
,,Můžeš mi prosím zapnout tu podprsenku? Tu tvojí na tvém těle!" zeptal se, jakoby se tady nic nedělo a sundal si tričko. Přišla jsem tedy k Harrymu a zapla jsem podprsenku.
,,Ty neumíš zapnout podprdu? Vždyť seš kluk." prohodila jsem ledabyle a začala jsem hledat klíče od mého pokoje. Není bezpečné, aby sem vtrhla máma a našla nás tady. To by pak vedlo k tomu, že by vyhodila vlastní dceru z baráku v těle Harryho.
,,Právě že jsem kluk!" řekl a zmateně se na mě podíval.
,,A neměl by jsi tohle umět?" namítla jsem a stoupla jsem si naproti němu a ruce jsem založila na prsou.
,,Ne Nymfomanko! Jsem kluk a umím jí rozepnout. To je to jediné co mě na tom může zajímat." mrkl na mě a udělal tu samou pózu jako já.
,,Já nejsem ny-..prostě nejsem! Máma přehání."
,,Nečerti se hned dračice."
Protočila jsem oči a klekla jsem si na bobek. Podívala jsem se pod topení a rozhlédla jsem se i pod postel. Uviděla jsem ten fialový klíč a byla jsem rozhodnutá si pro něj jít.
,,Co hledáš?" podíval se na mě a klekl si na jednu nohu.
Já jsem se natáhla pro klíč ,,Trochu brzo se ptáš." řekla jsem, když jsem vstala a ukázala jsem mu klíč.
,,Musíme si o tom promluvit." řekl a lehl si na mojí postel. Pod hlavu si dal dlaně které spletl.
,,Neříkej. Ty jsi si všiml, že se tady něco děje?" odvětila jsem ironicky a možná do toho lezl trochu sarkasmus. Zamkla jsem pokoj a klíč jsem nechala v zámku. Otočila jsem se, Harry stál u mé postele a ruce měl v bok.
,,Vypadáš blbě." rejpla jsem si do něj.
,,Jo možná, ale je to tvoje tělo." vrátil mi to. Protočila jsem oči v sloup a raději už nemluvila.
,,To děláš vždycky? Protočíš oči, když ti dojdou slova a nebo se bojíš odpovědi?" vyjel na mě a používal při tom gestikulaci.
,,Asi jo." pokrčila jsem rameny a sedla jsem si na židli u psacího stolu.
,,Je to strašný! Tohle tvoje jednání se mi vůbec nelíbí. Od rána seš na mě hnusná a cokoliv řeknu nebo udělám, tak je to špatně." znovu na mě vyjel až jsem se bála, co z jeho úst vyjde příště.
,,Řekla jsem ti, že máš mámě všechno odkejvat a se vším souhlasit!" stoupla jsem si a dívala jsem se mu do očí. Byli jsme od sebe zhruba tři metry.
,,Ále náš Harry jí prostě musel říct, že má halucinace, opravit jí, když řekne Bože, vyhodit jí z pokoje..." než jsem se nadechla Harry mi vzal slovo.
,,Tak promiň, ale běžně jsem v dívčím těle a musím se bavit s lidmi, který neznam. A měl jsem jí snad odsouhlasit, že tady v pokoji máš kluka? Můžeš být ráda, že jsem to takle po ránu vůbec nějak uhrál..."
Křičeli jsme na sebe. Bála jsem se, že přijde máma a najde Mě tady, ale on je tak paličatej. Rozhodla jsem se vzít mu taky slovo.
,,Já taky nejsem.." začala jsem.
,,Mlč! Já mluvim!" křikl na mě.
To jsem na něj jen vyvalila oči a začala jsem nesouhlasně kroutit hlavou.
,,Jsi v mém domě! Klidně můžeš jít!" řekla jsem. Rychle jsem okolo něj prošla a šla ke dveřím.
,,To jako vážně? Vyhodíš mě? Teď, když jsou vaši doma a nevím jak ty, ale já si myslím že z tohodle baráku by si šla ty." pokrčil ramenem. Mluvil tak panovačně a tak chytře, že jsem měla sto chutí ho prohodit oknem.
