
Otevřel jsem oči a káravým, i když nevhodným pohldem, jsem se na svojí mámu podíval. Hlasitě jsem si oddechl a volnou rukou jsem si setřel slzy.
,,Už jsem myslel.." raději jsem to ani nedořekl.
,,Praštila se do spánku a má lehký otřes mozku." zavedla mě do děje Gemma. Pokusil jsem se zvednout. Povedlo se mi to až na druhý pokus. Seděl jsem na posteli a všichni se na mě zvláštně a překvapeně dívali. Pustil jsem matčinu ruku a otočil svým tělem tak, abych si mohl stoupnout na nohy.
,,Co to děláš?" zeptal se Robin a zablokoval mě. Nemohl jsem položil nohy na zem.
,,Chci jít za ní." odvětil jsem.
,,Teď jsi se probudil. Musíš odpočívat." stáhla mě opatrně máma zpátky na postel. ,,Nechci odpočívat." zasyčel jsem, když přeze mě hodila Gemma deku.
***
V nemocnici jsem ležel ještě jeden den. Nic mi nebylo. Až na modro-zeleno-fialové fleky na rukou, a na tři stehy kousek nad obočím. Hlava mě nebolela, nic mě nebolelo. Když jsem se poprvé probral, tak byly tři hodiny ráno. Rodina u mě zůstala až do sedmi, ale poté odešli. Vlastně jsem je vyhnal, protože se přiklonili na stranu lékaře a sester, že není vhodné abych Cloe navštívil. Prý až budu v pořádku a nebudu ležet na lůžku, tak za ní můžu. Což bylo až další den. Musel jsem celý jeden den a jednu dlouhou noc vydržet. Když jsem měl být propuštěný, tak pro mě přijela máma. Chtěla mi pomoct se obléknout, ale já nebyl vážně zraněný. Byl jsem naprosto v pořádku. Asi bych nebyl v pořádku, kdyby za mnou nechodila jedna starší sestra a neodpovídala mi na otázky, jak je na tom Cloe. Musel jsem jí lézt na nervy. Ujišťovala mě, že lehký otřes mozku vzpočívá v tom, že následek je jen krátkodobý výpadek paměti a určitě si na mě bude pamatovat. Trvá to prý maximálně jen třicet minut, než si člověk vzpomene, ale nebude si pamatovat okamžik v kterém se to stalo a něco málo před tím. To mě jaksi drželo nad vodou. Sestra se mě ptala jestli jí chci něco vzkázat a já bych jí i něco vzkázal, ale ona se na mě prý vůbec neptala. To mě trochu bolelo, ale až rozrazím dveře od jejího pokoje, tak věřím, že to bude dobré.
,,Mami, jdu za Cloe." oznámil jsem jí, když zavřela dveře od pokoje, kde jsem ležel. Povzdechla si.
,,Dobře. Počkám na tebe v hlavní hale." nasadila si na rameno kabelku a odešla.
Kde Cloe ležela jsem věděl od té starší sestry. Bylo to až na druhém konci chodby. Cestou jsem se zastavil u recepce oddělení a nahlásil se jako návštěva. Sestra se pousmála.
,,To se dalo čekat." odvětila a zapsala si mé jméno.
,,Prosím?" otázal jsem se, ale moc dobře jsem jí rozumněl.
,,Všichni jsme si mysleli, že jakmile Vás pustíme domů ,tak první co bude, bude to že půjdete za ní." řekla s úsměvem. Zamračil jsem se na tu zrzavou, mladší sestru a odešel.
,,Ahoj." řekla, ale stále měla zavřené oči.
,,Ahoj." odvětil jsem a nahl se k ní. Dal jsem jí malou pusu na čelo a sledoval, jak se jí poté roztahují koutky rtů. Pootevřela oči a rychle zamrkala.
,,Vidíš, říkala jsem že to dopadne dobře." řekla a snažila se posadit. Pustil jsem její dlaň a pomohl jí.
,,Jsem rád, že jsi v pořádku." zkontroloval jsem, kde se teď nachází její dlaň a znovu jsem jí stiskl. Pousmála se. ,,Myslíš, že se to takhle mělo stát?" zeptala se.
,,Nevěřím na osud. Tedy, nevěřil jsem do té doby než jsem se ocitl v holčičím těle." ani jsem se nesnažil jí rozesmát, ale stalo se tak. ,,Pokud se to mělo stát, měli jsme mít autonehodu, tak jsem rád, že jsou všichni v pořádku." dořekl jsem s úsměvem. Také se usmála. Už po několikáté.
,,Když jsem se sám na sebe smál v zrcadle, tak to nikdy nebylo takhle dokonalé." zašeptal jsem a přesedl jsem si na kousek postele místo toho, abych seděl na židli. Byl jsem k ní takhle blíže.
,,A mě se nelíbily ty vlasy, ale na tobě jo." řekla a začala se červenat.
,,Co to chytáš za barvu? Ty?" zasmál jsem se a pohladil jí po červeném flíčku na lících. Protočila oči.
,,Úžasné, jak tě vnímám úplně jinak, ale přesto stejně." dobře, nebudu se smát tomu jak špatně jí to vyznělo. Bylo to roztomilé.
,,Úžasné, že tvé kozy vapadají lépe mým pohledem než, když jsem je okukoval v zrcadle." ve skutečnosti jsem její ňadra neviděl, protože měla triko skoro až u krku, ale říct jsem to musel. Zasmála se a volnou rukou mě praštila do prsou.
,,Sklapni! Ty víš, jak tohle pokazit."
,,Jo.." špitl jsem a naklonil se blíže k ní. ,,To já vím." zašeptal jsem jí na rtech a pak se do nich vpil. Tenhle polibek byl úplně jiný než kterýkoliv jiný. Líbala stejně, ale její rty chutnají lépe než ty mé. Jsou jinak tvarované, ale tu vášeň kterou do pomalých polibků vkládala byla úplně jiná. Něco nepopsatelného. Její narůžovělé rty jsou zkrátka tak měkké a jejich dotyk vám vyvolá husí kůži na celém těle. Aspoň mě se to tak teď stalo. Ani jeden z nás neměl v plánu přestat. Když jsme potřebovali pauzu na nádech, tak jsme se od sebe museli odpojit. Chvíli jsme si opravdu zamilovaně dívali do očí, ale zachvíli jsme se začali smát. Opřel jsem svoje čelo o to její. ,,Je to úplně jiné." řekli jsme oba najednou a znovu jsem se začali smát.
2) Kdo se tu kouká na Top Gear?


















1) Doufám, že happy! :D Ale když se na to tak ptáš, tak se bojím.
2) Bratr se na to kouká, takže někdy to sleduju s ním:D
Jinak doufám, že mě nikdo nepředběhl a já mám první komentář:3:D