Hot Dog | as a Picasso | 7 díl.

2. února 2013 v 11:24 | Dem. |  |Hot Dog.|
Pokud někoho zklamu, tak se hluboce omlouvám. :D Nic extra se v tomhle díle nestane. Všechno nabere směr až v dalším díle. ;) Krásně se mi četly komentáře u minulého dílu. Poznala jsem kolik nadržených čtenářů tu mám. ♥ :D Inu, tady je prostě další ptákovina z mého díla. :D
Celý týden jsem se nemohl dočkat soboty. Nebylo to kvůli Mie, ale kvůli tomu, že pomůžu svojí rodině. Ve škole jsem se nabil s lidmi, jako vždy. S Miou jsme si párkrát vyměnily pohledy, ale oba jsme se navzájem schválně ignorovali. Nezdělil jsem jí tu novinku, protože jí to určitě řekla už její matka. Ve středu Emma dostala kolo a panenku. Vykouzlilo mi úsměv na tváři, když plakala štěstím. Máma mi každý den cpala moje peníze, ale já je odmítal.


,,Mami už musíme jed." řekl jsem mámě. Bylo půl deváté.
,,Já vím, tak jdeme." rozloučila se s Emmou a pomohla mi s věcmi do auta. Cestou jsem jí navigoval. Zastavili jsme před velkou černou bránou.
,,Co teď?" podívala se na mě.
,,Zazvoním. Můžeš jed. Pak ti dám vědět, aby jsi pro mě přijela." usmál jsem se. Z auta jsem vytáhl potřebné věci a zazvonil.
,,Ano?" ozval se hlas staršího muže.
,,Jsem Zayn Malik. Jdu za paní Davines." oznámil jsem.
,,Samozřejmě. Už na Vás čeká." řekl a otevřel mi. Musel jsem jít nejméně půl kilometru, než jsem došel před vchodové dveře. Byl to obrovský dům s tou největší zahradou. Zaťukal jsem a do pár vteřin se dveře otevřely.
,,Pojďte dál." vybídl mě muž. Podle hlasu jsem poznal, že to byl ten samý s kterým jsem mluvit. Vešel jsem do haly a on za mnou zavřel.
,,Následujte mě." dal pokyn rukou. Přikývl jsem a šel za ním. Obdivoval jsem světlou halu, kterou zdobily obrazy ve zlatých rámech. Obrovské hodiny, které právě odbily devátou hodinu. Jejich bití se rozneslo celým domem. Sešel jsem tři schody a ocitl jsem se v další hale. Byl tam dlouhý jídelní stůl. Z haly vedly schody nahoru do patra. Musel jsem obdivovat každý kousek tohoto domu.

