
,,Chceš pěstí?!" šla jsem na něj zostra. Naznačil rukama, že se omlouvá a kdyby mohl, tak vstyčí bílou vlajku. Vítězně jsem přikývla a pokračovala ve své cestě.
Ani jsem nečekala. Nalila jsem si pomerančovou limonádu, když v tom se vedle mě objevil Liam. Aspoň to byl badman. Pousmála jsem se a snažila jsem se sundat mu masku. Bránil se a tak jsem se stáhla. ,,Liame?" otázala jsem se. Přikývl. Sjela jsem ho pohledem. Ruce nebyly tak vypracované a ani neměl tak velké tělo, jak jsem si myslela, že má. Možná se mi to jen zdá kvůli tomu osvětlení. Napila jsem se, protože mi vyschlo v krku. 'Proč nemluví?' otázala jsem se sama sebe. Netrvalo dlouho a Liam se pohl. Udělal dva malé krůčky ke mně a chytl mě v bok. Mé oči vystřelily do takových rozměrů, jako ještě nikdy. Líbilo se mi to, ale i nelíbilo. Odložila jsem kelímek s limonádou na stůl a opatrně jsem se otočila, abych byla čelem k němu. Viděla jsem jen jeho rty. Oči se mu leskly kvůli diskokouli políž nás. Pořádně mě stiskl v boku a tím si mě nalepil úplně na sebe. Hlasitě jsem zalapala po dechu a poté se pousmála stejně jako on. Volnou rukou si začal hrát s pramínkem mých vlasů. Zaujatě ho sledoval a poté zastrčil za ucho. Což se mu nepovedlo a pramen mi znovu spadl do tváře. Neslyšela jsem ho přes hudbu, ale zasmál se. Udělal úplně to samé jako před tím, ale nikam nic neztrkal. Když nepočítám jeho jazyk v mé puse. To už se mi nelíbilo. Okamžitě jsem ho od sebe odtrhla a vlepila mu facku. V ten okamžik jsem toho začala litovat. 'Uhodila jsem Liama.' honilo se mi v hlavě snad stokrát, dokola a dokola. Cítila jsem, jak se mi oči zalévají slzami. ,,Omlouvám se." špitla jsem, i když mě nemohl slyšet. I přesto zavrtěl hlavou a odešel. ,,Co teď?" povzdechla jsem si. Mám jít za ním, nemám? Vždyť mě začal líbat a ještě ke všemu, tak drze. Myslela jsem jen na to, jestli jít nebo nejít. Bylo mi ukradené, že mě asi neodveze domů, nemám u sebe telefon ani peníze, abych zavolala mámě nebo zaplatila taxík. Ztratil se mi v tancujím davu. Rozeběhla jsem se jeho směrem. Stále jsem ho sledovala a neohrabaně při tom vrážela do lidí okolo mě. Zahlédla jsem asi ještě další dva badmany, ale nezmátlo mě to. Měla jsem stále na očích Liama. Vyšel ven a já několik sekund za ním.
,,Jak to, že nejsi uvnitř?" oslovil mě někdo. Podívala jsem se na osobu stojící nade mnou.
,,Liame?" zeptala jsem se a stoupla jsem si na nohy. Zavrtěl hlavou. ,,Zayn."
,,Aha." hlesla jsem a znovu jsem si sedla na obrubník. Posadil se vedle mě.
,,Stalo se něco?" zeptal se a přišoupl se blíže ke mně. Sundal si masku.
,,Do toho ti nic není." odvrátila jsem od něj pohled.
,,Něco s Liamem?" byl neodbytný. Protočila jsem oči. ,,Říkám, že ti do toho nic není!"
,,Jak chceš, tak mi nic neříkej." postavil se na nohy. Sledovala jsem ho. Netušila jsem, co budu teď dělat. Nabídl mi ruku. Dlouho jsem váhala, ale on jí měl stále nataženou. Nakonec jsem se s jeho pomocí vyhoupla na nohy. Svojí rukou mi zajel do vlasů. Tak nějak mi bylo jedno, co dělá a proč to dělá, protože mi to došlo. Ta výška, ten náramek na ruce.
,,Byls to ty!" sykla jsem, natož už jsem mu dala s radostí druhou facku.
,,Pochop, že stojím jen o to, abys mi dala šanci. Omlouvám se na tu pusu." řekl, když se vzpamatoval z mého činu.
,,Za pusu? Za pusu?" rozkřičela jsem se, jak jen mohla. ,,Strčil jsi mi jazyk až do krku!"
,,Cože jsi?" zaslechla jsem za mými zády. Poznala jsem ho, ale stejně jsem se otočila. Byl to Liam. Právě si sundal masku z obličeje.
,,Cos jí udělal?" zajímal se rozzuřeně a rychlým krokem šel k nám. ,,Liame!" zastavila jsem ho, když jsem mu na očích poznala, jak moc mu chce rozbít obličej. Držela jsem ho za paži, jak jen jsem mohla.
1) Byl tohle jejich plán a mělo to takhle skončit?
2) Co bude následovat?
3) Jak vnímáš tuhle povídku? Názor na ni.


















"je sice hezké číst "je to boží", ale boží může být i záchod, když dlouho potřebujete a pak to stihnete." Já z tebe nemůžu. :DDDDDDDDDDDD
1) Né nebyl, nevím co tím Liam a Zayn sledovali, ale byl to pěkně debilní nápad. :DDD
2) Jenny se HODNĚ naštve na Zayna a pak i na Liama, ale myslím že mu odpustí když jí to Liam vysvětlí. :DDD (Já bych to neudělala.)
3) JE TO BOŽÍ. :DDDDDD Ne, teď vážně, myslím že je to jedna z tvých nejpovedenějších povídek (um, všechny jsou nejpovedenější), a prostě se mi ten námět líbí, líbí se mi jakým stylem to píšeš a bla bla bla. :DDD