
Znejistila jsem ještě víc. ,,No za to..co se stalo." špitla jsem.
,,A co se stalo?" znovu se usmál a dělal blbýho.
,,Ty seš takovej idiot!" zvedla jsem se a šla jsem ke dveřím.
,,Kolikrát mi to ještě řekneš?" zakřičel, když jsem zavřela dveře. Ignorovala jsem ho. Zaběhla jsem do svého pokoje a lehla jsem si na postel. Převalovala jsem se dokud jsem nenašla vhodnou polohu ke spaní. Ležela jsem na břiše, nohy roztažené a pod hlavou jsem měla polštář. 'Co se to s ním stalo? Nejprve mě políbí a pak dělá, že se nic nestalo.' i když jsem si to nechtěla přiznat. Jeho reakce mě bolela.
,,Já jsem tady." špitl a já se vyděšeně otočila. Když jsem nabrala na slovech, zmohla jsem se jen na to, ať se převlékne, že půjdeme najít tu kartářku. Bez dalšího slova jsem ho obešla a šla jsem se najíst. Když se přišel najíst i on, zvedla jsem se a šla jsem se převléct. Když vešel do mého pokoje s tím, že se chce převléct nechala jsem ho a šla jsem se dívat na televizi.
***
,,Můžeme jít?" vešel do obýváku Harry.
,,Jo." odvětila jsem a vypla televizi.
Počkala jsem až vyjde a poté zavřela a zamkla dveře. Šli jsme vedle sebe, jako tělo bez duše. Ani jsme si neřekli kam půjdeme jako první, ale očividně nám bylo oboum jasné, že na pouti bude nejlepší začít. Když jsme tam došli, tak už se skoro všichni balili a atrakce pomalu mizely.
,,Kde může být?" prolomila jsem ticho. Stáli jsme totiž dobrých pět minut na místě a nedělali nic jiného, než mlčeli a rozhlíželi se kolem.
,,Nevim. Ta její boudička už tu není." odvětil. Podívala jsem se na něj. Dívala jsem se na něj takovou dobu než mi věnoval pohled i on.
,,Co?" pronesl.
,,Nic. Baví mě to." pousmála jsem se.
,,Další věc, která tě baví. Dobré to vědět." odvrátil ode mě pohled a začal se znovu rozhlížet.
,,Co tím myslíš?" otázala jsem se.
,,Že toho o tobě vím hodně. Jsi nimfomanka, ráda si hraješ s city druhých, jsi neústupná, panovačná.."
,,Přestaň!" přerušila jsem ho. On jen pokrčil ramenem a dále tupě zíral do dálky.
,,Támhle..není to ona?" ukázal na ženskou postavu, která na sobě měla otrhanou sukni. Byla to ona. Vydali jsme se k ní. Jakmile si naší rychlé chůze všimla spanikařila, otočila se a začala mizet mezi kamiony a auty.
,,To je mrcha!" pronesl mezi zuby Harry. Musela jsem se zasmát, ale Harry to očividně bral hodně vážně.
,,Stůjte!" zakřičel. Ona se otočila, podívala se na nás, jak za ní rychle jdeme. Pousmála se a dala se stejně, jako my do rychlého kroku.
,,Musíme běžet!" řekla jsem. Všimla jsem si, že Harry protočil oči.
,,Jaký to geniální nápad." zašeptal a rozeběhl se. Ani jsem nereagovala, nemá to cenu. Je paličatej, kde už jsem tohle jen slyšela? Ano, od té kartářky.
,,Proč před náma utíkáte?" zeptal se Harry, když jí skřížil cestu. Oba dva si nás postupně prohlédla a pak se usmála.
,,Omlouvám se, co potřebujete?"
,,Co..co potřebujeme? To jste vážně tak blbá, jak vypadáte?" vyjel po ní Harry. Stejně jako ta žena, tak i já jsem vyvalila oči.
,,Uklidni se!" položila jsem mu ruku na rameno, ale on se nemilosrdně vyškubl.
,,Chci být zase ve svém tělě! My oba to chceme, tak nám řekněte jak!" pokračoval Harry už trochu klidnějším hlasem.
,,Mladej..neštěkej na mě." pohrozila ukazováčkem a usmála se.
,,Vždyť to víte. Jeden měsíc musíte být v těle toho druhého." řekla.
,,A proč?" zeptala jsem se.
,,Protože k sobě patříte." začala znovu rozdávat úsměvy. Harry jen mezi zuby pronesl něco jako: ,,To si nemyslim." ale moc dobře jsem mu nerozuměla.
,,A to přijde samo? Prostě za měsíc se probudíme a bude všechno v pořádku?" zeptala jsem se znovu.
Nesouhlasně začala vrtět hlavou. ,,Říkám, že k sobě patříte. Možná teď to neuznáváte, ale za nějaký čas vám dojde, že bez toho druhého nemůžete být. Je to váš osud. A osud se danný. Stačí jen jedna věc."
,,Jaká?" zeptal se Harry.
,,Zamilovat se." hrálo jí na rtech. Znělo to jak od mé babičky, když se s nadějí ptá: ,,Tak co máš chlapce?"
,,A co když se to nepovede? Řekněme, že někdo zamilovaný je a ten druhý není." řekl Harry a hodil po mě pohled. Upřímně, nechápala jsem to. Ta žena si nás nejistě prohlédla.
,,V tom případě zmizíte z plateny Země." řekla.
,,To jako vážně?" zeptala jsem se vyděšeně.
,,Ale ne.." mávla rukou ,,..dělám si prču." dodala.
,,Velmi vtipné. Tak co?" ozval se znovu Harry.
,,Zůstanete v těle toho druhého." teď už to znělo pravdivěji.
,,Tohle jsou ty nejhorší žvásty, který jsem kdy slyšel." řekl Harry.
,,Ale i tak se můžete vrátit do svého těla. Pokud se nezamilujete." řekla a Harry nastražil uši stejně tak, jako já.
,,Stačí zemřít přesně v tu noc, měsíc poté, co jste si spolu užili." řekla poněkud smutně.
,,A jaký to má význam umírat? Vždyť se můžu zabít už teď a každýmu to bude fuk!" řekl naštvaně Harry. Já jsem ovšem hned zareagovala. Ani nevím proč, ale vypadlo to ze mě: ,,Mě ne!" Jen se na mě podíval a probodával mě pohledem, jakobych lhala.
,,Jen jeden bude muset obětovat svojí krev na to, aby ten druhý mohl žít." řekla.
,,Není to trochu přetažené za vlasy?" zeptala jsem se.
,,Není. Jde jen o vás. Jde o to, jak vy sami dokončíte tenhle příběh. Jestli to bude mít šťastný konec a nebo smutný." řekla a zamávala nám.
,,Počkejte!" řekl Harry a vydal se za ní. Já jsem ho chytla za ruku a tím zastavila.
,,Nech jí jít. Musí jít kazit životy jiným lidem. Stejně už všechno víme." poté jsem ho pustila.
,,Hmm."
,,Mám zajít k tobě domů?" zeptala jsem se.
,,Bylo by to fajn." hlesl a šel.
,,Nechceš jít ke mě a počkat na mě?" prolomila jsem to neuvěřitelně hrozné ticho.
,,Mě je to jedno." pokrčil ramenem.
,,Dobře, tak půjdeš ke mě."
Na to už mi Harry neodpověděl. Došli jsme zpátky ke mě domů a já mu odemkla. Vyměnili jsme si místa. Já jsem si stoupla na cestu z mého domu a ona se v pootevřených dvěří otočil a prostě na mě zíral.
,,Děje se něco Harry?" zeptala jsem se asi po půl minutě.
,,Kdo z nás umře? Nechci, aby jsi umřela."
,,Nikdo nebude umírat!" odvětila jsem rázně.
,,No to asi bude muset, když se nezamiluješ-m." odpověděl a sklopil svůj pohled k zemi.
,,Jak jsem řekla..nikdo umírat nebude. To je pěkně blbej nápad. Pokusím se.."
,,Co?" špitl Harry, když jsem svojí větu nedořekla. Díval se na mě s tou nadějí v očích. Až teď jsem si uvědomila, kam narážel při tom rozhovoru s kartářkou. Proč mě včera políbil a pak se choval úplně jinak, bylo mu to líto. Nechtěl dát najevo, že jsem ho ranila. Choval se tak, aby jsme se o tom už nebavili a on netrpěl. Jak se před pár vteřinami opravil. I přesto, že mi všechno došlo, řekla jsem úplnou hovadinu.
,,Pokusím se to u vašich nezvorat" věnovala jsem mu úsměv.
,,Fajn." sykl a vzápětí pokrčil rameneny.
,,Fajn." zkousla jsem si spodní ret.
,,Fajn..ještě něco?" zeptal se. Chytl za kliku a pomalu začal otevírat dveře.
,,Ne." zašeptala jsem a potvrdila to zavrtěním hlavou.
,,Tak já jdu dovnitř." ukázal na už otevřené dveře.
,,A já k vám." ukázala jsem někam do blba hlavně že to bylo za mě.
,,Takže.." hlesl a stoupl si do dveří.
,,Zatim." střelila jsem po něm úsměv, otočila jsem se na patě a pomalu odcházela pryč. 'Do takovýho děvkaře se nezamiluješ!' znělo mi přikázaně v mysli. 'Jenže musíš Cloe, jinak to nejde. Není zas tak špatný jen je to pako a neumí se chovat.' přebyl ho jiný hlas.
Harry vypráví (v těle Cloe):
Jakmile jsem zavřel dveře přišlo na mě volání záchoda. Došel jsem pomalu do koupelny. Stáhl jsem ze sebe kalhoty a už jsem si chtěl sedat. Zvedl jsem se a stáhl jsem i kalhotky, když v tom: ,,Kurva! Kurva! Ať to hlavně nebolí!" křičel jsem na celej dům.
Došel jsem zpátky do koupelny a svlékl ze sebe kalhoty a kalhotky. Ty jsem hodil okamžitě do pračky a tu zavřel: ,,Vy špinavé svině!" sykl jsem při tom. Oblékl jsem si ty nové a nechal jsem je jen u kolen. Rozbalil jsem vložku. Chvíli jsem se díval jak mám pokračovat. Sedl jsem si na vanu a zíral na to. ,,Když tohle odloupnu.." oddělil jsem kousek papíru od vložky. ,,A pak tohle.." udělal jsem to samé, ale na opačném křidélku. Držel jsem to neustále ve vzduchu a pozoroval. Nakonec jsem sloupl ten nejdelší proužek papíru. Otáčel jsem to všemi směry a přemýšlel jak to přilepit, aby to bylo dobře. Na jedné straně to bylo moc úzké a na druhé asi tak o dva-tři cenťáky širší. Tou širší stranou jsem to přilepil na vrh, jakoby dopředu. ,,Špatně!" zase jsem to odtrhl a obrátil. ,,Lepší." spokojeně jsem se usmál, natáhl kaťata a kalhoty. Udělal jsem první krok a slyšel jsem šustění. Sklonil jsem hlavu a díval jsem se na zip. Nějak jsem zavrětl nohama a zkusil udělat další krok. Bylo ticho. Usmál jsem se a jako největší borec odešel koukat na televizi.
Ani ne do deseti minut přišla bolest. Bylo to jako když mě někdo bodá do zad. Pořád jsem se vrtěl. Nedokázal jsem prostě sedět na jednom místě a nebo ležet. Sedl jsem si do tureckého sedu a začal se houpat dopředu a dozadu. Ulevilo se mi. Věnoval jsem se znovu televizi, kde byla reklama na nějaké jídlo. Zvedl jsem se a šel jsem si také něco udělat, protože jsem měl neskutečný hlad. Vyndal jsem si čtyři toustové chleby, marmeládu, tatarku, pak jsem našel něco co jsem neznal, okurky, rajčata, mazací sýr a plátkový sýr. Vyndal jsem si ještě mléko a to jsem rovnou nalil do sklenky. Najednou jsem začal na první toust mazat tatarku, na druhý jsem namazal sýr, na třetí to co neznám a na čtvrtý marmeládu. Ze sklenice jsem vyndal tři okurky a rozkrájel jsem si rajče na měsíčky. Plátkový sýr jsem položil na toust s marmeládou a všechno zase uklidil. Všiml jsem si na mycí lince nějakých cerealiich. Otevřel jsem pixlu a nasypal dvě hrsti do sklenky s mlékem. Gumový medvídci dostalova brečeli a volali mé jméno, vzal jsem celou pixlu a odešel si sednout zase k televizi. Pustil jsem se do jídla. Kousl jsem si vždy do jednoho toustu a když jsem to nezapil mlékem s cerealemi, tak jsem k tomu přidal méďu. Bylo to dobrý, ale bylo toho málo.


















:DDDDDDDDDDDDDDD Ježiš ten Harryho pohled...konec. :DDD
1. Jasně. :D Kdo by se do Harolda nezamiloval. :D
2. Netušim, ale předpokládám, že jo. :D
3. Něco co nezná? Tak to netušim. :D
4. Pevně doufám, že jo.
Tak tenhle díl mě totálně rozsekal. Jak prej tak babka: "Ale ne...dělám si prču." :DDDD No konec. Super díl. Těším se na další. :)