,,Jsi tu přesně." halou se roznesl hlas ženy. Podíval jsem se na schody, které právě scházela.
,,Marley, můžete prosím dojít pro Miu?" řekla, když došla ke mě a k tomu pánovi.
,,Samozřejmě." uklonil se a někam odešel.
,,Ta holka někde zase lítá. Nechceš se posadit a probereme si fakta?" ukázala na křeslo. Přikývl jsem a následoval jsem jí. Sedl jsem si a čekal, co bude říkat.
,,Líbí se mi, jak maluješ portréty. Dokážeš vystihnout náladu osoby, takže bych chtěla, aby jsi nás namaloval jen po kraj prsou." oznámila a při té příležitosti se podívala na své hodinky.
,,Jo, dobře." odvětil jsem.
,,Nechci, aby za námi bylo pozadí, takže se pak odebereme do jiné místnosti. Můžeš si nás posadit a naštelovat, jak budeš chtít. Jak to bude tobě vyhovovat." usmála se. Než jsem stihl něco říct, tak se halou roznesl smích. Otočil jsem se a Mia právě vyběhla z nějakých dveří a za ní utíkal Marley.
,,Jsi pomalý." otočila se na něj a vyplázla na něj jazyk. Na sobě měla bílé legíny, hnědé jezdecké boty a vlastně všechno na koně.
,,Mio!" křikla její matka. Mia se rychle otočila a věnovala mi překvapený pohled. Stejným pohledem se podívala i na svojí matku. Usoudil jsem, že netušila, že je budu malovat.
,,Ano, matko?" řekla a šla blíž k nám. Neustále se na mě dívala. Když přišla až k nám, tak si z hlavy sundala přilbu a prohrábla si její dlouhé blonďaté vlasy.
,,Běž se převléknout! Jak tě napadlo jed se projed?" stoupla si.
,,Omlouvám se." sklopila pohled k zemi a odešla.
,,Omlouvám se za ní." podívala se na mě.
,,Mě to nevadí." pokrčil jsem rameny.
,,Tak pojď za mnou." řekla. Stoupl jsem si a vzal jsem všechny své věci. Následoval jsem jí pod schody. Šli jsme úzkou chodbičkou, kde byly obrazy. Žádného autora jsem neznal, ale poznal jsem Picassa. Ústa mi padla do óčka a zůstal jsem stát. Má ruka se pomalu zvedala. Chtěl jsem si na něj sáhnout.
,,Nesahat!" přerušila mě.
,,Omlouvám se." střelil jsem omluvu a znovu jsem se podíval na ten obraz.
,,Můžu se zeptat?" prolomil jsem ticho a stále jsem se díval na obraz.
,,Ptej se." odvětila.
,,Proč takovýhle obraz máte v téhle chodbě. Zasloužil by si být viděn." podíval jsem se na ní. Protočila panenky. ,,Tenhle obraz v aukci vyhrál můj bývalý manžel. Ty ostatní také a jelikož na něj nerada myslím, tak si nepřeji, aby ty obrazy byly někde jinde." oznámila.
,,Ale já bych ty obrazy chtěla do pokoje!" ozvala se za mými zády Mia. Otočil jsem se. Vyměnily jsme si pohledy a pak mě obešla.
,,O tomhle už jsme snad mluvily. Můžeš se na ně chodit dívat sem." odpověděla v klidu její matka. Poté se otočila a zašla do nějakých dveří. Mia jí následovala. Když byly obě pryč, otočil jsem se a podíval jsem se na ten obraz. Rozhlédl jsem se a dlaní jsem po něm lehce přejel.
,,Páni." vzdychl jsem. Jedním prstem jsem přejel po jeho autogramu a nedobrovolně zašel do dveří za nima.

,,Nechala jsem ti vše připravit, takže ty tvoje malé papírky nebudeš potřebovat. Jen pomůcky na malování si nech." řekla s úsměvem.
,,Mimochodem, jsem Clara." podala mi ruku. Odložil jsem všechny věci, které jsem držel.
,,Zayn." podal jsem jí ruku nazpět. Poté jsem si sedl za velký stojan. Vše bylo větší než jsem byl já sám a nikdy jsem takhle nemaloval. Ony stály a dívaly se na mě.
,,Můžete si sednout." zašeptal jsem. Učinily jak jsem řekl.
,,Mio můžeš si sednout na druhou stranu?" přikývla. ,,A natoč se více ke svojí mámě." znovu na mě kývla. Bylo vidět, jak se jí nechce.
,,Dobře, tak se snažte moc nehýbat." Clara na mě mrkla a já se pustil do práce. Zhruba po deseti minutách ticha Mia promluvila.
,,Otec mě chce na Vánoce v Irsku." nevěnoval jsem tomu pozornost, ale nešlo si nevšimnout, jak její máma protočila oči.
,,Na Vánoce jsi vždy tady. I na svátky, takže se o tom nebudeme bavit!" řekla klidně. Skoro neotevírala ústa a pořád se dívala na mě.
,,Jednou bych mohla být s ním." vzdorovala Mia.
,,Ano, jednou. Ne letos." v ten okamžik jsem se podíval na Miu, protože jsem se zrovna snažil zachytit její vlasy. Povzbudivě jsem se na ní usmál, ale její tvář se ani nehla. Poté se už nebavily. Bylo to to nejhorší ticho, které jsem kdy zažil. Cítil jsem tu náladu uvnitř místnosti. Nejraději mám, když se mi povede vystihnout vnitřek osoby, kterou maluji, její náladu a emoce. Clara se na mém výtvoru zdála pyšná a spokojená. Zatímco Mia byla smutná. Maloval jsem jako o závod a čas ubíhal. Ani jsem si nevšiml, že v místnoti někdo stojí.
,,Ehm..už je oběd." řekl někdo s mužským hlasem a já se lekl. Tužka mi upadla na zem.
,,To už je jedna hodina?" zeptala se Clara.
,,Už jsou tři." odvětil Marley. ,,Přála jste si oběd až na třetí." dodal.
,,Ano, zapoměla jsem. Zayne, dej si pauzu a pojď se najíst." nabídla, ale já zavtěl hlavou. Obě se zvedly a šly ke mě blíž. Otočil jsem stojan, tak aby se nemohly podívat. ,,Není to ještě hotové!"
,,Šest hodin jsi nás maloval. Musíš mít hlad, tak pojď." řekla s úsměvem, ale já znovu nesouhlasil.
,,Dodělám to. Teď už vás nebudu potřebovat. Dejte mi hodinu možná dvě a pak odejdu." informoval jsem je. Mia sklopila pohled k zemi, což jsem pochopitelně nepochopil.
,,Dobře, jak chceš." pokrčila Clara rameny a následovala Marleyho. Mia zůstala nehybně stát a pozorovala mě. Přestal jsem znovu malovat a věnoval jsem jí pohled.
,,Co?" sykl jsem hořce.
,,Proč hned tak zhurta?" překvapeně se na mě podívala a popošla blíž.
,,Já nevím.." pokrčil jsem rameny a vstal do stejné úrovně jako byla ona. ,,..vrať se o týden do zadu a možná si na to naše veličenstvo vzpomene."
,,Seš idiot." řekla a ruce si založila na prsou.
,,Po těhlech slovech většinou holky odejdou." slušně jsem jí nabídl odchod.
,,Jo a naivně čekaj, že za nimi kluk poběží." řekla dotčeně a rychle odešela. Na chvíli jsem opravdu váhal jestli mám nebo nemám jít. Pak jsem si sedl k rozdělané práci a dál znovu maloval.
---------------------------------
1) Odehraje se ještě něco mezi Zaynem a Miou?
2) Pojede Mia na Vánoce k tátovi?
3) Měli by jste obraz od Picassa takhle "zazděný"?

