
,,Zase obalované file?" prskla jsem znechuceně.
,,S hranolkama." usmála se na mě máma a položila talíř na stůl. Posadila jsem se a jen jsem na to koukala.
,,Vždyť ti to chutná." prolomila máma ticho. Protočila jsem oči v sloup a povzdechla si: ,,Když já nemám hlad."
,,Něco sníst musíš!" hodila jsem po ní úsměv a sedla naproti mě.
,,Volala jsem Louisovi." začala.
,,A?" podívala jsem se na ní. Už jsem slyšela, jak říká 'máme spolu schůzku' a já byla připravená po ní hodit talíř s tím hnusným jídlem.
Usmála se a řekla: ,,Nechci aby jsi se cítila ve škole hrozně, takže jsem si s ním promluvila jako dospělá a prostě nic nikdy nebude." poté mi věnovala další úsměv. Začala jsem se na ní úsmívat, jako sluníčko.
,,Dobře." pípla jsem a začala jsem jíst.
***
Zbytek dne jsem se učila a dívala jsem se na televizi. Občas jsem si psala s Paige a přemýšlela jestli jí mám říct, že mi chodí růže a vzkazy. Bylo složité vzpomenout si s kým jsem kdy o růžích mluvila. Většinou říkám, že tyhle květiny mám nejraději, takže mi to prostě nic neulehčovalo. Chtěla jsem zjistit kdo to je, ale v osm hodin večer už jsem spala.
Další den, pondělí:
Ráno jsem se probudila o hodinu dřív, abych se vysprchovala. Když jsem byla připravená do školy, šla jsem se nasnídat. Jako obvykle, mamka už seděla u stolu, jídlo bylo připravené a četla si noviny. Po snídani jsem se vydala na autobus, kde už stála Paige a z druhé strany přicházel Jacob. Smutně se na mě podíval, ale já ho totálně ignorovala. Začala jsem si povídat s Paige o dnešním dni ve škole a akorád, když přijížděl autobus začaly jsme se bavit o Harrym a o jeho smrti. Nedá se říct, že by jsme si s Paige zrovna moc povídaly, protože ona odpovídala jen jednoslovně. Chtělo by to Grammy, když dala dohromady větu o obsahu pěti slov.
,,Stalo se něco?" zeptala jsem se Paige, když jsme seděli v autobuse a ona nemluvila jako vždy.
,,Ne, proč?" pokrčila ramenem a ani se na mě nepodívala.
,,Jde o Jacoba?" zašeptala jsem jí do ucha. Nesouhlasně zavrtěla hlavou.
,,Ne. Jen se mi nechce do školy to je všechno." řekla a vytáhla si mobil.
,,Ty máš nový mobil?" zeptala jsem se.
,,No.." vyděšeně se na mě podívala. Jakoby to byla nějaká katastrofa a jí šlo právě o život.
,,Mám i ten starý, ale z ničeho nic jsem dostala i tenhle." věnovala mi úsměv a mobil si zandala zase do kapsy.
,,A to mi ani nedáš tvoje nové číslo?" potichu jsem se zasmála.
,,Ne." řekla okamžitě.
,,Proč?" zeptala jsem se překvapeně.
,,To ti nestačí to které máš?" odvětila a protočila oči.
,,Ježiši, tak promiň!" řekla jsem naštvaně a otočila jsem od ní hlavu. Dívala jsem z okénka, když v tom mi šáhla na stehno. Nebylo to šahání, ale takové to klepání když chcete někomu něco říct a on se kouká jinam.
,,No?" věnovala jsem jí pohled.
,,Tak já ti ho teda dám." usmála se. Vyndala jsem svůj mobil a podala jí ho. Ona tam napsala její nové číslo a já jsem si jí uložila.
