Srpen 2013

fifteen minutes of fame.

17. srpna 2013 v 17:56 | Dem. |  [Astronaut]

S povídkou Without A Voice pokračuji zde.
Nikolíne, tohle jsou ti naši hoši♥ :D

Tak. Vůbec netuším, jak začít. Dle názvu vám asi došlo, že to tady balim. Uvažuji nad tím už delší dobu. Jak jste si mohli všimnout, tak nový díly povídek se tu objeví dvakrát do měsíce. Jako affiliates (nebo jak si tomu říkají jiní) stojím za prd. Vím to. Já ale na všechny ty blogy chodím, ale už mě unavilo psát komentáře.

Nemám v plánu se tu omlouvat za to, jak špatná jsem ať už v tomhle směru anebo v tom druhém. Budu i nadále navštěvovat mé oblíbené blogy a kdo ví, třeba se zase konečně rozepíšu jako jsem to dělávala kdy si. :) Možná se jednou zase vrátím a dokončím povídky na které se do té doby zapomene. V mém počítači by jste nalezli hromadu povídek a příběhů, ale k čemu je přidávat, když vidíte, že o to není takový zájem? To vás prostě unudí a mrzí vás to. Rozhodně na vině mého ukončení nejsou One Direction. Už nějaký ten pátek do nich nejsem zblázněná, jako to bylo prvních deset měsíců. Ráda si o nich přečtu novinky, probírám je s Nikuší a že se občas (vždy) dostaneme až tak daleko...ale já tu holku prostě zbožňuju! Nevím jestli se Nikol bude starat o tenhle blog i nadále, protože vím, že blogování už jí také přestává bavit. Opravdu už mě nebaví nic přidávat, když je to pořád jedno a to samé. Možná si to stále neuvědomujete, ale vaše osobní názory jsou pro autory důležité. Já z vás dostanu komentáře jedině tak, že pod kapitolu přidám otázky. Směšné co? :D Ale smutné. Prostě mě to už přestalo bavit.


Před pár dny (asi už je to déle) jsem se pustila společně s ostatníma holkama do fanouškovského magazínu o 1D. Budu mít nastarost povídky a nějaké překlady. Už teď jsem něco přeložila a musím říct, že mě to baví víc než přidat jeden díl povídky sem. Těžko k uvěření? Ale je to tak. ;) Zachvíli mi bude osmnáct a mám nějaké ty plány na příští a ještě tenhle rok. Věřím, že tyhle mé plány mě budou naplňovat více než blog. Ono se říká - píšeš pro sebe a ne pro ostatní. Jenže to není vůbec pravda. :D Ten kdo tohle tvrdí lže anebo neví, co to je napsat povídku, která má více jak 20 kapitol. Tím chci říct, že budu i nadále psát. Ať už obyčejné příběhy anebo to co jsem psala do teď. Třeba mě to jednou zase chytne a řeknu si, že zrovna tohle si musí někdo přečíst. :D Bum a budu zase zpátky.

Co si budem povídat - blog už není jako dřív. Měla jsem více jak tři blogy, ale zrovna jen na tři ráda vzpomínám; na tenhle, selenagomez.blog.cz a na ten, který jsem inteligentně smazala a byl to tak úplně můj první blog s povídkama o 1D. Tam se mi líbilo. :) Tam jsem rozjela svých 15 minut slávy. Jakmile jsem ten blog zrušila a později si založila tenhle, už to nebylo jako dřív. Začal existovat velmi úspěšný blog onedirection-ff a teď si jen pár lidí přečte povídky, které se nevyskytují na onom blogu. Samozřejmě, tím nechci tvrdit, že je to špatně! :D Jen prostě říkám jak to vidím. Když jsem začínala s psaním, tak mi cca 10 lidí posílalo své povídky, abych je zveřejnila a já to ráda dělala. Například povídka Otevři oči, což je a vždy bude dokonalá povídka od Hanči! :) Snad jedině ona si na mě ještě někdy vzpomene ze všech těch lidí. A upřímně, to mě štve. :D Vím o dvou dívkách (nebudu zmiňovat), které díky mě vůbec zveřejnily své povídky, teď jsou opravdu známé a já si ráda říkám "Nebýt mě." Konec takových keců. :D Mohla bych tu být klidně ještě rok...


