
,,Cože jsi?" upozornil jsem naštvaně na mojí přítomnost.
,,Cos jí udělal?" pokračoval jsem stejným tónem a rozešel se k nim. Jenny se zděsila a hned, jak jsem byl u nich mě držela. Upřímně, jednou bych trhl rukou a sedla by si na zadek, ale snaha se cenní, tak jsem se jen naštvaně díval na Zayna. Nastalo mezi námi ticho a jako první to vzdal on. Beze slova odešel. Poté mě Jenny pustila.
,,Chceš odvézt domů?" pohledem jsem zkontroloval jestli je v pořádku. Mlčky přikývla. Nabral jsem směr k mému autu a ona mě tiše následovala. Tlumeně byla slyšet hlasitá hudba z večírku, ale jinak se na ulici ozývaly jen její vysoké podpatky v pravidelných intervalech. Odemkl jsem auto a otevřel jsem jí dveře. Poté jsem přešel na druhou stranu a sedl jsem si k volantu. Podíval jsem se, jestli třeba nepláče. Řekl bych, že ona není ten typ dívky, která se kvůli všemu rozbulý. Je to hodně silná dívka, ale stejně jsem se cítil divně. Z mého zírání na ni, mě přerušilo až zavibrování mého telefonu z kasliku. Nahnul jsem se a otevřel jsem ho, abych se dostal k mobilu.
'Tohle vyšlo. Teď je náš osud ve tvých rukou, nepodělej si to. Nepodělej to nám.' protočil jsem oči v sloup a mobil hodil na autodesku přede mnou.
,,Všechno v pořádku?" zeptala se. Sevřel jsem víčka, přikývl a poté nastartoval. Nerozumněl jsem, proč mermomocí trval na tom, aby se právě tohle odehrálo, když jí chce získat. Cítil jsem se provinile a mizerně.
,,Myslela jsem, že jsi to ty." prolomila nesnestitelné ticho v autě.
'O to šlo.' pomyslel jsem si. ,,Opravdu? A co se vůbec stalo?" hraně jsem se zajímal.
,,No.." zhluboka se nadechla. ,,prostě jsem čekala u těch stolů, na tebe. Pak tam přišel on a já jsem si prostě myslela, že jsi to ty. Bylo mi divné, když si na mě začal šahat, ale nějak jsem.." umlčela se. Věnoval jsem jí pohled. ,,Nějak si co?" přiváděl jsem jí zpět k řeči.
,,Nějak jsem to neřešila." povzdechla si. ,,Asi se mi to snad i líbilo. Ne, jo. Něco tomu hodně podobné, ale pak mě políbil, což jsem nečekala a dala jsem mu facku. Bylo mi hrozně. Myslela jsem si, že jsem uhodila tebe."
,,No mě si neuhodila. Tak nějak ho chápu." pronesl jsem mezi zuby. Druhá věta mi dala hodně zabrat. Chápu ho. Nechápu, ale sebe. Začínám toho litovat, ale představa, že bude všechno jako dřív je silnější.
,,Tak nějak ho chápeš?" zeptala se nevěřícně. Přesně tohle jsem čekal. Povzdechl jsem si a snad jí tím dal dost najevo, že na tohle téma nechci pokračovat.
,,A kde si vůbec byl ty?" otázala se. Pootočil jsem hlavu, abych jí viděl do očí. Zdála se hodně v klidu. Ono zase o tolik nešlo. 'Sledoval, jak je Zayn na misi.' pomyslel jsem si pravdivou odpověď.
,,Nějak ani nevím." odvrátil jsem od ní pohled zpět na silnici. ,,Okolo mě všude tancovali. Těžko říct." na přidání důvěryhodnosti, jsem si povzdechl. Ve skutečnosti jsem stál s Niallem v rohu, kousek od nich.
Jenny vypráví:
Jakmile jsem dorazila domů, snažila jsem se tiše a nenápadně dostat do svého pokoje. Matčiným dotazům a otázkám, jsem se chtěla vyhnout. Také mi to vyšlo. Svlékla jsem se, oblékla jsem se do volného, zeleného trika a šla spát. Ještě než jsem usla, tak jsem vzpomínala. Do Zayna bych řekla snad cokoliv, takže mě nezaskočilo, že to udělal. Jen mi na tom něco nesedělo. Stále jsem v ústech cítila jeho nechutný a dravý jazyk, na rtech cítím jeho limonádou sladké a měkké rty.
,,Fuj." přejel mi mráz po zádech, když jsem si uvědomila, že až na ten jazyk to celkem šlo.
***
Druhý den ráno mě probudil můj vlastní mobil. Vyzvánění. Přesně tuhle píseň mám jen na Liama, ale byla jsem unavená a líná. Zachumlala jsem se pod deku a broukala jsem si píseň Lego House od Eda Sheerana, která se roznášela celým pokojem. Nakonec vše utichlo. Netrvalo dlouho a bylo to tu znova.
