
,,Mami, musím ti něco říct. Teda zeptat se." mluvila jsem hrozně potichu. Podvědomě jsem věděla, jak bude vyvádět nebo mi to všechno zakáže.
,,Dostali jsme ve škole práci." začala jsem a šla blíž k ní. Posadila jsem se na postel a ignorovala její nechápavý pohled.
,,Máme napsat sloh. A jelikož zítra je středa a já musím Liamovi splatit všechny ty odvozy.."
,,Počkat, počkat." přerušila mě a okamžitě si sedla vedle mě. ,,Jak myslíš splatit?"
,,Slíbila jsem mu, že se s ním budu každou středu dívat na Super drbu a tím mu to vrátím." vysvětlila jsem jí. Určitě myslela na nejhorší.
,,Aha." špitla a přikývla. ,,A dál?" vyzvala mě.
,,Ten seriál začíná v osm hodin a sloh máme odevzdat do pátku. Víš jak mi gramatika a celkově angličtina dělá problém a tak jsem si myslela, že by bylo dobrý, když by jsem ten sloh napsala u Liama. On by si napsal ten svůj." rozpovídala jsem se, ale ani za mák jsem se jí nechtěla podívat do očí. Občas jsem po ní pohled hodila, abych viděla jak se tváří, ale nebylo mi příjemné se jí na takové věci ptát.
,,Takže jsi se přišla zeptat jestli zítra můžeš večer k němu?" otázala se. Mlčky jsem přikývla.
,,Budete koukat na nějakej seriál a psát sloh." zamumlala a přejela mě pohledem.
,,Mami." zvýšila jsem hlas. Je mi úplně jasné na co myslí.
,,Já si to jen urovnávám." zvedla ruce do vzduchu na obranu. ,,Je mi to jedno. Klidně k němu jdi."
,,Opravdu?" otázala jsem se nevěřícně. Pokrčila rameny a stoupla si.
,,A v kolik se asi tak vrátíš no? Když ten seriál začíná v osm a ještě budete psát sloh." poznamenala. Na tohle jsem ani nepomyslela a vsadím se, že ani Liam.
,,Tak k němu půjdu dřív. Dala bych ti ještě vědět, když by se to nějak protáhlo." stoupla jsem si.
,,Ne, nemusíš mi dávat vědět. Nikdy jsi to nedělala, tak nevím proč by jsi měla teď." věnovala mi uražený úšklebek a otočila se ke mně zády.
,,Nebuď taková." vypadlo mi z pusy z ostra. Rychle se otočila a krátce se zasmála.
,,Jsem taková jakou mě chceš. Už mě přestalo bavit se starat. Vyptávat se, i když jsem vím, že mi nikdy nic neřekneš. Takže si s tím Liamem dělej co chceš. Jen doufám, že se brzy dostaneš domů." upřímně? Bylo hrozné to slyšet. Mnohem horší ovšem bylo sledovat, jak se začínají její oči zalévat slanou vodou.
,,Mami." hlesla jsem a uděla jsem nepatrný krůček k ní. Zavrtěla hlavou s úsměvem.
,,Když tě nebude moct odvézt, tak pro tebe přijedu. Jen mi dej vědět." řekla.
,,Dobře." zašeptala jsem a rychle odešla z její ložnice. Přeběhla jsem do svého pokoje a popadla jsem mobil. Vytočila jsem Liamové číslo, abych mu oznámila že zítra můžu.
'Ahoj.'
,,Tak zítra můžu." vyhrkla jsem a skočila jsem na postel.
'Opravdu? A ten sloh? Nebo můžeš jen na hodinu?'
,,I s tím slohem. Jen..mohla by jsem přijít dřív, abychom to stihli napsat ještě předtím?"
'Jasně. To je snad jasný. Byla by jsi u nás jinak do půlnoci.'
,,Tak v pět?" otázala jsem se.
'Dobře. Ale víš, že jsi mi tohle mohla říct až zítra?' zasmál se.
,,No já." hlesla jsem.
'No ty?'
,,Chtěla jsem slyšet tvůj hlas."
