
Celý týden s mojí novou rodinkou jsem se nudila. Neměla jsem sebou žádnou elektroniku, krom svého mobilu, který jsem až tak dlouho zatěžovala voláním Harrymu, že se po třech dnech vybil. Upřesněme si to hned, Harry mi žádný telefonát nevzal. Je to takovej blbec. Nemá právo se na mě zlobit a být naštvaný. Vlastně ani nevím jestli se s ním něco nestalo nebo nemá nějaké problémy. Počítala jsem dny, noci, hodiny a minuty než se vrátíme zpátky domů a já ho okamžitě půjdu zkontrolovat. Teď vybaluji věci, aby je mohla Anne vyprat a pak mizím ven.
,,Musíme si promluvit." mírně křikl. Došlo mi jakým směrem bych měla jít a když jsem se do té dlouhé chodby vydala, byla jsem ztracená. Patero dvěří.
,,Táto?" otázala jsem se nejistě. ,,V kanceláři." odvětil. Naštěstí mi znovu došlo od kud se jeho hlas nesl. V téhle části domu jsem ještě nebyla, tak se mi nedivte.
,,Co jsi potřeboval?" zastavila jsem se ve dveří a nevinně se na něj podívala.
,,Kam jsi měl namířeno?" sjel mě pohledem a pak si na nos nasadil silné brýle.
,,Ven. Jsem domluvený s kamarádem." přimouřila jsem víčka, když svrštil obočí. ,,O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptala jsem se znovu. Přišel ke mně blíž a během toho mě stihl probodávat pohledem. Měla jsem z toho pána opravdu velký respekt. Raději jsem se jeho přítomnosti vyhýbala, ale rodinná idilka u jezera není vhodná doba. Pomalu šel ke mně a v ruce držel nějaké papíry.
,,Nějak jsem si prohlížel tvá vysvědčení a zdá se mi, že je tam něco špatně. Mám zavolat do školy, aby to opravili a ty jsi si tu správnou verzi vyzvedl až v září?" okamžitě jsem začala nesouhlasně vrtět hlavou. Nevím sice o jakou chybu šlo, ale volat tam nesmí. Řekli by mu, že žádný Harry Styles k nim nechodí. To by mě vlastě zajímalo, kdo mu falšuje vysvědčení?
,,Já si to vyřídím sám." vyhrkla jsem. Znovu se mu na čele začaly dělat vrásky. Polkla jsem. Podal mi vysvědčení a já se na ně jen mrknutím podívala. ,,Kde je ta chyba?"
,,Na tom ze třeťáku. Je tam, že tvůj třídní učitel je William Aber, ale ten před rokem zemřel. Museli se zmýlit." mávl nad tím rukou. On opravdu věří, že Harry na tu školu chodí. Nemá ani pochyby.
,,Tak já půjdu ven, dobře?" otázala jsem se. Otočil se ke mě zády. ,,Běž."
***
Mířila jsem ke svému domu. K tomu, kde se právě nachází Harry, doufám. V ruce držím tři zfalšovaný listy. Už jsem byla na chodíku, který vedl přes mojí zahradu až k domu, když v tom se otevřely dveře. Zastavila jsem se. Na tváři se mi vykouzlil úsměv, jakmile jsem ho uviděla. Zamračil se, zavřel dveře a šel rychlým krokem ke mně. Musím říct, že mi byla zima i za něj. Venku foukal šťiplavý vítr a on měl na sobě jen tílko a volné kraťasy.
,,Můžeme jít přeci dál, ne?" otázala jsem se a dala se do kroku. Chytl mě za zápěstí.
,,Taky tě zdravim." sykl. Povzdechla jsem si a podala jsem mu tři papíry. Pustil mé zápěstí a nezaujatě si to prohlédl. ,,Co s tím mám dělat?"
,,Robin našel na tomhle.." ukázala jsem na danné vysvědčení ,,..chybu. William Aber je už rok po smrti, takže tě nemohl učit. Chtěl volat do školy, aby to opravili, ale řekla jsem, že si to zařídám sama. Ty zařídíš." podotkla jsem. Podíval se na mě a pak znovu na ty papíry. ,,Dobře. To se zařídí, později. Ani jsem nevěděl, že je mrtvej." řekl ledabyle a oklepal se zimou.
