Like A Fire | dinner | part 20.

24. listopadu 2013 v 15:33 | Dem. |  |Like A Fire.|

V minulých dílech: Nepochybujte o citech Jenny. Je opravdu do Liama zamilovaná, jak bylo několikrát naznačováno a v jednom díle i řečeno. Ovšem, co cítí nebo necítí Liam je jen mé tajemství. Jenny má stále se svojí matkou špatný vztah. Vivien se rozhodla, že už se nebude Jenny na nic ptát, co se týče kluků a nechala jí, ať si dělá, co chce. Dohoda mezi Zaynem a Liamem padla. Liam naivně věřil, že se jejich přátelství dá ještě nějak zachránit a proto mu pomáhal dostat Jenny. Zayn a Jenny sice byly společně venku, ale ona k němu nic necítí a vzhledem k šikanování Liama snad ani nikdy nebude. Pak ještě za zmínku stojí Lisa, která něco zažila v létě s Liamem a stále ho má ráda. Jenny v ní vidí konkurenci. Lisa možná něco ví nebo tuší, co se týče Zayna. Varovala Jenny, aby si na něj dávala pozor. Co měla Lisa konkrétně na mysli? Právě teď je Jenny u Liama doma, aby společně napsali školní sloh a zároveň mu tak Jenny oplatila každodenní vození do školy, sledováním Super drbny.


Liam vypráví:
",openě jsem se zeptala.
,,Nejes
Ještě nemám ani uvařeno, ale už to bude," informoval mě. Posadila jsem se na židli u stolu a pozorovala ho. U plotny byl mnohem více sexy.
Otočil se a našel mě pohledem. "Minutku," zaculil se.
"Co to vlastně je?" zajímalo mě.
"No to jsou hranolky, hamburger a pizza," odvětil.
"Aha, takže jídlo který jsme si mohli objednat," pronesla jsem. Otočil se a usmál se.
"Opravdu si myslíš, že bych něco takového vařil? Cítíš snad pizzu?" zavrtěl pobaveně hlavou.
"A co to teda je?" stoupla jsem si a šla jsem blíž k němu.
"Tak tohle jsou moje milá zlatá, brambory. Rostou na poli-"
"Liame," přerušila jsem ho s pohledem, jestli to myslí opravdu vážně. Doširoka se usmál.
"Tady tohle oranžové je dušená mrkev, je to sestřenice brambor. Tomuhle se říká maso, kdybys nevěděla," zvedl plátek čehosi smaženého do vzduchu pomocí vidličky.
"Děláš ze mě debila," založila jsem si ruce na prsou.
Pousmál se a chtěl mluvit, ale přerušila jsem ho. "Ne, nech si svojí poznámku!"
"Dobře. Kazíš mi legraci," uraženě se otočil a začal krájet okurku.

"A tohle je můj milý zlatý, salátová okurka."
"Nech toho."
"Krájí se na kolečka jako příloha. Většinou k bramborům, ale dá se z toho také dělat salát."
"Nech toho!"
"Je to sestra mrkve a tím pádem sestřenice brambory."
"Skončilas?" hodil po mě pohled.
Vítězně jsem přikývla a našpulila rty. K mému neštěstí jsem si nevšimla jeho ruky. Na tváři mi rozetřel dušenou mrkev.
"Děláš si ze mě srandu?!" vyjela jsem na něj. Nesmál se, nemračil se. Jednu svojí ruku položil na můj krk a více se ke mně přiblížil. Čekala jsem, že ještě něco udělá a tak jsem se začala okamžitě bránit. Mlátila jsem ho do ruky, kterou měl na mém krku. Jeho volná ruka opět přistála na mém obličeji. Tentokrát to byla vařená brambora. Co mi nerozetřel o obličej, narval do pusy.
"Měla bys přibrat," říkal přitom.
Úplně v klidu jsem rozkousala brambor v mých ústech. Nebudu přeci plašit a dělat ze sebe hysterku. Liam se mě přestal dotýkat a znovu se pustil do krájení okurky.
"K tvé poznámce," hlesla jsem. "Měla bych naopak zhubnout."
"Ale," pronesl a zasmál se.
"Ale vážně," natáhla jsem se po utěrce a bez dovolení si jí vypůjčila, abych si setřela všechno to jídlo z obličeje.
"A kde jsi to vzala? Hm?" věnoval mi pohled.
"Dneska o tělák se do mě pustily dvě holky. Teda ne do slova, ale řekly, že bych měla zhubnout," oznámila jsem mu bez jakýchkoliv emocí. Netrápilo mě to. Nejsem tlustá a nebudu se tím zaobírat. Jen mě mrzí, že se pouští více lidí do tak slabého článku jako jsem já.
"A proto se ti udělalo špatně?" odložil nůž a teď se věnoval jen mě.
"Ne. Kvůli tomu ne," zamumlala jsem do utěrky.
"Každopádně, neposlouchej je!" Usmál se.
"Nech si toho," protočila jsem oči v sloup.
"Nechci z tebe anorektičku," štípl mě do tváře a přejel si mě od hlavy až k patě.
"Můžem se bavit o něčem jiném?" navrhla jsem.
"Fajn," pokrčil rameny. Otočil se, aby vyndal talíře. Musel se pro ně natahovat do horní skříňky, takže mu vyjelo černé tričko nahoru. Odvrátila jsem od něj pohled. Chtěla jsem si prohrábnout vlasy, ale zastavila jsem se o nějaké tvrdé kousky.
"Liame! Mám to ve vlasech!" Vykřikla jsem, div neupustil talíře.
Vyděšeně se otočil, ale poté se rozesmál. Mě už to vtipné tedy nepřišlo. Mé vlasy jsou mé všechno.
"Ty toho naděláš," zašeptal.
"No to si teda piš že toho nadělam!" Hodila jsem po něm utěrku.
"Hele nevím, jak to máte u vás doma, ale my máme ve druhém patře takovou zázračnou místnost, které lidi říkají koupelna," poslal mi úsměv.
"Liame."
"Už mlčím. Ale jestli chceš, tak se běž vysprchovat," pousmál se a začal připravovat jídlo na talíře.
"Až po jídle," odvětila jsem.

"Doufám, že ti to bude chutnat," zdál se trochu nervózní. Položil talíře na stůl a připravil mi židli, abych se mohla posadit. Pak odskočil ještě pro skleničky a pití. Oběma nám nalil minerálku.
"Když bys chtěla něco jinýho k pití, tak si řekni. Já jsem ale zvyklí pít tohle," posadil se naproti mně.
"To je v pohodě," odpověděla jsem a docela s chutí se napila. Pozoroval mě. Pořád.
"Co tak čumíš?" otázala jsem se, když jsem dopila.
"Čekám, až to ochutnáš," hodil pohled na mojí porci.
Vzala jsem si vidličku a nůž ze stojánku na stole a ukrojila kousek masa. Poté jsem si ho dala do pusy. Bylo to těžké, když se na mě pořád díval. Sledoval každý můj pohyb.
"Co je?" otázal se.
"Je to hnusný," oznámila jsem mu a pak jsem začala znovu kousat. Polkla jsem. Pravda byla opak, ale musím ho nějak naštvat za to, co mi udělal.
"Přestaň!" vstal od stolu.
"Co?" nepochopeně jsem se zeptala.
"Nejez to!" vzal mi talíř přímo před nosem.
"Liame, co to děláš?" rozesmála jsem se.
"Říkáš, že je to hnusný. Dostaneš chleba s máslem," byl opravdu tak vyděšený anebo to na mě jen hrál?
"A přestaň se smát!" Přikázal.
"Můžeš mi to vrátit?" zeptala jsem se. "Je to dobrý," dodala jsem. Zamračil se. Flákl mi talíř zpět na stůl a šel se posadit na své místo.
"Vtipný," poznamenal ironicky.
"Nezlob se," řekla jsem přes smích, který ze mě vycházel.
"Ne ty se nezlob," řekl a už mi na vlasech přistálo další jídlo. Svraštila jsem obočí a přimhouřila víčka.
"Další brambora," zašeptala jsem.
"Ještě jsi neměla tu čest s mým masem," řekl a vystřelil po mě kousíček masa. To maso vyletělo z jeho vidličky, ale naštěstí jsem uhnula. Dopadlo někam za mě.
"Chováme se jako prasata!" Poznamenal jsem vážně.
"Já tak aspoň nevypadám," poslal mi úšklebek a mrkl na mě.

Naštvala jsem se. Teď už opravdu ano. Neviděla jsem jiné východisko z tohoto nepořádku než lžičku. Natáhla jsem se po stojánku s příborem a vzala jsem si velkou lžíci. Liam okamžitě pustil vidličku na stůl a vstal od stolu.
"Nevím, co chceš dělat, ale ani to nezkoušej!" Vyhrožoval mi ukazováčkem. Také jsem vstala a snažila jsem se dojít k němu, ale šel podél stolu ode mě.
"No tak, Liame," máchala jsem před svým obličejem lžící.
"To už není vtipný," řekl hystericky.
"Naopak, teď teprve začne ta pravá legrace," rozeběhla jsem se za ním. Přidal do kroku, tak jako já. Otočila jsem se na druhý směr a běžela naproti němu. Udělal úplně to samé. Otočil se. Nemám šanci ho dohnat. Zastavila jsem se a lžící položila na stůl.
"Končim. Vyhrál jsi," vzdechla jsem. Nešlo si nevšimnout, jak se pousmál. Prohrábl si vlasy a šel ke mně. Stál ode mě dva kroky, když v tom jsem vzala zpátky do svých rukou lžíci. Vykřikl. Čapla jsem ho za límec u trika a nějakým zázrakem se mi povedlo opřít ho o stůl. Měl zavřené oči.
"Dej tu mrchu ode mě!" Zasyčel. Ještě jsem ani nic nedělala a on už se chová, jako kdyby šlo o život. Věděla jsem, že mi neuteče, ale pro jistotu jsem svoje koleno mírně zarazila do jeho rozkroku. Vystouplou stranou lžíce jsem začala jezdit Liamovi po nose. Zavrtěl se, otevřel oči a vyrval mi lžící z ruky. Okamžitě jí odhodil na zem a naštvaně se na mě podíval.
"Ty," řekl skrz zaťaté zuby. Rozesmála jsem se. Vzal mě pod stehny a vyhodil si mě přes rameno.
"Liame!" Křikla jsem.
"Drž hubu!" plácl mě po zadku. Pořádně to mlasklo. Naštěstí jsem měla legíny a ne džíny, což by určitě při jeho síle bolelo.

