25. září 2013 v 16:45 | Dem.
Měla jsem toho hodně do školy a tak nějak jsem neměla skoro na nic čas. I teď toho mám hodně, ale přemluvila jsem se k tomu, abych přidala další díl. :D Sice to čte málo lidí, ale slíbila jsem vám to. V tomto díle se objasní další důležitá věc. :D Věřím, že už vám to došlo dříve, ale teď je to napsané. :D Nicméně, budete to vědět vy a ne naše postavy. ;) :D
Samozřejmě děkuji těm, kteří to i nadále čtou. :) Teď se pokusím opravdu přidávat dva díly týdně nebo tři.
5.září 2013
Grace vypráví:
V hlavě jsem měla hrozný zmatek. Stále jsem slyšela Harryho hlas, jak mi tvrdí, že to zůstane jen mezi námi, pro mé bezpečí. Slyšela jsem hlas Ignáca, že pokud někdo přijde na to, co jsem, tak mu to musím oznámit a také slyším to, jak mi trvdí, že nikdo jako já už v Bradfordu není. Lhal mi, ale to je teď nepodstatné. Co by se stalo, když bych Niallovi řekla, že jsem jako on? Věřím, že by to nevyžvanil, protože cítím, že ke mně cítí opravdu něco více než obyčejné přátelství, ale jeho pusa se někdy nedá zastavit. Co by se mnou udělal ten Paul o kterém se zmiňoval Harry? Sakra, vždyť já ani nevím kdo to ten Paul je. Nemám ani ponětí, jak vypadá. Nikoho s takovým jménem neznám.
Podívala jsem se na Nialla, který na mě hleděl tázacím pohledem. Rychle jsem zamrkala a dala jsem se znovu do kroku. Při té příležitosti jsem nenápadně polkla všechna ta slova, která jsem toužila mu říci.
,,Promiň, bude lepší když si to nechám pro sebe." odpověděla jsem po delší době ticha.
,,To zní strašidelně." uchechtl se.
Kdybych nevěděla, co je zač a já byla obyčejná holka, tak bych to vzala také za ten humornější směr, ale nejde to. Povzdechla jsem si. ,,Mohl by jsi se mi smát. Je to trapas." mávla jsem rukou ve vzduchu a poslala mu krátký úsměv.
Mlčky jsme dále pokračovali v cestě. Z nudy a také aby mě nenapadlo mu vše říct, jsem kopala do kamínků na chodníku. Niall měl ruce v kapsách a sledoval okolní dění. Bylo to velmi trapné. Vskutku zvláštní atmosféra se nesla vzduchem. Jakoby jsme byli pár a právě se pohádali a ani jeden nevěděl, co říct. Z ničeho nic mu dvakrát pípl mobilní telefon. Vytáhl ho ze zadní kapsy u svých černých kalhot a bez mrknutí oka si přečetl zprávu.
,,Budu se muset odpojit." uložil mobil zpět na místo odkud ho před pár vteřinami vyndal. Nechtěla jsem se ptát, co má tak důležitého, tak jsem jen přikývla. Vlastně mi ani nic není do toho, co má on za práci.
,,Uvidíme se zítra." neptal se, ale rovnou mi to s vřelým úsměvem oznámil. Na mé tváři se také vyloudil úsměv. ,,Měj se." rozloučila jsem se s ním, protože on byl připravený jít zpátky.
Ušla jsem pět kroků a ze zvědavosti jsem se otočila. Chtěla jsem vědět jakým směrem se přesně vydal. Jakmile jsem se otočila naskytl se mi pohled na rozmazanou, černou skvrnu, která byla viditelná sotva dvě vteřiny. Poté zmizel. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zkontrolovala jestli není na ulici někdo, kdo by mě mohl vidět. Vím, že mám být opatrná, ale Niall také nebyl. A navíc se mi nechtělo jít ještě deset minut po svých.
***
,,Jsem doma." roznesl se ukřičený hlas mého otce celým domem. Vypla jsem televizi a srovnala po sobě polštáře a slabou přikrývku na gauči. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je už osm hodin večer. Nespala jsem, ale celé odpoledne jsem ležela u televize a obdivovala kolik slátanin dokážou dnešní lidi natočit.
,,Ahoj." pozdravila jsem ospale.
,,Spala jsi?" zajímal se táta, když vykládal nákup. Posadila jsem se na židli a hlavu jsem si opřela o sevřenou pěst. ,,Ne." odvětila jsem.
,,Ale měla bys, jak tak koukám." poslal mi úšklebek. Protočila jsem oči v sloup. ,,Nemůžu. Ještě se budu muset učit." zašeptala jsem znuděně. Zrovna teď jsem na nějaké učení neměla náladu. Táta odložil dvě salátové okurky na kuchyňskou linku a zamračeně se na mě podíval. Povytáhla jsem obočí.
,,Škola je teprve dva dny. Vsadím se, že nikdo ze studentů si to ještě pořádně neuvědomil a dojde jim to až tak v lednu, když jim bude hrozit pětka z angličtiny." pousmál se. Znovu jsem protočila oči.
,,V sobotu jdu na nějaký ples." oznámila jsem mu. Povytáhl jedno obočí a očima si prohlédl mé unavené tělo. Uchechtla jsem se, protože vypadal směšně. Nedivím se mu. Kdo by také čekal, že Grace Willsová půjde na ples?
,,Ty?" otázal se štěkavě. Smál se. Svraštila jsem obočí a postavila se na nohy.
,,Ano, já!" řekla jsem hrdě.
,,A ty máš šaty?" ptal se dál.
,,Dáš mi peníze." vyplázla jsem jazyk.
,,No to si moc věříš." nesouhlasně zavrtěl hlavou a popadl ty dvě salátové okurky a uložil je do lednice.
,,Seš divnej otec." pronesla jsem. Rychle se otočil. ,,Cože jsem?" otázal se.
,,Slyšel jsi." odvětila jsem s pokrčením ramen.
,,A to jako proč?" zeptal se pobaveně.
,,Každej otec by se své osmnácti leté dcery zeptal s kým na ten ples jde. Ty se ptáš na to jestli mám šaty."
,,Dobře." přikývl a uvážil, že mám pravdu. ,,Tak s kým tam jdeš?"
,,S Niallem." odpověděla jsem a ani jsem si nevšimla, jak sladce jsem se na otce usmála. Zvláštní.
,,S Niallem? Nikdy jsi mi nic o žádném Niallovi neřík-" umlčel se a poté mi věnoval velmi nepříjemný pohled. Mračil se a začal vrtět hlavou ze strany na stranu.
,,Je to můj spolužák. Docela hodně se spolu bavíme a tak mě pozval." pokrčila jsem rameny. Táta stále vrtěl hlavou. Nerozumněla jsem mu.
,,Nebudeš se s ním bavit! A ani s ním nepůjdeš na ten sobotní ples! Ani na ten, který bude v neděli, nebo v pondělí, za půl roku, za deset let. Prostě nikdy!" rozkřičel se. Nikdy jsem ho neslyšela takhle křičet a ještě ke všemu na mě. Stála jsem naproti němu v údivu a snažila se pochopit, jak se tak najednou mohla změnit jeho nálada.
,,Ale tati.." snažila jsem se, ale jeho hlas se znovu rozkřičel. ,,Ne! Řekl jsem ne!"
,,Proč?" křikla jsem i já.
,,Neřvi na mě!" pohrozil mi ukazováčkem.
,,Tak mi vysvětli, proč ti to tak vadí. Říkal jsi, že ho neznáš a najednou na mě ječíš kvůli tomu, že mě pozval." řekla jsem nahlas to, co jsem si myslela a přesně to, co jsem nechápala.
,,Nebudu se s tebou o tom bavit." odsekl a otočil se ke mně zády.
,,Dobře, jak chceš. Ale na ten ples s ním půjdu. Ty peníze na šaty mi asi nedáš, takže si vezmu nějaké matčiny." po svém krátkém proslovu jsem odpochodovala do svého pokoje.
Bill (otec Grace) vypráví:
Okamžitě jak odešla jsem začal zběsile hledat telefon. Vytočil jsem Paulovo číslo a čekal než to ten starej upír vezme.
'Stalo se něco?' zeptal se okamžitě. Zvláštní, na to se většinou ptám jako první já, když mi volá.
,,No to se teda stalo. Řekni tomu tvýmu Niallovi ať se od mé dcery drží dál! Dohoda byla taková, že se od ní budou všichni držet dál." šeptal jsem, ale i tak bylo poznat, že se zlobím. Nechtěl jsem, aby Grace něco zaslechla.
'Jo taková byla dohoda, ale nevím nic o tom, že by jí chtěl Niall něco udělat. A Niall? Proboha, ten by neublížil ani mouše.'
,,Těžko k uvěření, když je to upír." přerušil jsem ho.
'Kluci nevědí, kdo je tvá dcera.'
,,Cože?" vyjekl jsem. ,,Cože?" zopakoval jsem otázku, ale tentokrát šeptem.
'Neřekl jsem jim to. Ani jsem nevěděl, že se s ní Niall baví. Je mi líto toho nedorozumění. Popravdě, ani já nevím jak vypadá a znám jen její jméno a tohle je velké město.'
,,Neřekl jsi jim to? Takže má dcera mohla být už před dvouma rokama mrtvá, když tady začali řádit upíři, protože ty jsi to neřekl? Panebože."
'Uklidni se příteli. Nic se jí nestalo. Napravým svojí chybu, ale momentálně musíme řešit důležitější věci.'
,,Důležitejší věci? Pro mě je nejdůležitější Grace!"
'Já vím. Vím to. Ale teď je tu ve městě nový upír a mi musíme zjistit, kdo to je. Určitě jsi slyšel o těch vraždách.'
,,Jo o těch jsem slyšel. Mysel jsem si, že jste to vy."
'Zbláznil jsi se? My po sobě uklízíme. Za co nás máš?'
,,Za upíry." přerušil jsem ho v pokračování. Zasmál se.
'Nahrál jsem si sám. Opravdu se omlouvám, že jsem klukům neřekl ani jméno tvé dcery. Napravým to, věř mi. Ale jsem si jist, že Niall jí neublíží. Napadlo tě, že jí může mít rád?'
,,No to mě nenapadlo a i kdyby, tak je mi to u hýždí! Je to upír a konec."
'Jsem rád, že jsi mi to dal vědět. Promluvím si s ním, ale jen s ním, abych zjistil co po ní chce. I kdyby mi lhal, tak to poznám. Pak ti dám vědět, jak to s ní myslí. Teď musím končit, protože přišli kluci. Jdeme zase na lov po tom nezdvořilým upírovi.'
----------------------------------------------------
1. Jste rádi, že to Grace Niallovi neřekla?
2. Pokud na to přijde sám - máte nějaký nápad, kdy a jak?
3. Je všem zřetelně jasná úloha Billa v této povídce? (:D)
4. Uklidní se Bill a pustí Grace na ples?
Teď taková pitomá otázka. :D Mě to hrozně zajímá. :D Pokud to čtete a dáváte jen hvězdičky, odpovězte prosím na tohle: Chcete, aby Grace byla s Niallem nebo s Harrym?
1. Jsem ráda, že mu to neřekla. Jinak by byl průs...průšvih :D
2. Nic mě nenapadá :(
3. Jo-o :)
4. Ne-e :D
5. Chci aby byla s Niallem. Ale chci aby byla i s Harrym. :D Takže nevím.
Jinak, tenhle díl je krásně povedený a líbí se mi. Ostatně jako všechny povídky, co jsi na tenhle blog kdy psala :) Jen tak dál, válíš :D