Secret Desires | frightened | part 13.

7. listopadu 2013 v 16:09 | Dem. |  |Secret Desires.|

Jak jsem řekla, tak plním. :) S návštěvností to tady vázne, ale o to mi tolik ani nejde. Jen bych chtěla vidět alespoň 5 komentářů nebo hvězdičky pod tímto dílem, abych věděla, že má opravdu cenu pokračovat. :) To je vše, děkuji. :)

Kdo si nevzpomene na minulý díl (po takové době), tak Paul si na žádost Billyho chtěl promluvit s Niallem (bude v tomto díle). Dále pak, Grace požádala Harryho, aby jí řekl, jak se stal upírem (také bude řečeno v tomto díle, er-formou).

6. září 2013
Niall vypráví:

Bál jsem se. Co po mě může Paul chtít? O samotě, bez kluků. Děsilo mě to.
"Pojď dál," kývl hlavou, abych ho následoval do jeho domu. Mlčky jsme šli až do jeho knihovny, kde jsem se posadil na koženou pohovku a čekal než Paul dodělá čaj s mlékem.
"Tady," podal mi jeden šálek.
"Děkuji," odpověděl jsem a šálek položil na stoleček vedle pohovky. Sledoval jsem, jak ze s něj ještě kouří.
"Mám rád, když je pořádně horký," řekl Paul. Věnoval jsem mu pohled. "Ale o čaji s tebou mluvit nechci."
"A o čem?" otázal jsem se a přesedl si. Musel jsem se více narovnat. Začínal jsem být nervózní.
"O Grace Willsonové."
"A co se s ní děje?" zeptal jsem se překvapivě. Nečekal jsem, že se bude ptát na ní a už vůbec nevím, kde zjistil, že se s ní bavím, ale to je jedno.
"Pozval jsi jí na ples?" zajímal se a upil svého čaje. Přikývl jsem. Neměl jsem proč zapírat.
"Jste jen kamarádi?" ptal se dál.
"Jo," odpověděl jsem.
"Nehodláš jí nic udělat? Vysát z ní krev, zabít jí?"
"Proč bych to dělal, když mi na ní záleží? Jak jsi se vůbec dozvěděl, že jsem jí pozval na ples?"
"Můžu se ti snadno dostat do hlavy," řekl s foukáním do jeho šálku s čajem. "Nechci, abys jí někdy něco provedl. Nechci, aby se ti stalo to samé co Harrymu."
"Nikdy bych jí neublížil!"
"To říkal i Harry," zašeptal a sedl si vedle mě na pohovku.
"Opravdu s ní chci jít jen na ples. Vím, že s ní nikdy nebudu moct být, protože jsem upír a ona obyčejná dívka, ale dokud mám čas, tak to chci aspoň zkusit."
"Já vím. Vím, že mi tu nelžeš a myslíš to upřímně a vážně. Tak s ní tedy běž, ale neříkej jí o tom, co jsi. Nesmí to vědět," podíval se na mě pohledem z kterého šel respekt a strach zároveň.
"Kdybych jí to řekl, tak by mi to ani nevěřila a nechci o ní přijít dřív než se budeme muset přemístit jinam."

