
,,Liam." odvětil i on bez úsměvu. Jeho obličej se vůbec nepohl a pohled v očích se nezměnil.
,,Děje se to často?" zeptala jsem se šeptem a poté namířila pohledem na Zayna, který byl stále zády ke mně.
,,Víc než si myslíš, ale nechci se o tom bavit." - "S tebou." dodal šeptem.
'Tak fajn ty blbče. Jen jsem se snažila sblížit se.' pomyslela jsem si rozlobeně a otočila se.
Nový učitelé mi nedělali problém, ani látka. Jsem tak trochu šprt, ale zase ne žádná vlez do prdelka s postranními úmysly. S nikým jsem se nebavila, nikdo se nebavil se mnou. Možná už je informoval Zayn, ale to je mi upřímně jedno a nebudu kvůli tomu brečet. Je říjen, letos budu maturovat, jsem na nové škole a v nové společnosti. Určitě si nebudu řezat žíly kvůli neandrtálcům a nelidům, kteří i přesto, že jim je okolo devatenácti se chovaj, jako čtrnáctky.
***
,,Liame, co si dáš k jídlu? Počkat, neměl bych se raději zeptat, čím to budeš jíst?" houkl blonďák na Liama, který stál ve frontě za mnou. Chtěla jsem se otočil a podívat se na něj, jako za celý den, ale vždy jsem si to rozmyslela.
,,Nezapomeň jíst jogurt vidličkou." posměvačně se ozval Zayn a spolu s blonďákem se rozesmáli. Sklopila jsem pohled, protože se na mě oba dívali.
,,Kuřecí řízek s bramborem a nebo rajskou omáčku?" otázala se mě kuchařka, když na mě přišla řada.
,,Ten řízek, děkuji." odpověděla jsem s úsměvem. ,,Máš štěstí je totiž poslední."
Někdo za mnou si nenápadně odfrkl. Ten někdo byl Liam, jak jinak.
,,Chtěl jsi to?" zeptala jsem se. Přikývl.
,,Dejte to jemu. Já si vezmu tu rajskou." usmála jsem se na kuchařku. Ta se zamračila a udělala to, co jsem řekla. Liam dostal svoje jídlo dříve než já. Během toho, co mi kuchařka servírovala rajskou, jsem sledovala, jak se Liam nenápadně rychle snaží dostat co nejdál ode mě. Dala jsem mu řízek a on na mě ani nepočká! Dostala jsem svůj oběd. Vyhlédla jsem Liama a rychle jsem šla za ním. Posadil se k jednomu kulatému stolu u okna. Došla jsem k němu a posadila jsem se naproti němu.
Protočil oči. ,,Měla by jsi si vybrat jiný stůl."
,,Ty jsi ho vybral." pokrčila jsem rameny.
,,Nechápeš to.."
,,Chápu! Vím, jak jsi to myslel. Je mi jedno jestli si o mě bude Zayn s tím jeho poskokem šuškat." přerušila jsem ho a s radostí se dala do jídla. V hlavě se mi honilo mnoho otázek. Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale netušila jsem, co vybrat. Liam měl sklopenou hlavu k talíři a někdy se na mě podíval. Jakmile se naše pohledy střetly, tak začal rychleji jíst. Rozesmýval mě tím.
,,Tak Liame.." hlesla jsem. Věnoval mi nechápavý pohled. ,,..povídej mi něco o tobě. O téhle škole." dořekla jsem sebejistěji. Svrštil obočí a udělaly se mu vrásky.
,,A na co? Zachvíli se stejně staneš tou oblíbenou a nebo budeš s holkama probírat, kdo má hezčí zadnici." mluvil vážně, ale přeci jen odlehčeně. S nepatrnou mírou humoru.
,,Vypadám na to? Vypadám na to, že vstávám v nekřesťanskou hodinu, jen abych si stihla vyžehlit vlasy a na obličej si nandala dvě tuny make-upu? A nebo snad na někoho, kdo má tak malé IG, že skončí u šikany?" Liam se celou dobu usmíval, ale při mých posledních slovech se mu úsměv z tváře vypařil.
,,Promiň." špitla jsem. Zavrtěl hlavou. ,,To je dobrý. Já nejsem pořád takhle zarmoucenej, ale ve škole bohužel ano." pokrčil rameny a odložil vidličku s nožem.
,,Mimochodem, trošku strach z tebe jde. Působíš drsně. Máš na sobě jen černou barvu. Divím se, že jsi našla červenou kostičkovanou košili." zaculil se jako sluníčko.
,,Tak teda děkuju." odvětila jsem uraženě. Samozřejmě, jsem to jen hrála.
