
,,Ty jsi fanynka a přinesla jsi mi dopisy nebo tak něco?" zeptal se s širokým úsměvem. Nikdy neviděl, takhle nervózní dívku. Vše by to pak vysvětlovalo. Její nervozitu způsobuje jeho slavná osobnost. Možná by si měl Niall uvědomit, že vždy dělá ukvapené závěry, že?
,,Já.." přiložila Nicole ruku s dopisama svisle ke svému tělu. ,,Nejsem fanynka." dodala. Niallovi pomalu mizel úsměv z tváře. Poté se zamračil. ,,Tak co tu děláš. Ani nemáš anglický přízvuk. Jsi američanka?" popošel blíže k ní. Chtěl lépe vidět na dopisy v jejích rukou. Ona couvla a Niall se raději zastavil. Poté otevřela první dopis, který jí přišel.
,,Jsem američanka." řekla s úsměvem na Nialla.
Zhluboka se nadechla a s výdechem začala číst: Drahá/Drahý
Měl bych teď napsat Vaše jméno, že? Nenapíšu, protože je to všechno jen falešné a tím pádem je to úplně jedno. To všechno je jedna velká hloupost! Doktorka řekla, že mám napsat všechny své pocity. Mám pocit, že doktorka brzy zemře. Vypadá na sto let. Možná, že když by umřela nemusel bych k ní už chodit. Nejsem typ člověka, který přeje někomu smrt, protože nejsem svoují inteligencí tak nízko, ale stejně. Teď ani nevím, co mluvím..tedy píšu. Možná jsem se zbláznil? Myslím, že byste měl/a mít nějaké jméno, protože se cítím opravdu hloupě psát dopis a vlastně nikoho neoslovovat. Něco vymyslím, někdy. Také to vypadá, že budu psát více mnohem více dopisů. Co mám dělat? No, není to hloupé? Bolí mě ruka od psaní, ale není to nic ve srovnání, když hodiny a hodiny musím psát své jméno na titulní stranu alb aspoň tisíckrát. Ano, jsem slavný. Zpívám, jsem bohatý..právě to mě dostalo do této situace. Omlouvám se, více nestihnu napsat. Doktorka říká, že už můžu přestat psát, díky Bohu. Myslím, že toho tedy nechám. Tak až příště..
Niall si po první větě sedl na zadní část těla. Pozoroval, jak Nicole procítěně čte jeho dopis. Občas se chytal za hlavu, rozcuchal si ofinu, ale stále se díval na ni. Toho si Nicole nevšímala. Byla ponořená do čtení, že všechno kolem, jí vypadlo z hlavy.
Niall stále sledoval vysokou hnědovlasou dívku, jak čte jeho dopis a přitom nesouhlasně vrtěl hlavou. Nechtěl si to připustit. Ještě před pár dny by jí skočil kolem krku, přehnaně řečeno.
,,Další hra Dr.Surrean, že?" řekl a rozesmál se, aby odlehčil a potlačil vzpomínky na dobu, kterou s ní strávil. Nicole neměla sílu se na něj ani podívat. Neplakala, ale neměla slova která by mu řekla na svojí obhajobu.
,,Vzkaž jí, že nejsem blbec." stoupl si. Odhodlala se a podívala se na blonďatého chlapce. Zvědavě povytáhl své obočí. ,,Já tu paní, ale neznám." řekla.
,,Samozřejmě, tak už běž. Tvoje práce skončila." vřele se na ní usmál a otevřel jí dveře. V tu chvíli Nicole pocítila neúnosný tlak do jejích očí. Položila všechny dopisy na postel a se sklopenou hlavou chtěla odejít.
,,Ty dopisy si klidně můžeš vzít." zamumlal Niall, Nicole se na něj podívala. Pokrčil rameny. Zavrtěla hlavou: ,,Ne, nechci aby mi připomínaly zbytečnou cestu do Anglie, nechci aby mi připomínaly Nialla Horana, jakého jsem si ho vykreslila z pouhých vět. Nikdy předtím jsem tě neznala. Nevěděla jsem, kdo nebo co to je One Direction. Teď si přeji, aby mi ty dopisy nikdy nepřišly." hleděla mu do očí. Při poslední větě se její tmavě hnědé oči zalily slzami a jedna si našla cestičku po její skleslé tváři. Stáli tam a oba se na sebe dívali. On nemohl uvěřit, co mu právě řekla. Avšak, nevěřil jí. Napsal toho tolik, že Dr.Srurrean prostě najala nějakou dívku, aby se vydávala za někoho čím není.
,,Ty mi nevěříš, že ne?" při těchto slovech jí po tváři stekla další slza. Niall jen zavrtěl hlavou. I když si byl jistý, že tohle je jen hra, bylo mu líto, jak tahle neznámá vypadá. Raději sklopil svůj pohled a více pootevřel dveře. ,,Je mi líto." zašeptal. Nicole beze slova odešla.