Šel se mnou do schodů a poté do nějaké místnosti. Okamžitě jak rozsvítil, poznala jsem, že se jedná o koupelnu. Postavil mě na nohy. K mému neštěstí ve vaně.
"Chtěla jsi si dát sprchu," pronesl a natáhl se, aby zapnul vodu. Náhle se má tělesná teplota změnila. Stékala na mě ledová voda. Bránila jsem se tomu prouchu vody, ale nepomohlo mi to. Sprcha byla zavěšená až moc vysoko na mojí výšku. Liam to s úsměvem pozoroval a ruce měl založené na hrudi.
"Je to ledový!" Vztekala jsem se.
"Vypni to!" Přikázala jsem. Liam se natáhl ke kohoutku a vypl vodu. Nevím, proč mě nenapadlo vypnout to sama. Nicméně, hodila jsem po Liamovi nasupený pohled. Cítila jsem, jak se mi zvětšily nosní dirky.
"Teď se osprchuj," řekl, jakoby se nechumelilo a odešel z koupelny.
Začala jsem si svlékat mokré oblečení. "Úžasný! A vezmu si na sebe co?" mluvila jsem sama pro sebe při svlékání. Mokré oblečení jsem házela do čistého umyvadla kousek od vany. Poté jsem naštelovala sprchu a v klidu se osprchovala.
----------------------------------------------
1) Tohle mě zajímá nejvíc - mám pokračovat?
2) Mohlo by se už konečně něco mezi Liamem a Jenny stát?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 24. listopadu 2013 v 16:29 | Reagovat

ANO! Pokračuj! :D
Polibek ! :D ale mohl by ji on políbit :D

2 Rosette Rosette | 24. listopadu 2013 v 17:29 | Reagovat

Ohledně toho pokračování je to blbá otázka!!:3 ta povídka je dokonalaaa!! Prosím, přidej brzy další díl!:D

3 Prostě.já Prostě.já | 24. listopadu 2013 v 21:13 | Reagovat

1) ANO ANO ANO ANO A TISÍCKRÁT ANOOOO!!! :D
2) Musí se mezi nimi něco stát. Něco zásadního :D
A přesně jak říká Rosette: Blbá otázka, jestli máš, nebo nemáš pokračovat! Si piš, že ano! :D Tahle povídká je božííí! :D :D :D

4 Makyy Makyy | 25. listopadu 2013 v 19:08 | Reagovat

to je snad jasný že máš pokračovat :) sem nejvíc nadšená, že si přidala další díl po tak dlouhý době :) a je to pořád stejně dokonalý jak si pamatuju, že to bylo :) noooo tak jako něco by se stát už mohlo nooo :) třeba aspoň tu pusu by si už mohly dát :D až by si zanim šla proto čistý oblečení co by jí mohl jako gentleman pučit :)

5 andrea10adamcova andrea10adamcova | 25. listopadu 2013 v 20:06 | Reagovat

1)Ano určitě pokračuj je to boží a já nevím co ještě.
2) Pusu pusu ,ale v nějaký chvíli jako že budou něco dělat a on jí zastaví a políbí :333 Nebo něco v tom smyslu ,ale jinak je to naprosto úžasný a dokonalý prostě pokračuj protože jsi v tomhle psaní hooodně dobrá a myslím že nejsem jediná kdo si to myslí. Jestli tě baví to psát jako mě číst tak to musí být velká radost.Jsem jako v jiné dimenzi když to čtu je to tak boží prostě já nemám slova promiň že tady nebudu psát všechny dokonalý slova ,ale ani to by nestačilo abych to popsala . Doufám že tě tohle aspoň trošičku potěší , protože mě těší každičký díl téhle povídky a doufám že se dočkám konce . Nemusí to být brzy ,ale doufám že tahle povídka neupadne v temnotu.Pamatuj že já jí budu vždycky číst vždycky i když ode mě neuvidíš komentář tak vždycjky ji poctivě přečtu od začátku až do konce  :) Kdybych ji nedočetla přišla bych o ten božský požitek z téhle story :) Sláskou  ENDY <333 :)

6 Katty Katty | 25. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

Ty si upe zlaťoušek ! Pokračuuj =)) Vole křičela jsem radostí když jsem objevila další díly ! a to Like a fire mě fakt zaskočilo ! =')

7 Luss Luss | Web | 25. listopadu 2013 v 23:02 | Reagovat

1) milionkrát ANOOOOOOO!!!:333
2) si piš, že jo...!:D
Ááá skáču tu jak idiot radostí, žes přidala zase tuhle povídku:33 miluju tě za to!!! Opravdu!!:DD
Dokonalost!!:333 jako vždy!!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama