
Probudila jsem se ještě dříve než mi zazvonil budík. Přesněji, o hodinu dřív. Jsem ranní ptáče, takže jsem vstala a šla jsem se vysprchovat. Půl hodiny jsem koukala do šatníku, co bych si dneska vzala na sebe. Zvonila jsem černé legínové kalhoty, černé, slabé a průhledné tričko do pasu s krátkým rukávem, takže má červená krajkovaná podprsenka byla moc dobře vidět. Na postel jsem hodila slabou, světle šedou bundu a posadila jsem k notebooku. Přihlásila jsem se na twitter a na facebook.
***
,,Konečně." řekl s úsměvem Liam a přestal se opírat o své auto. ,,Taky tě ráda vidím." odvětila jsem. Vyměnili jsme si úsměvy a posadili jsme se do auta.
,,Včera jsem přemýšlel nad tou školní párty." začal, když zrovna zatáčel.
,,Ty jsi mi vlastně ani neodpověděl jestli půjdeš." poznamenala jsem.
,,Odpovídám teď. Ale stejně se nepoznáme, když budeme mít kostým." podotkl.
,,Tak si řeknem v čem přijdem a je to." odpověděla jsem. Podíval se na mě a pak zavrtěl hlavou.
,,Nic takového." zabručel. ,,Tak si vezmem nějakou poznávací věc. Třeba nějaký náramek a nebo tak." tázavě jsem pokrčila rameny.
,,Tak si tedy řeknem za co půjdem. Za co jdeš?" sledovala jsem, jak se jeho oříškové oči soustředí na cestu. Jakobych oněmněla. Slyšela jsem, co říkal, ale nemohla jsem odpovědět. Jeho obličej z profilu se mi vrýval do paměti. Jeho dokonale dlouhé řasy, mírně vystouplé rty a jeho dokonalý nos.
,,Proč se na mě tak díváš?" zeptal se a začal se smát. Protřepala jsem hlavou a podívala jsem se na cestu.
,,Nedívala jsem se na tebe." zapírala jsem se staženými půlkami. 'Co se to se mnou děje?' pomyslela jsem si. Liam se uchechtl. ,,Dobře, a proč ses na mě tedy tak nedívala?" otázal se s pohledem na mě a prohlédl si mě od hlavy až ke kolenům. Poté se mi znovu podíval do očí s tázacím pohledem.
,,Koukej raději na cestu!" poručila jsem s ukázaním dopředu. Protočil oči a začal se znovu věnoval jízdě, tak jak by správný řidič měl.
,,Odpovíš mi, ne?" zeptal se po několika minutách ticha. Hodila jsem na něj ostrý pohled. On zkontroloval jestli má dostatečnou vzdálenost od auta před námi a pomalu se na mě podíval.
,,V čem půjdeš na tu párty, abychom se poznali." řekl. Pokrčila jsem rameny.
,,Ještě nevím. V čem ty?" otázala jsem se a on už se díval zase na cestu. ,,Asi za Badmana."
,,Takže budeš v černým a budeš mít na sobě ty strašně uplé kalhoty a vršek?" pootevřela jsem pusu. Stačí mi vidět jeho ruce v krátkém triku, ale uplé černé oblečení bych asi nepřežila.
,,Přestaň!" křikla jsem. Liam zabrzdil a ustrašeně se na mě podíval. ,,Ale ty ne." rozesmála jsem se.
,,Tohle mi nedělej." usmál se a zase se dal do jízdy. ,,Kdo měl přestat?" zeptal se.
,,Nevím proč jsem to řekla." odvětila jsem. Panebože, musím přestat takhle na Liama myslet. Včera jsem takovéhle myšlenky neměla, tak proč dnes?
,,Můžu se na něco zeptat?" otázal se, když zaparkoval na svém místě u školy. Vystoupila jsem z auta a počkala jsem až vyleze i on. Na parkovišti skoro nikdo nebyl a ten kdo byl, tak si mě pořádně prohlédl. Buď protože mě tu ještě neviděli a nebo protože se snad bavím s Liamem?
