Hot Dog | Stonehenge | 11 díl.

1. dubna 2013 v 8:21 | Dem.
Nemám co říct. Těm co povídku čtou, tak děkuji a komentáře u minulého dílu mě potěšily. :D Zase se ukázalo na co pár z vás myslí hned, když má být někdo s někým sám. Já ti/vám dám "If u know what I mean" moc dobře víte, kdo z vás myslí na takové věci. Já jsem se vlastně ptala, protože jsem pořádně nevěděla 'jaký by měl být jejich den' a čekala jsem slušné nápady. Teď mi to šrotuje v palici a začínám nad tím uvažovat, ale nepředbíhejme, nepředbíhejme.
Odlepil jsem se od Mii, která měla ještě přivřená víčka. Pousmál jsem se a v tom otevřela oči. Poté jsme se oba dva podívali za zdrojem velmi nenápadného odkašlání, které v takové situaci leze na nervy. Nepochopeně jsem se díval na postaršího muže, který měl na vodítku psa. Ani jsem netušil, že psi můžou do zábavního parku. Mezi námi třemi nastalo ticho a jelikož už mě nebavilo, jak se ten pán dívá jednou na mě a jednou na Miu, tak jsem se vrátil k rozdělané práci. Pak si znovu odkašlal.


,,Co je?" sykl jsem.
,,Zayne!" tiše mě okřikla Mia. ,,Je hroznej! Ruší nás." zašeptal jsem jí do ucha.
,,Co je?" promluvil roztřepaným a nestabilním hlasem. ,,Vy dva tu nejdřív krkáte a pak se tu cucáte! Mám zavolat do školy? Určitě máte být v tuhle hodinu ve škole. Za mého mládí jsme se scházeli v parku na lavičce a povídali jsme si. Nechodili jsme za školu a nekrkali jsme na veřejnosti, mladý muži."
Podíval jsem se na Miu, která si zkousla spodní ret. Nemohl jsem to vydržet a začal jsem se smát. Bouchla mě do ramene. ,,Au!"
,,Nesměj se." špitla.
,,Jsi nevychovaný." začal jakoby hrozit ten pán. Sledoval jsem, jak se mu zvedá ukazováček a naznačuje, že takhle by to nešlo.
,,Je mi líto, že nám závidíte. Omlouvám se." věnoval jsem tu vřelý úsměv. Mia mě znovu bouchla do ramene, tak jsem jí symbolicky bouchl také, i když jsem se díval na toho pána.
,,My půjdeme." řekla Mia. Nahla se pro kabelku, hranolky a colu. Já mezi tím propaloval toho starce pohledem. On dělal úplně to samé. Nevím o co mu jde.
,,Nashle." sykl jsem, když jsme okolo něj procházeli. ,,Nashle." zamumlal i on. Cestou Mia vyhodila hranolky s colou do koše a dál jsme pokračovali mlčky.

,,Tak kam?" otázala se Mia a připoutala se. Pokrčil jsem rameny. ,,Můžu řídit?" zeptal jsem se. Začala se smát. ,,Ne!"
,,Proč?" zajímal jsem se.
,,Je to moje auto. Ještě by jsi mi ho naboural. Tak kam mám jed?" zapřemýšlel jsem se. Nenapadalo mě žádné místo, kam by jsme v tuhle dopolední hodinu mohli jed. Věděl jsem jen, že to musí být daleko od Londýna. Nechci riskovat, že se Mia dostane do problémů, kdyby nás někdo viděl. Ve škole si o tom určitě musejí žáci i učitelé povídat. Chybí Noel, chybí Zayn. Chybí Abby, chybí Mia. Nenápadné.
,,Přemýšlíš?"
Zavrtěl jsem hlavou. ,,Promiň, co jsi říkala?" Mia se pousmála a nastartovala.
,,Stonehenge." řekl jsem.
,,Tam bude pršet, ale tak dobře." pokrčila rameny. ,,Jestli tam nechceš.."
,,Ne to je v pořádku. Jen říkám, že tam bude pršet. Vždycky tam prší." úpěnlivě se soustředila na cestu, tak jsem jí raději nechal být. Je roztomilá, když se soustředí.