Niall zavřel dveře a posadil se na postel. Bez mrknutí oka se díval na jeden ze svých kufrů a přemýšlel. 'Možná jsem se choval přehnaně. Možná to opravdu byla moje princezna.' usmál se a konečně mrkl. Začal v sobě dusit smích. ,,Kde jsem vůbec přišel k tomu, že chci princeznu? Jsem jak malej!" řekl do prázdného pokoje. Rukou nahmatal dopisy. Ani se na ně nepodíval a zabalil je do jednoho kufru. Další bezmyšlenková reakce. Kdyby se Niall podíval, zjistil by, že dopisy opravdu došly do Ameriky. Kdyby.
O dva dny později+ještě ten den:
Niall byl u své rodiny. Byl šťastný. Nic ho netrápilo. Nemyslel na nenávistné zprávy na jeho účet, nemyslel na Dr.Surrean, ale myslel na dívku, která se před ním zjevila z čista jasna.
Cestou z hotelu do svého rodného města jí měl stále před očima. V tu chvíli nemyslel na nic jiného než na ní a pár dní strávených v Londýně. Vše se mu neustále přehrávalo před očima. Od samého začátku až po nedokončený konec, což on samozřejmě netušil. Zapoměl zavolat klukům, že se vrací domů, ale ti to stejně už věděli.
Po rozhovoru s Niallem se Nicole vrátila do hotelového pokoje a začala rychle balit. Vzbudila tak i Kennedy, která okamžitě poznala, že se stalo něco zlého. Viděla jí to na očích, její ruce se třásly a tak se zvedla z vyhřáté postele a balila společně s Nicole.
Když měly všechno zabalené, Nicole popadla mobil a zavolala Liamovi. Už byla klidnější a tolik jí to netrápilo, takže během telefonátu neukápla ani slzička. Liam tomu nemohl uvěřit. Takovouhle reakci od Nialla nečekal. Chtěl s tím něco udělat, ale Nicole mu to rozmluvila. Zakázala mu, aby Niallovi řekli, že o ní věděli a že to právě oni jí pozvali do Anglie. I když Liam nechtěl, souhlasil.
Když si Nicole s Kennedy daly sbohem na letišti ve státech, vrátila se Nicole k sobě. Do prázdného, malého a útulného domečku, kde to vše začalo.
Ich-forma, Niall:
,,Nialle, už jsi si konečně vybalil?" houkla na mě mamka, když jsem prošel za jejími zády.
,,Jen dva kufry. Nesnášim to." přistoupil jsem blíže k ní a ono se otočila.
,,Musím ti to prádlo vyprat. Už jsou to dva dny!" zamračila se. Protočil jsem oči v sloup.
,,Můžeš to udělat za mě." pokrčil jsem rameny a sedl jsem si na židli v kuchyni.
,,Běž si okamžitě vybalit a špinavé prádlo odnes do koupelny!" přikázala. Zlobila se. Tak jsem se raději zvedl a šel jsem udělat to, co řekla.
Vybalil jsem první kufr a odnesl špinavé prádlo do koupelny. Zbýval ještě jeden. Tam prádlo nemám. Jakmile jsem ho otevřel vykoukly na mě obálky. Znovu jsem si vybavil, jak přede mnou pláče ta dívka. Zavrtěl jsem hlavou a z kufru vyndal fén na vlasy. Obálky jsem prostě ignoroval. Začal jsem vyndavat voňavku, holící strojek a bílé supry. Ty obálky mě stále hypnotizovaly. Rozčíleně jsem je vzal a hodil s nima o postel. Ve vzduchu se otočily a dopadly, tak že jsem viděl na adresu. Všiml jsem si něčeho, co jsem tam já nenapsal. Přistoupil jsem k posteli a vše, co jsem právě vyndal z kufru upustil na zem. Vzal jsem všechny čtyři obálky a prohlédl jsem si razítko a čísla na nich. Ty dopisy byly očíslované, tak jak jsem je poslal, ale nejvíce mě překvapilo to razítko. Potvrzovalo to to, že dopisy skutečně došly do Ameriky. Prohrábl jsem si vlasy a zavřel oči, při pomyšlení na to, jaký jsem blbec.
-------------------------------------
Já vážně nemám otázky. :D Těším se až tahle povídka skončí. Není to tak, že by se mi to nelíbilo, protože když jsem to kdysi začala psát Niall si opravdu procházel obdobím, kdy byl stíhaný hatery, všude samé hnusy na jeho zpěv, obličej apod. a i od Directionerů, proto jsem to začala psát. :) Prostě se těším až dokončím další povídku. Když si to vezmete, tak veřejně jsem dokončila jen svojí první povídku Loving You na kterou si už nikdo nepamatuje. :D Poté Trouble a teď i tohle. Nepočítám jednodílovky! :D Teď konec keců. Měla jsem si to nechat až ke konečnému dílu. :)
1) Co Niall udělá?


















1) Rozjede se za Nicol do Ameriky. Adresu má :)
Moc moc moc prosím o happy end :D