Původně jsem chtěla přidat jinou povídku, ale rozmyslela jsem si to. :D Takže už dnes mám oficiálně DP z krku! :D Pokud se někomu nebude líbit, jak to skončilo, tak si napište vlastní konec. ;) Děkuji za veškeré komentáře a názory, které jste kdy napsaly.♥ Doufám, že se Vám povídka opravdu líbila a nečetli jste jí z donucení nebo tak nějak. :D Jestli je tu někdo, kdo tuhle povídku četl, ale nikdy po sobě nenechal žádnou stopu, tak půl minuty tě nezabije. :D Hope You like it♥
Pokud chcete, můžete si představit, že právě Vám se do ruky dostal dopis od Nialla a nějakou záhadou napsal Vaší adresu. ;) :D
Drahý, Drahá
ať už jsi, kdo jsi, nebo vůbec nejsi. Nevím, jak mě napadlo po pěti letech napsat nějaký dopis. Nejspíš se potřebuji někomu svěřit, někomu kdo neexistuje, takže se potřebuji jen vypsat.
Začalo to před pěti lety. Kráčel jsem po chodbě jedné ordinace. To místo jsem nesnášel ještě předtím, než jsem se na něj dostal. Tehdy jsem si myslel, že je to to nejhorší, co mě potkalo. A možná to tak i bylo a nadále zůstane, ale z toho nejhoršího se stalo to nejkrásnější. Abych to upřesnil, tak Ti budu vše vyprávět.
Mé jméno je Niall Horan a jestli existuješ, máš plné právo teď začít křičet. Zajímá Tě, proč jsem zmínil ordinaci a to vše okolo? Lehká odpověď. Začal jsem si všímat, že mám více a více haterů, než kdokoliv jiný z mé kapeli. Není nutno zmiňovat název, že? Bral jsem si to až moc k srdci. Začal jsem uvažovat, proč já? Kdykoliv jsem si přečetl nějakou nenávistou zprávu, ptal jsem se proč? A vždy na tom našel odpověď, že ta danná osoba musí mít pravdu a nebo mě čistě jen nenávidí. Ti lidé mě veskutečnosti ani neznali, ale nelíbilo se jim, že mám rovnátka, nenáviděli můj zpěv, tvrdili, že kapele se beze mě povede líp, že nepatřím do téhle pětice, nenáviděli mě, jako Nialla Horana. Toho slavného. Jenže to jsem si nedokázal přiznat. Nedokázal jsem to hodit za hlavu. Udělal jsem to nejhorší, co jsem mohl. Začal jsem všemu věřit. Stáhl jsem se před svojí rodinou a přáteli. Napovrh jsem se smál, ale uvnitř jsem křičel. Nakonec si toho všichni okolo mě začali všímat. Poznali, že je se mnou něco špatně. Nemohl jsem za to, že jsem nikoho nechtěl zatěžovat svýma problémama. Bylo to jen mé trápení. Jenže, mohl jsem se přetvařovat jakkoliv, stejně jsem skončil u psycholožky, Dr.Surrean. Ještě teď mě mrazí, když někdo vysloví její jméno. Nesnášel jsem jí a vlastně teď ti lžu, když mluvím v minulím čase, stále jí nesnáším. I když, tvrdil bych, že jí jen nemám rád, ale velké díky jsem jí říct musel. Nebýt jí, tak dnes nejsem tam, kde jsem a nemám Ji. Dívku, která mě poznala jen z nějakých dopisů a zamilovala se do mě. Zdá se Ti to, jako klišé? Počkej si na to nejlepší. Nechtěl jsem s tou psycholožkou mluvit a tak mě donutila vypsat všechny své pocity na kus bílého papíru a ty se pak dostaly do rukou Nicole. Nevěděl jsem to a také jsem nevěděl, že ještě před odesláním tyto dopisy Dr.Surrean četla, takže jsem byl více než naštvaný, když to prasklo. A to je ten důvod, proč jsem Nicole nevěřil, když se objevila v mém hotelovém pokoji. Nevěřil jsem, nikomu. Stále to, ale není ta nejlepší část z celého příběhu. Jakmile jsem si všiml, že dopisy opravdu byly odeslány až na druhou stranu Atlantiku, začal jsem si uvědomovat, že jsem udělal blbost, když jsem od sebe Nicole odehnal. Přál jsem si najít svojí princeznu po celý život, vždy jsem takhle označoval svojí budoucí dívku, která mě měla mít ráda, proto jaký jsem a ne, čím jsem. Když jsem tuhle princeznu prvně uviděl, která vše splňovala, rozplakal jsem jí. Tehdy, když mi vše došlo, nevěděl