
,,Dobalej poslední věci a odjížděj." řekl a zamkl za sebou dveře.
Jak jsem se přestala točit, tak se mi začala motat šíleně hlava. Připadala jsem si, jako když bych byla minimálně pětkrát za sebou na centrifuze.
,,Jsi v pohodě?" zeptal se Harry trošku ustaraně a šel ke mě. Chytl mě za rameno a já se o něj opírala.
,,Nikdy mi to nevadilo." řekla jsem a držela jsem si čela.
,,To bude asi tím, že já nejsem zrovna velkej fanda kolotočů." pokrčil ramenem a věnoval mi úsměv. 'Takže už se na mě nezlobí?' pomyslela jsem si, ale raději jsem se nezeptala.
,,Zapoměla jsem, že jsem v tvém těle." usmála jsem se a zvedla jsem se.
,,Až odjedou, tak půjdem teda chci říct, půjdu k tobě?" zeptala jsem se a Harry nesouhlasně kroutil hlavou.
,,Až odjedou, tak se půjdeš najíst a pak by bylo dobrý, když by ses stavila doma, ale upozorňuji, že je to trochu moc.." umlčel se a otočil se ke mě zády ,,..riskantní, když o mě a mé rodině vůbec nic nevíš." špitlavě dodal.
,,Tak mi něco řekni. Dokud je čas." odvětila jsem a posadila jsem se na postel. Ukázala jsem rukou, aby si Harry sedl vedle mě a on tak učinil.
,,Až se tě bude můj nevlastní táta ptát, jak se těším do třeťáku, tak řekni, že strašně moc a nemůžu se dočkat." řekl a přitom si mnul ruce a díval se na své (mé) prsty.
,,A on se bude ptát už v červenci?" zeptala jsem se překvapeně. Harry jen kývl a mlčel.
,,A proč?" zeptala jsem se.
,,Protože.." zvedl se a podíval se mi do očí ,,..si myslí, že studuji obor jaký mi sám vybral. Nejsem jeho vlastní syn, ale chce abych šel v jeho stopách. Máma při něm stojí, takže ona o tom taky neví." řekl to trochu smutně, což mě překvapilo. Nejvíce jsem však byla překvapená ze slov: 'myslí si, že studuji obor jaký mi sám vybral'.
,,Ale ty nestuduješ to co on chce, že? Co studuješ?" položila jsem opatrně otázky. Během tak krátké doby, co se "známe" jsme se stihli už dvakrát hádat.
,,Studuji na umělce. Baví mě zpívat a myslím si, že to i umím. Rád se předvádím, takže divadlo je pro mě jak dělané. Nedokážu si představit, že bych studoval ekonomii a seděl někde v kanclu nebo byl šéf nějaké firmy." pluvil velmi plynule a každé slovo, co řekl se mi vrylo do paměti. Zněl tak nesměle, ale přitom šťastně.
,,A není tahle škola náhodou placená?" namítla jsem další otázku. Když jeho rodiče nevědí, co studuje, tak kde na to bere peníze.
,,Právě že je." vzdychl.
,,A bereš na to peníze kde?" zeptala jsem se. Harry si opět sedl vedle mě a zíral na své (mé) prsty.
,,Mám konto. Takže místo toho, abych utrácel jako každej teenager, tak šetřím na školu. Rodiče mi dávaj každej týden 100liber a myslí si, že mi platí cestu do školy a zpátky plus, že mi dávaj na jídlo a podobný hovadiny. Než se budeš ptát na další věci, tak by jsi měla vedět, že ten kluk co mě zbil před tvým domem je Josh, kterýmu jsem údajně rozbil vázu po babičce a on po mě chce plnou hodnotu té vázy, aby jí stihl koupit dřív než se jeho máma vrátí. Jenže já nemám tolik peněz, abych se z toho dostal ven. Byl zázrak, že jsem šel vůbec na tu pouť." poslouchala jsem každé slovo, co říkal. Někdy mi věnoval pohled, který byl smutný. V jeho očích se lesklo světlo, které pronikalo skrz okno do mého pokoje. Bylo mi ho líto a čím dál víc jsem měla mnoho otázek na které jsem se chtěla zeptat.
,,Tohle jsem tedy opravdu nečekala." na nic jiného jsem se nezmohla. Připadala jsem si jako nesoucitný člověk.
,,Hmm." broukl a vstal.
,,A kolik dlužíš za tu vázu? Přeci ti dávaj rodiče nějaké peníze a máš to konto." vysypala jsem ze sebe a vstala jsem také.