'Cože jsi?' otázal se a nešlo přeslechnout jak hlasitě se zasmál. Praštila jsem se do čela a protočila oči v sloup.
"Mám vybitou baterku, ahoj."
'Počkej..'
Červeným tlačítem na displeji jsem ukončila hovor a mobil odhodila aspoň tři metry ode mě. Spadl na zem. Samozřejmě vypadla baterka. Nechala jsem mobil mobilem a svalila se na postel. Ležela jsem na břiše a hlavu jsem zabořila do studeného a nadýchaného polštáře.
"Ty seš tak blbá Jenny!" mumlala jsem neustále do polštáře až jsem usla.
***
Měla jsem menší strach nastoupil k Lamovi do auta. Nechtěla jsem řešit to, co jsem včera řekla do telefonu. Ani nevím proč jsem to řekla. Vypadlo to ze mě. K mému štěstí to neřešil. Mluvil o dnešním tělocviku a o tom, jak budou hrát kopanou. Liam je do fotbalu opravdu zapálený. Nikdy předtím se o tom nezmínil, ale je dobré vědět o něm něco nového. Určitě toho o něm nevím ještě dost. Ale co bych taky chtěla po čtyř týdením přátelství? Stačí mi vědět, že tu vždy bude. Že je hodný, pozorný, bojí se lžiček, je vtipný, upřímný.
,,Jo, ale teď už běž jinak přijdeš pozdě." trošku jsem do něj drkla a on se znovu usmál. Každý jsme se rozešli svým směrem. On šel ven a já naopak k tělocvičně. Přišla jsem tam jako poslední, takže polovina holek už byla převlečená. Rychle jsem se pustila do převlékání. Nikdy se do mě žádné holky nepouštěly až dnes.
,,Zhubni." zamumlal dívčí hlas u mého ucha. Neoptěžovala jsem se otáčet a zjišťovat, jaká namyšlená, podvyživená nádhera mi to řekla. Nejsem tlustá, ale pravda, že mé bříško by mohlo být o něco menší. Až teď se divím, kde jsem k němu vůbec přišla, protože ty jídla co vaří máma se nedají jíst. Boky mám normální. Vlastně skoro žádné nemám a proto jsem si tuhle poznámku nebrala k srdci.
,,Slyšela jsi jí?" přišla ke mně Becka. Opřela se dlaní o zavřenou skříňku a pozorovala mě. Přetáhla jsem přes hlavu černé triko s roztomilou žabičkou a poté jí věnovala úsměv.
,,Jo slyšela." odvětila jsem.
,,Měla by jsi jí poslechnout." mrkla a vzala tričko, které jsem měla celý den na sobě. Roztáhla ho.
,,To je velikost XXJennyHemilton?" otázala se se smíchem na rtech. Holky v šatně se začaly okamžitě smát až na Lisu.
,,Hele," nadechla jsem se. ,,Nevím o co ti jde. Abys pobavila ostatní?" protočila jsem oči v sloup a vyrvala jí svoje triko z rukou.
,,Nemusím je bavit já. Bavíš je už tím, že se tady takhle svlíkneš." pronesla a začala pozorovat své gelové nehty.
,,Je mi tě upřímně líto Becko. Ty když se svlékneš, tak člověk vidí jen kosti a nemysli si, že si nikdo nevšiml těch řezů, co máš na stehnech." tentokrát jsem jí poslala úšklebek já. Nandala jsem svoje věci do skříňky a zabouchla jí.
,,Nevíš proč to dělám." zašeptala. Zlomil se jí hlas. Povytáhla jsem obočí. ,,A je mi to jedno."
Otočila jsem a šla do tělocvičny. Někdo za mnou utíkal. Myslela jsem si, že je to Becka a tak jsem se neotáčela.
,,Počkej Jenny." řekla udýchaně Lisa. Otočila jsem se a počkala na ní.
,,Nikdy jsme spolu pořádně ani nemluvily." začala.
,,No a?" broukla jsem do vzduchu a šla.
,,Ty se bavíš jen s Liamem. Každá holka si z tebe tím pádem dělá srandu." říkala a já její poznámky pouštěla okamžitě z hlavy.
