
,,Emmo." naléhal jsem a znovu zaklepal. Nechtěl jsem tam vtrhnout. Chtěl jsem její souhlas.
,,Nechci s tebou mluvit Harry." odpověděla. Přišlo mi že má tlumený hlas. Musela mluvit do polštáře. Bez ohledu na to, že jsem chtěl její pozvání, jsem dveře otevřel a viděl, jak leží na posteli a opravdu měla obličej ponořený do polštáře.
,,Něco jsem snad řekla!" sykla a podívala se na mě.
,,Nikam nepůjdu dokud mi všechno neřekneš!" trval jsem si na svém. Zavřel jsem dveře a šel jsem se posadit vedle ní.
,,Ale proč tě to zajímá?" také si sedla.
,,Protože to chci vědět. Nemůže ti přeci nakazovat a ubližovat ti. Vím, co jsem slyšel. Už z tvých slov jde poznat, že je to pravda." podíval jsem se na ní, ale ona mi pohled neopětovala. Vzal jsem tedy její obličej do svých dlaní a dlouze jí políbil. Nejprve se bránila, ale po chvíli to vzdala a sladce mě políbila.
,,Tobě taky Paul nakazuje." řekla.
,,Jo, ale neříká mi co jíst, kdy zvracet a nebije mě." odvětil jsem.
,,On už mě nebije." sklopila pohled na své ruce. ,,Bil mě, když jsem nechtěla jíst to co mi říkal. Když jsem prostě, zlobila, jak on často říkával." okamžitě jsem si jí přitáhl k sobě a objal jí. ,,Kdy to skončilo?" zeptal jsem se.
,,Když mi bylo dvacet. A začalo to, když mi bylo devatenáct. Tehdy jsem s ním podepsala smlouvu." zašeptala. Zavřel jsem oči a silně jí objal. 'Jak může chlap uhodit dívku?' honilo se mi v hlavě. Ona se ode mě odtáhla.
,,Nikomu to neříkej, prosím." špitla a dívala se mi upřeně do očí.
,,Ale.."
,,Harry! Nechci aby mi vyhrožoval a bil mě." spatřil jsem, jak se v jejích očích začínají rojit lesklé kapky.
,,Slibuji." řekl jsem a pohladil jí po tváři. Věnovala mi úsměv, který se mi zdál až moc nucený, ale neřešil jsem to.
,,Můžu mít ještě pár otázek?" zeptal jsem se nejistě.
,,Ptej se." povzdechla si.
,,Proč od něj neodejdeš? Vždyť už máš za sebou hodně zkušeností. Nepotřebuješ ho."
,,Tohle by jsi nepochopil." zavrtěla hlavou. ,,Další otázka?" vybídla mě.
,,Četl jsem něco v jednom časopisu. Ty a tvý rodiče.." ani jsem se neodvážil doříci větu. Nevěděl jsem ani jak. Bylo mi jasné, že ví co myslím.
,,Když jsem mámě v šestnácti řekla, že jsem plně rozhodnutá dělat modeling, tak mi řekla, že jestli to myslím vážně, tak už teď mám zbalené kufry. Rok jsem ještě studovala, ale už tehdy jsem měla plno nabídek. Jednou jsem se vrátila domů..vlastně.." hlesla a sklopila pohled. Chytl jsem jí za ruku a sevřel jí.
,,Ani jsem domů nedošla. Před domem stála máma a okolo ní hromada kufrů. Řekla že si přečetla doporučený dopis od návrhářství Dior a tady mám věci, pak.." znovu hlesla.
,,Pak co?" zašeptal jsem.
,,Zabouchla dveře a od té doby jsem jí neviděla." rozplakala se. Bylo mi jí tak moc líto, že jsem pocítil i já sám slzy ve svých očích.
,,Neplakej." konejšil jsem jí. Pochvíli se uklidnila a dala mi pusu na tvář.
,,Za co?" zajímal jsem se a usmál se, jako blb.
,,Za to, že jsi první s kým o tom mluvím. Když nepočítám toho, co teď vede Dior a Rona." pousmála se. Úsměv jsem jí oplatil. Bylo dobré vědět, že jsem třetí a vůbec mi nevadilo, že nějaký Dior je přede mnou.
,,Ještě nějaké otázky?" zeptala se. Chvíli jsem přemýšlel jestli se mám vůbec na něco ptát, ale ještě jedna věc mi vrtala hlavou.
,,Co ta tvoje autonehoda?" podívala se na mě a pokrčila ramenem. ,,Co s ní?"
,,Prý za to může Ron." pokrčil jsem ramenem tentokrát já. Jakmile sklopila pohled na naše propletené prsty, tak mi bylo jasné, že je to pravda.
,,Ale on nechtěl!" zase se ho zastávala.
,,A co se tedy stalo?" zeptal jsem se.
,,Prostě jsem jela v autě a on mi zavolal. Nesoustředila jsem se a nabourala jsem." něco mi na tom nesedělo. Ani se mi nepodívala do očí, jako když mluvila o své rodině.
,,Teď tu pravou část." slušně jsem jí poprosil.
,,Ne!" zašeptala odmítavě.
,,Prosím." naléhal jsem.
