
Otočil se a našel mě pohledem. "Minutku," zaculil se.
"Co to vlastně je?" zajímalo mě.
"No to jsou hranolky, hamburger a pizza," odvětil.
"Aha, takže jídlo který jsme si mohli objednat," pronesla jsem. Otočil se a usmál se.
"Opravdu si myslíš, že bych něco takového vařil? Cítíš snad pizzu?" zavrtěl pobaveně hlavou.
"A co to teda je?" stoupla jsem si a šla jsem blíž k němu.
"Tak tohle jsou moje milá zlatá, brambory. Rostou na poli-"
"Liame," přerušila jsem ho s pohledem, jestli to myslí opravdu vážně. Doširoka se usmál.
"Tady tohle oranžové je dušená mrkev, je to sestřenice brambor. Tomuhle se říká maso, kdybys nevěděla," zvedl plátek čehosi smaženého do vzduchu pomocí vidličky.
"Děláš ze mě debila," založila jsem si ruce na prsou.
Pousmál se a chtěl mluvit, ale přerušila jsem ho. "Ne, nech si svojí poznámku!"
"Dobře. Kazíš mi legraci," uraženě se otočil a začal krájet okurku.
"A tohle je můj milý zlatý, salátová okurka."
"Nech toho."
"Krájí se na kolečka jako příloha. Většinou k bramborům, ale dá se z toho také dělat salát."
"Nech toho!"
"Je to sestra mrkve a tím pádem sestřenice brambory."
"Skončilas?" hodil po mě pohled.
Vítězně jsem přikývla a našpulila rty. K mému neštěstí jsem si nevšimla jeho ruky. Na tváři mi rozetřel dušenou mrkev.
"Děláš si ze mě srandu?!" vyjela jsem na něj. Nesmál se, nemračil se. Jednu svojí ruku položil na můj krk a více se ke mně přiblížil. Čekala jsem, že ještě něco udělá a tak jsem se začala okamžitě bránit. Mlátila jsem ho do ruky, kterou měl na mém krku. Jeho volná ruka opět přistála na mém obličeji. Tentokrát to byla vařená brambora. Co mi nerozetřel o obličej, narval do pusy.
"Měla bys přibrat," říkal přitom.
Úplně v klidu jsem rozkousala brambor v mých ústech. Nebudu přeci plašit a dělat ze sebe hysterku. Liam se mě přestal dotýkat a znovu se pustil do krájení okurky.
"K tvé poznámce," hlesla jsem. "Měla bych naopak zhubnout."
"Ale," pronesl a zasmál se.
"Ale vážně," natáhla jsem se po utěrce a bez dovolení si jí vypůjčila, abych si setřela všechno to jídlo z obličeje.
"A kde jsi to vzala? Hm?" věnoval mi pohled.
"Dneska o tělák se do mě pustily dvě holky. Teda ne do slova, ale řekly, že bych měla zhubnout," oznámila jsem mu bez jakýchkoliv emocí. Netrápilo mě to. Nejsem tlustá a nebudu se tím zaobírat. Jen mě mrzí, že se pouští více lidí do tak slabého článku jako jsem já.
"A proto se ti udělalo špatně?" odložil nůž a teď se věnoval jen mě.
"Ne. Kvůli tomu ne," zamumlala jsem do utěrky.
"Každopádně, neposlouchej je!" Usmál se.
"Nech si toho," protočila jsem oči v sloup.
"Nechci z tebe anorektičku," štípl mě do tváře a přejel si mě od hlavy až k patě.
"Můžem se bavit o něčem jiném?" navrhla jsem.
"Fajn," pokrčil rameny. Otočil se, aby vyndal talíře. Musel se pro ně natahovat do horní skříňky, takže mu vyjelo černé tričko nahoru. Odvrátila jsem od něj pohled. Chtěla jsem si prohrábnout vlasy, ale zastavila jsem se o nějaké tvrdé kousky.
"Liame! Mám to ve vlasech!" Vykřikla jsem, div neupustil talíře.
Vyděšeně se otočil, ale poté se rozesmál. Mě už to vtipné tedy nepřišlo. Mé vlasy jsou mé všechno.
"Ty toho naděláš," zašeptal.
"No to si teda piš že toho nadělam!" Hodila jsem po něm utěrku.
"Hele nevím, jak to máte u vás doma, ale my máme ve druhém patře takovou zázračnou místnost, které lidi říkají koupelna," poslal mi úsměv.
"Liame."
"Už mlčím. Ale jestli chceš, tak se běž vysprchovat," pousmál se a začal připravovat jídlo na talíře.
"Až po jídle," odvětila jsem.
"Doufám, že ti to bude chutnat," zdál se trochu nervózní. Položil talíře na stůl a připravil mi židli, abych se mohla posadit. Pak odskočil ještě pro skleničky a pití. Oběma nám nalil minerálku.
"Když bys chtěla něco jinýho k pití, tak si řekni. Já jsem ale zvyklí pít tohle," posadil se naproti mně.
"To je v pohodě," odpověděla jsem a docela s chutí se napila. Pozoroval mě. Pořád.
"Co tak čumíš?" otázala jsem se, když jsem dopila.
"Čekám, až to ochutnáš," hodil pohled na mojí porci.
Vzala jsem si vidličku a nůž ze stojánku na stole a ukrojila kousek masa. Poté jsem si ho dala do pusy. Bylo to těžké, když se na mě pořád díval. Sledoval každý můj pohyb.
"Co je?" otázal se.
"Je to hnusný," oznámila jsem mu a pak jsem začala znovu kousat. Polkla jsem. Pravda byla opak, ale musím ho nějak naštvat za to, co mi udělal.
"Přestaň!" vstal od stolu.
"Co?" nepochopeně jsem se zeptala.
"Nejez to!" vzal mi talíř přímo před nosem.
"Liame, co to děláš?" rozesmála jsem se.
"Říkáš, že je to hnusný. Dostaneš chleba s máslem," byl opravdu tak vyděšený anebo to na mě jen hrál?
"A přestaň se smát!" Přikázal.
"Můžeš mi to vrátit?" zeptala jsem se. "Je to dobrý," dodala jsem. Zamračil se. Flákl mi talíř zpět na stůl a šel se posadit na své místo.
"Vtipný," poznamenal ironicky.
"Nezlob se," řekla jsem přes smích, který ze mě vycházel.
"Ne ty se nezlob," řekl a už mi na vlasech přistálo další jídlo. Svraštila jsem obočí a přimhouřila víčka.
"Další brambora," zašeptala jsem.
"Ještě jsi neměla tu čest s mým masem," řekl a vystřelil po mě kousíček masa. To maso vyletělo z jeho vidličky, ale naštěstí jsem uhnula. Dopadlo někam za mě.
"Chováme se jako prasata!" Poznamenal jsem vážně.
"Já tak aspoň nevypadám," poslal mi úšklebek a mrkl na mě.
Naštvala jsem se. Teď už opravdu ano. Neviděla jsem jiné východisko z tohoto nepořádku než lžičku. Natáhla jsem se po stojánku s příborem a vzala jsem si velkou lžíci. Liam okamžitě pustil vidličku na stůl a vstal od stolu.
"Nevím, co chceš dělat, ale ani to nezkoušej!" Vyhrožoval mi ukazováčkem. Také jsem vstala a snažila jsem se dojít k němu, ale šel podél stolu ode mě.
"No tak, Liame," máchala jsem před svým obličejem lžící.
"To už není vtipný," řekl hystericky.
"Naopak, teď teprve začne ta pravá legrace," rozeběhla jsem se za ním. Přidal do kroku, tak jako já. Otočila jsem se na druhý směr a běžela naproti němu. Udělal úplně to samé. Otočil se. Nemám šanci ho dohnat. Zastavila jsem se a lžící položila na stůl.
"Dej tu mrchu ode mě!" Zasyčel. Ještě jsem ani nic nedělala a on už se chová, jako kdyby šlo o život. Věděla jsem, že mi neuteče, ale pro jistotu jsem svoje koleno mírně zarazila do jeho rozkroku. Vystouplou stranou lžíce jsem začala jezdit Liamovi po nose. Zavrtěl se, otevřel oči a vyrval mi lžící z ruky. Okamžitě jí odhodil na zem a naštvaně se na mě podíval.
"Ty," řekl skrz zaťaté zuby. Rozesmála jsem se. Vzal mě pod stehny a vyhodil si mě přes rameno.
"Liame!" Křikla jsem.
"Drž hubu!" plácl mě po zadku. Pořádně to mlasklo. Naštěstí jsem měla legíny a ne džíny, což by určitě při jeho síle bolelo.
"Chtěla jsi si dát sprchu," pronesl a natáhl se, aby zapnul vodu. Náhle se má tělesná teplota změnila. Stékala na mě ledová voda. Bránila jsem se tomu prouchu vody, ale nepomohlo mi to. Sprcha byla zavěšená až moc vysoko na mojí výšku. Liam to s úsměvem pozoroval a ruce měl založené na hrudi.
"Je to ledový!" Vztekala jsem se.
"Vypni to!" Přikázala jsem. Liam se natáhl ke kohoutku a vypl vodu. Nevím, proč mě nenapadlo vypnout to sama. Nicméně, hodila jsem po Liamovi nasupený pohled. Cítila jsem, jak se mi zvětšily nosní dirky.
"Teď se osprchuj," řekl, jakoby se nechumelilo a odešel z koupelny.
Začala jsem si svlékat mokré oblečení. "Úžasný! A vezmu si na sebe co?" mluvila jsem sama pro sebe při svlékání. Mokré oblečení jsem házela do čistého umyvadla kousek od vany. Poté jsem naštelovala sprchu a v klidu se osprchovala.
2) Mohlo by se už konečně něco mezi Liamem a Jenny stát?


















ANO! Pokračuj! :D
Polibek ! :D ale mohl by ji on políbit :D