Musím říct, že cesta byla hrozná. Hodinu a půl jsme seděli v autě a skoro jsme nemluvili. Ona věděla mnoho z historie a z povídaček o Stonehenge, tak jsem si je nechal říct, ale většinu času jsme jen poslouchali písničky z rádia. Když jsme konečně dorazili na místo, tak se Mia pousmála. Vystoupili jsme a já sledoval, jak se směje.
,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se. Přikývla. ,,Měla jsem se s tebou vsadit. Prší. Takže rychle ať moc nezmoknem." popohnala mě ke kase.
,,Vždyť si můžem koupit deštník a navíc, jen poprchává bojíš se snad o vlasy?" zasmál jsem se. Střelila po mě zlostný pohled. ,,Aha." pípl jsem.
,,Dvakrát studentský a deštník." řekl jsem u pokladny. Ta paní si nás prohlédla a moc šťastně se netvářila. Nakonec nám s úsměvem dala to, co jsme chtěli a my mohli jít.
,,Poznala, že jsme za školou." zašeptala mi do krku Mia, když se ke mě přitulila kvůli místu pod deštníkem. ,,Neříkej. To pozná každej." odvětil jsem. Šli jsme pomalou chůzí za nějakou skupinkou japonských turistů, kteří se zastavovali na každém kroku, aby si jeden šutr vyfotili nejmíň z padesáti úhlů, jestli jich tolik je. ,,Postřílím je!" zamumlal jsem. Mia se rozesmála.
,,Jsou hrozní." řekl jsem. ,,Tak proč je neobejdeme? Chytráku." namítla Mia. Vzal jsem jí za ruku a rychle se mezi nima procpal. ,,Omlouvám se." řekl jsem, když jsme vrazili do nějaké paní. Ta na mě začala něco jejich jazykem. Otočil jsem se a vyplázl na ní jazyk. Zase začala něco říkat a přidal se k ní i nějaký muž. ,,Zayne nech toho." špitla Mia.
,,Bude sranda." zaculil jsem se.
,,Aka maka, bů!" zakřičel jsem na ně. Paní se zarazila a vykulila na mě oči.
,,Co jsi jí řekl?" zajímala se Mia. ,,Nevim." zasmál jsem se. Ta paní vzala foťák a vyfotila si nás. Pak na mě začal něco říkat muž po jejím boku. ,,Paka paka." opakoval jsem po něm. Také vzal foťák a vyfotil si nás. ,,Proč si nás fotěj? Zayne pojď." zatáhla mě za ruku. ,,Kdyby uměli anglicky, tak bych se jich zeptal proč si nás fotí." odvětil jsem a nechal japonce japonci.

,,Když jsem byla s tátou ve Španělsku a procházeli jsme nějakým lesem, tak jsme narazili na místní domorodce. Táta se s nima snažil komunikovat a nakonec to skončilo, tak že nás pozvali k nim do chýší." rozpovídala se. Nepochopil jsem, proč o tom mluví.
,,Má to nějakou souvislost s japoncema?" zeptal jsem se. ,,Ne, jen jsem si na to vzpomněla, ale počkej to není celé. Táta říkal, že mu ten pán nabídl pohoštění a jelikož on je dobrodruch, tak jsme za nima šli. Posadili nás na nějaké dřevěné pařezi a dali nám okolo hlavy nějaký náhrdelník z kamenů a kostí. Rozdělali oheň a pak ten pán něco řekl na tátu, který mě chytl za ruku a táhl mě pryč. Ti lidi se za námi rozeběhli. Táta jim odsouhlasil, že nás můžou sníst." zastavil jsem se v chůzi a s vykulenýma očima sledoval, jak se směje.
,,Mohli vás sežrat a ty se tomu směješ?"
,,Už nikdy jsme do Španělska nejeli. Ale mě bylo hned divné, že se na nás plno z těch lidí kouká a zároveň si prohlížejí něco jako vidličky, které drželi. Byla to náhodou sranda." pousmála se. Chvíli mi to trvalo, ale pak jem se rozesmál. Jejího tátu bych rozhodně chtěl poznat. Musí to být divoch. Škoda, že Mia je taková, prostě po matce.