,,Momentálně mi nic nedávaj. Není škola. Když za nima přijdu jestli by mi nedali nějaké prachy, tak řeknou, že mám ten účet, ale z něj moc vybírat nemůžu, když platím školné i o prázdniny." jedno slovo za druhým jelo a jelo. Přišel mi, že si hraje na chytrouška, ale to bude asi tím, že o tom s lidma asi moc nemluví.
,,Ptám se kolik po tobě chce ten Josh za tu vázu?" zněla jsem trochu panovačně. Harry se na mě podíval a znovu nesouhlasně kroutil hlavou. Zjevně mu došlo, co chci udělat.
,,Nebudeš to za mě cálovat, jasný! To je můj problém! Já bych mu těch 500liber klidně dal, ale musím si platit tu školu a ještě plno dalších věcí. Raději dostanu na držku než aby mě vyrazili ze školy, že neplatim. Ty dva roky tajení mi za to stály a ty další dva budou taky!" řekl rázně a přesvědčeně. Kartářka se opravdu nepletla v tom, že kluk kterýho poznám bude vytrvalý, chytrý a rozumný.
,,Chtěla jsem ti jen pomoct. My máme peněz hodně." věnovala jsem mu líbezný úsměv, abych ho přesvědčila, ale jak jsem viděla jeho výraz na tváři, tak mi došlo, že jsem to pokazila.
,,Slečna bohatá." řekl uraženě a odešel z mého pokoje. Stihla jsem jen zašeptat: ,,No tak počkej." ale on bouhl dveřmi a zmizel.
Harry vypráví (v těle Cloe):
'Nebudu ze sebe před nějakou holkou dělat chudáka!' vztekle jsem si opakoval v duchu zatímco jsem scházel schody do haly.
,,Prcku, tak mi jedem." skočil mi do cesty pan Evans a silně mě objal. Objetí jsem mu vrátil, jak jen to šlo.
,,Zavolámě ti, budem ti volat, na výkendy možná možnááá přijedem domů." smutně na mě mrkla paní Evansová a také mě objala. Pomohl jsem jim s taškama do auta a mával jsem, jako o závod.
,,Konečně odjeli!" zašeptal jsem sám pro sebe a šel jsem znovu do domu. V kuchyni už byla Cloe a právě si vyndavala z ledničky býlí jogurt.
,,Můžeš.." umlčela se a věnovala mi pohled.
,,Nemusíš se mě bát." odvětil jsem bez úsměvu.
,,Hmm, tak mi podej prosím tu pixlu v té skřínce za tebou." učinil jsem, jak řekla. Všiml jsem si, že je tam nějaká směs sušeného ovoce a kousků čokolády. Podal jsem jí pixlu a ona si trošek nasypala do jogurtu v misce.
,,To ti bude stačit?" řekl jsem ustaraně a sedl jsem si naproti Cloe ke stolu.
,,Jo bude." odpověděla v rychlosti a do pusy dala první lžičku.
,,Mmm..za to před tím se omlouvám." řekla po minutě ticha během kterého jsem sledoval, jak jí.
,,Nepotřebuji tvojí pomoc ani nikoho jinýho." odpověděl jsem a podíval jsem se na hodiny v kuchyni.
,,Až to dojíš. Budeme moct jít?" zeptal jsem se. Věnovala mi pohled a na spodním rtu měla kousek jogurtu. Olízla si ret a kývla.
,,Ty chceš jít taky?" zeptala se ona a do pusy si dala poslední lžičku.
,,Musím ti ukázat, kde bydlím. Počkám před domem." zvedl jsem se od stolu a vzal jsem misku s lžičkou a odnesl jsem to do myčky.
,,Udělala bych to sama." reagovala a vstala také.
,,Divil bych se kdyby ne." mrkl jsem a ona se na mě usmála.
***
Než jsme vyšli, tak jsem se byl ještě převléct, jak mi bylo poručeno. Cloe mi vybrala nějaké džínové kraťasy a bílé tílko s výstřihem, kde byl červený nápis 'loves my boobs' čemu jsem se musel smát. K tomu mi dala červené conversky, které měla popsané bílou nebo černou lihovkou.
Rozhodli jsme se, že to vezmem metrem a budem se snažit, aby nás spolu lidi neviděli. Ona seděla tři sedačky ode mě a když jsme vyšli z metra, tak šla za mnou. Došli jsme až ke mě před dům. Jen jsem ukázal rukou, že může jít a utíkal jsem na druhou stranu silnice, kde byla lavička. Během cesty jsme vůbec nemluvili, takže jen doufám, že se jí povede dobře.


















1) Nějaký problém, tam asi bude, ale mohlo by se jí to povést!!
2) Asi jo
3) Určitě ;)