
,,Pěkný auto?" opakoval po mě nepochopeně. Přikývla jsem a sledovala jsem ho, jak mi otevírá dveře. ,,Pěkný auto už se neříká." zaculil se a pokýval hlavou, aby si sedla do auta.
,,A co se tedy říká?" střelila jsem na něj pohled ještě než zavřel dveře.
,,Dobrý fáro, luxusní kára a tak, ale pěkný auto?" zavrtěl hlavou s údivem a bouchl dveřmi.
,,Tak kam to bude?" zeptal se a oba dva jsme se naráz připoutali. ,,W1J 8BX, Piccadilly." odvětila jsem. Pousmál se. ,,Co?" otázala jsem se. ,,Stačilo říct Piccadilly. Myslíš si, že tě povezu až před dům? Ale děkuju, že vím tvojí adresu." jakoby nechtěl slyšet mojí odpověď a prostě nastartoval motor. Otevřela jsem pusu. Ještě ráno to byl tichý kluk a teď se chová jako kdybychom byli už delší dobu přátelé a nebere si servítky. Jenže to se mi líbí. Hned první den jsem si našla kamaráda. Doufám, že to bude můj kamarád a lépe ho poznám.
,,Nemusíš odpovídat, ale co se stalo mezi tebou a Zaynem?" zeptala jsem se po nějaké té minutě trapného ticha. Vlastně ani nebylo ticho. V autě byl slyšet hlas muže z rádia, ale mezi námi bylo ticho.
,,Opravdu to chceš vědět?" nachvíli mi věnoval tázací pohled, ale poté se dále věnoval jízdě.
,,To bych se asi neptala, nemyslíš?" pousmál se, ale pohled mi nevěnoval.
,,Když jsme nastoupili na střední, tak po dvou měsících umřel ředitel. Moje máma ve škole dělala výchovnou poradkyni, psychologa a občas učila, když bylo potřeba a tak se stala nástupcem. Když se to všichni dozvěděli, tak si ze mě utahovali a Zayn byl vždy takový. Pokud vědčina tvrdila něco jiného než jeden člověk, tak se vždy přiklonil na jejich stranu, a to se stalo i tehdy. Jednoho dne na mě nečekal v parku, kde jsme se scházeli a poté šli do školy. Když jsem vešel do třídy, tak neměl své věci u naší lavice, ale u Nialla. Celý den mě ignoroval a večer mi napsal zprávu, že ho to mrzí, ale že nechce, aby si lidi dělali srandu i z něj." sledovala jsem ho celou dobu a pokaždé se mu změnil výraz v tváři, který vždy vystihl jak se cítí nebo cítil.
,,A proč tě šikanuje? Dobře, přestal se s tebou bavit, ale proč dělá tohle?" řekla jsem nepochopeně.
,,Nejprve proti mně poštval koho jen mohl. Utahoval si ze mě a když jsem si myslel, že to skončilo, tak jsem se zmýlil. Vycházel jsem ze školy, když ke mně prostě přiběhl ještě s nějakými lidmi a řekl ať mu dám nějaké peníze ze staré dobré známosti. Tehdy a vlastně i teď bych mu dal klidně cokoliv, ale neměl jsem u sebe ani penci, tak mi řekl, že další den mu mám přinést pět liber, aby si mohl něco koupit. Začalo to penězi. Pak se mi prostě hrabal v tašce, když jsem nachvíli odešel ze třídy, ale až dnes..až dnes se chtěl prát."
,,Je to idiot!" procedila jsem mezi zuby. Zavrtěl nesohlasně hlavou a začal brzdit. Ani jsem si nevšimla, že už jsme na místě. ,,Je to Zayn." řekl s úsměvem.
,,Proč se nebráníš?" vypadlo ze mě naštvaně. Znovu ze sebe dostal ten úsměv, který říkal, jak je nad věcí. ,,Nebránil jsem se tehdy, nebudu ani teď. Zayn ví, že na to nemám. Vždy to byl on, kdo se za mě postavil, kdo se pral a nadával. Já jsem byl spíše ten, který mu naslouchal, byl pro něj psychickou oporou a prostě tak, víš? Ještě pár měsíců a já už ho nikdy neuvidím, ale nezapomenu na něj, když se známe opravdu od malička." mrkl. Vážně vypadal, že je nad věcí.
,,Myslíš si, že když by jsi s ním byl sám, tak by se choval jinak?" zajímala jsem se. Ještě toho Zayna pořádně neznám, ale Liam prostě mezi řády tvrdí, že je to dobrý kluk. Tomu prostě nerozumím.
