
,,Kruci!" otřela si pusu a rukou stírala mokré části svého oblečení.
Nicole je dospívající dívka, tak je samozřejmné že bude mít twitter. Ovšem, bylo smutné, že se stále snaží přijít na to, jak s ním pracovat. Četla všemožné tweety a všimla si, že tuny lidí zmiňuji skupinu One Direction na kterou ona sama přišla až minulou noc. Všichni spamovali s nějakým twicamem a došlo jí, že jeden z členů té skupiny, ho právě dělá. Nicole ovšem nevěděla, co to twitcam je. Všechny dívky se zdály pěkně naštvané. Hádaly se mezi sebou, co ta druhá řekla a to Nicole zamotalo hlavu ještě víc. Nadávaly si a přitom je jedna z Brazílie a jedna z Anglie. Pokčila ramenem a znovu si do pusy dala lžíci své snídaně.
,,Nechápu to tady!" pronesla a žvýkala své vločky.
Zavřela notebook a tak Nicole přišla o první příležitost dozvědět se, kdo je Niall Horan.
***
Když se převlékla vzala si všechny své dopisy a hodila je do baťohu. Mobil, peněženka, žvýkačky a další potřebné věci už měla ve svém baťohu. Vylítla ze dveří a sedla na kolo.
Bylo to pro ní vzrušující. Dostávat dopisy každý den. Ona je jen normální holka a žije nudný život a najednou dostanete možnost, číst dopisy někoho jiného. Možná trochu strašidelné, ale Nicole si už nedokázala představit, co by dělala, když by dopisy přestaly hodit.
Jízda byla nudná. Přemýšlela, že si koupí nové sluchátka do mobilu, aby mohla aspoň poslouchat písničky. Proto, když jela okolo elektra okamžitě zastavila a kolo opřela to tutéž budovu.
Ich-forma, Nicole:
Vletěla jsem do elektra, jak to jen šlo. Tahle zastávka mě zdržovala. Nemůžu se dočkat až budu číst další dopis. Nicméně, on mi neuteče.
U prodejního pultu stál pohledný asi dvaceti letý kluk. Četl si knížku a v uších měl sluchátka. Byl to úplně obyčejný kluk. Na hlavě měl hnědý rozcuch, ale to je jedno. Přestala jsem se na něj dívat a začala jsem hledat sluchátka do mého Applu.
Došla jsem k pultu a sluchátka položila. Vyrušila jsem ho zřejmě při nějaké důležité a osudové scény v knížce.
,,6$." řekl s úsměvem.
Začala jsem ve svém baťohu hledat peněženku. Během toho se v obchodě začala rozehrávat celkem chytlavá mělodie. 'Hey girl I'm waiting on ya, I'm waiting on ya. Come on and let me sneak you out..' začalo se zpívat. I přesto, že jsem hledala peněženku, tak jsem si ještě stihla podupávat nohou. Divila jsem se, protože nemám ráda popvé zpěváky. Jakmile slyším Justina Biebera, tak mi praskají uši.
,,To si ještě stihnu tu knížku dočíst." poznamenal kluk za pultem. Střelila jsem po něm pohled. Usmíval se, tak aspoň, že nenarážel na to, že jsem spomalená.
,,Já ji mám! Jen bude úplně na dně." řekla jsem.
'Let's go crazy, crazy, crazy
till we see the sun
I know we only met
but let's pretend it's love
And never, never, never stop for anyone
Tonight let's get some
and live while we're young
oh oh oh oh oh oh oh
oh oh oh oh oh oh oh'
Přišla jsem si jako v tranzu. Při jejich 'oh oh oh' se mi v hlavě nehonilo nic jiného, že tyhle slova. Zavrtěla jsem hlavou a konečně našla svojí peněženku. Vyndala jsem šest dolarů a dala mu je. Vzal si je s mírným úsměvem.
,,Jsi odsud?" zeptal se.
,,Teď žiju o kousek dál, ale ještě před týdnem jsem bydlela v tomhle městě." odpověděla jsem. Nedokázala jsem se pořádně soustředit. Ta píseň, dopis a k tomu všemu ještě tenhle celkem pěkný kluk.
,,Já jsem tu nový. Neměla by jsi někdy čas.." utichl a podíval se na mě. Podívala jsem se na něj pohledem 'mluv nebo ser písmenka'.
,,..ukázat mi to tady?" sebejistě se usmál a zavřel svojí knížku.
,,Jo, proč ne." pokrčila jsem ramenem.
,,Tady." podal mi malý lísteček na který právě napsal svoje telefoní číslo s jménem.
,,Andy." podívala jsem se na něj a papírek jsem vložila do své peněženky.
,,A tvé jméno?" otázal se.
,,Nicole." odvětila jsem a odcházela jsem na chytlavou melodii z obchodu. Možná jsem si mohla ještě počkat, abych se dozvěděla jméno skupiny, kdo jí zpívá, ale to se můžu dozvědět i jindy. Dopis čeká.
Sedla na kolo a jela na poštu, která byla na druhé straně náměstí. Dáma, která do teď pracovala na poště, věděla, že Nicole chodí každý den, takže její poštu měla už připravenou na poltu. Návštěva pošty a dopisy se staly každodenní rutinou, takže když Nicole vešla na poštu rozdávala úsměvy. Převzala si svojí poštu a vyšla ven. Našla dopis ze zámoří a začala číst.
Vážená, Princezno,
nemůžu vystátu svojí doktorku. Myslí si, že mi pomáhá, ale to ona vůbec nedělá. Myslí si, že cokoliv mi poradí, mi pomůže, ale tak to není. Zatím mi vůbec nepomohla a vlastně, věci dělá ještě horší. Mluví se mnou o tom, jak se cítím. Popravdě, s ní se cítím ještě hůř.
Ale, myslíš že jsem ošklivý? Myslíš si, že můj hlas není dost dobrý? Co se mnou je? Co jsem udělal, že jsem tak zatraceně špatný? Sedím před obrazovkou svého notebooku a čtu všechny ty nenávistné věci. Prakticky nic jiného nedělám a neřeším. Je to jedna z výhod být slavný? Není, že?! Jak se ostatní celebrity vypořádají s tím samým problémem?
Přiji si, aby ji mi mohla odpovědět. Přál bych si, aby mi jednou přišel dopis a v něm bude stát, že budu v pořádku. Chci tomu věřit, ale je to prakticky nemožné. Je dětinské, že předstírám, že jsi skutečná osoba a že jsi princezna na kterou čekám? Je to hloupé, co? Jednoho dne tě chci najít. Jenže, co když nebudu nikdy dost dobrý ani pro tebe? Možná jsem jen chyba. Virus v tomhle hloupém a falešném světě.
Je mi líto, že tento dopis musím ukončit. Můžeš mě soudit jako ostatní, ale vlastně nemůžeš, protože nejsi skutečná. Je to tak zatraceně složitý, když nejsi skutečná. Víš o mě všechno. No, téměř. ;) Nemusíš ani vědět, jak se jmenuji. Nebo chceš to vědět? Myslím, že někdy ti to napíšu.
Zítra...doufám, že budu mít lepší náladu. Budu se snažit, opravdu. Budu se snažit už jen kvůli tobě, i když tě neznám a neexistuješ.


















Hvězdičky jsem ti dala, a komentář taky napíšu, protože na tebe nechci prdět. :P :D Je to skvělý, ale je hrozná škoda že ten twitcam neviděla. :(