Tento díl je velmi zvláštní. Nevím, jak bych to měla jinak říct. :D Můžete si všimout, že lžou oba. :D A k těm lžím, nebuďte na Liama všichni zlý. Vždyť je hodný, i když. Věřím, že v posledních dílech budete Liama milovat. ;)

,,Ty seš srab." zašeptal, když jsem k němu došla. Neměla jsem sílu, snad ani odvahu se mu pomstít. Teď mě rozhodí i jeho šeptavý hlas, nebo co? Zaujatě se díval na vodu, která mi stékala z vlasů. Tekla po tvářích až ke krku. ,,Proč jsem srab?" zajímala jsem se. Protočil oči a skousl si spodní ret. Jeho ruka rychle vystřelila k mému boku přesně na to samé místo jako před chvílí. Bez ohledu si mě přitáhl k sobě a stále se mi díval do očí. Byla jsem v šoku. ,,Protože nepřiznáš barvu." zašeptal. Na sucho jsem polkla. Začala jsem rychle mrkat. ,,Nemělo by to tak být." špitem jsem teoreticky přiznala barvu a sklopila jsem pohled. On je má slabina. Jeho dlaně, prsty, svaly, rty, oči, řasy, vlasy, chování, nos i ty blbý uši. Nedokážu se mu dívat do očí, když nevím jaký on má na mě v tomhle názor. Jaké city a jestli vůbec, ke mně chová.
,,Máš pravdu. Nemělo." řekl, ale už ne šeptem. Odkašlal si a odstoupil ode mě. Sevřela jsem víčka a zaťala pěsti. 'Blbá! Blbá!' honilo se mi v hlavě.
,,Jdeme? Musíš se osušit." zaslechla jsem. Otevřela jsem oči a přikývla. Mlčky jsem šla vedle něj. Se sklopenou hlavou. Je první, kdo mě donutil cítit se jako nikdo, jako kdybych nebyla ve svém těle. Vždy, i když jsem ponížená, tak chodím se vstyčenou hlavou ať lidi vědí, že jsem silná holka. Teď? Zamotal mi ještě víc hlavu a já o něj nechci přijít.
,,Víš, proč by to tak nemělo být?" řekl náhle. ,,Ne." špitla jsem sledujíc špičky svých mokrých, černých adidasek.
,,Naše pravidla. Číslo deset." řekl s povzdechem. Protočila jsem oči. 'Proč jsem to tam psala?' pomyslela jsem si. Jsem naštvaná sama na sebe. Velmi nenápadně mu řeknu, že ho nejspíš mám opravdu ráda, on se zdá klidný a je mu to fuk. To já napsala ten blbej, poslední bod našich pravidel. Všechno je moje vina. 'Ne můžou za to jeho uši!' ozvalo se v mé hlavě. Rozesmála jsem se.
,,Konečně se směješ." řekl. Když jsem se na něj konečně podívala, usmíval se.
,,Jo." povzdychla jsem si.
,,Půjdeš dál?" zeptala jsem se, když jsme se zastavili před mým domem. ,,Máma není doma." dodala jsem. Spíše to byl menší dodatek pro mě než pro něj. Jemu moje máma nevadí, ale poslouchat jí. Ne to ne. ,,Božínku, ty musíš být Liam. Víš o tom, že má dcera je panna? Zmínila se, že ještě nikdy nechodila s klukem a když ano, tak jen týden. Uděláš jí něco a sama se postarám o to, aby tě nenašli ani v seriálu 'Beze stopy'." takhle by probíhalo jejich první setkání.
,,Rád." řekl s úsměvem.
Vzala jsem si čisté a hlavně suché oblečení a šla jsem se zavřít do koupelny. Liam zatím čekal v mém pokoji, jak jsem mu poručila. Převlékla jsem se do šedých, teplákových kraťasů a k tomu jsem si vzala bílé tílko. Pod ním jsem měla červenou, krajkovanou podprsenku, která byla vidět protože tílko bílé barvy bylo lehce průhledené. Trochu jsem přemýšlela jestli je dobré mít tohle oblečení teď na sobě, ale nakonec mi to bylo jedno. Vyfénovala jsem si vlasy a poté jsem je uvázala do drdolu.
