Koukám a Harold zase vede na plné čáře. :D Myslím tím tu anketu, kde si můžete vybrat s kým chcete další povídku. Tedy nejsem si jistá, že bych chtěla psát další s Haroldem. ;) Myslela jsem si, že nápad, co se týče povídky Freedom se vám vůbec nebude líbit, ale potěšili mě i jedinci, kteří by tomuto dali přednost. :)

,,Proč řeší tohle?" zašeptal Harry.
,,Protože tím žijou. Je to hrozný." odvětila jsem také šeptem. Harry zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Pousmála jsem se. Měl takový zaujatý a zamilovaný pohled. Nikdo se na mě takhle ještě nedíval a i když to byly mé oči, co se na mě dívaly, byl to pohled, který jsem ještě nikdy neviděla a sama jsem ho nikomu nevěnovala.
,,Smím?" zašeptal. Připomněl mi tím náš první polibek. Měla jsem zavřené oči a on se zeptal ještě před tím než tak učinil.
,,Sakra!" naší romantickou chvilku přerušil řidič auta. Zrovna jsem Harrymu chtěla odpovědět, jako tenkrát, ale ten plešatej ufoun to prostě pokazil. Harry protočil oči.
,,Stalo se něco?" zeptal se táta.
,,Je mi líto. Máme velké zpoždění a tady je taky zácpa." odvětil.
,,Jak velké zpoždění?" otázal se Harry.
,,Je za pět minut šest. Mohl bych to objet, ale nevím jaká bude silnice tam." řekl.
,,Za pět minut šest." zašeptal s povzdechem Harry. ,,To bude dobrý." stiskla jsem jeho dlaň.
,,Jeďte jinudy. Aspoň vyzkoušíme jinou cestu." přikázala mile moje máma. Řidič kývl a za minutu zatáčel do jiné ulice. Ta byla také ucpaná. Začínala jsem se bát. Co budem s Harrym teď dělat? Předjeli jsme pát aut a poté už byla cesta klidná. Jeli jsme okolo Londýna. Za námi jel zbytek hostů ze svatby. Tuhle cestu znám. Nebude trvat dlouho a vjedeme zase do Londýna, ale po jiné cestě, kde kolony nebývají. Jenže do úplňku to určitě nestihnem. Sledovala jsem Harryho, jak se dívá z okénka na Měsíc.
,,Kolik je hodin?" promluvil do tichého auta.
,,17:58." odpověděl mu řidič.
,,Skvělý." zasyčel ironicky a otočil se čelem ke mně.
,,Dopadne to dobře." špitla jsem doufajíc v to, že mám pravdu. Rodiče se zrovna znovu rozpovídali. Nebyl to příjemný pohled, kterým se na mě Harry díval. Byla už sice tma, ale všechno šlo poznat. Vše bylo zřetelné.
,,Miluješ mě?" zeptal se. Zarazila jsem se nad jeho otázkou. Ne nad tím, že se zeptal, ale nad tím jak. Ptal se se strachem z odpovědi. ,,Samozřejmě." odvětila jsem natož jsem znovu stiskla jeho dlaň. Stisk mi opětovat.
,,Teď už s tím stejně nic neuděláme. Aspoň nikdo neumře. Maximálně zůstaneme v jiném těle." řekla jsem, ale nechtěla jsem to tak. Znělo to jako, kdyby mi bylo jedno, co se stane, ale nebylo. Tolik jsem chtěla být zase dívka. Mít rodinu zpět. Mít Harryho jako přítele.
,,Smím?" zeptal se stejně jako před pár minutami. Pomalu se ke mně začal přibližovat. Skousla jsem si spodní ret a přikývla. ,,Musíš se ještě ptát?" stihla jsem šeptnout to samé, jako před měsícem a pak jsem konečně ucítila ty teplé, skoro až vroucí rty. Bylo mi ukradené, že za námi sedí moji rodiče. Očividně i Harrymu. Můj otec si odkašlal a já se polibku pousmála. Nepřestávali jsme. Když si otec znovu odkašlal, tak jeho drzé a každému ukradené odkašlávání, doplnilo skřípání brzd a ostrý smyk.
Er-forma:
Harry se od Cloe odtrhl velmi rychle. Z ostra. Ten smykl byl tak silný, intenzivní a nečekaný. Žádný křik, ale nebyl slyšet. Zatím. Se zavřenými oči se od sebe odpojily rty, které se ještě před pár vteřinami vášnivě a bez ohledu na lidi, líbaly. Harry v těle Cloe nestihl ani v ztřebat situaci. Jako kdyby rty, které byly jeho ale na měsíc je vlastnila Cloe, byly jeho životem. To co ho drželo na živu a když ostrý smyk zavinil jejich odpojení, Harry prostě nechal už jen zavřené oči. Tělo Cloe se nechalo vést příkazem auta a smyku. Do pár vteřin nastalo ticho. Z ostatních aut začali vylézat lidé, kteří byli na svatbě. Se strachem i se slzami šli k tomu nejdůležitějšímu autu celého dne. Amy, matka Cloe otevřela oči, jakmile začal někdo venku na ulici křičet. Měla potlouklou hlavu, ale byla v pořádku. Pan Evans, byl také v pořádku. Ten oči zavřel jen na chvíli, kdy přišel onen smyk. Nezapomněl držet svojí manželku pevně za ruku. Auto dostalo smyk v ostré zatáčce a skončilo u stromu do kterého silně narazilo. Řidič auta měl menší otřes mozku, takže vůnec nereagoval. Na volání zoufalé matky se neozývala ani Cloe. Dokonce ani Harry, když to zkoušela i na chlapce, kterého dnes poznala. Pan Evans se s těží naklonil do předu, aby se podíval na svojí holčičku. Pomalu si dal ruku před pusu a v očích se mu začaly rojit slzy. Cloe tekla z hlavy krev, v místě kde se nachází spánek. Podíval se pohledem na Harryho, který vypadal v pořádku. Mohl tak vypadat, ale mohl být také mrtví.
Doufám, že se nikdo nezamotal. :D Vím, že je to moc rychlé a vůbec jsem to nějak neprožívala při psaní, ale tak nějak se mi to nechce přepisovat. :)
2) Zemře jeden z nich?
3) Prohodili se zpět?


















PRosím prosím, hlavně ať neumírají :/