
'Musela jsem si něco zařídit. Uvidíme se po škole, mamka.' vzkaz jsem zmuchlala a nechala ho ležet na stole. Nasypala jsem si sušenou směs lesního ovoce do misky a vyškrábala na ně med. Když jsem byla po snídani, tak jsem se vydala na autobus.
,,Kam jsi včera jela?"
,,Co je ti do toho?" odfrkla jsem.
,,Nebyla jsi ve škole." pokrčil rameny.
,,A to ti to jako vadí?" odvětila jsem a on odešel. Ještě chvíli jsem vyhlížela Paige, ale pak přijel autobus a já do něj nastoupila.
***
Seděla jsem ve své lavici a ani tam Paige nebyla. Rozhlédla jsem se již po několikáté po třídě, jestli jí někde neuvidím. Nikde nebyla. Ještě byl čas, co se týče výuky, tak jsem si položila hlavu na lavici a zavřela oči. Někdo mi zaklepal na rameno. Podívala jsem se a tam stála Paige.
,,Ahoj." oslovila mě s nejistým úsměvem.
,,Ahoj." odvětila jsem a prohrábla jsem si vlasy. Sedla si na své místo vedle mě a nemluvila.
,,Neměla bych ti to říkat, ale jestli ho chceš ještě vidět, tak si mákni." podívala jsem se na ní a ona kývla hlavou ven ze třídy. Na nic jsem nečekala a vyběhla jsem ze třídy. Na chodbě už nikdo nebyl. Jen učitelé, kteří zacházeli do svých tříd. Byla jsem zoufalá. Nevěděla jsem, kam jít. Pak jsem spatřila mámu, jak se směje od ucha k uchu v doprovodu ředitele.
,,To jsi neudělala!" zakřičela jsem na tichou chodbu. Z jedné třídy se ozvalo od učitelky ať neruším výuku. Máma mi věnovala široký úsměv a pak se dál bavila s ředitelem. Vyběhla jsem ze školy a běžela jsem na parkoviště. Doufala jsem, že tam ještě bude a nebo přijde. Hned jak jsem tam doběhla, tak jsem spatřila jeho auto. Nakrátko se mi ulevilo, ale pak jsem se k němu rozeběhla. Nikdo v autě nebyl. Opřela jsem se o něj a čekala než přijde.
,,Co tu chceš?!" sykl a položil bedýnku na kapotu auta.
,,Lousi, já.."
,,Podělala jsi to. Jo to vim." ani se na mě nepodíval. Položila jsem svojí ruku na jeho rameno. Nic nedělala, jenom zíral do černých okének od jeho auta. Rukou jsem vyjela k jeho bradě a otočila jsem si jeho obličej k sobě. ,,Mrzí mě to." teď už jsem v očích měla slzy.
,,Hlavně nebreč, prosím." pak uhnul, abych na něj nešahala. Začal klíčky odemykat auto.
,,Já jsem nevěděla, že tam bude ten chlap a bude nás fotit." zastavil se v činnosti a hodil po mě nechápavý pohled.
,,Ale Paige jsi se chlubit mohla! Proč? To jsi na sebe byla až tak moc pyšná a spokojená sama ze sebou, že jsi jí to řekla?" vystartoval po mě. Nehybně jsem stála a mlčela.
,,Nechci na tebe mít poslední vzpomínku, jak na tebe křičím." jeho hlas se uklidnil. Skoro šeptal. Chytl mě za dlaň a propletl naše prsty. Vstyčila jsem k němu svůj pohled. Volnou rukou mi zajel do vlasů a políbil mě. Naše dlaně se rozpletly a já okolo jeho krku omotala své ruce. Nechtěla jsem, aby polibky přerušil, tak jsem ho pořád přitahovala k sobě.
,,Olivie!" vykřikla má matka. Louis se ode mě odtáhl a naposledy mi věnoval jeho kouzelný úsměv. Pak nasedl do auta. Ucítila jsem, jak mě někdo chytl za ruku. Byla to má matka.
,,Nešahej na mě!" mírně jsem křikla.
,,Děláš si to ještě horší!" odvětila a pustila mě.
,,Vrať se do třídy a pak hned domů!" přikázala a odešla. Ještě jsem se otočila a podívala se na dveře řidiče za kterými seděl Louis. Zhluboka jsem se nadechla a odešla zpátky do třídy.
,,Omlouvám se, řešila jsem něco s.." začala jsem se omlouvat své učitelce, ale ta na mě hodila opovrhující pohled. Určitě to už věděla. Nikdy se na mě takhle nedívala. Vlastně, měla mě vždy ráda.