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Christ Christ | 2. února 2013 v 11:55 | Reagovat

1) Anoooooooooooo. :DD
2) To nevím.. přála bych jí to. :D
3) Ne, vůbec.. :D Pokaždý kdyby někdo přišel tak příjdu s tím obrazem a: "Heleee, mám obraz od Picassa!" :DDDD

2 Hanina Hanina | Web | 2. února 2013 v 12:01 | Reagovat

1) Pochopitelně. :D Jinak by nemělo cenu psát se s tím a bylo by lehčí napsat, byl jsem tam, namaloval jsem je a konec. :D
2) Určitě NE! :D Ona jí nepustí. :D
3) Samozřejmě (to slovo se mi líbí, jak ho občas používáš a už ho říkám furt :D) takže..samozřejmě, že ne!! Byla bych blázen a Clara je! Vzpomínky bych nechala stranou a ten obraz pověsila na hlavní bránu baráku :D

3 Adu Adu | 2. února 2013 v 12:28 | Reagovat

1) Jasně
2) Zdrhne se Zaynovou pomocí?
3) Asi ne, nevím....

4 Chachi Chachi | Web | 2. února 2013 v 13:58 | Reagovat

1. Musí! :D
2. Jo... mohla by za ním zdrhnout se Zaynovou pomocí.
3. Vůbec! :D Bych se s tím chlubila! :D

5 Isa Isa | Web | 2. února 2013 v 14:02 | Reagovat

1. No samozřejmě
2. Nemám ponětí, ale asi ano.
3. Určitě ne, namířila bych na něj reflektory. :D

Budu se prostě trapně opakovat, ale já nemůžu za to, že všechno, co napíšeš naprosto miluju. :D

6 nicole. nicole. | Web | 2. února 2013 v 14:39 | Reagovat

1. Mohlo by :D
2. Že by dobrodrůžo ?:D Myslím, že ne.
3. Tak nad tímhle jsem nepřemýšlela a asi bych si ho vystavila v pokojíčku, ono by mě to stačilo :D

7 W. W. | Web | 3. února 2013 v 15:51 | Reagovat

1. jo v to doufám :)
2. Jo se Zaynem :*
3. ne, já bych ho dala do galerie xD

8 W. W. | Web | 3. února 2013 v 15:51 | Reagovat

1. jo v to doufám :)
2. Jo se Zaynem :*
3. ne, já bych ho dala do galerie xD

9 Ann xP Ann xP | Web | 4. února 2013 v 19:10 | Reagovat

1) Musí! :D A jestli ne tak si tě najdu! :D
2) Yeees! :D A Zaynie jí nějak pomůže! :D
3) Doma bych si ho nenechala, ještě by mě vykradli :D

10 Ter. Ter. | Web | 17. února 2013 v 16:57 | Reagovat

1)V tomhle díle? Nevim, nevim. :D
2)Mohla by. :D Potřebuje di od ní odpočinout. :D
3)Neměla bych obraz od Picassa. -.- :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama