
2) Harry zná totožnost Billa (jako chirurga), ale neví, že Grace je jeho dcera ani, kde Bill bydlí.
4) Grace o svém otci nic netuší. Nikdy také neviděla Paula.
5) Paul dal slovo Billovi, že se všichni budou od Grace držet dál. Ani Paul neví, jak Grace vypadá a tohle svým klukům neřekl. Ovšem, když bude mluvit s Niallem (o plesu a o Grace), tak mu částečně něco odhalí. Je otázkou času jestli na to Niall přijde konečně sám.
Znovu na tom samém místě jako včerejší noc. Znovu sedím na okraji nemocnice a vedle sebe mám dřevěný kolík. Kluci jsou také na svých místech. Ani se nenamáhám zvedat se. Vím, že ten po kom jdeme se tu neukáže. Tedy doufám, že jí nenapadne vytáhnout paty z domu, když má teď sáčky s krví.
Možná budu celý svůj život litovat dvou věcí. Toho, že jsem zabil Rebecu a toho, že jsem Nialla popostrčil, aby pozval Grace na ples. Nikdy ovšem nebudu litovat toho, že jsem jí nechal včera utéct či toho, že jsem rozhodlý jí za každou cenu pomoct a ušetřit jí smrti, kterou by jí Paul vřele nadělil.
Seděl jsem na nemocnici celou noc. Nikdo z kluků se neozval, že by se v jejich okresku objevil ''neznámý'' upír. Paul nás všechny sloval, když začalo svítat. Sešli jsme se u něj před domem.
,,Zvláštní, že se dnes nic nestalo." pronesl hned první Paul. Podíval jsem se stranou. Přesně tak jako by to udělal někdo, kdo ví o čem je řeč. Naštěstí si toho nikdo nevšiml.
,,Třeba už je na jiným místě." namítl Liam. Souhlasně jsem přikývl.
,,Pokud je to tak, tak se brzy dozvíme kde začal znovu řádit, ale i přesto si dáme zítra znovu hlídku. Takže u mě v devět." oznámil Paul. ,,Nialle na slovíčko. Vy můžete jít." pohledem nás všechny vyhodil. Věnoval jsem Niallovi rozlobený pohled, protože mě štvalo, že chce mluvit jen s ním. Na druhou stranu, dobře pro mě. Paul může kdykoliv poznat, že lžu. Niall se ovšem tvářil až moc zaskočeně, když to Paul řekl. Hádám, že se právě začal bát. Což mělo zapříčinu můj úšklebek, když jsem odcházel.
Podíval jsem se na hodinky na mé levé ruce. Bylo něco málo po páté hodině. Nabral jsem rychlý směr ke Grace domů. Nevím proč, prostě mě to tam táhlo. Musel jsem jí zkontrolovat a ujistit jí, že jí neublížím. Teď ani nikdy.
***
Zastavil jsem se na stříšce u jejího zavřeného okna do pokoje. Trošku mě to zamrzelo. Jakoby mi to okno naznačovalo, že tu nejsem vítaný. Skrčil jsem se a podíval se do jejího pokoje. Ležela zády k oknu. Zkusil jsem jednou zaťukat. Nepohla se. Nechtěl jsem jí budit, tak jsem se otočil a byl připravený skočit ze stříšky zpátky na zem, ale okno se otevřelo. Rychle jsem otočil hlavu, ale stále jsem zůstal v dřepu. Netvářila se šťastně, ale ani smutně. Vystrčila hlavu z okna a ruce si opřela o trám.
Neměl jsem se k tomu, abych se otázal nahlas a tak jsem se zeptal pomocí myšlenky. *Můžu jít dál?*
Okamžitě se pustila spodního trámu. Hlavou udělala rychlý pohyb, takže se praštila o otevřené okno a poté se chytla za hlavu.
Párkrát jsem zamrkl a díky schopnosti zrychlení jsem si stoupl k ní. Položil jsem jednu ruku na její rameno.
,,Omlouvám se. Nedošlo mi, že to bude bolet." zašeptal jsem.