15.5.2011
Er-forma:
Patnáctý den květnového měsíce se do Bradfordu nastěhoval Paul Higgins. Skoro nikdo o tom nevěděl a každému to bylo jedno. Paul byl ovšem nadšený z tohoto města. Je to velké město, ale i přesto je klidné a zachovává si svého ducha.
Paul se zrovna nacházel na své nové, velké zahradě, když v tom se za jeho plotem ozval nesnesitelný zvuk brzd. Zpozoroval a odložil noviny na plastový stůl. Zvedl se ze židle, která byla ze stejného materiálu jako stůl a zvědavě se díval přes plot. U auta se nacházel muž, který se skláněl k nějakému tělu. Tento muž skoro už plakal. Paul vyšel ze své zahrady a v ten okamžik nasedl řidič do auta a ujel, protože se bál že ho postihne trest za to, že srazil nějakého člověka. Paul nevěřícně zavrtěl hlavou nad chováním tohoto muže. Poté se rozešel směrem k bezvládnému tělu. Chlapec měl ještě otevřené oči a stěží mrkal. Měl celé zakrvácené triko od své vlastní krve a už jen čekal na dobu, kdy odejde mezi zesnulé.
Paul nezaváhal ani na vteřinu a okamžitě se kousl do zápěstí. Poté ho přiložil k ústům mladého chlapce, který se nechtěl napít jeho krve.
"Musíš," zašeptal Paul a rozhlédl se, jestli nikdo nevidí, co se tu odehrává.
Náhle ucítil, jak mu ze zápěstí odchází krev. Sledoval bezmocného chlapce, jak si vychutnává každou kapku červené tekutiny.
"To by stačilo," přerušil ho v činnosti a vzal si ho do vlastní náruče. Odešel s ním do jeho nového domu a položil ho na postel ve své ložnici. Popadl telefon a začal volat do místní nemocnice. Potřeboval někoho, kdo by zastavil jeho krvácení, ale nemohl riskovat, že by ho odvezl do nemocnice. Hovor přijal chirurg Bill Willson . Paul netušil co jiného by měl udělat. Vyčkával tedy, dokud pan Willson nedorazí k němu domů.
Doktor chlapci pomohl, ale trval si na svém, aby byl odvezen do nemocnice.
"On už bude v pořádku. To zvládnu," ujišťoval ho Paul.
"Bude pro něj dobré, když… " doktor ani nestačil doříct svojí větu, protože se mladý chlapec najednou probral. Chytl ho pod krkem a chtěl se do něj zakousnout, když v tom ho Paul zastavil.
Takhle se Harry stal upírem, a takhle se Bill Willson stal krátkodobou součástí Bradforských upírů.
Harry vypráví:
"Mě také srazilo auto," řekla Grace, když jsem jí dovyprávěl, jak jsem se stal upírem. Nezmínil jsem ovšem jméno chirurga. Vím jen jeho křestní jméno, Bill a jako jediný z kluků vím, jak vypadá. Ostatní o něm jen slyšeli, ale nevědí, jak vypadá.
"Počkat, počkat," řekla nepochopeně. "Takže nějaký doktor ví o tom, co jsi zač. Ty a Paul. Ví o všech? Kdo to je?"
"Ví o všech. Dodává nám krev, protože k ní má přístup, když je v nemocnici. Ale opravdu nezáleží na tom, kdo to je. Já sám nevím jeho příjmení, ale ty to nepotřebuješ vědět," řekl jsem s úsměvem.
"Nepotřebuju? Divím se, že ten chlap dokáže mlčet."
"Ano, nepotřebuješ. Nezáleží na tom, kdo to je," pokrčil jsem rameny. "Když bude mlčet a bude nám dodávat zásoby, tak výměnou za to chtěl, abychom se všichni drželi od jeho dcery."
"Aha, chytrej to chlap. Ale já bych se bála bavit se s upírama," rozesmála se.
"My s ním do kontaktu moc nepřijdem. Vlastně vůbec. Viděl jsem ho jen jednou a to bylo, když jsem ho chtěl vysát. Paul se s ním schází jen, když mu má předat zásoby," v duchu jsem doufal, že jsem jí řekl vše podstatné a nebude se vyptávat.
"A co budeme teď dělat?" otázala se a položila se zády na postel. Nohy měla ale stále na zemi. Lehl jsem si do stejné polohy jako ona. "Nevím," odpověděl jsem a zíral do stropu. Cítil jsem, že na mě upírá pohled. Měla i pootočenou hlavu, takže se na mě jistě dívala a já začínal být nervózní.
"To ty jsi chtěla, abych tu zůstal. Něco vymysli," položil jsem si ruce na své břicho, spletl jsem je a levým ukazováčkem jsem dělal pohyb nahoru dolů.
"Proč jsi mě navštěvoval?"
Protočil jsem oči a otočil hlavu, tak bych na ní viděl. Byla nebezpečně blízko. Můj nos byl od toho jejího jen pár centimetrů a teď byly její oči ještě větší a více modré.
"Poprvé jsem k tobě přišel kvůli Niallovi. Naštvalo mě, jak hrdinsky tě zachránil," zašeptal jsem a můj ukazováček začal ještě rychleji kmitat.
"Ale byl jsi u mě dvakrát," povytáhla obočí. Dívala se na mě tím pohledem, jako se lidé dívají, když vás prokouknou.
"A to vadí?" otázal jsem se pro změnu já. Odvrátil jsem od ní pohled, rozpletl své dlaně a sedl jsem si. Slyšel jsem tichý povzdech z jejích úst a poté už seděla vedle mě.
"Chtěl jsi mi něco udělat? Kvůli tomu Niallovi?" zajímala se. Sevřel jsem víčka a mlčky přikývl.
"Páni," vzdychla a já otevřel oči.
"Ale nedokázal jsem to. Nedokázal bych to udělat ani teď," věnoval jsem jí úsměv, aby byla trošku klidnější a nebála se.
"No to jsou jen řeči," pronesla a stoupla si na nohy. "Ale já bych ti ukázala zač je toho loket. Na mě bys jen tak neměl," zašeptala a založila si ruce na prsou. Rychle jsem si stoupl také. Stála ke mně zády, ale sledovala naše postavy v okně, které bylo naproti. Usmívala se.
"Tím mi chceš naznačit, že se mě nebojíš?" zašeptal jsem jí u ucha. Mírně sebou trhla, zachvěla se. V odrazu okna mi poslala další úsměv a zavrtěla nesouhlasně hlavou. "Takže nebojíš?" zeptal jsem se znovu, ale tentokrát už skoro neslyšně.
"Ne," odvětila okamžitě.
Jakmile jsem zaslechl jen to první písmenko z toho krátkého slova, popadl jsem jí za zápěstí, prudce jí strhl k sobě a ve finále jsem jí přirazil na zeď vedle okna. Její oči vystřelily, rozšířily se, jak jen to bylo možné. Hrudník se jí nadzvedával, jak jen jí to ten můj dovolil. Přelétávala pohled z mých očí na mé rty. Volnou ruku jsem položil vedle její hlavy a opřel svojí váhu do vlastní paže.
Naklonil jsem hlavu více k té její. Nasál jsem vůni jejích vlasů. "A teď?" otázal jsem se.
I přesto, že se zdála vyděšená, tak beze slov zavrtěla hlavou. Dal jsem jednu ránu do zdi vedle její hlavy. V ten okamžik se na mě přilepila ještě více. Pousmál jsem se. Měl jsem radost z toho, že jí momentálně děsím, ale mnohem více jsem vyděšený já. Vyděšený z toho, co se mnou dělá.
Odstoupil jsem od ní a zavrtěl jsem hlavou, abych zahnal myšlenky na její rty. Neopovážil jsem se na ní pro jistotu ani podívat. Projel jsem si rukou své kudrnaté vlasy a skousl si spodní ret.
"Už opravdu půjdu," řekl jsem, otevřel jsem okno a s mrknutím oka jsem se ztratil z jejího pokoje.
-----------------------------
Jo, poslední otázka dlouhá, ale já to lépe nevymysela. :D