,,Přestaň bejt takovej! Až naši odjedou, tak vypadneš."
,,Jak myslíš. Jo a ty musíš jít, ale k nám." řekl a lehl si na postel, jako před tím.
,,Nemusim." reagovala jsem rychle.
,,Tak dobře.." doslova vyzkočil z postele.
,,Co?" zeptala jsem se. Vypadal tak rozhodnutě něco udělat. Šel ke dveřím.
,,Půjdu říct "své" mámě.." slovo Své naznačil v uvozovkách.. "..že tu mám jednoho kluka. Asi si vymyslím.."
,,Dobře!" křikla jsem. "Tak já teda půjdu k vám. Dlužim ti to." raději jsem na tváři vykouzlila falešný úsměv.
,,Nesměj se tak." začal se smát a díval se na mě. ,,Poznám svůj falešný úsměv, tak to na mě nedělej."
,,Myslíš, že za to může ta kartářka?" začala jsem a on si mezitím zkoumal nehty. Zkoumal mé nehty, které byly nalakované na motiv britské vlajky.
,,Nemyslim..." umlčel se a dál si prohlížel nehty. Hlavou jsem mu dávala pokyny, aby mluvil dál. "..Vím to." dodal.
,,Co ti včera řekla až na to, že ti nějaká dívka setře krev z obličeje?" ptala jsem se dál.
,,Řekla mi.." zatřásl hlavou a přestal zírat na nehty.
,,Řekla mi, že budu v těle té dívky a ona v mém. Taky mi řekla, že mě zbije jeden kluk.." umlčel se. Nesnáším když se umlčí.
,,No ale nevěřil jsem jí. Smál jsem se tomu." už to vypadalo, že nemá nic na srdci a tak jsem se nadechla, že budu mluvit já.
,,Jo a tohle vše bude trvat měsíc. Od úplňku do úpňku." pokrčil ramenem.
,,No to snad ne! Nebudu v tomhle těle měsíc."
,,A co mám říkat já?" vykulil na mě oči.
Protočila jsem oči. ,,Už to zase děláš." hodil po mě úsměv a já jsem mu ho platila.
,,Takže měsíc no a něco jinýho ti neřekla?"
,,Proč mám mluvit jenom já? Co řekla tobě? Mě už nic neřekla."
,,Mě řekla to samý až na tu bitku a na to, že to bude trvat měsíc."
,,Musíme jít za ní. Musí nám říct jestli se to samo vrátí do starých kolejí nebo jestli tomu musíme nějak pomoct." řekl Harry a zvedl se.
,,Teď nemůžeme jít. Ty tu musíš být do té doby než naši odjedou. Pak můžeme jít." zvedla jsem se k němu. ,,A koukáš moc na filmy." dodala jsem a začala jsem se smát.
,,Co? Proč?" vyhrkl.
,,Musíme tomu nějak pomoct, staré koleje a bla bla bla." gestikulovala jsem a 'bla bla bla' jsem si užívala.
,,Ty to nebeš vážně!" řekl chladně.
,,Ale jo beru! Jen neberu vážně tebe." znovu jsem se začala smát, ale je mu se to opravdu nelíbilo.
Povalil mě na postel. Netušila jsem, že mám takovou sílů. Vlastně nemám, má jí Harry v mém těle.
,,Když by to nebylo blbý, tak bych tě teď za tvoje chování políbil!" šeptal a naše těla držel mírně od sebe. Já měla nohy trošku roztažené mezitím, co Harry jedním kolenem klečel v té mezeře a druhým vedle "mého" pravého stehna.
,,Jo je to divný. Někdo s mím obličejem mě chce políbit." odvětila jsem a pousmála jsem se. Harry se taky usmál a nedobrovolně ze mě slezl.


















Jako jak přepsala?!HEle to neplatí já už stím byla smířená!!! :D