
Ich-forma, Nicole:
Jako každé ráno jsem se probudila s natšením do dalšího dne. Nešlo ani tak o mě, ale o dopis, který mi přijde. Zakousla jsem se do zeleného jablka a vzala si kabát. Do mého baťohu jsem si dala všechny potřebné věci a vyšla jsem před dům. Na mé malé zahrádce se válelo starší kolo. Ne že by se na nich už nejezdilo, ale sama si říkám, že bych si mohla koupit nové a nebo auto, ale kdo do toho má dávat peníze? Když jsem sedla na kolo a dojížděla jsem k brance zaskočil mě vůz před domem. Slezla jsem z kola a otevřela.
,,Rebeca?" oslovila mě dívka. Měla černé vlasy jako uhel. Hodně dlouhé. Byla celá bílá a měla nanesenou rudou rtěnku. Připomínala Sněhurku.
,,Ne." odpověděla jsem po delší pauze. Musela jsem si jí přeci více prohlédnout.
,,A kdo jsi?" zeptala se nejistě.
,,A kdo ty?" otázala jsem se já. Otočila jsem se, abych mohla zavřít branku.
,,Já jsem Kennedy." věnovala mi úsměv.
,,A křestním?" dovolila jsem se zeptat.
,,To je křestní. Hodně lidí se mě na to ptá. A ne, nemám nic společného s tím prezidentem." začala se smát. Já jsem jí věnovala nechápavý úsměv.
,,Já jsem Nicole." řekla jsem.
,,Ale tady má bydlet Rebeca. Je to má sestřenka z Londýna."
,,No tak tu bydlím já. Nejsem tady dlouho. Asi tak týden." pokrčila jsem ramenem a chtěla jsem si sednou na kolo.
,,Kam jedeš? Odvezu tě." věnovala mi další úsměv. Upřímně? Nelíbyla se mi.
,,To je v pohodě." mávla jsem nad tím rukou.
,,Trvám si na svém. Navíc, nechápu proč dům prodali někomu neznámému." nenápadně jsem na ní vyvalila oči.
,,No tak..potřebuju do města na poštu." oznámila jsem jí a slezla jsem z kola. Pohodila jsem ho na zahradě a Kennedy už seděla v autě.
,,Takže na poštu?" nějak zvláštně na mě mrkla. Kdyby byla kluk, řekla bych, že mě balí.
,,Jo." hlesla jsem a připásala se.
,,A můžu od tebe za to chtít službu?" s těmito slovy nastartovala.
,,Hmm..jo. Co potřebuješ?"
,,Jedu až z Nevady. Nemohla bych u tebe dnes přespat? Mám toho za dnešek už hodně a opravdu jsem čekala, že v tom domě bude žít Rebeca." z jejích slov šlo poznat, že nelže.
,,Jasně. A to s ní nejsi v kontaktu?"
,,Jo jsem. Domluvily jsme se na dnešním datumu, ale to bylo před měsícem. Asi jsi dala větší nabídku na dům, že ho dali tobě. Doufám, že to ví teta." pousmála se.
,,Nebude." odpověděla jsem jen tu poslední otázku. To jí mám jako říct, že na mojí adresu píše nějaký slavný chlapec, že jsem úplně posedlá apod.?
,,Ááá, tuhle miluju!" zesílela radio. Já jsem jen protočila oči. Vypadá, že bude uzavřená sama do sebe, že bude poslouchat nějaké techno, punk nebo já nevím a ona má na cédéčku popovou hudbu. Pořád hlavou hýbala do rytmu, zpívala si a byla úplně vedle z toho, když nějaký Niall zpíval. Bylo to pořád jen 'Teď! Jo, jeď Nialle!'.
,,Tobě se to nelíbí?" zeptala se překvapeně. Celou dobu jsem seděla jak přikovaná k sedačce a ona se celá třásla.
,,Moc ne." pokrčila jsem ramenem.
,,Jsi první holka, která nemá ráda One Direction..pochopitelně první z těch které znám." pousmála se. Rychle jsem na ní hodila pohled.
,,Co?" zeptala se a začala se smát.
,,One Direction?" zeptala jsem se já.
,,Jo..to ví přece každej!" protočila oči.
,,To je úžasný."
,,Proč?" otázala se. Zrovna jsme vjížděly do města.
,,Jen tak." mávla jsem rukou.
***
,,Počkám." řekla a já zabouchla dveře od auta. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, jak slušně jí říct, že mi musí vyklopit vše, co ví o One Direction. Aspoň jí nějak využiju, když mi bude na dnešní noc oxidovat dům.
Jako obvykle. Šla jsem k přepážce a pošťačka už mi podávala poštu. Na vrhu byl výpis placení z karty. Podle písma jsem poznala, že druhý dopis je od babičky. Pousmála jsem se, ale to není to, co chci. Koukla jsem se na třetí a poslední dopis v mé ruce.
,,Nic?" zašeptala jsem. Rozhlédla jsem se po poště a všimla si, jak jsou všichni spokojeni s jejich poštou a balíky. Znovu jsem si projela obálky v mé ruce. Ani stopy po dopise ze zámoří. Povzdechla jsem si. Poštu která mi přišla, jsem hodila do baťohu a šla jsem zpátky za Kennedy.
,,Nějaká smutná." řekla okamžitě, jak jsem si sedla do jejího vozu.
,,Hmm." zabručela jsem a připásala se.
,,No..pustím si zase hudbu." oznámila a vyjela.
Do pěti minut jsme byli před mým malým domečkem. Kennedy nechala zaparkované auto před domem a následovala mě, jako ocásek. Nějak jsem jí nevnímala, protože jsem si v hlavě srovnávala, proč už nenapsal. 'Je něco s poštou? Třeba to pokazili na poště. Nebo už je zdraví? Kdyby byl, tak by mi to přeci napsal..nebo ne?'