***
První dvě hodiny ve škole probíhaly úplně normálně a nudně. Paige, která seděla vedle mě se nebavila a pořád si něco čmárala do sešitu. Nějaké smajlíky a křížky. Když jsme se přemýstili všichni do jiné třídy na hodinu chemie, tak naše učitelka tam ještě nebyla. Byla to jediná třída, kde se učila chemie a ta stará ženská vždy seděla za katedrou, ale dnes ne.
,,Že by nebyla dneska Prskavka ve škole?" vešel do třídy Paul a taškou hodil o lavici.
Všichni jsme se usadili do lavic a povídali si. Všechny dvojce si měli co říct, ale já s Paige výmečně ne. Nezbylo mi nic jiného než sledovat hodiny a čekat na zazvonění. Do té doby jsem poslouchala rozhovory ostatních.
,,Zdravím." vešel do dveří někdo úplně jiný než naše chemikářka. Všichni začali pískat a Paige do mě strčila, abych se postavila. Stalo se tak a u katedry stál Louis. Věnoval mi úsměv. Já jsem jen sklopila svůj pohled k zemi a nervózně ohmatávala roh lavice.
,,Paní Ignáciová.."
,,Pskavka!" vypískl Paul. Slyšela jsem, jak se Louis směje společně se všemi ostatními.
,,Dobře, tak ona si zlomila nohu na schodech a tak vás mám na tuhle hodinu zabavit. A sedněte si." všichni tak učinili a já jsem se na Louise znovu podívala. Chtěla jsem za ním vyběhnout a říct mu o mé chemii. Jeho neustálé úsměvy mi to vůbec neulehčovaly.
,,Tak co berete?" zeptal se a sedl si na stůl.
,,Nic." řeklo asi tak pět lidí najednou.
,,To určitě..taky jsem chodil do školy, jako vy a měl jsem občas supla, takže vím jak to chodí." mrkl na těch pět žáků.
,,No určitě něco berem, ale to by jsme si to museli pamatovat." ozval se Paul.
,,Tak máte snad sešity ne?!" odvětil mu Louis s úsměvem.
,,Pane učiteli..nic takového nemáme." řekl Jacob z první lavice.
,,Nikdo?" rozhlížel se po celé třídě.
,,Tak dobře.." seskočil z lavice a začal otevírat nějaké desky.
,,..Ještě jsem mluvil s vaší učitelkou a domluvili jsme se na malém testu." hodil štos papírů na první lavici.
,,Poslat do zadu!" řekl a šel k tabuli.
,,Všichni se podepiště jinak máte automaticky za pět." poté začal na tabuli psát nějaké pojmy.
,,Všichni máte stejné zadání, takže můžete opisovat. Pokud na tom budete opravdu špatně, tak si otevřete učebnice..hlavně se podepiště!" usmál se a sedl si zase na stůl. Nechali jsme na něm všichni oči.
,,Nečumte na mě, jak na Alžbětu II., chci aby jste se dostali do dalšího ročníku. Právě teď si dám do uší sluchátka, abych neslyšel, jak si budete říkat odpovědi. Máte na to celou hodinu. Jo a..jestli o tom někde ceknete, tak vám o tělocvik nedám pokoj."
***
Zbytek dne byl opravdu hrozný a děsný. Paige byla už od té suplované hodiny horší a horší do toho testy a začalo pršet. Ještě že stačí od školy přeběhnout hned na autobus, který už tam čeká. V autobusu se se mnou Paige moc nebavila. Vlastně vůbec, když nepočítám tiché, ale zároveň naštvané 'ahoj' ještě než jsme vystoupily. Koukala jsem na Paige, jak opařená a ona odcházela. Bezmyšlenkovitě jsem se otočila a začala jsem utíkat za Jacobem.
,,Co chceš?" sykl po mě a z uší si vyndal sluchátka.
,,Ty jsi Paige něco provedl že jo?" vyjela jsem po něm a pohrozila ukazováčkem. Začal se hlasitě smát. Na jeho ústech si hrály kapky deště.
,,Možná jsem to na té párty přehnal, že jsem jí řekl, že jí už dlouho miluju, ale nic víc jsem jí neudělal." odvětil a pokrčil ramenem.
,,Lžeš!" vyjekla jsem.
,,Nelžu! Není můj typ.."
,,Proč mi posíláš vzkazy? Voláš mi, posíláš mi růže?" přerušila jsem ho. Vyvalil na mě oči a podíval se na mě pohledem 'Jsi v pořádku? Já myslím, že ne.'
,,Fakt sorry jestli máš krámy, tak se nedivím že seš taková, ale já v ničem z toho nejedu." znovu pokrčil ramenem a ještě jednou se na mě podíval jako předtím.
,,Hmm." broukla jsem a vydala se k mému domu.
***
Když jsem měla všechno do školy hotové znovu jsem začala přemýšlet o těch vzkazech. Písmo mi ani nic nepřipomínalo. Byla jsem v tomhle směru zmatená. Asi půl hodiny jsem koukala na malé lístečky a četla je pořád dokola a dokola. V mém beznadějném přemýšlení mě nevyrušila máma, jak je zvykem, ale příchod sms.
'Nechceš přijít? Louis.' na tváři se mi objevil široký a hřejivý úsměv. Vzpoměla jsem si, že si Louis bral od každého studenta telefoní čísla a čísla na jejich rodiče, takže jsem se nedivila, kde k mému číslu přišel. Rychle jsem odepsala, že za hodinu jsem tam. Pak jsem se zašila do koupelny a převlékla se. Vzala jsem si na sebe úzké džíny, průhlednou bílou košili pod kterou šla poznat červená podprsenka a na to jsem si hodila hnědý kabátek, který jsem na čtyři knoflíky zapla. Do kapsy od kabátku jsem si dala mobil a peníze na autobus.
,,Jdu ven!" řvala jsem na celý barák, protože jsem nevěděla, kde se má milující máma nachází.
,,Kam?" ozvalo se.
,,Ven." řvala jsem na zpět a už jsem si nazouvala béžové conversky.
,,Kdy přijdeš?" objevila se za mnou máma.
,,Nevím..brzo budu doma. Do školy jsem připravená. Tak v jedenáct?" zeptala jsem se nejistě. Ona na mě nechala oči vyset a ruce si založila na prsou.
,,S kým jseš?" zahýbala flirtovně obočím.
,,Tak v jedenáct." mávla jsem jí na rozloučenou a odešla.
***
Jízda autobusem byla neuvěřitelně dlouhá. Takle pozdě už moc lidí nejezdí, takže jsem v autobuse byla sama. Řidič byl nějaký starý a sotva dokouřil jednu cigateru už měl zapálenou druhou.
,,Rád tě zase vidím." zašeptal a hladil mě na boku.
,,Jo..já tebe taky." co jiného mu mám asi tak říct. Pravda to je, to stačí. K dalším slovům jsme se už nedostali. Své rty jsme použili na úplně něco jiného. Co se zdálo zezačátku poněkud hladové, jakoby jeden prahl po tom druhém. Potřebovala jsem se nadechnout, tak jsem se pomalu odtáhla, ale Louisovi se zjevně dvě sekundy zdaly až až. Znovu mě políbil, ale tentokrát pomaleji, vášnivě a opatrně. Když mi začal i s polibky rozepínat kabátek věděla jsem, že zanedlouho bude v jisté euforii po které toužím.


















1) To jako ta Paige? To bude ještě hustý. :D :D
2) Vůbec. Myslela jsem, že Jacob. :D Ale třeba se snažíš to nějak zamotat a nakonec to bude Jacob. :D
3) Louis počká až bude Olivie plnoletá a vezme si jí!! Takle to musí být. :D Nechce se mi věřit, že už bude konec. Zbožnuju tuhle povídku:)
4) Áno, dívám se. :D
5) Už aby byly. :) :3