,,Nedělej, že jsem tě teď urazil." řekl a zasmál se. Měl mírně široký úsměv a tichý smích. Možná se jen nechtěl smát nahlas. Přimouřila jsem oči. ,,Věděla jsem, že nebudeš pořád tichý a nudný." vyměnili jsme si úsměvy.
,,Omlouvám se." protočil oči. Tázavě jsem se na něj podívala. Netušila jsem za co.
,,Za to, co jsem ti řekl. Jsi tady nová. Nevíš jak to tady chodí a navíc jsem byl znovu ponížený před celou třídou, takže jsem neměl náladu se s někým bavit." rozesmála jsem se. Tentokrát byl on, ten co nechápe. ,,Za to se nemusíš omlouvat. Raději mi vysvětli to s tou vidličkou a jogurtem. To nechápu." uchechtla jsem se. Nepatrně se usmál. ,,Mám fóbii z lžiček. Stačí?"
,,Děláš si srandu?" dusila jsem v sobě smích. Zavrtěl hlavou a sklopil pohled.
,,Nóó..já mám taky fóbii." chtěla jsem získat znovu jeho pohled. Stalo se.
,,Ze sexu." čekala jsem až se začně první smát on. Poté jsem se k němu zvesela přidala.
,,Teď si děláš srandu ty." řekl. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Jsem panna." pokrčila jsem rameny.
,,Ale nech si to pro sebe!" vyhrkla jsem, jakmile mi došlo, co jsem řekla. Civěl na mě s otevřenou pusou a po pár vteřinách přikývl a pusu zavřel. ,,Kolik ti je?" zeptal se.
,,Osmnáct, tobě?" zajímala jsem se. ,,V srpnu mi bylo devatenáct. Seš panna, jo?" uchechtl se a rychle si dal ruku před pusu. Zamračila jsem se. ,,Jsem ráda, že se bavíš nad mojí opatrností." sykla jsem. Není to tak, že bych z toho měla fóbii, ale zatím jsem na toho pravého nenarazila.
,,Omlouvám se. A od kud jsi se přistěhovala?" mírně položil hlavu k pravému ramenu a sledoval mě. ,,Z Chelmsfordu. Rodiče se rozvedli. Žiju teď s matkou." řekla jsem mu toho víc než na co se ptal, ale známe to. Stejně by se zeptal na důvod.
,,Prosím o pozornost." jídelnou se roznesl hlas nějakého muže. S Liamem jsme mu věnovali pozornost, zatímco on musel ještě od některých o kapku důstojnosti a zájmu škemrat. V ruce měl mikrofon. ,,V ředitelně se rozbil rozhlas, takže. Všichni víte, že za týden bude Halloween. Jako každý rok, tak i tento pořádá naše škola párty v tělocvičně. Povinnost je jako vždy, přijít v kostýmu. Od sedmi večer vás začneme pouštět dovnitř. Né, že tady bude někdo stepovat dřív, jak je u některých zvykem. Pokud se najdou nějací dobrovolníci na ozdobení tělocvičny, kteří by se přidali k dramatickému kroužku, tak budeme moc rádi. Děkuji za vaší pozornost." jakmile domluvit, tak každý začal šílet. Vypadalo to, že se nemůžou téhle akce dočkat. Podívala jsem se na Liama.
,,Co?" otázal se.
,,Nic neříkám." zavrtěla jsem hlavou.
,,Ale díváš se." usmál se. ,,Jestli jsi si nevšiml, tak mám oči." vyplázla jsem jazyk.
,,Půjdeš?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny. ,,Chodí tam asi hodně lidí, co?" zeptala jsem já, když mezi námi nastalo ticho. Přikývl. ,,Snad celá škola."
,,Tak to nebudu chybět. Ty jdeš?" znovu přikývl. ,,Ale.." hlesl. ,,Ale co?" řekla jsem.
,,Počkej si." sklopil pohled na stůl. Ještě před tím se stihl podívat na někoho za mnou. Otočila jsem se a zase jsem se otočila zpátky na Liama. Protočila jsem oči a vyčkávala až se každou vteřinou ozve Zayn nebo ten jeho blonďatý ocas.
1) Stane se něco osudového na halloweenské párty?
2) Bude Liam prvním Jenny? - kdo nepochopí, tak nevim. :D
3) Budete v sobotu sledovat Harryho Pottera?
4) Co má Zayn na srdci, že k nim jde? Stane se něco?


















Líbí se mi ta povídka, strašně moc. :D
btw. Něco proti čtrnáctkám ?:D
1.Jo, jo, musí !:)
2.uuu.. pokud to dřív neudělá ožralý blonďatý ocas nebo Zayn, tak asi ano ? :D
3.Budu ! :D
4.Bude mít blbý poznámky a pravděpodobně to bude něco o té párty ?:D