
Nervozita. Nedočkavost. Tohle právě cítím a důkazem toho jsou mé spocené prsty, které svírají mobil. Na displeji mého mobilu jsou mastné flíčky, které pravidelně stítám o kalhoty. Jakmile se domem roznese zvuk ohlašující, že někdo stojí za dveřmi, vystřelím ze židle a poté si znovu sednu. Zavrtím hlavou. Budu dělat, že nikdo není doma a třeba odejde. Když zvonek zazvoní už po páté, zvedám se a jdu ke dveřím.
,,Páni." hlesla Gemma a důkladně si mě prohlédla. ,,Že by si Harry někdy nabrnkl takovou kočku..to jsem si vážně nemyslela." lehce se pousmála a já jí okamžitě objal. Silně, jako bratr.
,,Tak tohle je divný." procedila mezi zuby. Odtáhl jsem se od ní a omluvně se na ní podíval.
,,Co jsi potřebovala?" nabídl jsem jí ať vejde dovnitř a poté jsem za ní zavřel.
,,Takhle to bude lehčí." povzdechl jsem si. Kývl jsem hlavou, směr kuchyně a ona mě následovala. Podíval jsem se na tři papíry ležící na stole a poté je vzal. Nedočkavě čekala, co ze mě vypadne.
,,Raději by jsi si měla sednout." rychle přikývla a beze slova se posadila na židli.
,,Neumím to vysvětlit." povzdechl jsem si a podal jsem jí svá vysvědčení. Přimouřila oči. Poznala to.
,,Co přesně na tom neumíš vysvětlit?" podívala se na mě a papíry odložila na stůl.
,,To jsem nemyslel." posadil jsem se vedle ní. ,,Snad nemyslela, ne?" rozesmála se. Pousmál jsem se a pak jsem jí přišoupl vysvědčení. ,,Je tam chyba. Ten starouš Aber je už rok mrtvej, takže mě nemohl učit. Robin chce volat do školy, aby to opravili, ale Cloe to jakože já, řekla, že si to zařídí sama. Takže se ptám, sfalšuješ mi ještě jednou vysvědčení?" hluboce jsem vydechl. Mlel jsem jedno přes druhý a překvapený pohled Gemmy jsem ignoroval.
,,Tak moment.." stoupla si a prohlédla si mě, jakobych právě někoho zabil. ,,..Ani jednomu z toho, co jsi řekla jsem nerozumněla. Snad jen té části s falšováním." také jsem si stoupl.
,,Ten kdo je teď u tebe doma není pravý Harry. Já jsem Harry! V těle téhle..holky." řekl jsem až moc opovrhovaně. ,,Děláš si ze mě srandu? Tady jsou někde kamery, že jo?" rozesmála se.
,,Věř mi. Víš, jak jsem šel na tu pouť? Tak od té doby je u nás doma někdo, kdo vypadá jako já, ale moje duše je tady v tom těle. Prohodili jsme se. Nečum na mě takhle blbě! Nemůžu za to. Jen jsem se s ní vyspal a druhej den jsem byl v jiném těle." svalil jsem se na židli. Gemma si pochvíli sedla taky.
,,Ty jsi narušená?" zašeptala.
,,Co to zase meleš!" rozesmál jsem se. ,,Taky bych ti to nevěřil, když by jsi za mnou s tímhle přišla. Takže tě chápu. Až nastane úplněk zase se to vrátí zpátky. Doufám.." špitnu.
,,Fajn, dej mi chvilku. Musím se nadechnout." dal jsem jí tolik času kolik jen potřebovala.
,,Je pravda, že jsi se v poslední době choval divně. Teda ty ne, ale ta Cloe v tvém těle. Byl jsi úplně jiný. Co to tu melu? Jsem cvok!" rozesmála se. Poté si stoupla a asi chtěla odejít.
,,Tak se mě na něco zeptej. Něco co ví jen Gemma a Harry." znovu si sedla. Směřila si mě pohledem a dlouho přemýšlela. ,,Kolik jsi měl holek?"
,,Jak to myslíš?" rozesmál jsem se. ,,Myslím ve vztahu." smála se se mnou.
