
Jakmile mě probudily sluneční paprsky, vzpomněla jsem si, co mě dnes čeká. S povzdechem jsem se vyhrabala z vyhřátých, pondělních peřin a namířila jsem si to do koupelny.
,,Den volna a já budu se Zaynem." procedila jsem mezi zuby a bouchla dveřmi od koupelny. Otevřela jsem skříň a přemýšlela, co si vezmu na sebe. Jelikož máme dneska to nečekané ředitelské volno, tak jsem si dovolila spát do pravého poledne, ale ještě necelé dvě hodiny a mám schůzku s klukem, kterým pohrdám už od prvního dne, kdy jsem ho poznala.
Povzdechla jsem si a posadila se na postel. ,,Bože, vždyť já s ním jdu jen proto, protože nechci myslet na Liama." Rychle jsem se postavila na nohy a dala jsem si pár facek. Čtyři.
Když jsem si vybrala, co si vezmu na sebe, matka zrovna začala volat k obědu. Seběhla jsem schody a rychle zaparkovala u stolu. ,,Dneska mám hlad." pokrčila jsem rameny a pohladila jsem si svoje mírně vystouplé bříško. Máma mě s údivem pozorovala, ale nakonec jí došlo, že chci pokrm na talíři, který drží v ruce. Zamračila jsem se. ,,Co?" otázala se a posadila se i ona.
,,Co to jako je?" hodila jsem nevěřícný pohled na hnědo oranžové, husté zbarvení z kterého se ještě kouřilo.
,,To je omáčka." řekla s úšklebkem. ,,Jaká?" zeptala jsem se a přičuchla jsem si k tomu. Cítila jsem kuře, papriky, ale i meloun. Zvedl se mi žaludek. ,,Chceš mě otrávit?"
,,Zlato ty víš, že to nechci, ale ty mě chceš otrávit?" nechápavě jsem se na ní podívala. Nevím o čem to tady mluví.
,,Už další noc si ze spaní říkala jeho jméno." řekla s pokrčením ramene a mrkla na mě. Pootevřela jsem pusu a pak jsem nepatrně zavrtěla hlavou.
,,Nemluvím ze spaní." řekla jsem. Máma odložila příbor a opřela se lokty o stůl. Hlavu si položila na dlaně a zaujatě si mě prohlížela.
,,Včera jsi se chovala jinak než jindy. Nemáš ráda, když poznávám tvé kamarády, ale jsem tvoje máma a tobě už je osmnáct. Ještě jsi mi pořádně nepředstavila žádného svého přítele a včera to bylo vážně divný." její tón hlasu mě znervózňoval a nejen to. Byla jsem nervózní i z toho, že říkám jeho jméno ze spaní.
,,Nezkoušej to na mě. Víš, že s tebou o takových věcech nemluvím a určitě si špatně rozumněla a neříkala jsem Liam." zavrtěla jsem hlavou a věnovala jsem jí úsměv. Přestala se opírat svojí hlavou o dlaně a zvláštně se na mě dívala.
,,Mrzí mě, že ke mně nemáš takovou důvěru." skoro se jí zlomil hlas. Napila se vody a pohled už mi nevěnovala.
,,Vezmu si k obědu jen jablko. Tohle jíst nebudu." hodila jsem zhnusený pohled na neidentifikovatelné jídlo a zvedla jsem se od stolu. Máma si povzdechla a odsunula i svůj talíř. Trochu mě zamrzelo, jak jsem se k ní teď chovala, ale nejsem ten typ dívky, která bude brečet mámě na rameno a říkat jí dopodrobna její poprvé. Na takové věci já prostě nejsem.
,,Odpoledne jdu ven." přerušila jsem ticho mezi matkou a dcerou, když jsem si vzala lákavě umyté, červené jablko. ,,Ve dvě." dodala jsem. Pokrčila rameny. ,,S Liamem?" otázala se aniž by se na mě podívala. Protočila jsem oči. Teď na mě bude jako naštvaná?
,,Ne se Zaynem." tentokrát jsem pokrčila rameny já a zakousla jsem se do jablka. Rychlostí světla odsunula židli na které seděla a ještě rychleji si stoupla. Ten pohled stál za to. Měla otevřenou pusu a její oči tikaly z mé žvýkací pusi na mé oči.
,,Myslela jsem si, že je to blbec." protřepala hlavou, jakoby to musela ještě jednou vstřebat.
,,Netvrdím, že není." řekla jsem přes poslední kousky jablka v mé puse.
,,No, mě je to jedno." vyhodila ruce do vzduchu. ,,Domů ho stejně nepřivedeš. Až se vrátíš nebudeš mi říkat, jaké to s ním bylo, takže si to s ním užij." otočila se a odešla. Byla jsem mírně zaskočená. Tohle nebyla moje matka. I kdyby jí cokoliv ublížilo, vždy by byla zvědavá. Dokonce mě ani nenutila jíst její oběd. Se špatným svědomím jsem odešla do svého pokoje a stále se zahryzávala do okousaného jablka.
V pokoji jsem si lehla na postel a přihlásila jsem se na facebook a na twitter. Nějak jsem doufala, že aspoň někde bude online Liam, abych se svěřila s tím, jak špatná a bezcitná dcera jsem. I když jsem si uvědomovala, že k mé mámě se chovám někdy opravdu hrozně a nezaslouží si to po tom všem čím si musela projít, tak se mé nohy nepohly, abych šla za ní a omluvila se. Pomyslela jsem si, že když přijdu o Liama, tak vlastně už nikoho jiného nemám. Ta myšlenka je hrozná. K mámě nejsem tolik otevřená a kdo ví, třeba už se nikdy nebude zajímat o můj osobní život, jako do teď.
Na internetu se nic zajímavého nedělo. Znuděně jsem tedy čekala do druhé hodiny odpolední. Venku svítilo sluníčko, ale foukal studený vítr. Měla jsem na sobě tedy uplé, džínové kalhoty, červené triko s krátkým rukávem a černou mikinu přes hlavu s kapucí, kterou jsem držela v rukách.
Když jsem vyšla ze dveří našeho domu, tak tam stál černý sporťák. Povzdechla jsem si. Neviděla jsem řidiče, protože auto mělo černá skla, ale bylo mi jasné že je to on. Zavřela jsem dveře a polilo mě horko. Foukal na mě studený vítr, takže mi bylo horko, ale měla jsem husí kůži. Bez jakéhokoliv pohybu jsem civěla na jeho auto. ,,Do toho nevlezu!" zašeptala jsem. To auto vypadá, že bude jezdit rychleji než Stig z Top Gearu. Měl ovšem hezké auto. Nevšimla jsem si, že by bylo špinavé. Naopak jsem si všimla vyplých neonů. Přejel mi mráz po zádech.
Náhle se otevřely dveře a poté vykoukla Zaynova hlava. Pousmál se. Snažila jsem se také o úsměv, ale ta představa, že nám bude Stig závidět až to budeme kalit ulicemi Londýna, byla hrozná. Zayn se zničeho nic rozešel směrem ke mně. Až tehdy jsem se pořádně probrala a moje levá noha se pohla. Nejistě šel ke mně, ale já byla tedy více nejistá.
,,Rozmyslela jsi si to?" bylo první co řekl. Strčil si ruce do kapes u svých černých džínů a s nehybným výrazem na tváři se na mě díval.
1) Rozmyslí si to Jenny?
2) Bude teď mezi Jenny a Vivien dusno?


















Ahoj promiň že tě tímto takhle otravuju, ale potřebovala bych na rychlo nový layout koukám že ty máš hezký tak proto se tě ptám jestli bys mi nějakej na rychlo neudělala :) ale jestli máš něco na práci tak nevadí ale jenom se prosím ozvy :)