,,Sedni si a neříkej mi, co jsi dělala!" udělala jsem co chtěla. Sedla jsem si do své lavice vedle Paige. Setřela jsem si suché stopy po slz a pořádně jsem se nadechla, abych zůstala v klidu.
,,Je mi to líto." zašeptala Paige.
,,Udělala jsi to, protože jsi žárlila?" vykřikla jsem. Dobře, nádech nezabral.
,,Ticho!" zavelila učitelka. Všichni na nás pak přestali zírat.
,,Ano, mrzí mě to." řekla ještě jednou Paige.
,,To by mělo." odvětila jsem hořce. Po zbytek dne jsem se s ní nebavila. Neměla jsem na nic náladu. Tělesná výchova nám odpadla. Ředitel to komentoval tak, že Louis dostal padáka a to bylo vše. Všichni se zajímali, co se stalo a kde je. Nečinně jsem poslouchala jejich rozhovory a spekulace. Několikrát padlo i to, že možná spal se studentkou, ale zamítli to. Protože si byli všichni tak moc jisti, že by to neudělal. Ukáplo mi několik slz, když jsem je poslouchala. Paige mi nabízela papírové kapesníčky, ale já od ní vždy odvrátila pohled, vzala jsem si své kapesníčky a utíkala na dívčí záchody. Každou přestávku se to opakovalo.
***
,,Jsem doma, spokojená!" řekla jsem sarkasticky na matčin účet, když stála na schodech a čekala než přijdu domů.
,,Hele.." ukázala na mě. ,,..Nebuď drzá holčičko!"
,,Proč jsi to udělala?" zeptala jsem se, ale žádný pohled jsem jí nevěnovala.
,,Říkala jsem ti, že jestli to nepřestane, tak to udělám! Nebudu žít s faktem, že moje šestnáctiletá dcera chrápe s chlapem, kterýmu je třicet dva!" během toho došla až ke mě.
,,Jen jsi žárlila!" sykla jsem po ní hořce a odhodlaně. I ona se odhodlala. Její dlaň mě zapálila na tváři. Po činnu jsem si automaticky položila ruku na červené místo a v očích jsem měla šťiplavé slzy.
,,Olivie.." špitla a chtěla mě obejmnout. Já jsem udělala krok zpátky.
,,Omlouvám se, zlatíčko." zašeptala a nakonec mě objala.
,,Nech mě být, než řeknu něco za co by jsi mi rozbila celej obličej!" mermomocí jsem se od ní odtáhla a běžela do svého pokoje. Zabouchla jsem dveře a zamkla. Šla jsem do mé koupelny a rozplakala se při pohledu na červený flek na mé tváři. Ještě teď jsem cítila, jak to štíplo. Otřela jsem si slzy a odhodlaně vyšla z pokoje. Máma seděla v obýváku a brečela. Neřešila jsem to a odešla z domu. Nezapoměla jsem pořádně bouchnout dveřmi, abych veděla že jsem odešla. Pak jsem začala utíkat. Doběhla jsem až k Louisovi před dům a horlivě zvonila. Nakonec otevřel a spadla mu pusa.
,,Neměla by jsi tady být." řekl nakonec. V očích jsem měla stále slzy, ale neplakala jsem.
,,Neměla, ale chci!" odvětila jsem a spojila naše rty. Když mě chytl za pas a přitáhl si mě k sobě, začala jsem plakat. Slzy se smíchaly s našemi polibky a ani jednomu to nevadilo. Ba naopak, udělalo to tuhle chvilku ještě více cenější.
,,Můžeš přeci počkat než mi bude osmnáct, pak už to může být všem jedno." zašeptala jsem mu do krku, když mě objal.
,,To jsou dva roky.." hlesl. ,,..obávám se, že to nepůjde." dodal. Odtáhla jsem se od něj. Překvapeně a zároveň pohrdavě jsem se na něj dívala.
,,Fajn." sykla jsem, otočila se na patě a odcházela.
,,Olivie!" křikl. Ignorovala jsem ho. Na chodníku jsem se rozeběhla a namířila si to do prvního parku, který jsem spatřila. Sedla jsem si na lavičku a hlavu jsem si položila do dlaní. Bylo mi jedno, že okolo mě chodí lidé a zírají na mě, proč pláču. Na paměti jsem měla první polibek od Louise, naší první společnou noc a to jak jsem to vše pokazila. Přiznala jsem si, že jsem byla moc naivní, když jsem si myslela, že by počkal než dospěji.


















1) Prosím ano. Smutné konce jsou všude. Prosííííííííím
2) Louis ji řekne něco ve smyslu, že to špatně pochopila?
3) Ne kdyby to byla její matka nebo Paige... Ale u kohokoliv jiného asi jo
Nádhera, perfektní, dokonalé...