,,Tři." odpověděl jsem. ,,Dobře, tak tohle ti mohl říct Harry a ty to tady na mě jen zkoušíš, ale můj brácha nerad přiznává s kolika holkama spal. Takže." dloubla do mě ukazováčkem.
Nadechl jsem se a protočil oči. ,,Dvanáct. Když nepočítám Cloe."
,,Co jsem ti dala k pátým narozeninám?" ptá se dál. ,,Plyšovýho kačera."
,,A co jsem ti dala k dvanáctým?" zeptala se poněkud záludně. Mě bylo hned jasné na co myslí.
,,Nic, protože jsi všechny dárky schovala a já nedostal ani jeden. Dala jsi mi je až k patnáctkám. Rodiče se na tebe strašně dlouho zlobili a měla jsi dva měsíce zaracha." při této příležitosti jsem vzpomínal jaké to vše bylo. Tehdy jsem si myslel, že si Gemmu jednou vezmu, protože se mi žádná jiná dívka nelíbila.
,,Jaké je mé oblíbené číslo?" otázala se. Uchechtl jsem se. ,,69, jako to moje."
,,Harolde!" řekla uraženě.
,,Ropucho!" odvětil jsem stejným tónem. ,,Bože, ty seš vážně můj malej Harry, ale je to vážně divný." skočila mi do náručí a objala mě. Byl jsem rád, že mi uvěřila. Čekal jsem, že mě pošle do háje a řekne něco v tom smyslu, abych si nevymýšlel pohádky. Bylo tak fajn mít u sebe straší sestru.
,,Mám říct Cloe, že to vím?" otázala se, když se ode mě pomalu odtáhla. Nejprve jsem pokrčil rameny, ale pak jsem kývl. ,,Možná se bude zlobit, ale klidně jí to všechno řekni. Hlavně ať se před Robinem neprořekne s tým vysvědčením." dal jsem důraz na poslední větu.
,,Neboj, ohlídám jí." znovu mě objala. ,,Ty brácha.." zašeptala. Odtáhl jsem jí od sebe a držel jí za ramena. Pohledem jsem jí vybízel, aby pokračovala.
,,Už si měl krámy?" přimouřila svá víčka. Protočil jsem oči. ,,Myslíš to období, kdy se strašně žere a bolí tě celej člověk? Jo, tak tím jsem si už prošel." rozesmál jsem se.
,,Aspoň víš jaký to je, když mám celý týden špatnou náladu a sotva vylezu z pokoje." usmála se a já jí pustil za ramena.
,,To výzo udělám teda ještě jednou a pak to dám Cloe. A když už jsem jí zmínila, jak se vrátíte zpátky do svýho těla nebo jak to mám k čertu říct." při poslední věte protočila oči a začala se smát.
Povzdechl jsem si. ,,Ani se neptej. Jde to jedině, tak když se oba dva do sebe zamilujem."
,,Kde jsi to vzal?" rozesmála se ještě víc. Mě to vtipné nepřišlo. ,,Řekla to ta kartářka, která nám předpověděla budoucnost na té pouti a v ten den se to stalo."
,,To je to nejhorší a zároveň nejpitomnější, co by jste mohli udělat." tentokrát se nesmála. Možná poznala, že z toho nemám zrovna dvakrát velkou radost. Znovu jsem si povzdechl a přikývl. ,,A když se tak nestane, tak se musí jeden obětovat pro toho druhého."
,,Počkat, tohle nechápu." posadila se na židli. Sedl jsem si také a vůbec jsem netušil, jak jí to mám říct. Je to strašně lehké, ale přitom tak složité říct to vlastní sestře. Tímhle jí vlastně oznámím, že zachvíli už nebude mít bratra. ,,Dám ti příklad," hlesl jsem a s hlubokým nádechem jsem pokračoval ,,v den úplňku třeba spáchám sebevraždu, aby se Cloe mohla vrátit do svého těla. A nebo to jde taky obráceně." poslední větu jsem špitl, protože na to nechci ani pomyslet. Gemma mě pozorně poslouchala, ale zdálo se mi, že tomu stejně nerozumí.
,,Harry, ty jí miluješ?" otázala se po minutě trapného a nevhodného ticha. Nevěnoval jsem jí pohled, ale přikývl jsem. Nejsem si tím naprosto jist, ale to, že bych za ní položil život přeci něco znamená.
,,A ona tebe?" pokračovala ve výslechu. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Má mě za špatnýho kluka. Můžu si za to sám, ale ona je někdy tak nesnesitelná. Pořád by mě poučovala, ona musí mít vždy poslední slovo a jenom ona má pravdu." hluboce jsem se nadechl a poté tiše vydechl.
,,Promluvím si s ní a uvidíš. Řeknu jí jaký jsi." mrkla na mě levým okem a při tom mě jemně pohladila na koleni. ,,Nic jí nebudeš říkat!" přikázal jsem.
,,Vždyť já částečně jsem to, co si o mě myslí. Jen nechce vidět i to dobrý. Kdybys nás viděla, sotva jsme spolu pět minut mluvili v klidu a pak se něco stalo a opakovali jsme pořád jedno a to samý dokola, protože já jsem chtěl mít poslední slovo a naopak. Někdy jsem k ní byl až moc zlý, ale.." zavrtěl jsem hlavou. Chtěl jsem přestat mluvit. Gemma mi věnovala nepochopený pohled.
,,Nemůžu ti zaručit, jak Cloe vezme to, že jsem ti to řekl. Možná ti vyškrábe oči." pokrčil jsem ledabyle rameny a pousmál se.
,,Musí tě opravdu poznat. Každý má toho romantického úchyláka rád." objala mě, ale jen na pár vteřin a zase se odtáhla. ,,Má na to čtrnáct dní a to ještě nevíš to co jsem jí řekl." podívala se na mě tím pohledem a já poznal, že mám pokračovat. ,,Řekl jsem jí, že se sejdeme až za čtrnáct dní. V den úplňku a pak se prostě uvidí, protože já s ní prostě nemůžu vydržet. Je jí jedno, jak se cítí ostatní, jedná bezmyšlenkovitě a prostě..áá, nechci o ní mluvit." zase nastalo to nevhodné ticho.
,,A ty jí máš i přesto rád? Mimochodem, nevídat se v tuhle situaci je pěkná blbost Harolde!" řekla vážně, ale přece se špetkou humoru.
,,Mám.." hlesl jsem ,,..nevím jak se to stalo. Je nesnesitelná, to už jsem ti říkal, ale právě to se mi na ní líbí. Občas by si měla dát pozor na pusu, ale i tak..nemůžu o tom mluvit. Nejde to." Gemma jen přikývla.
,,Stejně si s ní promluvím." Svrštil jsem obočí ,,Ale o mě jí nic neříkej. Stejně všechno ví."
,,Necháš už toho? Ty si nikdy nenecháš pomoct a já nechci, aby se ti něco stalo jenom kvůli tomu, že nějaká Cloe se do tebe prostě uráčí nezamilovat!" zvýšila na mě hlas.
,,A ty si myslíš, že by to něco změnilo?" křikl jsem. ,,Citům se nedá poručit a když prostě nechce, tak nechce." máchal jsem rukama, ale svůj hlas jsem krotil.
,,Jo máš pravdu. Stejně jí řeknu, že to vím a třeba z ní něco dostanu. Jaký na tebe má názor a tak." pousmála se.
,,Dělej si co chceš." pokrčil jsem rameny a pak jí objal. Jen jsme se obímaly a mlčeli. Náhle se odtáhla a věnovala mi úsměv. ,,Budu muset jít. Ještě něco mám. Kdyby jsi cokoliv potřeboval, tak mi zavolej, dobře?" přikývl jsem a poté jsem jí šel vyprovodit z domu. Sledoval jsem jí, jak odchází, mizí v dáli na chodníku a když byla pryč, zavřel jsem dveře.
1) Pokusí se Gemma rozpoutat city Cloe k Harrymu?
2) Přizná se Cloe, že má Harryho ráda? Bude se s Gemmou chtít vůbec bavit?
3) Mysleli jste si, že Gemma stojí za falšováním vysvědčením?
4) Co by mělo následovat v dalším díle?


















To je.. boží !:D
1) Podle mě by to mohla zkusit. :D
2) No nevím, nemyslím si, že bude z toho nadšená, i když co já vím. :D
3) Yeah !:D
4) Gemma řekle Chloe o tom, že to ví.:)