
,,Po těhlech slovech většinou holky odejdou." slušně jsem jí nabídl odchod.
,,Jo a naivně čekaj, že za nimi kluk poběží." řekla dotčeně a rychle odešela. Na chvíli jsem opravdu váhal jestli mám nebo nemám jít. Pak jsem si sedl k rozdělané práci a dál znovu maloval.
,,Nesu ti svačinu. Máma to chtěla." přišla ke mě Mia a položila tác na zem. Letmo jsem si ho prohlédl. Bylo tam nějaké pečivo, zelenina a sklenička s pitím.
,,Děkuju." věnoval jsem jí pohled. Znovu stála přede mnou a založila si ruce na prsou.
,,Kolik je hodin prosim?" zeptal jsem se, ale byl jsem upřený do malování. Už jsem vlastně jen dodělával poslední maličkosti.
,,Půl páté." odpověděla. ,,Dík." odvětil jsem a dál maloval. Pořád tam stála, jak největší Prima Donna. Líbilo se mi, že jí ignoruji, koutky mi cukaly samou radostí.
,,Omlouvám se." prolomila ticho.
,,Za co?" odvětil jsem nechápavě a stále jsem se díval jen na můj výtvor.
,,Zayne!" mírně křikla.
,,Fajn." položil jsem tužku a vstal jsem.
,,Je mi to líto. Ale nechtěla jsem poslouchat matčinný kecy, že se s tebou bavím. Vlastně se ani nebavíme." vyhodila ruce do vzduchu.
,,Co není může být, ale ty jsi byla tak chladná. Řekla o mě, že jsem šupák a ty jsi byla prostě ta stará, nafoukaná Mia, kterou znám ze školy."
,,A to jsem jí měla říct, buď v klidu je to můj spolužák a vůbec se nabavíme jen jsem se s ním líbala?" znovu vyhodila ruce do vzduchu. Byla s tím už nebezpečná.
,,Můžeš s tím mácháním přestat?" zasmál jsem se. ,,To jsi jí říkat nemusela, ale žiješ podle ní. Co řekne to uděláš, bojíš se jí. Musíš mít taky svojí hlavu a umět si dupnout."
,,Bože.." rozčílila se. Dlaněmi si přejela přes obličej. ,,..s tebou to nikam nevede. Dál si mysli, že jsem maminky poslušná dceruška, že jsem nafoukaná a nemám to v hlavě v pořádku. Já nechci dopadnout jako ty. Je mi tě líto." hořce po mě zasyčela předposlední větu a poslední větu zamumlala.
,,Já se s tebou nechci hádat, ale co se ti na mě nelíbí?" ruce jsem si dal v bok a pronikavě jsem se na ní díval.
,,To že pořád piješ! Kouříš! Kašleš na školu a dřív bych řekla, že kašleš i na rodinu, ale jak jsem viděla, tak ne."
,,Kdyby jsi měla jinou matku, tak už taky dávno piješ, takže tady na mě nechoď s věcma, který dělá každej a nebo je aspoň zkusil, zatímco ty nemůžeš!" štěkl jsem.
,,Nemůžu?" vyhrkla překvapeně. Jen jsem přikývl.
,,Tak fajn, jak si náš umělec myslí. Ještě něco uvidíš." pronesla mezi zuby. Na patě se otočila a pohodila vlasy. Zasmál jsem se, ale ona sebejistě odešla a kroutila boky. Sehl jsem se k táci a vzal jsem si sklenku s průhlednou tekutinou. Trochu jsem se napil a znovu se dal do práce.
***
,,Už je to hotové." přišel jsem do velké haly, kde seděla Clara s Miou. Obě se mlčky zvedly a šly za mnou.
,,Tak.." dramaticky jsem se nadechl a odkryl stojan. Byl jsem na svojí práci pyšný, ale to neznamená, že se bude líbit jim. Hlavně Claře. Mia tomu nevěnovala moc pozornost, ale Clara si to velmi dlouho, mlčky prohlížela.
,,Víš, že jsi báječně vystihl to, jaké jsme." řekla uchváceně.
,,Děkuji." odpověděl jsem. Zajisté, že jsem to věděl.
,,Líbí se mi to. Líbí se mi to více než jsem čekala. Tady máš.." vytáhla pár seplých bankovek.
,,Doporučil bych tmavě modrý rám a nebo tmavě červený, aby se to nekrylo. Hlavně ne zlatý. V tomhle případě by odvrazel pozornost od samotného obrazu."
,,Vidíš.." překvapeně se na mě Clara podívala. ,,..a já chtěla zlatý. Děkuji mladý muži." usmála se. Úsměv jsem jí oplatil. Popadl jsem své věci a ještě chvíli jsem se kochal tím, jak se mým dílem kochá někdo jiný.
,,Máš tam trošku víc než kolik jsi čekal." řekla Clara a dále obdivovala svojí podobiznu.
,,Ale to nebylo v dohodě..."
,,No a co?" přerušila mě a střelila po mě spokojený úsměv.
,,Tak tedy, děkuji." přirozeně jsem kývl na znamení vděku a zároveň odchodu. Když jsem šel okolo Mii, tak ode mě odvrátila pohled. Protočil jsem oči v sloup a spokojeně vyšel z jejich domu.
Abych pravdu řekla, tak nemám vůbec promyšleno, jak tato povídka skončí. :D Prostě vždy píšu a ono to nějak pokaždé dopadne. Ale opravdu nevím, jak tohle skončí. :D
2) Chcete happy end?
3) Kdy máte jarňáky Vy?


















Vůbec se za to neomlouvej, já sama jsem tři dny chyběla a myslela jsem, že to nedám, ale ty známky mně nakonec vadí minimálně a moje matka si musí zvyknout. :D
Jsem strašně ráda, že se moje povídka líbí zrovna tobě, protože ty sama pises neprekonatelne uzasne. :)
1. Možná jo. :D
2. Chci takový happyend, že si z toho její matka sedne na prdel. :D
3. Tss až příští týden. :D