,,Myslím si, že ano." pokrčil rameny a poté mi věnoval další úsměv. ,,Jenže," z jeho obličeje zmizela všechna radost. ,,on už o naše přátelství nestojí. Od mámi jsem se mnohokrát dozvěděl, že to má Zayn doma teď těžké apod., ale on se prostě raději trápil místo toho, aby přišel a promluvil si o tom se mnou, tak jak to vždy dělal. Nemrzí mě, že mě šikanuje, ale mrzí mě to, že se odnaučil mi důvěřovat. Stal se z něj blbec, ale takový o kterým jsem vždy věděl. Nehodlám s tím nic dělat. Z nás dvou to musel být vždy on, kdo měl navrh, kdo byl oblíbenější a tak ho v tom prostě nechám."
,,Museli jste být dobří přátelé." povzdichla jsem si. Doširoka se usmál. ,,To jsme byli."
,,Chtěl by jsi se s ním znovu bavit? Odpustil by jsi mu všechno, když by za tebou přišel a řekl, že mu třeba..chybíš?" nenašla jsem vhodnějšího slova na dokočení mé načaté věty.
,,Odpustil, ale nezapomněl." znovu mi věnoval ten samý úsměv, který jsem už za dnešek viděla mnohokrát. ,,Chybí ti?" zašeptala jsem tázavě. Chvíli váhal, přemýšlel a nebo prostě jen nechtěl odpovídat. ,,Chybí, ale to je jasné po letém přátelství. Prosím, neříkej mu to. Bude si ze mě dělat srandu."
,,Myslíš si, že s tím pitomcem budu mluvit? Možná jen tehdy, abych mu řekla cestu k mému pevnému a malému pozadí." zasmála jsem se. Liam se ke mně přidal, až jsme se prostě smáli a nevěděli čemu. ,,Tak zítra ve škole?" vystoupila jsem z auta a podívala jsem se na sedícího Liama.
,,Jistě." ještě jednou jsme si vyměnili úsměvy a já opatrně zavřela dveře od jeho auta. Počkala jsem na chodníku dokud neodjel a poté jsem přešla silnici ke svému domu.
Liam vypráví:
Seděl jsem v kuchyni a jedl věčeři. Při té příležitosti jsem sledoval Super drbnu. Aby bylo hned jasno, nekoukám na to protože mě to zajímá, ale protože to vždy dávaj v tu dobu, když večeřím a já nerad jím v úplném tichu. Je to blbej seriál a horší věc vymyslet snad ani nemohli. Samozřejmě mě zajímá, kdo je drbna a fandím Chuckovi a Blair.
,,Liame." přišla máma a stoupla si před televizi. Nahnul jsem se, abych viděl.
,,Nechceš přijít později? Blair si zrovna teď má vzít toho pitomce." nevěnoval jsem jí ani jeden pohled a stále jsem se snažil dostat aspoň kousek oka na televizi.
,,Seš jako holka!" zasmála se a uhla. ,,Děkuju," zasyčel jsem ,,nejsem jak holka! Možná když se koukám na drbnu."
,,Později si s tebou chci promluvit o Zaynovi." protočil jsem oči a odložil jsem vidličku.
,,Nechci o něm mluvit." odsekl jsem a věnoval jí naštvaný pohled.
,,Máš podmínku. Jsi můj vlastní syn a já tě tím vlastně vyhazuju ze školy a tvýho nejlepšího kamaráda také.."
,,Bývalého! Bývalého nejlepšího kamaráda." skočil jsem jí do řeči a opravil jí.
,,Fajn," zoufale vyhodila ruce do vzduchu. Ví, že s ní o Zaynovi nikdy nebudu mluvit. ,,mě je to teda jedno, ale jsem tvá matka a poznám, že se něco děje a zas tak dobrý herec nejsi a navíc já jsem psycholožka, takže poznám, když je něco špatně, ale tohle je vrchol. Prát se ve školní jídelně." naštvaně odkáčela z kuchyně.
,,Paráda! A z konce dílu mám houby." zašeptal jsem a vypl jsem televizi.
Jenny vypráví:
Bylo něco okolo půl desáté. Ležela jsem na břiše ve své měkké posteli a u sebe jsem měla tablet. Psala jsem si s kamarádem z mé bývalé školy a začínaly se mi zavírat oči. Pak jsem si všimla, že mám dvě nové žádosti o přátelství na facebooku a asi deset nových followers na twitteru. Nejprve jsem se podívala na facebook, Liam a Zayn. Liamovi jsem žádost potvrdila a Zayna jsem ignorovala. Na twitteru mě následoval Zayn, Niall, Lisa a pak nějací lidé, které znám jen od vidění z dnešního dne. Následovala jsem jen Lisu a poté jsem tablet vypla a šla jsem spát.
Otázky, fůů. :D Žádné nemám, ale opravdu další díl bez deseti komentářů nebude. :D Je to hnusné já vím, ale snažte se to pochopit. ;)


















Jůůů, boží díl. Konečně se to tak nějak vyjasnilo :))