na Blog.cz

Pravděpodobně nejkratší díl téhle povídky. :D Musela jsem to useknout v tomhle čase, promiňte. :)

,,Tak mi řekni, co v tom je a jaký je toho účel!" založila jsem si ruce na prsou a čekala.
,,Pravdu?" povytáhl obočí. Přikývla jsem.
Nejprve nahodil důrazný a vážný pohled a pak vyprskl smíchy. ,,Je to obyčejná malinovka."

Svrštila jsem obočí, protože jsem mu to nevěřila. ,,Proč by jsi mi objednával malinovku?" zeptala jsem se.
,,Protože.." přistoupil blíže ke mě. Naklonil se k mému uchu a vydechl: ,,Je stejně sladká jako ty." pak mi zkousl lalůček u ucha. Už zase ten samý pocit. Zavřela jsem oči a zkousla jsem svůj spodní ret.

Velmi krátký dílek. ;) Vlastně se z něj nedozvíte moc věcí ohledně Harryho a Cloe. Je to jen taková ta vsuvka, která vlastně o ničem nevypovídá. :D Původně jsem to ani nechtěla zveřejnit, ale když už jsem to napsala, tak hold ještě jednou toho Zayna přežijete. :D Zayn se v dalších kapitolách určitě neobjeví..

Harry vypráví (v těle Cloe):
Celý den jsem jen proseděl a proležel v bolestech na gauči a sledoval romantické filmy. Než jsem si šel lehnout, tak jsem se ještě osprchoval. Sprchoval jsem se asi hodinu a stejně jsem se cítil špinavý a odporný. Když jsem ulehl do postele, začal jsem z ničeho nic vzpomínat na mojí první noc s Cloe. Proklínal jsem špatný signál, protože nám vypadl náš druhý hovor za tenhle den. Nakonec, ona stejně nic neříkala, takže je to jedno.

Tenhle díl je takový nudný a nezáživný. Kdyby to někoho zajímalo, tak Dem. se Vám do nemocnice nechystá a oficiálně je jí líp, ale není zdravá. :D Když počítám a počítám, tak tahle povídka bude mít ještě čtyři díly. ;) Pomalu najděte kapesníčky a lučte se s touhle ptákovinou. :D

Nastala neděle. Nicole a Kennedy sedí v letadle. Je osm hodiny ráno.
V Anglii se nic nezměnilo. Niall stále nebere telefony od Liama, Zayna, Louise a Harryho. Když si kluci uvědomili, že Nicole s Kennedy už jsou na cestě, tak se rozjeli do hotelu. Na recepci oznámili, že jdou za Niallem Horanem a bez problémů jim bylo zděleno číslo pokoje, kde Niall přežívá snad své nejhorší dny života.

Vzpoměla jsem si, že v rozepsaných mám tenhle díl. :D Tak jsem se rozhodla ho zveřejnit. :) Nějak jsem to po sobě nečetla. Jen začátek a konec, abych vůbec věděla, co se v tomhle díle stalo. :D Kobyla o které se tam mluví je přesně taková, kterou má moje teta. Je to jediný kůň, kterého se nebojim - bez legrace! :'D Tím se mé tetičce omlouvám za inspiraci - víme, jaké to dnes bývá. :) V kostech cítím, že zítra by mi mohlo být lépe, tak snad budu fit a přidám třeba DP nebo OM. ;)

Bouchl jsem dveřmi a nasraně jsem šel otevřít okno v mém pokoji. Měl jsem krásný výhled na ranní, ale slunečnou neděli. Lidé se drželi za ruce, usmívali se na sebe a dělali i ty další všemožné romantické věci. Šáhl jsem na stoleček, kde ležela krabička od cigaret a zapálil jsem si. Sedl jsem si do okna a opíral jsem se zády o rám. Vychutnával jsem si svojí první cigaretu za den, která mi pomohla nebýt, tak na nervy.

Ahoj všichni. :) Tohle si asi nikdo číst nebude, ale chtěla bych Vám říct, že teď tu nějakou dobu na 100% nebudu. Až mi bude líp, tak určitě něco přidám! :) Chtěla jsem už včera přidat několik povídek, ale nebylo mi dobře. Jsem strašně slabá. :D Asi jsem neměla chodit v pátek do školy, protože jsem si to všechno přivolala ještě víc. Spolužačka se mě ptala, co jí vychází na výzo a já jsem nebyla schopná jí to říct. :D Ani si na to nevzpomenu (a to je to jeden den). Nikdy jsem se takhle necítila. :D Dneska jsem byla na pohotovosti a celý den mám něco přes 39°C, takže se opravdu omlouvám, že to teď zanedbám. Třeba mi už v pondělí bude lépe. Celý týden mám jen ležet, což mě štve, protože si nemůžu pro vysvědčení! :D Napsala jsem jen pár řádku, ale už mě bolí prsty. :'DD

Děkuji za komentáře.♥ Vážím si toho, když se najdou nový čtenáři a chválí mé povídky. Hlavně na mě nezapomeňte, protože já se vrátím až budu ok. :3 :D Nebo skončím v nemocnici, jak řekla doktorka - to doufám, že ne. Ani jsem na pohotovost nechtěla, protože jsem byla podělaná, že si mě tam zase nechaj. Pak mám ještě něco s ušima, ale nepamatuji si název.
Co budete mít na vysvědčení? .. já vím, ale chci se zeptat. :D

V celém článku je zase nějaká anketa. :D Tak pokud máte čas, tak šup šup. Teď se loučím..

Nejprve jsem nechtěla přidat další, protože nebylo ještě 10 komentářů, ale kašlu na to. :D Pro jednou. V šest hodin jdu na vlak a v půl sedmé mám rande se svojí bývalou učitelkou angličtiny. :D Zajímavé, že? Často do Vás nehustím svoje denní aktivity, ale tentokrát opravdu musím. :D Budeme kecat anglicky, udělá mi něco jako životopis apod. věci, protože mi sama nabídla au pair na letní prázdniny! :3 Bože, doufám že to vyjde a já vypadnu z Česka do Anglie. :D♥

Dnes už tu nic nečekejte. Asi proto i přidávám další díl tohodle. ;) Pokud nebude 10 komentů nebo ty stupidní hvězdičky, tak nebude další díl! (jakékoliv povídky). Zapomeňtě na to, že ti kteří napíšou hezky komentář dají i hvězdičku. Grr..s tím by jste mě dojebali. Buďte ke mě upřímní a spravedliví.♥ Děkuji.

,,Nevěděla jsem, že to bude tak botel." omlouvala jsem se.
,,V pohodě, Emm a Stylesi, přestaň!" řekl Paul. Harry se zaksichtil, jak na Paula, tak na mě. Znovu si lehl vedle mě, ale tentokrát nás přikryl dekou.
,,Hudba!" zaječel Paul. Vteřinu na to už zase hrála ta samá písnička.
,,Proč pod dekou?" zeptala jsem se. Jen hlavy nám koukaly, ale jinak bylo vše zakryto.
,,Uvidíš." zkousl si spodní ret a dal mi pusu na čelo.
,,Bez pus!" připoměla jsem mu.

Jsem doma (už od včerejška). Lyžák byl nehorázně zabitej, ale o tom nebudu mluvit. :'D Nechtěli by jste to.
Teď půjdu k mým 'sweethearts', abych po těch pěti dnech zanechala nějaký ten koment. Navštěvovala jsem snad každý z blogů, ale opravdu nebyl extra čas na to, abych četla povídky a hrozně se těším až to všechno doženu. Tady po delší době máte díl téhle ptákoviny, kterou miluji. :D Asi nezůstanu u patnácti dílů a bude jich trochu více. ;) I když. Ono se to nezdá, ale šest dílů bude bohatě stačit. Tím Vám chci oznámit, že do měsíce by jste se mohli dočkat konce. :)

Cestou k Harrymu domů, mě doprovázely smíšené pocity, chladný anglický vítr a zatažená obloha. Zhluboka jsem dýchala a přemýšlela o mě, o Harrym a o tom, co se právě děje. Nikdo se po mě nějak zvláštně nedíval až na jednu dívku, která mě pak snad i sledovala. Možná šla jen na metro a náhodou nastoupila do toho samého vagónu a vystoupila na stejné stanici. Bylo mi to divné, ale když jsem se otočila jestli za mnou stále jde, tak tam nebyla. Před dveřmi "mého" domu jsem se hlasitě nadechla a pomalu vydechla.

PŘEDNASTAVENO.

Když jsem otevřel svá víčka a probral se, divil jsem se že mě nebudila máma a nebo budík. Podíval jsem se kolik je hodin. Bylo teprve půl sedmé, neděle a já už se vzbudil. Vstal jsem, šel jsem si dát sprchu a vyčistil jsem si zuby. Natáhl jsem na sebe šedivé tepláky a černé triko se smajlíkem. Pak jsem šel udělat snídani. Začal jsem smažit vajíčka se slaninou.

PŘEDNASTAVENO.

,,Zavolám." špitl jsem a otevřel jsem znovu dopis. Opsal jsem si číslo do telefonu a znovu si prohlédl ty čtyři. Louis se Zayne kývl a naznačili ať už volám.

,,Ale Niallovi ani slovo. Něco mě napadlo." stihl jsem říct záludně, ještě než jsem stiskl zelené tlačítko na mém displeji.

PŘEDNASTAVENO. :D Zrovna si rozbíjím hubu na lyžích. :D

I když jsem nechtěl, tak jsem jí pustil. Hlídal jsem si, aby mi nefrnkla a pak jsem jí podal svůj telefon. Podívala se na displej a s úsměvem na tváři mi ho podala. Uklidil jsem si ho do kapsi a stále se na ní díval. Jistota.