,,Můžeme jít dál? Je mi trapně, když stojím před vlastním domem a ty mě tam nechceš pustit." pousmála jsem se. Nepatrně zavrtěl hlavou. ,,To mě jako nepustíš domů? Do mého vlastního domu?" nevěřícně jsem po něm křikla a ruce jsem si založila na prsou. ,,A k čemu?" protočil oči v sloup.
,,Žertuješ?" zašeptala jsem se smíchem. ,,Obávám se, že ne." věnoval mi široký úsměv.
,,Proč? Kvůli tomu, co jsem řekla o Zaynovi? Děláš si ze mě srandu, že jo? Nemůžu za to, že jsi to špatně pochopil. Mimochodem, je od tebe hezké, že jsi mu za to dal přes hubu." pousmála jsem se. Dělal jakobych nic neřekla. ,,Ne jen kvůli němu. Už mě to nebaví! Asi mám ještě pozdhvězdičkovou náladu nebo já nevím.." rozesmála jsem se. Tím se Harry umlčel a tupě na mě zíral. Jeho pohled mě zabíjel. Dala jsem si ruku před pusu a smála jsem se do své dlaně. ,,Co?" hořce sykl. ,,Promiň, promiň. Pokračuj."
,,Prostě jen.." hlesl a zavrtěl hlavou. ,,Bude lepší, když se nebudeme výdat. Nesvědčí nám to. Hádáme se. Napadlo mě, že se můžeme sejít až ten den, co bude úplněk a pak se uvidí." nepatrně vzdychl a má ústa se otevírala do malého 'o'. Zavřela jsem pusu. ,,Jenže, co když se nám to nepovede.."
,,Nám?" vyhrkl a poté si skousl rty. ,,To ty se musíš zamilovat. Teda měla by jsi. Já vím, že je to složité kord, když mě nesnášíš a myslíš si o mě bůhví co, ale já svůj účel splnil. Řekl bych, že už hned prvně, co jsem tě uviděl. Jenže.." prohrábl si vlasy ,,..je tak nesnesitelně složité být v tvé přítomnosti. Jsi bezcitná, musíš být vždy dokonalá, musí být po tvém ať už se děje, co se děje a já na to nemam. Vydržel jsem to týden, vydržím to i čtrnáct dní."
,,Ale Harry já už.."
,,Harry?" nejistě někdo zavolal jeho jméno. 'Bezva!' pomyslela jsem si a protočila oči. 'Zase? Už zase?' Ten nade mnou asi nechce, abych Harrymu řekla, že i přesto jaký je, ho miluji.
,,To je Josh." zašeptal. ,,Jen abys věděla." mrkl a pak se podíval na někoho za mnou. Otočila jsem se a pak mi to došlo. Prvně po hlasu, ne. Ani když řekl jeho jméno, ale když jsem ho uviděla, tak ano. 'Prosím, hlavně nemluv o penězích!' přála jsem si.
,,Dlouho jsem tě neviděl, ale jak tak koukám, tak asi vím s kým trávíš čas." mrkl na Harryho. Velmi zaujatě si mě prohlížel. Mě jako Harryho. Vypadal, že se po něm každou chvilkou vrhne a sežere ho.
,,Taky tě rád vidím." odkašlala jsem si. Štvalo mě, jak se na Harryho dívá.
,,Jak se jmenuje tvá.." umlčel se.
,,Kamarádka. Cloe." podal Harrymu ruku na přivítanou. Ten se na něj usmál a ani nepípl.
,,Tak já zas půjdu." mrkl na mě a poté si znovu prohlédl Harryho od hlavy až k patě.
,,Div mě nezatáhl do nejbližšího keře a.."
,,Prosím neříkej to! Nemůžu za to, že jsem tak sexy." rozesmála jsem se. Harry svrštil obočí a poté se také rozesmál. ,,Abych nezapoměl.." křikl Josh. Otočila jsem se.
,,..ty prachy jsi mi dal v čas. Další den přijela máma." usmál se a odkráčel. Zavřela jsem svá víčka a zhluboka se nadechla. 'Čekám.' pomyslela jsem si. Opravdu jsem čekala až se spustí můj ječák v podání Harryho vzteku.
,,To jsi neudělala!" zasyčel. ,,Udělala." špitla jsem a opatrně jsem se otočila čelem k němu.
,,Říkal jsem.." rozkřičel se.