,,Bože." zanaříkala jsem a chtě nechtě, jsem nahmatala na stolečku svůj mobil a hovor přijala.
,,Budíš mě!" sykla jsem. Zasmál se během toho, co já jsem si promnula ospalé oči.
'Omlouvám se. Je půl jedenácté.' odvětil. ,,Spala jsem dlouho. Co potřebuješ?"
'Zkontrolovat tě. Jsi v pořádku?' div se nazakoktal. Sice jsem se právě probudila, ale poznám, že mu dalo usílí se zeptat. Divné.
,,Proč bych neměla být? To co se včera stalo..nebudu to řešit. Proč z toho dělat drama?" protočila jsem oči a vstala jsem. Došlo jsem k dlouhému a úzkému zrcadlu na zdi a prohlížela jsem se v něm.
'Nikdo z toho drama nedělá.'
,,Ty ano." odpověděla jsem a rozesmála se.
'Promiň, že jsem se vůbec ptal.' zasyčel. Možná dotčeně? 'Ne, to rozhodně ne.' pomyslela jsem si.
,,Tak jsem to nemyslela." hlesla jsem a otočila jsem se ke své skříni. ,,Ještě něco?" otázala jsem se.
'Co dneska děláš?' zeptal se. Dneska z něj skoro všechno leze jak z chlupaté deky a jako kdyby to snad ani nebyl on. Pomyslela jsem si, že si potřebuje promluvit a tak jsem souhlasila a ve tři hodiny se máme sejít u mě před domem. Neprobrali jsme, kam půjdeme nebo co budeme dělat, ale prostě jdeme ven.
***
,,Už jsi kontrolovala stránky školy?" bylo první, co řekl a poté mě objal. V tu ránu jsem zapomněla na co se mě to vůbec ptal. 'Proč mě obímá?' pomyslela jsem si. Nikdy předtím to nedělal. Nedělali jsme to, ale líbilo se mi to. Sice překvapeně, ale s chutí jsem ho objala zpět. Pak se odtáhl a už měl ten jeho tázací pohled s vytaženým obočím. Odstoupil ode mě, jak kdybych měla nějakou nemoc nebo snad litoval toho, že mě objal.
,,Tak už jsi to kontrolovala?" řekl, když jsem neodpovídala.
,,Co jsem kontrolovala?" otázala jsem se. Z posledních třiceti vteřin si pamatuji jen jeho silné a příjmné paže okolo mých zad a ramen.
Pousmál se. ,,Zase." řekl s protočením očí. Poté mě vzal za ruku a stáhl mě sebou blíže k jeho auto. Prošel okolo nás zástup turistů.
,,Skoro by nás smetli." prohlásil a pak mě pustil.
,,Kdo?" zeptala jsem se, ale proč tak nesměle to nevím. Zase mi všechno vypadlo. Jak to, že jednou jsem v jeho blízkosti v pohodě a nad věcí a jednou mi přijde, že jsem v jiné galaxii a on je zvláštní druh mimozemšťana, který mě každým jeho pohledem či dotykem mučí.
,,Ty něco bereš?" rozesmál se. ,,Poslední dobou se chováš zvláštně."
,,Nic neberu." založila jsem ruce na prsou.
,,Dobře. A už jsi teda byla na stránkách školy?" zeptal se a na tváři měl zvláštní úsměv.
,,Ne." odsekla jsem. ,,Ho-ho, ty mi tu budeš dělat uraženou?" sjela jsem ho opovrhujícím pohledem. Nevím, že jsem se takhle začala chovat. Prostě jen nechci, aby na mě něco poznal. Sama nevím, co se mnou je.
,,Fajn." řekl, olízl a hned na to si skousl spodní ret, a to vše doplňoval lišáckým přikyvováním. Vyhýbal se mému ustrašenému pohledu a rozhlížel se kolem. Pousmál se na kohosi nebo cosi. Otočila jsem se tím směrem. Náhle na to, jsem ucítila, jak mě bere pod stehny. Přehodil si mě přes rameno. ,,Liame!" křikla jsem. Začala jsem mu bušit do zad, do lopatky. Nic. Lidé se na nás koukali, tak jak bych se dívala i já na dva exoty. ,,Liame, dej mě dolů!" přikázala jsem.
,,Ne." odvětil rázně a neústupně. Povzdechla jsem si. Nevím, kam se mnou šel a za jak dlouho budem na místě, takže jsem nechala půlku svého těla spadnout podél jeho zad. Vlasy se podle gravitace nahrnuly dolů. Ruce mi volně máchaly ze strany na stranu. To bylo vše, co jsem dělala. Občas se mé ruce dotkly Liamového pozadí biť jen na vteřinku.