,,Chceš zažít dobrodružství?" zeptal jsem se. Přikývla. ,,Ale nebude se ti to líbit." řekl jsem s úsměvem a pevně stiskl její ruku. Rozhlédl jsem se a poté jsem nás vedl přímo k těm kamenům. ,,Zayne! Zavřou nás!" bránila se Mia.
,,Utíkat umíš ne?" věnoval jsem jí úsměv, který jí měl uklidnit.
,,Jestli přelezeš ten provázek, tak tě zabiju!" vyhrožovala mi. Složil jsem deštník, který jsem poté položil na zem. Stále ještě poprchávalo. Přitáhl jsem si jí k sobě a dlouze políbil. Během toho jsem jí chytl za boky a přendal přes ten provázek. ,,Zayne!" křikla.
,,Tak za náma poběží nějaká ochranka no. Lepší než lidojedi ze Španělska." vyplázl jsem jazyk a přelezl onen provázek také. Popravdě jsem se divil, že nic nehouká nebo tak.
,,K těm kamenům nemůžeme jít. Je to památka." tahala mě Mia zpátky, ale já měl větší sílu na to, abych jí táhl do předu. Její boty se zabořovaly do mokré a měkké půdy pod námi, ale stále mě držela za ruku a nechtěl nikam jít.
,,Vidíte to?" zakřičel někdo. Otočil jsem se po hlase. Byl to nějaký pán a okamžitě si nás začal fotit. ,,Pěkný! Už o nás někdo ví." pustila se mě a zastavila se.
,,Mio teď už se nevrátím, když jsem až tady. Ještě tak deset kroků a jsme u těch šutrů, tak pohni!" trošku jsem zvýšil hlas a znovu chytl její ruku. ,,Budem platit pokutu." zašeptala.
,,Vypadněte!" slyšel jsem někoho křičet. Mia se otočila, ale já sledoval přibližující se kameny. Nechtěl jsem na ně šahat, ale mohli jsme být první, kdo u nich byl jako turista takhle blízko a vyfotit se přímo u nich.
,,Zayne ten pán se mi nelíbí." rozechvěl se jí hlas. ,,Zayne on jde sem."
Otočil jsem se. Opravdu šel za námi. K našemu štěstí neutíkal, tak jsem se s Miou rozeběhl.
,,Stoupni si k němu." připravoval jsem svůj mobil na focení a zároveň kontroloval toho mohutného pána, který se k nám přibližoval. Byl rozlobený. Vyfotil jsem Miu a poté šel k ní. Vyfotil jsem ještě nás dva spolu a mobil uklidil.
,,Co teď?" zeptala se. Ten pán byl asi dvacet kroků od nás. Podíval jsem se tmavě modrou oblohu. Rozpršelo se.
,,Budem utíkat. Připrav si klíčky od auta." zamumlal jsem jí do ucha. Propletl jsem naše prsty a pak jsme se rozeběhli. Lidé si nás fotili. Nikdo nekřičel, až na toho pána běžícího za námi. Když už někdo z lidí promluvil, tak nám přál hodně štěstí a skandovali ať běžíme. Zvláštní. Musel jsem se smát a divil jsem se, že Mia se směje taky. Když jsme se dostali k pokladně, tak jsme se zastavili. Šli jsme rychlou chůzí ven, ale tak aby to nebylo moc nápadné. Skoro nikdo si nás nevšiml až na lidi za kasou, kteří okamžitě zvedali telefon. Bez problému jsme se dostali k autu. Mia ještě ani neseděla a už startovala.
,,Kam mám jed?" hysterčila.
,,Uklidni se." popadl jsem její obličej do svých rukou. Rychle zamrkala.
,,Jak mám být klidná! Plno lidí má naše fotky! Jestli se to máma dozví, tak..tak.." lapala po dechu. Pousmál jsem se. ,,Mám řídit?" Mia jen přikývla a vystoupila z auta. Sedl jsem si na místo řidiče a ona vedle mě.
,,Kam pojedem?" zeptala se. Všiml jsem si, že se celá klepe. Ještě před chvílí se smála a teď se klepe. Vždyť žijem, nechytli nás, tak by měla být v klidu. Vyjel jsem z toho přeplněného parkoviště a hned jak to šlo, tak jsem odbočil z hlavní silnice, kdyby za námi náhodou někdo jel. ,,Kam jedem?" zeptala se. Její hlas se třásl. Měla fialové rty a byla celá bílá.
,,Je ti zima?" dobrý Zayne. Stupidněji si se zeptat nemohl. Přikývla a rozpustila si své mokré, blonďaté vlasy. ,,Vzadu mám tašku s věcma na tělák." zašeptala. Naskočila mi husí kůže, jakmile její zuby začaly cvakat. ,,Tak na co čekáš? Převlékni se." odpoutala se. Sledoval jsem jak leze do zadu. Kdo by se nepodíval?
,,No nebudeš se na mě koukat!" zasyčela, když si všimla, jak jí pozoruji ve zpětném zrcátku přitom jak si svléká bundu.
Rychle jsem zavrtěl hlavou. ,,Jistě, že ne." zamumlal jsem a sledoval silnici přede mnou. Zhruba po minutě mi pohled znovu sklouzl na zpětné zrcátko. Dobrovolně jsem odvrátil pohled, když si začala přetahovat triko přes hlavu. Musí mít nějaké soukromí a možná není vhodná doba na to, abych pozoroval její tělo.
--------------------------------------------
Zase mě nenapadají otázky. Možná bych měla psát ještě horší díly a víc zamotaný, abych se měla na co ptát. :D

1) Dostanou se během dne do problémů?
2) Setká se někdy Zayn s otcem Mii?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chahi Chahi | Web | 1. dubna 2013 v 10:09 | Reagovat

1. Mohli by :D byla by sranda a hlaavně drama :D
2. Ano. :)
Dokonalý díl. Nemohla jsem z toho Zayna na ty japonce :'DD Líbí se mě, že je děláš správně trhlý a že si prostě užívají. Like it.
A jsem zvědavá, jestli se někde objeví jejih fotky. :'D

2 Chachi Chachi | Web | 1. dubna 2013 v 10:15 | Reagovat

Ještě k tvému komentáři.
Všechno je možné. Jenom tak jsem to tam nedávala, takže musím říct, že jsi velmi všímavá. :D
Samozřejmě už neřeknu, kdo s čím bude mít co dočinění. Je možný, že ani to tam nebude. :'D No... Nech se tedy překvapit. :D

3 Ann xP Ann xP | Web | 1. dubna 2013 v 10:20 | Reagovat

Jojo! :DD
Yes.
Konečně jsem se dočkala))) :'3

4 Adu Adu | 1. dubna 2013 v 19:05 | Reagovat

1) Jo, nějáké drama musí být
2) Joooo

5 Isa Isa | Web | 1. dubna 2013 v 19:52 | Reagovat

1. Jasně. Zayn to "zařídí". :D
2. Snad jo. :)

:DDDDD Ježiš to byl luxusní díl. :D Jen se bojím, že Mia bude mít průšvih u mámy, ale snad to bude v pohodě. :D

6 Christ Christ | 2. dubna 2013 v 13:58 | Reagovat

1) Určitě, to by nebyl Zayn aby ještě něco dalšího nevymyslel. :DDD
2) Doufám že ano, a myslím že se mu Zayn bude líbit. :)

7 W. W. | Web | 2. dubna 2013 v 20:29 | Reagovat

1. Ne :D už tak bdue mít problém u máti
2. Já doufám, že aspoň u svatby xD

8 Efs Efs | 4. dubna 2013 v 8:59 | Reagovat

1) Jop, aspoň se zasmějeme:))
2) Snad jo.. A co třeba na ty Vánoce? :')

Jinak uplně bombovej díl:')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama