
"Jsem vzhůru Tomlinsone!" odvětila jsem uraženě a stáhla ze sebe deku.Náhle se otevřely dveře a vykoukla jeho hlava: "To jsme rádi! Jede se k vodě, tak pohni!" poté bouchl dveřmi.Jeho chování mě vytáčálo už od začátku, ale tohle bylo ještě horší.
"Vy chcete jed k vodě, když tu nejsme sami?" pronesla jsem, když jsem vešla do kuchyně.Všichni už byli připravení, měli nafouklé lehátka a míče.
"Nenecháme si zkazit tenhle týden.Zamknem a bude to dobré." odvětil Harry a věnoval mi další z jeho širokých úsměvů.
Do půl hodiny jsme všichni seděli v autě.Vzala jsem si černé plavky.Vršek byl bez ramének a spodek měl dva velké uzle na krajích. Byl slunečný den, tak jsem na si vzala světlé tílko, džínové kraťasy a žabky.
"Tak jsme tady." řekl Harry a já až teď zbystřila zrak a všimla jsem si, že jsme v jakémsi písečném dole.Nebylo tam dost lidí a ještě méně aut.Buď také nějací chataři a nebo jen využili slunečného dne.
"Dojdu si pro nějaké jídlo!" řekl hladově Niall, když jsme roztáhli deku na písku.
"Nialle! Měl jsi snídani!" okřikl ho Louis a v jeho hlase byla slyšet jakási zloba.On prostě nemá dnes náladu.
"Já bych si skočil pro pití, co chcete vy?" vyzíval nás pohledem Harry.Nakonec to skončilo tak, že všichni až na mě a Louisovu maličkost odešli k dřevěnému stánku na druhé straně pláže.
"Louisi.." zašeptala jsem.Bála jsem se že na mě třeba vyjede, abych na něj vůbec nemluvila.
"Nemusíš šeptat a co je?" odvětil lhostejně a dál házel kamínky do vody.
"Vadím ti tu?" přidala jsem na síle mého hlasu, ale stále jsem byla podělaná. 'Co když po mě hodí ten kámen?' pomyslela jsem si, když přestal se svojí činností a svíral ve své dlani kámen.
"Nevadíš.." začal se zběsile smát a kámen pustil k zemi.Sedl si vedle mě na deku a pokrčil rameny: "Jen nechápu, co tu ještě děláme! Nějakej debil si z nás střílí a my si jdem užívat na pláž.." nadechl se a hlasitě vydechl "..ale ty mi vůbec nevadíš." znovu pokrčil ramenem a podíval se mi do očí.
"Ale v mé přítomnosti jsi nepřátelský a jsi.." umlčela jsem se.
"Zlý?" povytáhl obočí a tupě na mě zíral.
"Taky, ale to ne." tentokrát jsem pokrčila ramenem já a uhla jsem pohledem.
"Nepříjemný?" tázal se dál.
"Neřeš to!" vypadlo ze mě a následně jsem zavrtěla hlavou.
"Nezdvořilý?"
"Ne! To určitě ne, i když.." hodila jsem po něm pohled a záhadně jsem se pousmála.
"Prrr!.." oklepal se a nesouhlasně kroutil hlavou "..já jsem dóst zdvořilý!"
"To určitě." sykla jsem a podívala jsem se jestli už náhodou nejdou kluci.Nešli.
"Pyšný?" zamumlal a přerušil tak ticho, které nastalo.
Hlasitě jsem vzdychla: "Kde jsou s tím pitím?"
"Nevim, a ty si o tom myslíš co?" s těmito slovy se zvedl z deky, poplácal si stehna a dřepl si.Musím říct, že bylo těžké nedívat se tam, když měl roztačené nohy a uvelebyl se přímo předemnou.
"Myslet, o čem?" ještě pořád jsem se dostávala s šoku, že se tam nesmím podívat.Když by se aspoň tak vyzívavě neculil.
"O tom dopise..chceš tu zůstat?"
"Ten dopis je trochu záhadou, ale přece nám nic nehrozí. Uděláme co si jeho veličenstvo žáda a nebudeme se o Adele bavit. Mě více vrtá hlavou, kdo to je a né to, co by se nám mohlo stát." po mém monologu jsem musela zalapat po dechu.Jsem zvyklá na delší osobní projevy a plíce mám také zdravé, ale ten fakt že se chci nutně a s chutí podívat Louisovi do rozkroku, mě znervózňoval.Vlastně, hned co jsem domluvila jsem i zapoměla co jsem řekla.
"Takže ty se jako nebojíš?" zeptal se poněkud záludně, ale překvapeně.
"Tak trochu, ale když mám po svém boku vás.." ohlédla jsem se.Třeba už půjdou kluci.Nešli.
"..tak se ani tak nebojím.Ty se bojíš?" položila jsem mu stejně ohranou otázku.
"Kdo by se nebál? Všichni se tu bojíme nebo aspoň částečně myslíme na nejhorší.Třeba jako já se bojím o mojí sbírku mrkví, Niall o svoje brambůrky.." náhle zavrtěl hlavou a do toho ho doprávezl jemný vítr, který mu rozcuchal vlasy "..Niall se vlastně bojí, tak jako tak."
Letmo jsem se pousmála, protože měl pravdu.Z jeho výrazu na tváři jsem poznala, že chce pokračovat: "Harry ten to nese špatně už kvůli Adele.Liam by to měl brát jako hrdina, tak jak to dělá vždy, ale to se mu nedaří a Zayn se bojí o svoují tvář." poté se zvedl, přimouřil oči a k čelu si přiložil levou ruku, tak aby mu sluníčko nesvítilo do očí.Vyhlížel kluky, tak jako já.
"Nevíš kde jsou takovou dobu?" otázala jsem se.
"Niall si očividně nemůže vybrat, co si vezme." oba jsme se začali smát, i když to zas tak vtipné nebylo.Vtipné na tom asi bylo to, že použil zrovna Nialla.
"Co kdyby jsme šli do vody?" na jeho otázku jsem jen přikývla a sundala jsem si kraťasy.
Začalo to klasicky, jako vždy.Ani jednomu se nechtělo skákat do vody, jako první.Stáli jsme na jedné z mnoha písečných skál a dohadovali se, kdo tam skočí jako první.
"Tak na ráz, když jsi posera!" vyplázl na mě Louis jazyk a chytil mě za ruku.V tu chvíli mnou projela dočista silní energická reakce.Louis si toho musel všimnout a nebo to měl stejně, protože mi věnoval takový ten kouzelný úsměv.Víte ten, po kterém máte co dělat, aby jste se udrželi na nohou.
"Já nejsem posera! Tak skákej první ty, né?" odvětila jsem, když jsem se probrala již z druhého šoku.
"Tak oba na jednou, oká?." věnoval mi ještě pohled a poté už jen sledoval hladinu pod námi.
"Ale skočíš!"
"Tak už to neprodlužuj a dělej." na to už jen usmál a plnou rychlostí mě vzal do své náruče.
"Ne!" vyjekla jsem přes doměnku, že mě hodí do vody.
"Ale ano!" škodolibě se usmál a zkousl si letmo spodní ret.
"Kde jste jako? Pojďte sem!" přerušil Loisovu akci Zaynův hlas.Otočil se i s mojí váhou na rukách a poté mě položil na zem.
"Co je? Tak pojďte vy sem." hulákal Louis zpět na Zayna.
"Pojďte a nemelte! Přišel další dopis."
1. Co bude v dopise?


















Přečetla jsem si to celé znovu a je to ÚŽASNÝ! Těším se na nový díl. :)