
,,Oblečení?" otázal se.
,,Půjčím ti tirko a kraťasy," pokrčil rameny a šel ke skříny.
,,Ale nebudu mít spodní prádlo," řekla jsem.
,,Děláš jakoby to vadilo," mrkl a podal mi nějaké své věci.
,,No mě to teda vadit bude," ještě stále ze mě mluvila uraženost.
,,Ale mě ne," odvětil a šel se posadit na postel.
Rychle jsem se vrátila do koupelny a přemýšlela jsem, jak to myslel. Trošku jsem se nad tím usmívala. Za pár minut jsem se vrátila zpátky. Měla jsem na sobě jeho černé kraťasy a bílé tričko. Necítila jsem se dobře. Bez spodního prádla je to vážně divné.
,,Jsme v pohodě, že jo?" zajímal se.
,,Jo. Proč by ne?" pokrčila jsem rameny.
,,Mluvila jsi divně. Ale to já bych měl být ten naštvaný, když jsi na mě šla s lžící," stoupl si. Šla jsem blíže k němu stejně tak, jako on šel blíž ke mně.
,,Tak promiň," zamumlala jsem.
,,Takhle ti to taky sluší," prohlédl si mě. Znovu. Už znovu jsem přemýšlela nad tím, jak to vlastně myslel. Protřepala jsem hlavou, abych zahnala všechny ty naivní myšlenky.
,,Jo, komu by se nelíbila holka bez spodního prádla ve volném tričku?" protočila jsem oči a on se zasmál.
,,Chceš jít dojíst tu večeři?" optal se.
,,Aby jsi mi zase házel jídlo do vlasů?" povytáhla jsem jedno obočí.
,,Ale no tak," hodil svojí paži okolo mých ramen a šel ven z pokoje. Bylo to nepříjmené. Jindy by se mi to asi líbilo, ale nesnáším, když na sobě nemám podprsenku a on se mě dotýká na místě, kde by mělo být raménko.
,,Račte madam," uklonil se a ukázal na židli. Pousmála jsem se a posadila se.
Celou dobu jsem ho sledovala, jestli po mě zase něco nehodí, ale byl klidný. Občas se naše pohledy střetly, ale jinak bylo při jídle hrozné ticho.
,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se, když mi Liam vzal talíř.
,,Něco málo před sedmou," odvětil.
,,Takže ještě hodinu," povzdechla jsem si.
,,Ale no tak," otočil se. ,,Nedělej, že ti má přítomnost najednou vadí," pousmál se.
,,Musím dát mámě vědět v kolik pro mě má přijet," změnila jsem téma.
,,Odvezu tě!" zněl vážně.
,,Ne to je dobrý. Jsem s ní domluvená," věnovala jsem mu úsměv, když se na mě podíval.
,,Řekl jsem, že tě odvezu," přišel blíž ke stolu. Napil se a já mlčela.
,,Beru to jako souhlas," řekl s úsměvem.
,,Co s tebou mám jinýho dělat?" povzdechla jsem si a vstala od stolu. Zamyšleně se na mě podíval a poté zavrtěl hlavou.
,,Před Drbnou dávaj ještě nějakou kravinu, tak jestli chceš, tak můžem koukat na to," pokrčil rameny s úsměvem.
,,Fajn," odvětila jsem a šla jsem za ním zpět do pokoje.
Zapl televizi a ovladač hodil na postel.
,,Klidně se posaď," rozesmál se a ukázal na svojí postel. Nedivím se mu. Stála jsem jako trubka uprostřed místnosti. Šla jsem si sednout na tu ohromě velkou postel. Za záda jsem si dala jeden malý polštářek, aby mě netlačil okraj postele ani zeď a skrčila jsem nohy. Liam zhasl světlo a rozsvítil malou lampičku u jeho postele. Poté si sedl a za záda si dal také polštář. Vzal deku a hodil jí přes sebe.
,,Ehm."
,,No jo furt," protočil oči v sloup a podělil se semnou o kousek deky.
,,Jaký, no jo furt?" nechala jsem na něm pohled. Zavrtěl hlavou a pak jeho oči patřily televizi.
Asi dalších pět minut tam běžely jen reklamy, jak nečekané. Poté už začal nějaký ten seriál, který jsem neznala. Podívala jsem se na Liama a nešlo si nevšimnout, jak ho to nebaví.
,,Budem si povídat?" navrhla jsem. Okamžitě přikývl.
,,A o čem?" zeptal se.
,,Znáš Lisu?" začala jsem. Netušila jsem, jestli je to dobrý nápad, ale chtěla jsem zjistit jaké to mezi nima bylo. Mohlo to být opravdu vážné.
,,Myslíš tu od nás ze třídy?" lhostejně se otázal.
,,Jo tu," odvětila jsem skoro až neslyšně.
,,Proč bych jí neznal, když je to má spolužačka?" podíval se na mě nepochopeně a zasmál se tomu. Jeho pohled na mě stále visel, takže jsem byla ještě více nervózní pokračovat.
,,Dneska jsem s ní mluvila," polkla jsem. Liam protočil oči. ,,A říkáš mi to proč? Budete nejlepší kámošky?" vřele mi věnoval pitomý úšklebek.
,,Tak o tom silně pochybuju," zasmála jsem se. S ní? Nikdy!
,,A co mi s ní chceš?" otázal se a věnoval pohled televizi.
,,Má tě asi ráda," panebože, vybrala jsem si špatný směr. Teď bude celý šťastný, že ho chce.
,,Tak to má asi smůlu," řekl a mě to příjemně překvapilo.
,,Tak to se asi divím..."
,,Už není vtipný, když to slovo použiješ po mě," mrkl. Protočila jsem oči. ,,Pokračuj," vybídl mě.
,,Spal jsi s ní," zašeptala jsem, aniž bych se na něj podívala. Můj hlas se úplně zlomil. Netušila jsem, že budu znít tak zklamaně.
,,A to vadí?" zeptal se. Později se začal i smát, když jsem nereagovala a já chytrá, jsem se mu nemohla ani podívat do očí, nezmohla jsem se na přiblblý úsměv nebo jakoukoliv malou reakci. Tupě jsem si zírala na prsty a v hlavě měla prázdno.
,,Ptal jsem se, vadí to?"
,,Ne."
,,No já bych řekl, že jo," přiblížil se ke mně a vzal mojí levou ruku do svých dlaní. Věnovala jsem mu pohled. ,,Tobě to vadí?" zajímala jsem se, i když jsem v tom neviděla žádnou pointu.
,,Ne, ale tobě ano," pohladil mi hřbet ruky.
,,Mě to ale nevadí," věnovala jsem mu falešný úsměv. Zavrtěl nesouhlasně hlavou a stiskl mojí ruku ještě více. Zaloudila jsem na naše dlaně pohledem a poté jsem se znovu podívala na něj.
,,Vadí ti, že jsem ti to neřekl? Mě to nepřišlo za důležité," pokrčil rameny.
,,Nech to být. Je mi to jedno," vyrvala jsem se jeho sevření a odvrátila od něj pohled na televizi. Povzdechl si a odtáhl se ode mě.
Mlčky jsme tam seděli aspoň deset minut. Bylo to deset nejhorších minut mého života. Aspoň pro teď. Liam se neustále vrtěl a upravoval si polštář. Já jsem naopak seděla nehybně.
,,O nic nešlo," řekl. Otočila jsem hlavu, abych se na něj podívala.
,,Myslím si, že šlo o hodně, když jsi byl její první," odvětila jsem.
,,No to jo, ale jinak o nic nešlo. Netušil jsem, že mě bude mít potom asi ráda," díval se mi stále do očí a já měla co dělat, abych udržela slzy. Nevím, proč se mi z toho chtělo teď plakat.
,,A o co tedy šlo?" zeptala jsem se, jen proto, aby nenastalo další ticho.
,,O alkohol v krvi," odpověděl okamžitě. ,,Seběhlo se to rychle a nechtěl jsem to."
,,To mi ani neříkej," řekla jsem možná až moc opovrhovaně.
,,Proč mám pocit, že ti to vadí?" otázal se a sedl si tak, že už se neopíral o zeď.
,,Nevadí. Ale je divný slyšet, jak říkáš, že o nic nešlo, že jsi to nechtěl a svádět to na alkohol, když vím, že ona tě má ráda," vysvětlila jsem mu.
,,Ale to ona po mě vyjela. Také byla opilá a to, že ještě předtím s nikým nespala jsem se dozvěděl až další den a vůbec..." umlčel se. ,,Nevím, co to tady řešíme. Není to tvoje věc," zavrtěl hlavou a znovu se opřel o zeď. Nezmohla jsem se na reakci. Odvrátila jsem od něj pohled a opřela se hlavou o zeď. Dívala jsem se do stropu a občas jsem zavřela oči.
,,Už to začíná," řekl Liam a já věnovala pohled televizi. Určitě nešlo o to, aby mi oznámil, že to začalo a já se dívala, ale chtěl přerušit to neuvěřitelně dlouhé ticho v podání dvaceti minut.
,,Hm," broukla jsem.
,,Hm," zopakoval po mě dotčeně. Věnovala jsem mu rychlý pohled a i on se na mě podíval.
,,Promiň, že jsem s Lisou začala," omluvila jsem se zcela upřímně.
,,V pohodě. Musela jsi zjistit, jak velkou máš konkurenci," odvětil a poté začal sledoval seriál. Já jsem zůstala s pusou dokořán. 'On to ví!' honilo se mi v hlavě.
,,Jak dlouho to víš?" otázala jsem se plná strachu, nejistoty a vyděšení. Má mě prokouklou? Jak dlouho?
,,Co?" otázal se pro změnu on.
,,Ale nic," mávla jsem nad tím rukou a zadívala jsem se na televizi. Okamžitě mě zaujala má jmenovkyně, Jenny. Trošku mi vadilo, že má takový emo vzhled, ale jinak byla skoro úplně stejná jako já. Až na vlasy, oči, postavu, ale stejné jsme v tom, co na srdci to na jazyku. Jinak mi seriál přišel opravdu o ničem. Každý tam něco na někoho měl, podváděli se a kuli pikle. Takovéhle vztahy mezi lidmi nemám ráda. A to si někteří z nich říkají nejlepší přátelé. Z toho, že se tam skoro nic nedělo jsem usla.
Liam vypráví:
Nedočkavě jsem čekal, kdo se objeví ve dveřích. Bude to Blair nebo Serena? Když v tom vedle mě něco zachrápalo. Věnoval jsem jí pohled a usmál se. Nechrápala nahlas, vlastně vůbec nechrápala, ale spíše něco zamumlala a vyznělo to jinak. Spala v sedu, takže jsem se rozhodl dopřát jí nějaké to pohodlí. Opatrně jsem jí položil na postel a pod hlavu jsem jí dal polštář. Přikryl jsem jí dekou a pozoroval jí. Ze spánku měla na tváři nepatrný úsměv. Až pak mi to došlo. ,,Sakra!" natáhl jsem po ovladači a vypl jsem televizi.
,,To snad není možný! Teď nevim, kdo tam byl," mumlal jsem. Naštvaně jsem se zvedl z postele a šel jsem ke kabelce, která patřila Jenny. Hledal jsem její telefon, abych oznámil její matce, že usla. Okamžitě jsem ho našel. Opsal jsem si číslo do svého telefonu a vytočil ho. Odešel jsem z pokoje, abych náhodou Jenny neprobudil.
,Haló?,
,,Dobrý den, tady Liam."
,Stalo se něco?,
,,Ne... jen, Jenny usla."
,Aha. Takže?, dala mi prostor k proslovu.
,,Může přespat zde? Ráno by jsem jí vzbudil dřív, aby si stihla vyzvednout věci do školy."
,Nelíbí se mi to, ale budiž.,
"Jestli Vám to opravdu vadí, tak já jí vzbudím."
,Ne, to je v pořádku. Ještě by mi pak vynadala. Stejně toho spolu teď moc nenamluvíme.,
,,Proč?" zajímal jsem se. ,,Omlouvám se. Nic mi do toho není," okamžitě jsem vystřelil omluvu.
,Ty o tom nevíš? Zvláštní, když tě má tak ráda. Ale je pochopitelné, že ti to neřekne, mluvila v obrátkách. Moc jsem jí nerozumněl. Snaží se mi něco naznačit?
,,Tak já jí zítra přivezu."
,Dobře, ahoj.,
,,Nashle," zavěsil jsem hovor a vrátil jsem se zpět do pokoje. Skontroloval jsem, jestli Jenny stále spí a spala. Z její kabelky jsem vytáhl sešit do kterého psala sloh a rozhodl jsem se ho přečíst. Zlobila by se, když by se to dozvěděla, ale já musím. Dlužím jí to, když jsem jí slíbil, že jí s tím pomůžu. A co může být tak hrozného na dokonalém rande?
,,Je náročná!" četl jsem všechny ty slova s údivem.
,,Most?" pronesl jsem šeptem to tichého pokoje. ,,Tohle je nemožné," usoudil jsem nad její bujnou fantazii. Ovšem chyby tam měla jen dvě, ale nic jsem s tím nedělal. Určitě to po sobě bude ještě číst a dojde jí to. Stále mi vrtalo hlavou, jakej idiot by pro ní někdy připravil takové rande.
Vrátil jsem se zpět do postele. Lehl jsem si na bok, tak abych na ní viděl. Při pohledu na ní jsem začal přemýšlet. Možná jsem si mohl ty narážlivé poznámky odpustit. Zjevně to nepochopila. Ovšem, i já sám sebe nechápu. Doufám, že mě tohle období zachvíli přejde a já nebudu o Jenny uvažovat, tak jak jsem začal v posledních dnech.
1) Bude se Liam snažit zakrýt city k Jenny?
2) Zklamaní, že se nic nestalo? :D
3) Mohl by Liam přejít k Lise?


















Awww to je tak dokonalé až je to až nemožné no prstě krása :333 Milujuý tuhle povídku a doufám že brzy přidáš další díl a ano vídím to datum kdy ho přidáš :DDD
1) Asi chvíli ano ,ale pak to nevydrží mylášek muhahahaasa :DDD
2) No tak trochu ,ale co se dá dělat počkám si na přístě nebo prostě na íl kde se něco stane :DDD
3)Nooooo takovej chvilkovej zvrat by neuškodil co já vím :DDDD No každopádně je to hlavně na tobě co by se ti tam líbilo víc , mě to by to třeba vůbec nevadilo ,ale jen na chvilku :DDD
A jelikož se do toho už celkem solidně zamotávám tak už bych to měla asi ukončit nebo ti tu budu psát úplný nesmisly :DDD No ,ale je to úžasný a já nemám jednoduše slova která by to vijádřila <33 s láskou Endy :DD