,,Tak jsem jela autem a on mi zavolal." nadechla se a podívala se na mě. ,,Začal mi nadávat, že mě viděl s kamarádkou ve fast foodu a že jestli jsem něco jedla ať to okamžitě vyklopím. Zapírala jsem. Nic jiného než coca colu jsem neměla. Ale on mě prostě i po telefonu donutil se vyzvracet." z jejího hlasu šlo poznat, že se na něj za to zlobí. Zároveň šlo také poznat, že je smutná.
,,A dál?" stiskl jsem její ruku.
,,Položila jsem mobil vedle volantu, jak řekl. Vzala jsem si sáček a začala zvracet. Nesoustředila jsem se a nabourala do sloupu."
,,Nesnášim ho!" sykl jsem.
,,Ale on.."
,,Přestaň se ho zastávat!" zvýšil jsem hlas. Sklopila pohled a rozpletla násilím naše dlaně.
,,Promiň, nechtěl jsem křičet." omluvil jsem se. ,,A co se ti stalo? Skončila jsi s nějakým zraněním?" zajímal jsem se. Podívala se mi do očí a váhala jestli má mluvit. Otevřela pusu a pak jí zase zavřela. Takhle to udělala dvakrát až nakonec: ,,Jo. Ale jen s jedním pohmožděným žebrem, modřinami po rukou a vyhozeným ramenem. Přišel mě navštívit do nemocnice a řekl, že jsem nemohlo. Křičel na mě a když si všiml, že ho neposlouchám, tak mě začal dusit polštářem."
,,Zabiju ho!" zvedl jsem se naštvaně z její postele a ona okamžitě vystartovala za mnou.
,,Slíbil jsi, že o tom nebudeš mluvit!" chytla mě za ruku.
,,Ale tohle nejde! Vždyť on tě úplně mučí! A ty se ho ještě zastáváš, Emmo." vyrval jsem se z jejího sevření. ,,Prosím, neřeš to!" naléhala a po tváři jí stekla slza.
,,Ublížil by ti?" špitl jsem a setřel její slzu. Ona jen kývla.
,,V tom případě budu ticho, ale ty se naučíš znovu pořádně jíst a zkusí na tebe ještě jednou šáhnout.." nestačil jsem ani nic dalšího říct. Přisála se na mé rty. Polibky byly hořké od slz, ale tak uklidňující. Všechna ta zloba v mém nitru okamžitě zmizela.
,,Můžu po tobě chtít ještě jeden slib?" zeptala se trochu smutně, když přerušila naše polibky.
,,Povídej." usmál jsem se na ní.
,,Slib mi, že mě teď neopustíš. Potřebuju tě." nečekal jsem a automaticky jí políbil.
,,A to ti nevadí, že je mi devatenáct? Na hlavě mám květák a myslím si, že jsem king?" zasmál jsem se, když se začala smát i ona. Rukou zajela do mých vlasů a pokrčila rameny.
,,Nikdy nesuď knihu podle obalu." zašeptala a odtáhla se ode mě. ,,Musím zkontrolovat mail." dodala a šla k notebooku. Sedl jsem si vedle ní a čekal.
,,Natáčení je od jedné." řekla a četla si zprávu.
,,Kluci už za sebou mají vyprošťovák, ale neví kde seš ty." podívala sa na mě. Jen jsem pokrčil rameny. Bylo mi jedno, že se stará. Vždyť mi ani nikdo nevolal.
,,Musím se jít vysprchovat. Měl by jsi jed domů." zaklapla notebook. I když jsem nechtěl, tak jsem se ocitl před dveřmi jejího domu.
,,Měj se." usmála se a začala zavírat dveře. Do mezírky jsem vrazil nohu. ,,A pusu?"
,,Musím si to rozmyslet." mrkla. ,,Ne." dodala.
,,Ale." pípl jsem.
,,Běž Harry. A prosím, neříkej že jsi byl u mě. Aspoň ne někomu, kdo by to mohl říct Ronovi." přikývl jsem a chtěl jí políbit, ale ona zavřela dveře.
,,Vážně?" zakřičel jsem. ,,Jo!" doneslo se mi odpovědi. Pousmál jsem se a šel jsem. Neměl jsem sebou auto. Musel jsem pěšky, ale nevadilo mi to. Šel jsem asi půl hodiny, než jsem dorazil ke mě domů. Cestou mě zastavily dvě fanynky a obtěžovali novináři. Myslel jsem na Emmu, takže se na fotkách budu usmívat jako největší kr*tén.
1) Dodrží Harry sliby?
2) Jak se bude H chovat až uvidí Rona?
3) Začne se Emma a Harry řešit v médiích?
4) Jakou přezdívku mám pro ně dát?
-myslím tu blbou zkomoleninu jejich jména. :D


















Taky mi do mých povídek kecáš, takže... Není to o ničem a dozvěděla jsem se spoustu podstatných kravin :D
Asi se mnou nebudeš souhlasit, ale mně se ta povídka líbí čím dál víc :DD
Takže... Harry se bude snažit dodržet slib, ale až uvidi Rona tak se asi vzteky neudrží...
Roztržitě a bude protivný, jen odsekavat - prostě typický uražený a nasraný Harold ;D
Až je spolu někde uvidí a potom až vyjde ten klip se začnou hodně řešit...
Prosím tě, hlavně žádná Hemma :DDD ale nic jiného mi do hlavy teď nepřišlo ;DDD