***
,,Nedáš si čaj nebo kafe?" nabídla jsem, když jsme byly v kuchyni.
,,Čaj, děkuji." posadila se na jednu židli u stolu.
,,Pomerančový, mátový, ovocný?" ukazovala jsem jí krabičky s čaji. Usmála se a vybrala si ovocný. Já jsem si dala pomerančový. Když byla voda ohřáta, tak jsem sáčky zalila a chvíli čekala než se vylouhují. Poté jsem oba šálky položila na stůl a sedla jsem si naproti Kennedy.
,,Máš to tady útulné a hezké." promíchávala si svůj čaj.
,,Děkuju." pokrčila jsem nezaujatě ramenem.
,,Co se stalo? Když jsi vyšla z pošty byla jsi smutná a i teď nemáš moc náladu." zírala na mě. Nevěděla jsem, jestli jí to mám říct.
,,Počkej tady." oznámila jsem a odešla od stolu. Šla jsem do svého pokoje a vzala čtyři dopisy. Vrátila jsem se zpátky do kuchyně a hodila jsem je před Kennedy na stůl.
,,Co to je?" zeptala se a dopisy si vzala do ruky.
,,Čti je od toho, jak jsou očíslovaný." pousmála jsem se a napila se.
,,Dobře, ale co to je?" během těchto slov listovala než našla dopis označený číslem jedna.
,,No to jsou obálky a v něch je takový bílý papír, říká se mu dopis." začala jsem se smát. Kennedy se ke mě přidala.
,,Fajn, ale od koho? Od tvého přítele?"
,,Ne! Nevím od koho. Jen čti." usmála jsem se na ní.
Sledovala jsem jí, jak netrpělivě a zároveň zaujatě čte ty dopisy. Musela jsem takle vypadat i já, když jsem je četla. Zhruba po deseti minutách si povzdechla. Na tváři měla úsměv.
,,A dneska ti nenapsal, že jo?" řekla. Jen jsem kývla hlavou a sklopila svůj pohled do bílého šálku.
,,Třeba nebyl u té lékařky. Bylo by divné, když by z ničeho nic nenapsal." nevím jestli se mě snažila uklidit a nebo si to taky dávala dohromady, ale každopádně jsem byla ráda, že to někdo ví. Byla jsem trošku nejistá, ale nikomu jinýmu jsem o tom říct nemohla.
,,Odepíšeš?" zeptala se.
,,Myslíš si, že už mě to nenapadalo? Dokonce jsem si i koupila dopisné papíry, ale nevím adresu. A i kdyby.."
,,I kdyby, co?" zírala na mě nechápavě.
,,Neodepsala bych. Zjevně si myslí, že dopisy nikomu nechodí. Nechci být příčina, že se neuzdraví."
,,Četla jsi to pořádně? On si přeje, aby jsi byla živá. Je to tak strašně sladký, že neznámému dal jméno." celá se rozplívala. ,,A odepsat můžeš, adresa tu je."
,,Není. Hledala jsem jí." opravila jsem jí. Ona se zvedla a vzala jeden z dopisů.
,,Vidíš.." ukázala svým prstem na razítko, které bylo na obálce. Veděla jsem o něm, ale to písmo na něm bylo tak malinké.
,,Je tam adresa pošty. Jo sice jen pošty, ale ty přeci víš, že jeho kamarád se jmenuje Liam a on je slavný. Bože musím se držet..určitě je autor Niall, můj Niall!"
,,Tvůj Niall?" nechala jsem na ní oči vyset.
,,Ne! Vyslovuješ to špatně..je to Niall né Niall!" opravila mě. Nevidím rozdíl mezi 'Najl' a 'Nejl' tak se mi popletly písmenka, ale ona si ho hned přivlastňuje.
,,Bude to blbost. Určitě to nebude takle, ale každopádně víš jméno toho kamaráda. Můžeš odepsat, zadat tam adresu té pošty a napsat, že je to pro Liama." ruce vyhodila do vzduchu, jako kdyby právě zjistila, že Země je kulatá a ona to celou dobu věděla.
,,Víš kolik Liamů existuje?"
,,Jo já vím, ale zkusíme tam napsat 'Liam Payne' a jestli to nevyjde, tak to není můj Niall a pokud to vyjde, tak je to můj Niall."
Dobře, začínala mě srát. Nejprve zkusíme tam napsat a zase si ho přivlastňuje. Věnovala jsem jí falešný úsměv.
,,Dobře, tak to zkusíme." pokrčila jsem ramenem.
,,Co tam napíšeš?" zeptala se.
,,No to nevim." odvětila jsem. Obě už jsme měli vypité své čaje, tak jsem šálky umyla. Kennedy si zatím četla znovu dopisy.
,,Proč si tak myslíš, že je to ten Niall." dala jsem si pozor na výslovnost.
,,Protože mu hodně debilních fanynek nadává. Jakože není vůbec hezký, že má rovnátka, neumí zpívat aj..zmínil tam kamaráda Liama a podle mě si jsou tihle dva velmi blízcí. Asi tak jako Louis a Harry."
,,Pojďme napsat ten dopis." řekla jsem. Nechtěla jsem poslouchat, jak ona toho o něm ví více než já. Neměla jsem jí ukazovat ty dopisy, neměla jsem se s ní vůbec bavit. Štve mě.


















Teď ! Jo, jeď Nialle ! :D
A..taky jsem doma :D
1.No.. mohla by.
2.Taková 'pravá directionerka' :D Prdlá, trošku vlezlá. :D
3.Heh.. mohli by Liama požádat, aby si s Niallem promluvil ?