
,,Tady bydlí." řekla jsem první větu za celou jízdu. Máma zastavila přesně před jeho domem.
,,Budete sami?" zajímala se.
,,Mami." protočila jsem oči.
,,Jen se ptám. Sežer mě!" řekla dotčeně.
,,Ne, nebudeme. Bude tam jeho máma." věnovala jsem jí uklidňující úsměv.
,,Tak mi dej vědět." řekla.
,,Jo, ježiši už jsme se o tom bavily. Dám ti vědět jestli pro mě máš přijet anebo jestli mě hodí domů Liam o čem silně pochybuji, protože bude večer." vystoupila jsem z auta a vzala jsem si i kabelku v které mám věci na psaní.
,,A taky v kolik přijedeš domů, kdyby tě náhodou vezl on."
,,Já vím. Nejsem blbá." bouchla jsem s dveřmi.
Čekala jsem dokud máma neodjede. Poté jsem se vydala k jeho domu. Zazvonila jsem na zvonek a čekala.
,,Dobrý den." pozdravila jsem jeho mámu. Je divné jít do domu ředitelky.
,,Ahoj, pojď dál." otevřela více dveře a nechala mě projít.
,,Už jsem to Liamovi říkala." pronesla.
,,A co?"
,,V šest hodin musím odejít. Připravila jsem suroviny, aby jste si mohli uvařit večeři. Tedy aby jí mohl uvařit on." pousmála se. Následovala jsem jí více do domu, když v tom se rozezněl dupot z horního patra. Později se na schodech objevil Liam s úsměvem od ucha k uchu.
,,Vařim." řekl a ještě více se usmál, když k nám došel.
,,Nemyslím si, že je třeba něco vařit." řekla jsem. Oba dva se na mě podívali úplně stejně. Povytáhli jedno obočí a vrtěli nesouhlasně hlavou. Chtěla jsem se smát.
,,Raději nemysli." řekl Liam.
,,Na co vařit nějakou věčeři? Já ani nejsem zvyklá jíst večer teplé jídlo." opravdu nevidím důvod, proč něco vařit. Je to zbytečné. Stačí něci studeného, rychlého anebo donešená pizza.
"Jenže teď seš u nás a my jsme zvyklí jíst teplou večeři." věnoval mi další úsměv Liam. Rozhodla jsem se, že nemá cenu něco s nima řešit.
,,Chci tě varovat." umlčel se před nějakými dveřmi. Určitě před jeho pokojem a já se jen pousmála.
,,Nemusíš mě varovat. Chápu. Jsi kluk, máš tam bordel." mávla jsem volnou rukou do vzduchu. Liam pustil tu druhou ruku a začal vrtět hlavou.
,,Chtěl jsem tě varovat před tím, že tam mám více uklizeno než ty. Ale já to chápu. Jsi holka." zašklebil se a otevřel dveře. Měla jsem sto chutí mu něco udělat, ale místo toho jsem v sobě dusila smích, který chtěl ven.
,,Máš tu vážně uklizeno." hlesla jsem a odhodila svojí kabelku na zem. Liam jí okamžitě sebral a položil jí do křesla. Protočila jsem oči.
,,Ale nemusel jsi uklíze, když jsi věděl že přijdu." zamumlala jsem.
,,Hahaha-ha." umlčel se ,,to nebylo vtipný." dodal.
,,Tak promiň." věnovala jsem mu úsměv.
,,Omluva přijata." odvětil.
Měla jsem ještě větší chuť mu něco udělat. Možná po něm hodit nějaký ten suvenýr z Evropských zemích. Pravda ovšem je, že to tu měl opravdu hodně uklizené. Celý dům byl uklizený. Všechno se tvářilo jakoby to mělo své místo. Neměl přeplácaný pokoj, tak jako já. Žádný plakát. Jen nástěnka s rozvrhem na které krom toho byly ještě nějaké lístky, letenky a vlajka USA. Postel měl ovšem o hodně lepší než já. Byla široká, že by se na ní vyspali aspoň čtyři lidi.
,,Nedívej se tak." vyrušil mě z pozorávní.
,,Promiň." trošku jsem se zastyděla.
,,Tak pojď psát ten sloh." vybídl mě kývnutím hlavy. Podal mi zpět mojí kabelku z které jsem si vyndala prázdný linkovaný sešit a propisku.
,,Můžeš si sednout ke stolu."
,,A ty budeš psát kde?" zajímala jsem se.
,,Já budu psát dole v kuchyni a vařit." střelil mi úsměv do obličeje.
,,To nemyslíš vážně?!"
,,Myslim." přikývl a už byl skoro na odchodu.
,,Teď jsem přišla a ty mě tu necháš samotnou? Navíc jsem ten sloh chtěla psát s tebou. Musíš mi pomoct." naléhala jsem.
,,Zkontroluju to později." mrkl.
,,A ty si jako myslíš, že ti to dám celý přečíst?" zasmála jsem se.
,,Nic jinýho ti nezbyde." pokrčil rameny.
,,Fajn, tak padej." mávla jsem rukou na rozloučenou. Odešel. Sedla jsem si ke stolu a přemýšlela, jak začít. Rozhodilo mě to, že je pryč. Chtěla jsem od něj pomoc a on místo toho jde vařit. Myslela jsem si, že se ho občas zeptám na nějaké věci a ne, že mu ukážu celý sloh. Neukážu mu to. Je to trapný, takže hold dostanu v pátek pětku.
,,Dobře." přikývla jsem. Šel ke mně a přes rameno se díval na můj sloh. Zavřela jsem sešit.
,,Musím to zkontrolovat." vzal si můj sešit a začal listovat doprostřed. Vytrhla jsem mu ho.
,,Už tvojí pomoc nepotřebuji." zašklebila jsem se a sešit jsem spolu s propiskou hodila do kabelky.
,,Jak myslíš." pokrčil rameny.
,,A ty už to máš?" zajímala jsem se.
,,Ještě ne. Není lehký vařit a ještě psát. Nejsem robot." otřel si čelo, aby ukázal jak velká tíha to byla.
,,Jo, zase seš vtipnej." poklepala jsem mu na rameni.
,,Proč to vyznělo úplně jinak?" optal se.
,,Protože." pokrčila jsem rameny.
,,Tak pojď dolů."
Otázky jsou opravdu úžasný. :D Prostě mi to nějak nemyslí.
1) Nakoukne Liam na Jenny sloh?
2) Jak proběhne večeře?
3) Odehraje se mezi nimi něco?


















1) Jop, myslím, že mu zvědavost nedá :D
2) Raději to nechci vědět :D
3) Netuším, snad jo :X