,,Já vím, co jsi říkal, dobře? Nekřič na mě!" polokřikem jsem ho přerušila.
,,A ty na mě křičet můžeš? Aby bylo jasno, nemyslím jen teď, ale vždycky!" rukama vyhodil do vzduchu a poté si srovnal zmuchlané papíry.
,,Tohle je stupidní. Nebudu to s tebou řešit. Měl by jsi být rád. Dělala jsem to i pro sebe. Nebudu riskovat, že půjdu po ulici a vrhne se na mě kvůli tomu, že ty jsi mu nezaplatil." Harry se na patě otočil a šel po chodníku k mému domu. ,,Harry." řekla jsem a vydala se za ním. Otočil se a řekl: ,,Sejdem se až bude úplněk. V pět odpoledne. Sbohem." zněl vážně. Zastavila jsem se a ještě chvíli sledovala, jak odchází.
***
Dorazila jsem zpět k Harrymu domů celá promoklá. Nejen, že foukal ten hnusný vichr, ale později začalo i pršet. Zalezla jsem do Harryho pokoje, vzala jsem si věci na převlečení a šla jsem se osprchovat. Ve sprše jsem proklínala Harryho tvrdohlavost. To že se nemáme scházet, je ta největší blbost, kterou mohl říct. Právě, že musíme, abychom se více poznali, ale náš nadrženec si myslí, že takhle to bude nejlepší. Když nad tím, takhle přemýšlím, ani nevím, kdy jsem si poprvé uvědomila, že jsem se do něj zamilovala. Bylo to, když jsem stála na tom útesu? Nebo snad, když jsem ho zavedla do svého starého pokoje a on mě políbil? Nevím. Jediné, co vím je to, že jakmile se mi prvně podíval do očí ztratila jsem se, prvně ochutnat jeho rty. Možná jsem k němu něco naivně cítila už od prvního okamžiku, ale pak přišel ten zvrat a já mu toho dávala hodně za vinu, neposlouchala ho, udělala jsem si o něm špatný obrázek, snažila jsem se o to, aby bylo vše po mém. Bože, on má pravdu. Ale je pochopitelné, že budu odtažitá, když mám říct 'miluji tě' někomu, kdo je v mém těle.
***
Harry vypráví (v těle Cloe):
Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, vzal jsem mobil a zavolal jsem Gemmě. 'Tohle bude ještě zajímavé.' pomyslel jsem si.
'Ano, kdo volá?' zeptala se. Na tváři se mi objevil široký, spokojený úsměv, až jsem zapomněl mluvit. Po tak dlouhé době slyšet její hlas.
'Haló?'
,,Tady Cloe. Nemohly by jsme se sejít? Je to důležité." při těchto slovech jsem si prohlížel falešné vysdvědčení.
'Jde o Harolda, že jo?! Jsi těhotná?' vyhrkla, doufajíc v opak. Je sklěvé, že i má vlastní sestra na mě má takový obrázek.
,,Tak trochu, ale bude lepší, když mu to neřekneš. Těhotná opravdu nejsem. Potřebuju tvojí pomoc. Šlo by to ještě dnes?"
'Když venku prší?' otázala se nevěřícně. To je celá má sestra, nevyleze z baráku pokud prší. Teď ten fakt, že žije v Anglii.
,,Tak zítra? V deset?"
Domluvil jsem se s Gemmou a řekl jsem jí adresu. Gemma je hodně dobrodružná a odvážná, takže nedělá žádné scény okolo jestli přijít a nebo ne. Když se na to, ale podívám zpětně, co jsem to udělal? Mohl jsem to přeci říct Cloe a ona by to určitě udělala. Teď nevím, jak vše vysvětlím. Jak vysvětlím, že mám Harryho vysvědčení a nebo to, že ten doma není skutečný Harry. Vypadá tak, ale i přesto je to někdo jiný.
Doufám, že jste se v tom nezamotali. :D Například u té scénky s Joshem. :)
1) Kdo Harrymu falšuje vysvědčení?
2) Pokusí se Cloe navšívit Harryho?
3) Proč Harry volal Gemmě?


















1. To bych taky ráda věděla :D
2. Áno :3 :D
3. Netuším. Třeba chce pomoct... s Cloe v jeho těle :D nějakou radu, vždyť znáš to ženský žvatlání o všem možným :D