Někomu dodávají sílu One Direction. Někomu Justin Bieber. Mě holt skoro zapomenutí Simple Plan. Tohle bych o nich neměla tvrdit! :D No ale vím, že někdo je prostě nezná. Ani nevíte jakou jsem měla radost, když jsem o nich dělala prezentaci a celá třída to musela poslouchat. Teď mají SP díky mě dalších patnác fanoušků. Udělat prezentaci o 1D, tak mě vynesou ze třídy na rukou hned při prvním slajdu. :D Oni prostě vědí o čem zpívat. Zpívají o životě, o tom co se jim opravdu stalo a milostný song dokážou podat tak, že si nemyslíte, že je to přehnaná popová slátanina a podobné skupiny jako jsou SP by si měl člověk alespoň jednou poslechnout. :) Matesi jestli to čteš, tak ti opravdu děkuji, že jsi mě "nutil" poslouchat jejich písničky. :) Tak znovu, konec keců. :D Stejně to nikoho nezajímá. Nechci být jako každý druhý člověk, který s něčím končí a řekne k tomu tolik slov, že by z toho mohla být kniha. :D Protože vím, že tohle lidi nebaví. Dnes se jen málo kdo zajímá o admina a jeho osobní život. Dnes jde prostě všem jen o novinky a o to, aby každý den byla zveřejněná nová kapitola. :D Konec.

Opravdu nelituji toho, že končím. Budu si psát pro sebe a možná, že i normální věci s kterýma se dá později něco dělat. :)

Ti kteří na mě budou naštvaní kvůli tomu, že jsem nedokončila Secret Desires anebo Like A Fire, těch mi bude líto, ale vím že to budou maximálně dva lidi. :D :) Nechci vás teď ještě více naštvat, ale obě tyhle povídky mám skoro dokončené (asi tak bez tří kapitol), ale než by jsem se k tomu dostala, tak bych umřela nudou a byla bych zbytečně ještě více otrávená blogováním.

-----------------------------------
Nutné říct, že mě opravdu nebaví jak se do mě někdo naváží tím stylem, že na blog seru a nic nepřidávám. A kopírování povídek mě se*e ještě víc.
----------------------------------
@i_love_carrot
work-of-art@seznam.cz

Your Dem.


Secret Desires | Niall rescue | part 9.

8. srpna 2013 v 14:26 | Dem. |  |Secret Desires.|
Jak jsem slibovala, tak první flashback je s Niallem. To znamená, že v tomhle díle se nic osudového nestane, krom toho, že se Niall proměnil na upíra. :D

Grace vypráví:
Bez dalších slov opusil můj pokoj. V očích se mi začaly znovu rojit slzy. Rychle jsem došla k otevřenému oknu a zavřela ho. Povzdechla jsem si při pohledu na batoh s kterým Harry přišel. Pokrčila jsem rameny a i přes slzy jsem vypila dalších deset sáčků. Jemu se lehko řekne jeden ráno a jeden večer, ale ta touha po krvi je velká. Až nesnesitelná. Když jsem měla dost, vzala jsem batoh a strčila ho pod postel. Se strachem jsem ulehala do postele. Bála jsem se, že mi Paul ublíží. Mohl by mi ublížit i Harry. Opravdu jsem se ho lekla, když na mě zvýšil hlas. A Niall? Takové neviňátko. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že je jako jeden z nich a jak Harry myslel to, když řekl že má právo na to být na něj zlý?

Like A Fire | essay | part 19.

8. srpna 2013 v 8:19 | Dem.
Abych byla upřímná, tak mě blog přestává bavit. Asi je to létem. :D Dlouho jsem uvažovala, že bych blog pozastavila, ale zase jsem myslela na těch pár lidiček, kteří čtou mé povídky. :) Vím, že už to není co to bývalo, v psaní se nelepším a u našich sweethearts nezanechám po sobě skoro ani stopu. Není to tak, že bych k vám nechodila, ale mám toho opravdu hodně a s tím vás nebudu zatěžovat. :D
Světe div se, máma mě veze k Liamovi domů. Myslela jsem si, že si dělá srandu, když se nabízela. Jen mě mrzí, že nemluvíme. Znuděně sleduji dění za okénkem a v autě je úplné ticho. Doufám, že nebudu blbá a neřeknu Liamovi, že vím o něm a o Lise. Určitě mi to ujede a jak ho znám, tak se do mě pak bude navážet, že se zase chovám divně anebo, že žárlím.