Když jsem vyšla z koupelny, Liam neseděl poslušně na posteli, ale stál u nástěnky nad mým psacím stolem. Odkašlala jsem si a tím přerušila jeho zaujaté pozorování fotek. Věnoval mi pohled, kterým mě sjel od hlavy až k patě. Zamrkal a pak odstoupil od náštěnky ke které vrátil pohled.
,,Nevydržel jsem to. To jsi ty a ten tvůj kamarád Mike?" ukázal na nějakou fotku. Přišla jsem k němu a přikývla. ,,Vypadáte šťastní." pronesl s úsměvem. Sama jsem se pousmála. Šťastná jsem s ním byla. Byl to ten nejlepší kamarád, kterého by člověk mohl mít.
,,Můžem si promluvit?" otázal se. Něco mi říkalo, že se něco chystá. Bála jsem se přikývnout, ale stalo se.
,,Nechci, aby to teď bylo mezi náma..divné." sledovala jsem, jak se ke mně otočil zády a šel k mé posteli. ,,Vlastně si ani nejsem jistý tím, co jsem řekl. Jen mi to tak přišlo" posadil se. Polkla jsem a šla jsem si sednout vedle něj. ,,Ani si nejsem jistý jestli jsem dobře pochopil to co jsi řekla."
,,Co přesně?" zeptala jsem se. Sklopil pohled a zavrtěl hlavou, podíval se mi do očí se slovy. ,,Nesmíme porušit žádné naše pravidlo. Bereš to na vědomí?"
,,Beru." zašeptala jsem. ,,A drží se toho?" ptal se dál. Zhluboka jsem se nadechla a s falešným úsměvem přikývla.
,,Tak jsem tě jen špatně pochopil." pousmál se stoupl si na nohy.
,,Ty se těch pravidel držíš? Tedy, v tento okamžit, hlavně toho posledního?" také jsem měla nárok se na něco zeptat. Jsem silná. Zvládnu odmítnutí, nadávky, urážky, ponížení, jsem silná. Jen si nedokážu představit, co by se mnou udělal fakt, že ho miluji a on mě ne. 'Proč to taky pořád okecáváš? Vždyť ho miluješ!' rozneslo se v mé hlavě, ale ignorovala jsem to. Sledovala jsem Liama. Zdál se, že hledá vhodná slova na mojí otázku.
,,Držím se všech. I toho posledního." odvětil. Věnovala jsem mu úsměv. Stoprocentně falešný, že by to měl poznat i on. Až teď si prostě uvědomuji, že jsem se zamilovala. Bezhlavě a nevědomky.
,,Víš, jak jsem mluvil o té škole? Máma mi řekla, že v pondělí bude škola zavřená. Na poslední chvíli se jí ozval nějaký producent nějakého filmu a potřebovali by natočit nějaké záběry." odvrátila jsem od něj pohled. Celá jsem se otočila a nohy jsem si dala do tureckém sedu. Zavřela jsem oči. 'Hlavně nebreč!' poroučela jsem si.
,,Myslel jsem si, že budeš mít radost." řekl a v tom jsem ucítila, jak jeho ruka přistála na mých zádech. Otevřela jsem oči. Slzy byly zatlačené a teď už se vrátit do role dobré kamarádky Jenny, nikoli do zabouchlé panny do dobrého kamaráda.
,,Mám radost. Budu moct déle spát." řekla jsem s úsměvem a otočila jsem se čelem k němu.
,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se. ,,Dívat se na filmy? Dáme si něco k jídlu? Půjdem ven?" pokračovala jsem v otázkách, jen aby mě nenapadlo brečet.
,,No, vím že o tom nechceš mluvit, ale zajímá mě, co všechno se stalo včera se Zaynem." sedl si vedle mě na postel. Protočila jsem oči.
1) Bude se s ním chtít Jenny bavit o Zaynovi?
2) Je i Liam zamilovaný?
3) Objeví se na scéně i matka Jenny?
4) Pokud ano, jak se bude chovat?


















1) Doufám, že ne :D
2) Doufám, že ano :D
3) Doufám, že...mno nevím :D
4) Doufám, že dobře :D