,,Řekni pumpa." hned jak to dořekl, tak mě plácl přes zadek. Vstyčila jsem hlavu. Nedovolila jsem si, dostat se kvůli jeho činu na jinou galaxii. ,,Proč?" nechápala jsem.
,,Aby si praskla." řekl, ale stále mě nechtěl dát dolů. Začala jsem sebou šinout, ale on mě udržel i jednou rukou. ,,Ty praskni!" sykla jsem a dala jsem mu malou pěstí do zad.
,,Sice to není pumpa, ale fontána stačí." řekl a udělal krok. Pootočila jsem hlavou, abych viděla kam vystoupil. Vykulila jsem oči. ,,Já-já..nebyla naštvaná. Jen jsem to hrála." oznámila jsem, marně. Volnou rukou mě chytl na zádech, aby mě lépe sundal dolů. Všimla jsem si, že stojí na stupínku, na okraji fontány a pokud mě tam chce hodit, tak ho buď stáhnu sebou nebo se na něj prostě přisaju. Okamžitě jsem přijala druhou možnost a když mě sundaval, připravený mě poté hodil do vody, jsem okolo jeho zad omotala své dlouhé nohy a křečovitě jsem se ho držela kolem krku.
,,To ti jen tak nevyjde." zašeptala jsem mu do ucha. Byla jsem na něm přilepená, jak jen to bylo možné. Své ruce položil na můj zadek. Přesněji, pod zadek. Můj tep se zrychlil, ale to je nemožné, protože moje srdce snad přestalo bít. Snažila jsem se potichu silně nadechnout, ale měla jsem ústa hned u jeho obličeje. ,,Když se mě přestaneš držet, tak ti přestanu šahat na zedek." řekl. Zdálo se mi, že se zasmál. ,,Šaháš mi něj, abych nespadla nebo tak něco." zase jsem řekla tu největší blbost, kterou jsem mohla. ,,Ne, šahám ti na něj, protože jsem tě prokoukl." špitl a opatrně mě začal pokládat na zem. Ten můstek byl dostatečně široký na to, aby na něm stáli dva lidé. Když mi pomáhal, ohleduplně a decentně, abych si stoupla na obě nohy, jeho dotyky na mých bokách a zádách se zdály nekonečné. Bylo to jako zpomalený film. Překvapeně a nepochopeně jsem se mu podívala do očí a rychle zamrkala. Neusmíval se. Jen mi hleděl jeho oříškovýma a rozpálenýma očima do očí.
,,Jak prokoukl?" zašeptala jsem. Můj pohled sklouzl na jeho jemně nadýchané růžové rty. Jedna jeho ruka sjela na můj bok, kde mě poté začal hladit. ,,Zamilovala jsi se? Protože jinak nechápu to, že když se tě jenom dotknu, tak ty okamžitě zapomeneš, co se dělo." šeptal a druhou rukou mi odhrnul neposedný pramen mých hnědých vlasů. Dlaň nechal položenou na mém krku a pomalu hladil můj ušní lalůček. Hrál si s ním. Kdyby mě nedržel, tak ležím okamžitě na zemi. Tohle byl vrchol všeho. Vřelo to ve mně. Touha, vášeň a strach. Nejsem si jistá jestli ho miluji, nemělo by to tak přeci být. Sklopila jsem pohled na jeho hruď, protože jeho pohled mě skenoval. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Tak to není." zašeptala jsem. Začal přikyvovat, tak jsem se na něj podívala. Pokrčil ramenem a bez milosti mě strčil do vody. Voda mi mohla sahat, tak pod kolena, takže jsem si jen sedla, ale kvůli dopadu jsem se zaklonila a namočila jsem se celá.
1) Opravdu si Liam myslí, že je do něj zamilovaná?
2) Jaký máte všeobecný názor na Liama?
3) Co bude následovat?


















1) Těžko říct ... já myslím, že jo!! Ale taky to může být nějak zamotaný s tou debilní dohodou se Zaynem.
2) Mimo povídku? NEJKRÁSNĚJŠÍ, NEJHODNĚJŠÍ A NEJÚŽASNĚJŠÍ ČLEN ONE DIRECTION I NA CELÉ PLANETĚ!!! :D V povídce? Nevím, začala jsem ho "vidět jinýma očima" ... přijde mi hodný, ale zároveň i trochu mrcha, protože kvůli starým časům a Zaynovy, který ho podrazil, on podrazí nevinnou holku, kámošku... :) Ale jinak je to zlatíčko!!
3) To je těžký ... mohli by se rozhoupat a třeba i Liam omylem prokecnout, že se zamiloval. Nebo aspoň by mohl být pohled Liama a tam by to sám sobě přiznal!! Jo to by i stačilo.. :D