Hope You like it. :) Opravdu budu ráda za vaše názory, i když začátek je prostě..jen začátek. :)

Dneska je zase zácpa. Také je pondělí. Každé pondělí je v téhle ulici zácpa. Začínám si myslet, že právě kvůli tomuhle pak ve škole chodím se sklopenou hlavou, poslouchám narážky na mojí osobu a snažím se všem mým nepřátelům vyhnout. Do řízení mi kecá nějaký chlap z rádia, místo toho, aby pustili hudbu. Když už jsem to zmínil, dva mý spolužáci mě šikanují. Ostatní ze třídy se tomu smějí, ale když je potkám někde na chodbě nebo venku, tak se mnou mluví normálně. Vše to začalo tím, když se dozvěděli, že moje máma je ředitelka školy. Zjistili, že jsem slabý článek, co se týče nátlaků a manipulace a tak toho začal každý druhý využívat. Zayn, ten největší blbec na světě spolu s Niallem zašli až tak daleko, že mě šikanují.
Patnáct minut před zvoněním jsem dorazil před školu. Na rameno jsem si hodil tašku, zamkl svojí audinu a ještě pár vteřin jsem si užíval toho čerstvého vzduchu po dešti a normálních pohledů. Pozdravil jsem se asi s deseti lidma, když náhle jsem se ocitl před třídou. Povzdechl jsem si a vešel.
Jenny vypráví:
Vešla jsem do své nové třídy. Zdála se klidná. Holky se prohlížely v zrcádkách, kluci byli na mobilech a v uších měli sluchátka. ,,Paráda." zašeptala jsem tak, že jsem to slyšela jen já. Jedna dívka si mě všimla, luskla a ukázala na lavici za ní. Rozešla jsem se tím směrem. Předposlední lavice uprostřed. Ta holka mě zaujatě sledovala. Dělal to snad můj rockový vzhled a nebo mám make-up jen na jedné polovině obličeje? Posadila jsem se a ona se otočila. Prohlédla si mě, jak jen to šlo a pak se usmála. ,,Tahle lavice je vždy volná."
,,Jasně. Dík." zaváhala jsem a vyndala jsem ze své kabelky učebnici literatury.
,,Já jsem Lisa." promluvila. Věnovala jsem jí pohled a znovu jsem váhala. Vždy jsem se raději bavila s kluky. Holky to vždy přehání a baví se o kravinách, takže o co jí jde? Chce snad změnit celý můj skvělý život?
,,Jenny." usmála jsem se a ona udělala to samé. Náhle se třídou roznesl hlasitý smích. Lisa, hnědovláska, nakrátko ostříhaná a decentně nalíčená, protočila svá zelená kukadla. ,,Bože." zašeptala a otočila se. Také jsem se podívala, kdo se to tak smál. Byli dva. Jeden blonďatý a druhý měl havraní vlasy. Jakmile mě ten černovlasý spozoroval, pousmál se a přestal vnímat. Nejistě jsem po jeho postavě přelétávala pohledem a pak jsem se raději zadívala na svojí lavici. Nenápadně jsem ho pozorovala, když si sedal do lavice vedle mě. Ten blonďák si sedl vedle něj a hned se o něčem začali bavit.
,,Liame, konečně." vykřikl ten černovlasý. Lekla jsem se, protože mě vyrušil z přemýšlení o tom, jak to tady ten poslední rok zvládnu. V jeho hlase bylo poznat, že ho rád vidí. Podívala jsem se na něj. Když si mě všiml, doširoka se usmál. Vstal, naklonil se ke mně a zašeptal: ,,Sleduj." pak se sebral a někam šel. Sledovala jsem ho. Došel k tomu Liamovi hádám, a nabídl mu, že mu vezme tašku. Svrštila jsem obočí. O co se snaží? Ten druhý vrtěl hlavou a nechtěl se své tašky vzdát. Nakonec povolil a s povzdechem mu tašku dal. Šli zpátky mým směrem. Gentleman, tedy ten černovlasý, se zastavil u své lavice tedy v uličce, která naše lavice dělila. Mrkl na mě a pak rozepl tašku. Nepochopeně jsem se dívala, jak mu vysypává obsah tašky. Nikdo se ho nezastal a dokonce ani on nic nedělal. Stejným pohlem jsem sklouzla na toho vysokého hnědovlasého kluka s oříškovýma očima. Věnoval mi zlomený a ponížený pohled.
,,Seber si to!" poručil. Podívala jsem se na toho manekýna, který se zachoval jako idiot. Všichni ve třídě se rozesmáli. Byl to nesnesitelný smích. Liam se sehl a začal sbírat své sešity, flašku s pitím, mobil, peněženku a penál. Nečinně jsem sledovala, co se právě děje. Když si Liam vše uklidil a chtěl si jít sednout, tak ho ten blbec zastavil. Svojí ruku mu hodil na rameno. ,,Nepůjdeš to říct mamince, že ne?" v jeho hlase se odrážela sebejistota od mluvení malého dítěte. Liam se díval do země, zavrtěl hlavou a pak si šel sednou za mě.
,,Jak se jmenuješ?" otázala jsem se toho, co šikanoval.
Doširoka se usmál. ,,Zayn a ty?"
,,Jenny. Zayne?" otázala jsem se znovu. ,,Ano?" skousl si jemně spodní ret a naklonil se ke mně.
,,Kolik dalších idiotů, jako ty je v téhle třídě? A jména by se hodila, abych si poznamenala od koho se držet dál." ano, nenápadně jsem se snažila zastat toho ustrašánka za mnou. Zayn se oddálil, změřil mě pohledem a pak se ke mně otočil zády. Protočila jsem oči v sloup. Nesnáším takovéhle lidi. První den a hned vím, jaký je tohle kolektiv.
Do začátku hodiny zbývalo ještě deset minut. Pochvíli jsem na svých zádech ucítila pohled. Začínaly se mi potit bříška na všech prstech. Chvíli jsem to ještě vydržela a pak jsem se otočila - rychle, bezmyšlenkovitě a vůbec jsem netušila, co mám říct, když se na mě po pěti vteřinách podíval. Pomaloučku se mi otevírala ústa. Nevím proč, ale topila jsem se v jeho čistých, upřímných a především ponížených očí.
Nemusíte odpovídat na otázky, ale budu ráda za vše názory. :)
1) Co na to říkáte?
2) Skamarádí se hned?


















och už se těším an další díl, ale takhle mi zhnusit Nialla :D Že se nestadíš Dem. :D