,,Je mi to jedno. Neznají ho." odvětila jsem.
,,Já ho znám." řekla.
,,Jo, chodíš s ním do třídy." pronesla jsem a přitom jsem se smála.
,,Tak jsem to nemyslela." zastavila se a já udělala úplně to samé.
,,A jak to tedy myslíš?" otázala jsem se.
,,Nezašla by jsi třeba po škole na kafe?" střelila mi kouzelný úsměv do tváře.
,,Po škole už něco mám." odvětila jsem. ,,Jdeme?" vybídla jsem jí a zase jsme se vydaly na cestu.
,,S Liamem." špitla.
,,Tak hele." znovu jsem se zastavila. ,,Co proti němu máš? První den jsi mi přišla fajn."
,,Nic proti němu nemám." pousmála se.
,,Tak proti mně?" ptala jsem se dál.
,,Ne. Nemám nic proti vám. Jen bych se s tebou chtěla bavit." pokrčila rameny a šla. Přidala jsem do kroku, abych jí dohnala.
,,A co takhle v sobotu? To kafe." navrhla jsem. Vyměnily jsme si úsměvy.
,,Dobře." odpověděla.
,,Víš, jak jsem říkala, že ho znám?"
Věnovala jsem jí pohled a přikývla. ,,Já no." polikala vlastní slova.
,,Ty co?" zasmála jsem se.
,,Asi ho mám ráda." sklopila pohled.
'Tak na to ani nemysli!' pomyslela jsem si. Sjela jsem jí od hlavy až k patě pohrdajícím pohledem. Lisa je pěkná dívka a určitě by stačilo jen něco málo naznačit a už by ho měla.
,,Asi ho máš ráda?" otázala jsem se. V hlavě už jsem měla představy jak jí škubu vlasy jestli na něj něco jen zkusí a že já se nerada peru, ale jí bych to klidně udělala.
,,Nikdy předtím jsem o něm neuvažovala. Líbil se mi to ano.."
,,Počkej, říkáš mi to proč? Protože chceš, abych ho popostrčila. Chceš po mě, abych vám domluvila rande?" přerušila jsem jí. Jiné vysvětlení nevidím.
,,Možná. Tak trochu." zastyděla se s pohledem do země. Povytáhla jsem obě obočí a zavrtěla jsem hlavou. Jakoby má činnost říkala, že to se nikdy nestane. Vlastně ani nestane.
,,Můžu to doříct?" otázala se.
Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. Jestli chce být na místně mrtvá, tak ať si mluví.
,,Dobře." řekla s údivem.
,,Můžeš mi to říct později." věnovala jsem jí falešný úsměv. Nic nechci slyšet. Nechci slyšet o to, jak úžasný úsměv má, nechci slyšet jak ho bude probírat od hlavy až k patě, ale zase nechci aby si myslela, že se mi líbí. Takže ty holčičí kecy přetrpím.
,,Jo, tak už jdem." chytla mě za loket a táhla mě rychlou chůzí do tělocvičny.
1) Napadá vás, co by jí Lisa chtěla ještě říct?
2) Začně Jenny kvůli Becky hubnout?


















1) No tak trochu mě napadlo, že by jí mohla říct, že to ona může za to, že Liam a Zayn se spolu přestali bavit no i když se mi to zdá jako hloupost :D
2) Já bych se mohla na nějakou Becky vys*rat :D Nic ve zlém, ale raději budu mít nějaké to bylo než být kost a kůře :D I když já se se svými 46kg nemám s čím chlubit :D
PS. Upřimně podle mě ten jelen pro Richa něco znamená :) Tak to se omlouvám to jsem nechtěla způsobit.. Já chvíli uvažovala jestli tu fotku přidat a pak mě napadlo, že když to má na instagramu tak to pro něj určitě něco znamená :) Takže se omlouvám :/
Jinak já taky nemusím Miley nejsem její fanynka a prosimtě Richie je fanoušek všeho a každého :D
PS2. Jinak nádherný nová layout Nicole. patří všechna moje čest klobouk dolů skvělá práce :) Já chci taky takový :D