Stále se držela za hlavu. Přesněji, měla zakrytý obličej a skloněnou hlavu. ,,Omlouvám se." řekl jsem znovu. Jsem opravdu idiot. Chci, aby se mě nebála, aby mi věřila, chci jí pomoct, ale já jí prostě ublížím.
Rozesmála se. Překvapeně jsem z ní sundal ruku a pozoroval, jak si odkrývá obličej. Opravdu se smála až jsem si myslel, že nikdy nepřestane. Svrštil jsem obočí. Dívala se mi do očí a neustále se smála. Nevydržel jsem to a začal jsem se smát s ní.
,,Jo, můžeš jít dál." řekla, ale ještě lapala po dechu. Odstoupila od okna a já vešel do jejího pokoje.
,,Chci to taky umět." posadila se na postel. ,,Zavři okno." dodala. Skoro až přikázala. Otočil jsem se a udělal, tak jak žádala. ,,To asi nikdy umět nebudeš." odvětil jsem.
Povytáhla jedno obočí. ,,Umím to už od své proměny. Kdyby to byl tvůj zvláštní dar, tak už o něm víš." vysvětlil jsem jí. Pohledem se podívala na volné místo vedle sebe. Posadil jsem se tedy vedle ní na posteli.
,,Zapomněla jsem. Tohle už mi říkal Ignác. Ale já žádný zvláštní dar nemám. Jak dlouho na to mám čekat?" otázala se. Pokrčil jsem rameny.
,,U každého se to vyvíjí podle toho, kolik krve vypije a taky jestli je to krev ze zvířete nebo z člověka. Niall taky o té své ještě neví." odpověděl jsem, ale nemohl jsem se jí moc dlouho dívat do očí. Pohledem na mě doslova visela a to mě znepokojovalo.
,,Aha, takže třeba rok?" zajímala se dál.
,,Tohle ti Ignác neřekl?" optal jsem se pro změnu já. Přeci jí vycvičil. Sám jí proměnil, takže jí to musel říct.
,,Neřekl, jak dlouho na to budu čekat. Jen mi řekl, že mám pít čerstvou lidskou krev a bude to rychlejší."
,,Inu, rok určitě ne. Můžeme to někdy vyzkoušet." nabídl jsem jí.
,,Vyzkoušet co?" zavrtěla hlavou.
,,Jaká je tvoje zvláštní moc. Může to být cokoliv. Jeden den by jsme se mohli sejít v lese nebo na louce a vyzkoušet to." znovu jsem od ní musel odvrátit pohled. Ať se na mě přestane takhle dívat. Dívá se normálně, ale ve mně to vyvolává zvláštní chvění a hlavně chtíč.
,,To beru, ale nesmíš na mě křičet!" ukázala na mě výhružně ukazováčkem. Pousmál jsem se. ,,Už nikdy nebudu."
,,Harry?" otázala se nejistě.
,,Hm?" broukl jsem.
,,Už mi došla ta krev." hlesla a sklopila pohled.
,,Cože ti?" zvýšil jsem hlas. ,,Tedy, chci říct. To nevadí, donesu ti jinou." uklidnil jsem svůj hlas.
,,Už zase si křičel. To na mě budeš pořád jen řvát?" otázala se, ale smála se.
,,Omlouvám se. Já jen že.." nadechl jsem se ,,..měla jsi mít dva na den a ty už nemáš nic."
,,Měla jsem žízeň." pokrčila rameny a nevinně se na mě usmála.
,,To znám, ale budeš s tím šetřit. Já toho taky nemám hodně a nevím, kdy nám Paul dá novou zásobu."
,,Promiň, že se musíš dělit." zasyčela a odvrátila ode mě pohled. Zmateně jsem se na ní podíval. Co jsem zase řekl, že se naštvala?
,,Tak jsem to.." začal jsem.
,,Nemyslel, jo já vím." přerušila mě a znovu mi věnovala pohled. ,,Já jen chtěla, aby to vyznělo uraženě." mrkla. Polkl jsem a podíval se na okno, kterým jsem přišel.
,,Co třeba v sobotu?" jemně do mě drkla loktem. Protřepal jsem hlavou. ,,Co v sobotu?"
,,To zjišťování mé super neuvěřitelné a vědecky nemožné zvláštní moci." polkl jsem svůj vlastní smích přitom, jak to nazvala.
,,Kolem desáté? Protože pak je ten ples a hádám, že se budeš připravovat minimálně čtyři hodiny." rýpl jsem si.
,,Stejně ti to nevěřím. Tak tedy v sobotu, v deset na kraji lesa. Tam kde jsi zastavila kvůli Zaynovi a Niallovi." informoval jsem jí.
,,Dobře. Co tam vůbec dělali? A jak o tom víš? Oni to řekli? Anebo.." vykulila oči. Vyděsila mě a tak jsem udělal úplně to samé. ,,..vy jste mě tam chtěli sežrat!" vyprskla.
,,Bohužel. A nebýt Nialla, tak se s tebou tady teď nebavím." hlesl jsem.
,,Zapomínáš, že jsem taky upír. Určitě bych vám nabančila." zatla pěsti a ve vzduchu začala boxovat. Zasmál jsem se.
,,A ty zapomínáš, že nás by bylo pět a jsme upíři delší dobu." podotkl jsem. Přestala se svojí směšnou činností a s pootevřenou pusou se na mě podívala. ,,To by jsi mi neudělal." zašeptala.
K nepochopení jsem vykulil oči. Nechápal jsem, proč začala šeptat, proč se na mě tak dívá a proč to vyznělo, jako kdybych byl její manžel, který jí odmítl půjčit kreditku.
,,Tehdy ano." odvětil jsem, když jsem našel slova.
,,A teď ne?" zajímala se. Zavrtěl jsem hlavou na znamení, že ne.
,,Proč teď ne?" ptala se dál. Protočil jsem oči v sloup. ,,Nevím." odvětil jsem. Je to divná odpověď, ale je to tak. Sám nevím, proč jsem jí tehdy nezabil. Možná proto, protože jí má Niall opravdu rád a tohle my nesmíme. Možná proto, protože k ní cítím to samé co Niall? Ani jedno vědět nemusí.
,,A jak dlouho jsi vlastně upír?"
,,Dva roky." odpověděl jsem.
,,Takže ti je vlastně pořád sedmnáct?" rozesmála se.
,,A tobě je kolik?" optal jsem se ignorujíc její smích.
,,Osmnáct prcku. I Niall je starší než ty." smála se znovu.
,,Tak jste starší no." zamumlal jsem pod vousy, které nemám a nikdy mít nebudu.
,,Ale noták." pronesla jako malé dítě. ,,Nebudeš teď naštvaný, ne? Jak se to stalo?"
,,To je na dlouhé povídání. Půjdu už domů. Vyspi se." zvedl jsem se z její postele. Šel jsem k oknu, které jsem otevřel a poté se otočil zpět na ní. Stále seděla na posteli. ,,Spát nebudu. Spala jsem od devíti."
,,Ale já ne, takže půjdu."
,,Jsi naštvaný?" zvedla se.
,,Ne." odvětil jsem rychle.
,,Tak proč najednou odcházíš? Vyhýbáš se odpovědi, jak se stalo to že jsi upírem anebo jsem tě naštvala s tím, jak jsem se smála?" pomalu šla ke mně.
,,Nenaštvala jsi mě a jak jsem řekl, je to na dlouhé povídání."
,,Já mám času dost." řekla s úsměvem, který mě přemluvil. Otočil jsem se a zavřel okno. Povzdechl jsem si a šel jsem si sednout beze slova na její postel. Okamžitě si přisedla ke mně.
Nebaví mě vymýšlet otázky. :D
2) Bude jejich vztah probíhat většinou takhle - hádka/odtažitost x příměří/přátelství?
3) Pokud si myslíte, že ano..má to budoucnost?
4) Stáhne se Harry a nechá Niallovi Grace?


















1) Ani jedno. Nechtěl jí to říct.
2) Spíš hádka/odtažitost. :D
3) Teď jsem přesně nepochopila otázku, ale i když se budou možná hádat atd. tak se spolu stejně nepřestanou bavit. :D
4) To bych mu radila. :D