
,,Jo Zayne. Jsi v pořádku?" došla ke mě rychle máma a mojí hlavu si položila do klína.
,,Mám natlouklou prdel, bolí mě páteř a oči mi lezou z ďůlků, ale jinak jsem v pohodě." pořád jsem měl oči našťopkách a divil se, že žiju.
,,Ty seš pako..a ze snídaně nic není." podívala se na schody a já viděl ten nepořádek. Káva se rozlila po světlém koberci, džus ještě vytékal z jedné skleničky, slanila ležela na zábradlí a vajíčka byla na stropě.
,,Uklidim to." zašeptal jsem a obtížně vstal s pomocí mamky.
,,Běž si lehnout. Já to uklidim a udělám snídani." usmála se.
,,Pomůžu ti!" protestoval jsem. Šel jsem pro hadr a nějaký přípravek na koberce a jako první jsem čistil tu tmavou skvrnu. Ať jsem to drhl, jak jsem chtěl, tak to nešlo. Povzdychl jsem si a v tom přišla máma. Natáhla se na strop, aby sundala vajíčka a já pozbíral slaninu. Všechno jsme mlčky naházeli na tác a máma pak začala čistit koberec. Fleky od džusu nebyly tak vidět, ale prostě tam byly.
,,Musím někam jít." řekl jsem mámě. Zaběhl jsem si pro peněženku do pokoje a skontroloval kolik mám peněz. Včera jsem toho moc neutratil a tak jsem trochu víc liber měl.
,,A kam jdeš?" zeptala se, když jsem prošel okolo ní.
,,Hned jsem tady." líbl jsem jí na tvář a odešel jsem.
***
Do patnácti minut jsem došel do jednoho krámu s domácími potřeby.
,,Zdravím." rozdával jsem úsměv na nechápavou paní Morresovou.
,,Co tu děláš takhle brzy?" rozesmála se a šla mě obejmout.
,,Vstal jsem dřív, dělal jsem snídani a pak to vysypal na schodech. Rozlil jsem kafe a džus, máš ještě ten béžový koberec, jak tu kupovala máma?" ona se zatím rozesmála ještě víc. Sjela mě pohledem a odešela.
,,Tady." položila na pult koberec. Zaplatil jsem ho a rozloučil jsem se. Když jsem vyšel znovu na ulici, tak se mi zdálo, že na druhé straně vidím Miu. S kobercem v ruce jsem bezmyšlenkovitě přeběhl silnici. Pár aut si na mě zatroubylo, tak jsem je poslal do háje. Poznal jsem, že je to opravdu ona. Zrovna zašla s nějakou paní do obchodu. Podíval jsem se co je to za obchod. Ve víloze byly samá sedla, mastě pro koně, přilby a podobné věci. Čekal jsem asi půl hodině v té zimě. Měl jsem na sobě jenom triko a opíral se o vílohu toho krámu.
,,Nashledanou." řekla Mia a ta paní najednou. Viděl jsem jí do tváře, byla úplně stejná. Musela to být její máma.
,,Mio." řekl jsem a udělal krok k nim. Vykulila oči a stejně tak jako její mámě mě sjela pohledem.
,,Kdo to je Mio?" řekla opovrhovaně.
,,To je můj spolužák." odvětila. Usmál jsem se na tu paní a chtěl jsem jí podat ruku.
,,Na to ani nemysli! Nedotknu se někoho, kdo je šupák." zavrtěla hlavou. Koukl jsem na Miu a ta měla sklopený pohled k zemi.
,,Mami." hlesla.
,,No co, podívej na něj. Divím se, že vůbec někdo jako on chodí do školy. Vidíš jak vypadá? Má tetování. Doufám, že se s ním nebavíš!" sjela mě ještě jednou pohledem.
,,Pojď musíme jít!" chytla Miu za ruku a odtáhla jí pryč. Překvapeně a nehybně jsem stál a pozoroval jak jí vleče za sebou. Mia se ani neotočila. Vydal jsem se naštvaně domů.
***
,,Ty jsi koupil koberec?" vyjela překvapeně máma a už mi ho brala z ruky.
,,Vidíš ne!" odsekl jsem.
,,Nemám ráda, když takle mluvíš!" rozlobila se. Protočil jsem panenky a šel jsem do svého pokoje.
2) Bude Zayn na Miu naštvaný?


















1) Já nevím. Asi ano?
2) Joo, a to hoodně dloouhoo.
Nikdy nepochopím, jak někdo může psát tak skvěle, jako ty :)