jsem, co mám dělat. Napsat další dopis? Vydat se do Pittsburgu a najít jí? Zvolil jsem druhou možnost a aniž bych někomu řekl, kam jedu, zmizel jsem v letadle směr, druhá strana studeného Atlantiku. Pomalu se blížíme k tomu nejlepšímu. Navždy si budu pamatovat, jak jsem byl nervózní zaklepat na dveře jejího domu a to, jak se na mě tehdy podívala. Měla na sobě volné šedivé tepláky a růžové tričko, které bylo zašpiněno nějakým flekem od jídla. Vlasy neměla učesané a na nose měla nasazené brýle na čtení. Pousmál jsem se, když jsem jí takhle viděl. Opravdu. Pamatoval jsem si jí načančanou a dokonale oblečenou. Chtěl jsem obě varianty z této dívky. Než jsem stihl něco říct, zavřela mi dveře před nosem. Zkrátím to, abych Tě nenudil. Pět nekonečně dlouhých dní a čtyři chladné noci, jsem ležel a seděl před jejím prahem. Nemluvila se mnou. Každé ráno než jsem se probudil, položila vedle mě tác se snídaní a vzkaz 'vzdej to', nevzdal jsem. Dostával jsem i oběd a večeři. Jednoho dne, když se vracela z nákupu po mě hodila jablko a zalezla. Každý večer, přesně v tu stejnou dobu, v sedm večer, mi přinesla teplou deku a polštář, kterou ze mě každé ráno servala. Myslela na mě, i když přišla bouřka. Nepozvala mě dovnitř, ale aspoň mi dala pláštěnku a přinesla v tesmosce čaj. Další den na to, jsem začal mít rýmu a ona mě pozvala dál. Bylo mezi námi ticho, zatímco mi připravovala čaj a hledala léky. A víš, co? Ona mi to dělala schválně. Chtěla vědět, jak moc toho vydržím. Její lekcí jsem prošel a teď máme po boku jeden druhého. Až teď si můžeš říct, že to zní jako klišé. Nyní žijem v domě na předměstí Londýna a tři roky jsme svoji. Po dvou letech to musí vypadat divně, ale oba jsme to chtěli. Museli jsme to stihnout než..moment, tohle bych neměl psát. Ale ono je to stejně jedno, protože pochybuji, že adresa kterou jsem si vymyslel existuje. Museli a chtěli jsme to stihnout dřív, než se narodila Jasmine. Pššt. Nikdo neví, že Niall Horan je otec. Pochopitelně, ti nejbližší ano, ale fanoušci ne. Sice už jsme každý pomalu začali zakládat rodiny, osamostatnili jsme se po boku někoho jiného, ale stále musíme splňovat nějaké požadavky k našemu masivnímu úspěchu. Nesnáším to. Občas mám nutkání vzít Jasmine do náruče a vyběhnout s ní na ulici a ať mi nějaká nahrávací společnost políbí zadní část těla. Chybí mi, že jí nemůžu vzít na procházku, nemůžu jí koupit sladkosti na pouti a hrdě se přiznat, že jsem otec. Nemysli si, že držíme naší dceru doma. Najali jsme si chůvu, která s ní chodí ven, takže nikomu nic nedojde. Je mi líto, že se takhle musí trápit Nicole. I ona nemůže s malou ven, nikam. Všichni vědí, že je to má manželka a že zrovna Niall je první, kdo se z One Direction pustil do sňatku, ale málo kdo ví, to co právě Ty. Věřím, že náš den přijde brzy a my všem ukážeme, že naše láska není jen podpis na papíře a 'ano, beru' před farářem. Abych nezapomněl. Všichni vědí, že jsem se chodil léčit. Nestydím se za to. Také mám fotografii na zdi ordinace, kam jsem chodil k Dr.Surrean. Proto tam všude byly fotografie lidí, šťastých lidí. Protože jim pomohla. Moje fotografie je černo bílá, jako ostatní a jsem na ní společně s Nicole. Tak, myslím, že vše, co jsem potřeboval napsat na tenhle papír je za mnou. Jsem prostě šťastnej pětadvacetiletý muž, který má vše co potřeboval. Přátelé, rodinu, vlastní sebevědomí a princeznu, kterou kdy chtěl. Lžu, mám hned dvě! Mé sebevědomí je někdy až nesnesitelné, ale je to dobře. Co je zlého na tom, že se ráno probudím, vlezu do koupelny, podívám se do zrcadla a řeknu ,,Jsem Niall Horan a kdo jsi k čertu ty, že mě soudíš?"
xx Niall
Er-forma:
Niall odložil propisku, přehnul papír a vložil jej do obálky. Olízl připravenou stranu obálky a zalepil jí. Chtěl dopis odeslat, neznámo kam a také to později udělal, ale nejprve jeho zrak přesměroval na spící Nicole vedle které oddřimovala tří letá Jasmine. Se vší spokojeností a skromností se Niall pousmál a šel si lehnout k nim. Bylo časně ráno, ale chtěl být s nimi. Líbl Nicole na tvář a jedním prstem pomalu hladil maličkou ručku. Sledoval, jak dvě nejdůležitejší ženy v jeho životě sladce a spokojeně spý. Takhle tam Niall ležel pár minut, když v tom se Jasmine začala probouzet. Rychle zamrkala. Měla dlouhé řasy a krásné, velké, modré oči po tátovi.
ať už jsi, kdo jsi, nebo vůbec nejsi. Nevím, jak mě napadlo po pěti letech napsat nějaký dopis. Nejspíš se potřebuji někomu svěřit, někomu kdo neexistuje, takže se potřebuji jen vypsat.
Začalo to před pěti lety. Kráčel jsem po chodbě jedné ordinace. To místo jsem nesnášel ještě předtím, než jsem se na něj dostal. Tehdy jsem si myslel, že je to to nejhorší, co mě potkalo. A možná to tak i bylo a nadále zůstane, ale z toho nejhoršího se stalo to nejkrásnější. Abych to upřesnil, tak Ti budu vše vyprávět.
Mé jméno je Niall Horan a jestli existuješ, máš plné právo teď začít křičet. Zajímá Tě, proč jsem zmínil ordinaci a to vše okolo? Lehká odpověď. Začal jsem si všímat, že mám více a více haterů, než kdokoliv jiný z mé kapeli. Není nutno zmiňovat název, že? Bral jsem si to až moc k srdci. Začal jsem uvažovat, proč já? Kdykoliv jsem si přečetl nějakou nenávistou zprávu, ptal jsem se proč? A vždy na tom našel odpověď, že ta danná osoba musí mít pravdu a nebo mě čistě jen nenávidí. Ti lidé mě veskutečnosti ani neznali, ale nelíbilo se jim, že mám rovnátka, nenáviděli můj zpěv, tvrdili, že kapele se beze mě povede líp, že nepatřím do téhle pětice, nenáviděli mě, jako Nialla Horana. Toho slavného. Jenže to jsem si nedokázal přiznat. Nedokázal jsem to hodit za hlavu. Udělal jsem to nejhorší, co jsem mohl. Začal jsem všemu věřit. Stáhl jsem se před svojí rodinou a přáteli. Napovrh jsem se smál, ale uvnitř jsem křičel. Nakonec si toho všichni okolo mě začali všímat. Poznali, že je se mnou něco špatně. Nemohl jsem za to, že jsem nikoho nechtěl zatěžovat svýma problémama. Bylo to jen mé trápení. Jenže, mohl jsem se přetvařovat jakkoliv, stejně jsem skončil u psycholožky, Dr.Surrean. Ještě teď mě mrazí, když někdo vysloví její jméno. Nesnášel jsem jí a vlastně teď ti lžu, když mluvím v minulím čase, stále jí nesnáším. I když, tvrdil bych, že jí jen nemám rád, ale velké díky jsem jí říct musel. Nebýt jí, tak dnes nejsem tam, kde jsem a nemám Ji. Dívku, která mě poznala jen z nějakých dopisů a zamilovala se do mě. Zdá se Ti to, jako klišé? Počkej si na to nejlepší. Nechtěl jsem s tou psycholožkou mluvit a tak mě donutila vypsat všechny své pocity na kus bílého papíru a ty se pak dostaly do rukou Nicole. Nevěděl jsem to a také jsem nevěděl, že ještě před odesláním tyto dopisy Dr.Surrean četla, takže jsem byl více než naštvaný, když to prasklo. A to je ten důvod, proč jsem Nicole nevěřil, když se objevila v mém hotelovém pokoji. Nevěřil jsem, nikomu. Stále to, ale není ta nejlepší část z celého příběhu. Jakmile jsem si všiml, že dopisy opravdu byly odeslány až na druhou stranu Atlantiku, začal jsem si uvědomovat, že jsem udělal blbost, když jsem od sebe Nicole odehnal. Přál jsem si najít svojí princeznu po celý život, vždy jsem takhle označoval svojí budoucí dívku, která mě měla mít ráda, proto jaký jsem a ne, čím jsem. Když jsem tuhle princeznu prvně uviděl, která vše splňovala, rozplakal jsem jí. Tehdy, když mi vše došlo, nevěděl jsem, co mám dělat. Napsat další dopis? Vydat se do Pittsburgu a najít jí? Zvolil jsem druhou možnost a aniž bych někomu řekl, kam jedu, zmizel jsem v letadle směr, druhá strana studeného Atlantiku. Pomalu se blížíme k tomu nejlepšímu. Navždy si budu pamatovat, jak jsem byl nervózní zaklepat na dveře jejího domu a to, jak se na mě tehdy podívala. Měla na sobě volné šedivé tepláky a růžové tričko, které bylo zašpiněno nějakým flekem od jídla. Vlasy neměla učesané a na nose měla nasazené brýle na čtení. Pousmál jsem se, když jsem jí takhle viděl. Opravdu. Pamatoval jsem si jí načančanou a dokonale oblečenou. Chtěl jsem obě varianty z této dívky. Než jsem stihl něco říct, zavřela mi dveře před nosem. Zkrátím to, abych Tě nenudil. Pět nekonečně dlouhých dní a čtyři chladné noci, jsem ležel a seděl před jejím prahem. Nemluvila se mnou. Každé ráno než jsem se probudil, položila vedle mě tác se snídaní a vzkaz 'vzdej to', nevzdal jsem. Dostával jsem i oběd a večeři. Jednoho dne, když se vracela z nákupu po mě hodila jablko a zalezla. Každý večer, přesně v tu stejnou dobu, v sedm večer, mi přinesla teplou deku a polštář, kterou ze mě každé ráno servala. Myslela na mě, i když přišla bouřka. Nepozvala mě dovnitř, ale aspoň mi dala pláštěnku a přinesla v tesmosce čaj. Další den na to, jsem začal mít rýmu a ona mě pozvala dál. Bylo mezi námi ticho, zatímco mi připravovala čaj a hledala léky. A víš, co? Ona mi to dělala schválně. Chtěla vědět, jak moc toho vydržím. Její lekcí jsem prošel a teď máme po boku jeden druhého. Až teď si můžeš říct, že to zní jako klišé. Nyní žijem v domě na předměstí Londýna a tři roky jsme svoji. Po dvou letech to musí vypadat divně, ale oba jsme to chtěli. Museli jsme to stihnout než..moment, tohle bych neměl psát. Ale ono je to stejně jedno, protože pochybuji, že adresa kterou jsem si vymyslel existuje. Museli a chtěli jsme to stihnout dřív, než se narodila Jasmine. Pššt. Nikdo neví, že Niall Horan je otec. Pochopitelně, ti nejbližší ano, ale fanoušci ne. Sice už jsme každý pomalu začali zakládat rodiny, osamostatnili jsme se po boku někoho jiného, ale stále musíme splňovat nějaké požadavky k našemu masivnímu úspěchu. Nesnáším to. Občas mám nutkání vzít Jasmine do náruče a vyběhnout s ní na ulici a ať mi nějaká nahrávací společnost políbí zadní část těla. Chybí mi, že jí nemůžu vzít na procházku, nemůžu jí koupit sladkosti na pouti a hrdě se přiznat, že jsem otec. Nemysli si, že držíme naší dceru doma. Najali jsme si chůvu, která s ní chodí ven, takže nikomu nic nedojde. Je mi líto, že se takhle musí trápit Nicole. I ona nemůže s malou ven, nikam. Všichni vědí, že je to má manželka a že zrovna Niall je první, kdo se z One Direction pustil do sňatku, ale málo kdo ví, to co právě Ty. Věřím, že náš den přijde brzy a my všem ukážeme, že naše láska není jen podpis na papíře a 'ano, beru' před farářem. Abych nezapomněl. Všichni vědí, že jsem se chodil léčit. Nestydím se za to. Také mám fotografii na zdi ordinace, kam jsem chodil k Dr.Surrean. Proto tam všude byly fotografie lidí, šťastých lidí. Protože jim pomohla. Moje fotografie je černo bílá, jako ostatní a jsem na ní společně s Nicole. Tak, myslím, že vše, co jsem potřeboval napsat na tenhle papír je za mnou. Jsem prostě šťastnej pětadvacetiletý muž, který má vše co potřeboval. Přátelé, rodinu, vlastní sebevědomí a princeznu, kterou kdy chtěl. Lžu, mám hned dvě! Mé sebevědomí je někdy až nesnesitelné, ale je to dobře. Co je zlého na tom, že se ráno probudím, vlezu do koupelny, podívám se do zrcadla a řeknu ,,Jsem Niall Horan a kdo jsi k čertu ty, že mě soudíš?"
xx Niall
Er-forma:
Niall odložil propisku, přehnul papír a vložil jej do obálky. Olízl připravenou stranu obálky a zalepil jí. Chtěl dopis odeslat, neznámo kam a také to později udělal, ale nejprve jeho zrak přesměroval na spící Nicole vedle které oddřimovala tří letá Jasmine. Se vší spokojeností a skromností se Niall pousmál a šel si lehnout k nim. Bylo časně ráno, ale chtěl být s nimi. Líbl Nicole na tvář a jedním prstem pomalu hladil maličkou ručku. Sledoval, jak dvě nejdůležitejší ženy v jeho životě sladce a spokojeně spý. Takhle tam Niall ležel pár minut, když v tom se Jasmine začala probouzet. Rychle zamrkala. Měla dlouhé řasy a krásné, velké, modré oči po tátovi.
--------------------------------------
K těmto otázkám připojím i něco od věci. Jelikož jsem tedy dokončila druhou povídku a zachvíli bude konec i One Month, tak bych byla ráda, když by jste mi napsali o kom mám začít psát (krom Zayna). Pokud někdo odpoví vážně luxusně na třetí otázku, tak mu bude povídka věnována a dám mu velké díky. Já už nemám na to, abych vymyslela nějakej nehorázně blbej příběh. :) :D Nechci riskovat, co by to bylo tentokrát. X-men či Červená Karkulka? :D
1) Tak co? :D
2) O kom má být další povídka?
3) Přibližte děj.
K těmto otázkám připojím i něco od věci. Jelikož jsem tedy dokončila druhou povídku a zachvíli bude konec i One Month, tak bych byla ráda, když by jste mi napsali o kom mám začít psát (krom Zayna). Pokud někdo odpoví vážně luxusně na třetí otázku, tak mu bude povídka věnována a dám mu velké díky. Já už nemám na to, abych vymyslela nějakej nehorázně blbej příběh. :) :D Nechci riskovat, co by to bylo tentokrát. X-men či Červená Karkulka? :D
1) Tak co? :D
2) O kom má být další povídka?
3) Přibližte děj.
Niky | 27. února 2013 v 17:42 | 
1) Nádhera, jsem moc moc ráda, že jsi dala happy end. Je to krásná povídka a myslím, že si ji v blízké budoucnosti přečtu znovu.
2) Já bych chtěla Liama. CHtěla bych vidět, jak bys ztvárnila jeho osou :D
3) Liam, hodný kluk, po rozpadu 1D za "šílence" a na konci se daj zase dohromady :) Kravina, ale nic mě nenapadá