,,Na co jsi se chtěl zeptat?" zašeptala jsem a sledovala jsem jednu dívku, která mě probodávala pohledem. Liam se pousmál a položil si svojí paži okolo mého ramene. Vykulila jsem oči a rychle jsem se na něj podíval. ,,To jen aby měli důvod takhle civět." pokrčil rameny a zase se ode mě odtáhl. Změřila jsem si ho pohledem a pak jsem znovu zavrtěla hlavou, abych se probrala.
,,Jen mě zajímá." umlčel se.
,,Nesnáším, když někdo přeruší větu." zmínila jsem.
,,Proč se se mnou bavíš?" zastavila jsem se v chůzi a nepochopeně jsem se mu podívala do očí. Jeho výraz ve tváři se nedá popsat, žádný tam nebyl. Jeho pohled nebyl veselý ani smutný.
,,Musím se s někým začít bavit. Pak mě omrzíš a já se přidám k těm nánám, který neznají nic hezčího než vlastní odraz v zrcadle." pokrčila jsem rameny a zase jsem šla. Neviděla a ani neslyšela jsem Liama vedle mě. Otočila jsem se. Stál a díval se na mě.
,,Dělala jsem si srandu." upřesnila jsem a rozesmála jsem se. Došel ke mně s nosánkem nahoru.
,,Já vim." mrkl a rozesmál se.
***
Jakmile jsem přišli do třídy, tak na nás padly všechny oči. Namyšlené fiflenky si pohodily s vlasy a dál nás neřešily. Klukům to bylo jaksi ukradené, ale Zayn. Ten kluk prostě seděl na lavici a nohy mu visely ve vzduchu. Povídal si s Niallem, který seděl hned vedle něj, tedy do té doby než jsem přišla já s Liamem. Pořádně si mě prohlédl a pak se znovu začal bavit s Niallem.
,,Jestli ti tyhle pohledy vadí, tak můžeme být v utajení." zašeptal mi Liam do ucha. Pousmála jsem se. Zasmát se při téhle atmosféře nahlas by nebyl dobrý nápad.
,,Seš pako, víš to?" odvětila jsem a šla. Neměla jsem sklopený zrak. Šla jsem klidně a sebejistě na své místo. Ignorovala jsem všechny pohledy a spokojeně jsem si odložila věci. Liam prošel okolo mě a sedl si za mě. Okamžitě jsem se k němu otočila, ale on se díval na Zayna. Luskla jsem prsty, abych si vyžádala jeho drahocený pohled. Kývl na mě hlavou, jakože co prý chci.
,,Bavím se s tebou, protože chci. Vždy jsem si více rozumněla s klukama a ty jsi mi včera na seznámení přišel v hod. Jsem ráda, že jsem se nezapletla se Zaynem, co by mi udělal až bych mu řekla, že o jeho přátelství nestojím? Asi by mě taky šikanoval, co?" rozpovídala jsem se. Tak nějak jsem mu chtěla odpovědět na otázku, kterou mi položil na parkovišti, ale má nepozorná pusa se znovu ukázala. Zdálo se, že Liam tak nějak rád slyší, co jsem mu řekla, ale jak jsem zmínila jméno Zayn a vše, co se jejich současného vztahu týče, podíval se na svojí lavici.
,,Omlouvám se." špitla jsem. Liam zavrtěl hlavou. ,,Přišel jsem ti včera v hod? To jsi si jako řekla, tohodle šikanují a zrovna dvakrát v lásce ho nemají, tak se s ním prostě budu bavit a pak se uvidí." věnoval mi pohled, jaký nikdy před tím. Nebyl smutný, naštvaný, ponížený a tak. Prostě se mu leskly ty jeho oříškové oči. Neplakal. Jen se v jeho očích odráželo světlo ze stropu. Nemračil se, ani jedna vráska na jeho čele. Prostě se na mě díval tím upřeným pohledem, který mi naznačuje, že se spletl.
,,Tak jsem to nemyslela." povzdechla jsem si. ,,Vlastně to ani neumím vysvětlit, ale jsem ráda, co se včera stalo. Je to hnusný, že to říkám, ale jsem ráda. Aspoň vím, jaké to tady je a že Zayn, Niall či ještě někdo jiný ti nesahají ani po kotníky!" věnovala jsem mu úsměv. Protočil oči a věnoval mi široký a veselý úsměv. ,,Ani po palce." ozvalo se za mnou. Ani jsem se neotáčela. Poznala jsem toho frajírka podle hlasu a jediné, co jsem udělala bylo, že jsem protočila oči v sloup.
,,Krásný proslov." nahnul se k mému krku. Na celém těle mi naskákala husí kůže. Liam si sedl do pozice 'připraven po tobě skočit' a kontroloval nás svýma očima.
,,Nedělal jsem si srandu. Liam nám nešahá ani po palce." oddálil se od mé maličkosti a já sjela po opěradle židle o trochu níž. Ulevilo se mi. Stály mi z něj chlupy i na místech, kde nejsou. Nenápadně jsem se otočila a rozhlédla jsem se, jestli se na nás někdo dívá. Překvapivě, nikdo se na nás nedíval až na Nialla, který seděl v lavici a Lisa, která se sice nedívala, ale byla tak blbě natočená. Odposlouchávala. Pak jsem se znovu podívala na Liama, který se zaujatě díval na Zayna. Nechtěla jsem, ale podívala jsem se i na stojícího Zayna vedle mě. Ti dva si hleděli tak hluboko do očí, že jsem tu temnotu a zlost cítila i já. Bylo mi divně. Pak se ke mně Zayn zase nahl, ale nepřestal sledovat Liama. ,,Nevadí mi, když se budeš bavit i s nim," řekl více než opovrhovaně. ,,protože on nám vážně nešahá až po kotníky. Je to hodnej kluk. Ale chceš si poslední rok užít a nechodit se sklopenou hlavou a poslouchat kecy spolužáků, ne?" Liam zamrkal a podíval se na mě. Polkla jsem.
,,Nechceš mi tady snad vyhrožovat, ne?" zvýšila jsem hlas a náhle jsem uslyšela nejpříjemné vrzání židlí o podlahu.
,,Puso, já ti nevyhrožuju." mrkl a šel si sednout na své místo. Otočila jsem za ním a jakmile jsem tak učinila, tak se všichni otočili zpátky a dělali, jakoby nás vůbec neposlouchali.
***
Zbytek dne proběhl nadmíru v klidu. Zayn neměl žádné poznámky a já se s Liamem opravdu bavila. Tím myslím, že naše přátelství snad nabírá na síle. Řekla jsem mu o rozvodu našich rodičů a o tom jaké to bylo na mojí bývalé střední škole. Liam se na pár minut rozpovídal o Zaynovi. Stále v jeho hlase šlo poznat, že by chtěl jeho přátelství zpět, ale mermomocí o to nežádal. Dozvěděla jsem se kolik průserů udělali, jak si navzájem dohazovali holky, ale jak přišlo na osobní život Zayna, tak nechtěl mluvit. Zmínil něco o slibu, který si dali. Zajímalo by mě, jestli třeba Zayn neřekl něco z osobního života Liama, aby mu udělal peklo na zemi, protože Liam o tom prostě nechtěl mluvit. Poznala jsem, že jemu můžu říct cokoliv a on toho nezneužije a neřekne to někomu dalšímu. Jsem opravdu ráda, že je tak otevřený a upřímný. Bojím se, abych mu nějak slovně neublížila, protože i přesto, že má slavy, umí si udělat srandu sám ze sebe, tak bych nechtěla riskovat ztratit někoho jako on. Nevím, jak se to mohlo stát během dvou dnů, ale někdy na otázky není odpověď. I na něm je poznat, že je rád. Aspoň doufám, že to tak je. Co měla znamenat ta ranní chvilka v jeho autě, to nevím. Rozhodně si vážím, že se otevřel někomu jako jsem já a nic víc za tím není.
Říkala jsem, že je to nudné. :D :)
1) Bude mít Jenny tyhle 'ranní chvilky' častěji?
2) Co myslíte, že bude hlavní problém v téhle povídce?


















Nebylo to nudné, vůbec! A ne, neříkám to jen tak ze slušnosti! ;)
1) Ano, bude, a nejen ráno! :DD
2) To vůbec netuším.. :D