.
,,Děvče." věnovala kartářka rychlý pohled Molly. Úsměv jí úplně zmizel.
,,Oká, co o mě potřebujete vědět? Víte, aby jste mohla začít s tím..s tím.." jak to jen nazvat?
,,Buď klidná! Šla jsi sem pod vlivem úplňku. Sám Měsíc ti tuhle cestu vybral a tím mi ukázal, jaká jsi. Znám tě už od prvního pohledu."
,,Blbost. Pod vlivem měsíce?" uchechtla jsem nad touto stupiditou.
,,Ššš Cloe..ta paní ví co mluví." řekla Molly. Mluvila na mě, jak na malé dítě.
,,Děvče." stejně jako před tím. Rychlý pohled a Molly mlčela.
,,Já ničemu takovýmu něvěřím. Je mi líto." pokrčila jsem rameny a znovu jsem se chtěla zvednout.
,,Poznáš muže jak se patří." řekla a já si zase sedla. Nevím proč.
Věnovala mi úsměv a otočila druhou kartu. Byl na ní nějaký rytíř, který ukazoval mečem k měsíci. Zaostřila jsem pohled - ten rytíř měl svoje brnění od krve.
,,Bude to vytrvalý, chytrý, statečný, ale pošetilý a rozumný muž. Hodně srandovní a hlavně zkoumavý." pousmála se.
Pokrčila jsem znovu ramenem a protočila oči.
Když otočila třetí kartu, tak jsem se znovu podívala. ,,Hmm." vydala ze sebe kartářka a otočila další kartu.
,,Co ta karta říkala?" zeptala se Molly. Chtěla jsem se zeptat na to samé.
,,Děvče."
,,Jo! Už mlčím." trošku zklamaně přiznala Molly. Musela jsem se pousmát.
Na další kartě byla nahá těla. Muž a žena, kteří spolu provozovali sex. Vycházel z nich nějaký kouř nebo mlha a v ní bylo jasně vidět, že místo ženy je muž a místo muže je žena.
,,Ten chlapec budeš ty a On bude ty."
,,Pecka!" vyjekla Molly a hned na to si rychle zakryla pusu svojí dlaní.
,,Ale už!" kartářka jí jemně okřikla a v tom přišel příjemný, mrazivý vánek.
Na další kartě byl čtyřlístek, ale jeho listy byly špičaté. Na obrázku byl znovu měsíc a v dolním pravém rohu byla dívka, která pláče.
,,Budeš tu situaci nenávidět, ale náramně si to užiješ."
,,Chcete mi tvrdit, že nějakou nadpřirozenou silou se převtělím do kulčičího těla a on zase do mě?"
,,Napínák!" zase Molly.
Kartářka bouchla do stolu: ,,Prosím, už mlč!"
,,Už musíme jít!" řekla jsem a rychle jsem Molly popadla za zápěstí a táhla jsem jí pryč. Ušly jsme asi pět metrů a já se otočila. Chtěla jsem se ještě jednou podívat na tu kartářku. V ruce držel nějakou kartu. Usmála se a kývla do vzduchu. Jakoby říkala 'Pozor!' a nebo 'Teď!'.
Rychle jsem se otočila a v tom jsem do někoho narazila.
Z pohledu kartářky:
,,Už musíme jít!" řekla Cloe a odešla i s tou ukecanou holkou Molly.
Nevěřila mi ani slovo, avšak nedivím se jí. Takhle karty vyšly jen mé babičce před sto lety.
Otočila jsem ještě poslední kartu, která zůstala ležet na stole.
V pravém rohu byl Měsíc v úplňku a v druhém rohu Slunce. Postupně se spolu střetávali. Pod nimi stál rytíř, který vypadal že se zlobí.
Podívala jsem se na odcházející dívky. Cloe se náhle otočila. Vyděla jsem ten její vyděšený pohled. Něco naše pohledy spojovalo. Cítila jsem tu magii mezi námi.
Přála jsem Cloe hodně štěstí a mladíkem, který do ní narazí právě..'Teď!'
Cloe vypráví:
,,Neumíš koukat, kam šlapeš?" vyhrkl naštvaně a pokračoval se svojí bandou dál v cestě. Šli také ke kartářce. Ani jsem nějak nereagovala na jeho slova a poprosila jsem Molly jestli by jsme nemohly jít domů.
Doma nikdo nebyl. Táta s mámou pořád pracují a ke všemu ještě ve stejné firmě. Dnes jsou na nějakém večírku mimo město a to znamená, že domů se vrátí až další den. Teprve až když jsem byla vykoupaná, tak jsem si vzpoměla, že jsem nezamkla. Byla jsem tak líná, že jsem nebyla schopná sejít schody a jít zamknout. Stejně se sem nikdo nevloupá. Když jsem usínala v hlavě jsem slyšela hlas kartářky a to co mi řekla. Jaká to blbost.
V noci mě probudilo volání záchoda. Šla jse vykonat potřebu, ale něco mi říkalo ať jdu zamknout.
Sešla jsem tedy pár schodů a šla jsem do haly. Než jsem zamkla, tak jsem otevřela dveře. Na ulici se někdo pral. Bylo zajímavé jak nějaký kudrnáč dostává na hubu.
Sledovala jsem tu show a když skončila, tak všichni odešli. Na zemi ovšem zůstal ležet ten kluk.
,,Jsi v pohodě?" zakřičela jsem.
,,Vypadám tak?" dostalo se mi slušné odpovědi. 'Na blbou otázku, blbá odpověď ' pomyslela jsem si.
Vyšla jsem před dům a šla rovnou k němu.
,,Jsem Cloe." podala jsem mu ruku na pozdrav.
,,Já jsem Harry." chytl se mé ruky a chtěl pomoc nahoru. Jak šlechetné.
,,Hele nejsi ty ta, co do mě strčila?" zeptal se a něco lovil v kapse.
,,Možná. Pokud ty seš ten idiot, co hned vybouchne." reagovala jsem s čistou hlavou.
,,Jo to sem já." pousmál se, ale moc mu to nešlo. Měl natrhlý ret od rvačky.
,,Nechceš jít ke mě? Ošetřím to." namítla jsem.
On se začal zběsile smát a evidentně mu bylo jedno, že mu teče všude krev. I přes bolest úst se smál.
,,Jedna blbá kartářka mi řekla, že mě k sobě domů pozve děvče, aby mi setřela krev z tváře."
,,Tak to seš na tom dobře. Mě zase řekla.." umčela jsem se. Když se smál jeho předpovědi a že se naplnila, tak co by dělal až bych mu řekla tu svou? Počural se? Stačí, že zněj teče krev.
,,Co?"
,,Nic." protočila jsem oči a pomáhala jsem mu v chůzi ke mě domů.
,,Prej nic." zašeptal uraženě a pokulhával. Ignorovala jsem ho a hned jak jsme byli v domě, tak jsem zamkla.
,,Nebojíš se?" zeptal se a posadil se suveréně na gauč.
,,Čeho?" ptala jsem se já a šla do skříňky, kde má být lékárnička.
,,Že tě třeba zabiju?" záhadně položil řečnickou otázku.
,,To jako ty? Vždyť tě zbil kluk, co vypadal na třináct." odvětila jsem a vytáhla jsem lékárničku.
,,Nebo znásilním." řekl, když jsem si sedala na gauč. Jedno obočí měl nahoře a trpělivě čekal, co řeknu. Tak jsem ho ignorovala, protože jsem se topila v jeho zelených očích.
Popadla jsem desinfekci a tampónky. ,,Ve filmech se říká 'teď to štípně', tak já říkám 'hlavně nekřič'!"
Položila jsem tampónek na jeho líce a pomalu ošetřovala. Jen zasyčel a zkousel si ret.
,,Tak a teď.."
,,Jak ošetříš ty mé dokonalé rty?" přerušil mě. Musela jsem se usmát a věnovala jsem mu vybízivý pohled. Díval se na mě stejně a okamžitě, jak se začal přibližovat - odtáhla jsem se.
,,Chceš tam taky desinfekci?" překvapeně jsem se zeptala, protože bych chtěla vidět, jak křičí bolestí. Na druhou stranu mi bylo jasné, že to nechce.
Zhluboka se nadechl a v tu ránu mě povalil na gauč.
,,Co to děláš? Slez ze mě!" bránila jsem se a musela jsem zavřít oči. Dívat se na něj mě lákalo ho políbit.
Po nějaké době ticha jsem si začala hrát s rty. Držela jsem tak smích, který chtěl ven. On si pro změnu začal hrát s mými vlasy. Cítila jsem, jak se ke mě přiblížil. Jeho teplý dech mě hřál na krku, na bradě, ústech, tváři.
Donutilo mě to otevřít oči. Byl tak blízko a díval se na mé rty. Měl krásné zelené oči.
,,Smím?" tiše zašeptal a jeho pohled sklouzl znovu k mým rtům.
,,Musíš se ještě ptát?"
V tom už jsem cítila, jak se vpil do mých rtů. Na dvě-tři sekundy.
,,Au!" podíval se na mě, jak když bych mu zlomila srdce.
,,Ty si kousl mě!" oponovala jsem a začala jsem se smát. On si zatím přejížděl ukazováčkem po spodním raněném rtu.
,,Nekousl. Nikdo nikoho nekousl. Bylo to.." zamyšleně se umlčel a vstal ze mě.
'Paráda a teď už nic nebude!' pomyslela jsem si.
,,..jako když by jeden z nás byl připojený na nějaký elektrický produ nebo něco takovýho a dostali jsme ránu."
To jsem se začala úplně smát.
,,Co jsi říkal, že máš s fyziky?" poté jsem se zvedla. Všimla jsem si, že nejsou zatažené závěsy u okna. Když by jsme spolu spali, tak by nás mohl někdo vidět.
Když jsem stála u toho velkého okna, jakoby mě něco vzalo mimo realitu. Dívala jsem se na Měsíc a mé nohy byly obrostlé kořenami, slyšela jsem zpěv ptáků, ale žádného jsem neviděla. Z tmavého nebe padaly květiny a Slunce se mělo každou chvilkou střetnout s jasným Měsícem.
Lenivě jsem zatáhla závěsy a přerušila tak kontak s ulicí, lidma venku a Měsícem.
,,Zkusíme to znovu?" zašeptal mi do ucha Harry a letmo se dotýkal mých boků.
,,Nesmíš mě ale kousat!" vtipkovala jsem a otočila jsem se. Stáli jsme tváří v tvář a já viděla ty malé jiskřičky v jeho očích.
Pomalu mě políbil. Avšak nechala jsem otevřené oči. Pobaveně jsem se dívala všude možně a zároveň jsem mu jemné polibky oplácela. Čekala jsem na ten jeho elektrický proud, ale nic se nedělo. Zavřela jsem oči a své ruce jsem omotala okolo jeho krku.
Jeho ruce sjížděly pořád níž a níž až mě chytl pod zadečkem a vyhoupl mě. Mé nohy přesměrovaly k jeho bedrům, kde jsem je omotala. Začala jsem se mezi polibky usmívat a on se oddálil. Mezi fázovanými polibky šeptal: ,,Vynesl-bych-tě-nahoru-do-pokoje, ale jsi těžká jako prase."
,,Kecáš!" odtrhla jsem se od něj, tak že mě musel více chytit abych nespadla.
,,Co myslíš?" usmál se a povytáhl jedno obočí.
,,Dej mě dolů a padej!" začala jsem sebou škubat a vztekala jsem se. Tohle prostě podělal.
,,Šššš.."
,,Harry!" vykřikla jsem rozlobeně.
,,Tak kde máš ten pokoj?" na jeho tváři se vykouzlil široký úsměv.
,,Seš hajzl!" pronesla jsem rozplívavě mezi zuby a políbila ho.
,,Jo já vím." šeptal mezi našemi polibky.
,,Druhý dveře z leva." špitla jsem na zpátek.


















1. Když by vypadal jako Harry tak néé asi :D :D
2. Já si myslim že se naplní to co jí řekla ta kartářka :D
3. Ptej se ještě :D Jasně že líbí nejvíc mě dostalo ,,Vynesl-bych-tě-nahoru-do-pokoje, ale jsi těžká jako prase." :D :D Já bych mu jí napálila i když bych byla tunová hrošice :D To je tak nezdvořilý :D :D