1) Kdy se Grace dozví, že její táta je onen chirurg?
pozn. Harold neví, že Grace je dcera Billa. :D
2) Jak bude asi otec Grace reagovat na to, co je jeho dcera?
3) Rozhoupe se konečně Niall a dá třeba Grace více najevo city?
4) Myslíte si, že by byl Harry schopný dát své city ke Grace do ústraní jen, aby byla šťastná s Niallem?


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 8. listopadu 2013 v 15:32 | Reagovat

To se ti moc povedlo :)
I když nevím proč, ale minulý díl mě nějak zaujal víc :)

2 Prostě.já Prostě.já | 8. listopadu 2013 v 20:00 | Reagovat

1) Podle mě, jí to Harry za chvíli (otázka 2 dílů) vyklopí :D
2) Bude v šoku a stane se něco mocinky moc zlýho, jen nevím přesně co :D
3) On musííí a musííí a musíííí :D
4) Ne! :D Podle mě by se o Grace později i porval. Prostě svoje city neudrží na uzdě :D

Opětovně skvělý dílešek :D Btw, Harry chjtěl sežrat Billa?! O-o Brutus :D

3 Luss Luss | Web | 16. listopadu 2013 v 15:55 | Reagovat

1) lalala... brzooo :DD
2) naštve se a bude chtít prozradit Paula i ostatní prozradit, protože si bude myslet, že jí to udělali oni!:D
3) ti říkám že jo!! to je rozkaz!!!:D
4) ne:( ale bude muset!!:D jinak ho killnu! :'D

supeeer úžasný díl :33 jinak promiň, že jsem tady teď dlouho nebyla, ale neměla jsem čas ani náladu;)

4 Katty Katty | 17. listopadu 2013 v 15:00 | Reagovat

Pokračuuj  !! :))*

5 Luss Luss | Web | 19. listopadu 2013 v 17:13 | Reagovat

Milá Dem :D
Jen tě informuju, že jsem tě nominovala zde --> http://mylittleworldofstories.blog.cz/1311/liebster-award-tag ;)

Jsem velice ráda, že máš strach z mých hrozeb, i když jen malý :DD
ale doufám, že budou stačit na to, aby ta povídka byla podle mých představ :P :D

6 Márč Márč | Web | 20. listopadu 2013 v 17:03 | Reagovat

Ono to pořád píše :3333
ahoooj :D ozývám se po dlouhé době :D
P.S. jestli nevíš, kdo jsem, tím líp pro tebe :DD

7 Márč Márč | Web | 21. listopadu 2013 v 8:33 | Reagovat

Ano, ano stále píšu, teda jsem nemocná, tak nebylo, co dělat :DD

8 Christen Christen | Web | 1. prosince 2013 v 16:04 | Reagovat

1)Myslím, že to ještš chvíli potrvá..
2) Tak vzhledem k tomu, že jí nechtěl ani dovolit, aby šla na ples s Niallem tak asi ne moc dobře :D
3) No mohl by mu nebo mu k tomu velice ráda dopomůžu :D :D
4) Myslím, že ano podle mě je pro něj přátelství víc jak v povídce tak i v reálu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama