Slut Like You | it's true | part 2.

30. prosince 2013 v 18:27 | Dem. |  |Slut Like You.|
Předem, děkuji těm lidičkám, kteří si přečetli první díl a nějak po sobě nechali stopu. :) Jsem ráda a upřímně řečeno - musela jsem se hodně přemlouvat, jestli něco ještě do konce roku zveřejním. Dneska mě zasáhly hned dvě věci a jsem si jistá, že vám je to ukradené, ale pokud se Schumacher neprobere, tak se zastřelím. Ok, obulím to jako sviň (ups), ale věřím, že bude v pořádku (musí). No a pak moje milovaná Nikuše přišla s tím, že S. Gomez má lupus - také nádhera.

Zítra tu určitě nebudu, protože toho budu mít hodně (pomáhat doma s jídlem, který ani nebudu jíst) a pomáhat kamarádce, která slaví silvestr a frajerka pozvala přes 30 lidí, takže mi zítra asi upadnou ruce. :D A malý detail, že mi zítra bude 18... tak ani na to se netěším. :D Oslavovat to s lidla, co poslouchají jenom český a slovenský punk? To zase budou narozeniny. :D Ale vám všem přeji předčasně šťastný nový rok! :) Ať se vám v následujícím roce daří, jak ve škole, tak v lásce, buďte šťastní. Užijte si to zítra, chlastejte s mírou!

btw: omluvte mě za chyby, nekontrolovala jsem si to. Nemám na to prostě náladu. Po Novém roce si to přečtu a něco s tím udělám. :)

Niall vypráví:
"Hej kámo," hejkl na mě někdo přes mírně hlasitou hudbu.
"Hm?" k mému překvapení se mi naskytl pohled na vysokého, opáleného kluka, na kterém se věsila černovláska s nejdelšíma nohama na světě.
"Kde se dá? Ty víš," zamrkal očima jako, kdyby snad chtěl na sex mě. Naštěstí jsem viděl scénáře, které z tohoto můžou vzejít a proč se trochu nepobavit?
"Nahoře, druhý dveře vpravo," poplácal jsem ho po rameni, i když ho zrovna dvakrát nemusím, ale i tak jsem se na něj stihl ještě usmát, než začal strkat jazyk do pusy té holce.


Procházel jsem se davem a hledal nějakou známou a hlavně normální tvář. Všechny ty zjevy, kteří zde byly, mi nepřipomínaly skoro nikoho ze školy. Neměl jsem v sobě alkohol, takže tím to být nemůže. Vždy, když pořádám party u mě doma, tak zásadně nepiju. Po pár minutách pátrání jsem uviděl Liama. V ruce držel červený plastový kelímek a soudíc dle toho, jak se jeho tělo chovalo a oči mu šly šejdrem, v tom nebyla limonáda.
"Nialle," vzdechl a posadil se do křesla. Zasmál jsem se na jeho účet a přisedl si k němu.
"Ta by šla, co?" mumlal a snažil se korigovat svůj ukazováček.
"Nevím, koho myslíš, kámo," zavrtěl jsem nechápavě hlavou. Party mě vůbec nebavila, začal jsem přemýšlet, že to rozpustím.
"No ta... Holly bo já fakt nevim. Na jména jsem osel," pokrčil rameny a vyklopil do sebe zbytek bílé tekutiny z platového kelímku.
"Jenom na jména?" otázal jsem se s malým úšklebkem. Vůbec mi nevěnoval pozornost. "Hele, najdi si Lenu a jděte domů. Tady to končí," pomohl jsem mu na nohy. "Ne!" protestoval s fňukáním. "Ku*va nechovej se, jako blb a padej!" přikázal jsem. Neměl jsem náladu na nikoho a na nic. Jakmile nemůžu pít, tak mě to nebaví. Naštěstí jsem zahlédl Lenu a zběsile jsem na ní začal mávat. Liam se na ní usmíval od ucha k uchu, aby zamaskoval ztrátu rovnováhy. Netvářila se zrovna dvakrát šťastně. Beze slova čapla Liama za loket a táhla ho ven.

Přešel jsem k aparatuře vedle televize a vypl všechnu tu hudbu. Lidé se začali otáčet, mračit nebo nadávat. "Konec, padejte!"
"Vole," zamumlal někdo z davu.
"Děkuju," křikl jsem nazpět.
Netrvalo ani pět minut a všichni byli pryč. Prošel jsem spodní patro, abych se ujistil, že se mi tu někdo neschovává. "Sakriš," zanaříkal jsem. "Úplně jsem na ty dva zapomněl," vydal jsem se rychlou chůzí k ložnici mých rodičů. Netoužím vidět, jak si to spolu někdo rozdává, ale vyhodit je musím taky. Jakmile jsem vstoupil do patra, vyskytl se mi pohled na hromádku neštěstí opíjíc se v rohu. Byla opřená o zeď, měla pokrčené nohy, hlavou se opírala o malý stoleček pod oknem a v ruce držela skoro prázdnou flašku.
"Naomi?" otázal jsem se překvapeně. Ona sem přeci nepřišla, věděl bych to. Nijak na mě nereagovala, protože namísto toho se rozplakala. Nechal jsem Naomi být a zabušil jsem na dveře od ložnice. Zaregistroval jsem, jak se Naomi pohla a cukla sebou, ale neřešil jsem to.
"Oni už tam nejsou," zasyčela. Prudce jsem se otočil. Zněla opile, ale také zněla, že ví, co říká. Nezaslechl jsem nic z toho, co si tam v rohu šeptala sama pro sebe, ale dopíjela při tom poslední obsah v flašce. Otevřel jsem dveře od ložnice a opravdu, tam nikdo nebyl. Znovu jsem je zavřel a šel se postarat o ní. Nechci v tomhle domě nikoho a už vůbec ne, opilou holku se zlomeným srdcem. Pravda je, že jsem přispěl k tomu, co evidentně zjistila a nějak mě to netrápí. Věděl jsem, že dřív nebo později by se to dozvěděla a na to jsem se těšil.
"Měla bys jít," zastavil jsem se těsně u ní. Zvedla ke mně pohled a povytáhla obočí. "Nikam bych nedošla," škytla.
"Jak ses sem vůbec dostala?" otázal jsem se. Není možné, aby mi prostě ona unikla.
"Dveřma?" protočila oči v sloup a hrdlo skleněné flašky se jí přibližovalo k ústům. Natáhl jsem se, abych jí flašku vzal. Šlo to rychle a hladce. Avšak nevěnovala mi ten nejmilejší pohled všech dob, ale to ona nikdy nedělá.
"Honem!" natáhl jsem k ní volnou ruku, abych jí pomohl vstát. Dobrovolně se mě chytla a jaksi se dokázala postavit na vlastní nohy. Teprve až teď, jsem si všiml veškeré té bolesti v jejích kdysi zelených očích plné radosti a štěstí.
"Chci..." škytla. Pousmál jsem se. "Ještě pít," přitakala a pustila se mé dlaně.
"Kde máte chlast?" ptala se již při chůzi pryč ode mě. Lehce se jí motaly nohy, ale i kdyby sebou teď flákla o zem, nechal bych jí ležet. Mlčky jsem jí následoval. Schody jí daly nejvíce zabrat, i přesto že se držela zábradlí, tak občas brala schody po dvou a takovou rychlostí, že jsem si myslel, že se opravdu složí. Při pohledu na její skoro odhalené pozadí, jsem zvažoval, jestli bude dobré si jí tu na noc nechat. Konec konců, nikomu by to neublížilo a je to ona. Kdy jindy budu mít opilou Naomi Flay ve svém prázdném domě? Vždycky jsem si přál dostat jí.
"To nepij!" z rukou jsem jí vzal hnědou flašku.
"Proč?!"
"Protože nevíš, kdo z toho pil," zavrtěl jsem nechápavě hlavou a pomalu jsem začal sbírat načaté flašky po celém obýváku.
"To můžu?" otočil jsem se. V ruce držela flašku, v které byl zelený alkohol. Vypadalo to nepoužitě, tak jsem přikývl. Flašky jsem naházel do pytle, přičemž jsem sledoval malou, zničenou a stále ještě uplakanou holku, která do sebe klopila Zelenou jedna báseň.
"Ani se nehni!" přikázal jsem a ona zasalutovala. S černým pytlem plných flašek jsem vyšel z domu k popelnici, kde jsem všechno vyhodil. Na ulici bylo příjemné ticho, ale foukal studený vítr. Hvězdy byly v nedohledu, což znamená, že bude v noci pršet a zítra bude pořádná zima. Na počasí v Irsku si, ale brzy zvyknete. Pokud nejste z cukru.
"Řekl jsem..."
"Vždyť jsem tady!" přerušila mě s křikem. Obývák máme propojený s kuchyní, od kuť, se roznesl její ještě více opilý hlas. Mírně naštvaný jsem šel za ní. Seděla na stole s roztaženýma nohama. V místnosti svítilo pouze malé světlo nad dřezem. I tak jsem si všiml napůl vypité flašky, kterou začala pít před mým odchodem a v ruce už držela whisky.
"To už přeháníš, ne?!" šel jsem k ní a flašku jí opět vyrval. Tentokrát se bránila, ale neměla moc velkou sílu, takže po pěti vteřinách, byla flaška moje.
"Neboj, nebyla načatá," protočila oči v sloup a rázem se rozplakala.
"Nebul! Vzal jsem ti jenom flašku," fakt jak malý děcko.
"Bude bulet, jak se mi bude jen chtít," setřela si hřbetem ruky obě tváře a popotáhla. "Podvedl jsi někdy někoho?" otázala se.
"Ve škole podvádím pořád," pokrčil jsem ledabyle rameny a vzal i druhou flašku, abych to dal, co nejdále od ní.
"Tak jsem to nemyslela," zamumlala a již po několikáté si škytla. I přesto všechno, byla roztomilá. Sice je rudá jako rajče, řasenku má skoro až u brady, ale i tak se nezapře.
"Ne. Nikdy jsem žádnou nepodvedl, protože jsem ani s žádnou nechodil," řekl jsem. Svraštila obočí a polkla. "Nikdy jsi neměl holku?" zasmála se.
"Jsou s vámi jenom zbytečný problémy," teď jsem se zasmál i já, ale ona se zamračila. "Nemůžeš vědět, když jsi s žádnou nebyl," přiznávám, argumentovat to ona vždycky umí, ale tohle přeci není její věc.
"Měla sis ho líp hlídat."
"Děkuji, jsem poučená, takže příště už budu," vyprskla na mě ostře.
"To se s ním dáš znovu dohromady?" otázal jsem se překvapeně.
"Zbláznil ses? Abych ho zase našla s nějakou v posteli?" zavrtěla hlavou. Je to ode mě možná hnusné, ale jsem rád, že se rozešli. Alespoň se Naomi vrátí do starých kolejí, bude vymetat večírky a bůh ví, co ještě. Takovou Naomi mám rád, i když se to těžko přiznává. Odvázanou, riskující, co dělá bordel, kam jen vleze, sebejistou a ne, zadanou s vypatlancem, dávajíc na sebe pozor, aby nebyla středem pozornosti a uřvanou.
"Tak už kvůli tomu nebul," bezmyšlenkovitě jsem se nahnul k ní, abych jí setřel další stékající slzu. "Běž si opláchnout obličej, protože vypadáš hrozně," zasmál jsem se a kupodivu se nebránila, když jsem jí vzal za boky a stáhl na zem.
"Ty taky nejsi dokonalej," zasyčela s úsměvem.
"Ale ano, jsem," přikývl jsem. Protočila oči v sloup a někam se vydala. Sledoval jsem jí. Zastavila se v obýváku. "Kde máte koupelnu?" zeptala se.
"Zavedu tě tam," rychle jsem k ní došel a položil jí ruku na záda. Tímhle způsobem jsem jí tlačil i do schodů, protože její nohy se motaly ještě více než předtím. Ona sama se tomu smála.
"Tady," otevřel jsem dveře a rozsvítil jí světlo. Beze slova vešla a zavřela za sebou dveře. Opřel jsem se o zeď naproti dveřím a netrpělivě čekal. Jediné, co jsem slyšel, byla tekoucí voda. Po několika minutách mě začaly bolet nohy a ona otevřela dveře. Řasenka z tváří jí zmizela, ale o to více byl vidět její napuchlý obličej od pláče. Zelené oči, které se na mě vždy dívaly, jako na největší zlo na Zemi, byly červené.

"V pohodě?"
"Vypadam jako moje babička," odpověděla vážně se zamračeným pohledem.
"Já za to nemůžu," zvedl jsem ruce na obranu. "Mimochodem, v tom případě máš hrozně sexy babičku," mrkl jsem na ní a ona zpozornila.
"Horane," špitla a okamžitě začala vrtět hlavou.
Krátce jsem se zasmál "Naomi," založil jsem si ruce na hrudi a svojí váhu jsem přenesl do zad.
"Nedívej se tak!" přikázala a sklopila pohled.
"Jak, tak?" dále jsem provokoval. Nechci být první, kdo to tady posune dál. Věnovala mi nečitelný pohled. "Budu toho jednou litovat," zašeptala a udělala dva malé krůčky. Ruce jsem začal pomalu vracet zpět podél mého těla a odpíchl jsem se od zdi.
"A to pořádně," souhlasil jsem s ní. Prakticky jsem to nestačil ani doříct, protože s posledním slovem, jsem ucítil její teplé rty s nádechem alkoholu na těch svých. Byl to krátký a velmi pomalý polibek. V moment, kdy jsem vstřebal to, že se to opravdu po těch všech letech děje, jsem položil pravou ruku na její bok a ona se pro změnu odtáhla. Zdálo se, že se snaží v mých očích něco vyčíst, protože její pohled přelétával tam a sem. Volnou rukou jsem jí chytl za tvář a přinutil jí zase mě políbit.
Naomi vypráví:
Domů jsem dorazila něco málo po sedmé hodině. Byla jsem celá rozlámaná, unavená a frustrovaná. Ještě, než jsem vzala za kliku, jsem zaslechla, jak matka zase řve na otce. Nechápu, proč se nerozejdou, když mají furt problémy a něco se jim nelíbí. Možná teď říkám, že to nechápu, ale stát se to opravdu, tak prořvu snad další století, protože mám oba dva moc ráda. Nicméně, vstoupila jsem do domu, opatrně jsem zavřela dveře, když v tom se o zem rozbil talíř. Stáhla jsem půlky a cupitala nahoru do svého pokoje. Oba dva mě mají za bezchybnou dcerušku a nevadilo by jim, že se vracím až takhle pozdě, spíše brzy domů. Ale vidět mě v takovém stavu máma, tak vyzvídá, co se stalo a táta by nabil zbraň, aby mohl okamžitě jednat.
Zalezla jsem do svého pokoje a zamkla jsem dveře. Při cestě ke skříni jsem si vyzula boty a následně si vzala něco, do čeho se budu moct převléknout. Na stole mi blikal mobil, ale nechala jsem to být. Jediné, co jsem potřebovala, byla sprcha a dostat ze sebe všechnu tu špínu, kterou Niall napáchal.

***

V koupelně jsem strávila celý den. Dobře, byly to pouze dvě hodiny, ale ještě nikdy jsem tam takhle dlouho nebyla natož, abych se takovou dobu jen sprchovala nebo si užívala teplou koupel. Teprve až když jsem vylezla, jsem se podívala, jak vůbec vypadám. Můj obličej zestárl snad o deset let z toho trauma, co mi způsobil on. Na řasách jsem měla ještě ztuhlé kousky černé řasenky. Všeho jsem se zbavila a oblékla se do příjemných šedivých tepláků a fialového tílka.
Vyšla jsem z koupelky a pokojem se zrovna roznesla melodie, která oznamovala, že mi někdo volá. Neměla jsem náladu s někým mluvit, ale aspoň jsem se podívala, kdo volá. Byla to Lena. Moc se mi nechtělo, ale i tak jsem hovor přijala, protože by mi ještě o Vánoce vyčítala, že jsem jí ignorovala.
"No?"
"Naomi, jak se máš?" zněla jinak než, kdy dříve. Má problémy s Liamem? Pravděpodobně, proto mi volá.
"A jak ty? Něco s Liamem?"
"Ne, všechno dobrý. Včera se jen zlil, ale ukočírovala jsem si ho. Jak se máš ty? To je hlavnější."
"Jak bych se měla mít?" protočila jsem oči v sloup.
"Včera jsi přišla na tu party k Niallovi a šla jsi hledat Andyho a pak už jsem tě neviděla..."
"A co jako?" přerušila jsem jí.
"Jsme nejlepší kamarádky už takovou dobu Naomi. Můžeš klidně přijít a brečet mi na rameno, jestli chceš," v jejím hlase jsem zaznamenala obavy a zároveň i smutek.
"Proč bych to dělala?" zasmála jsem se. Ona ví o mě a Niallovi?
"Vědí to všichni. O tobě a o Andym... že tě podvedl," v ten moment se mi zastavilo srdce a pusu jsem nechala otevřenou dokořán.
"To nemůže," zalapala jsem po dechu. "Není to pravda!"
"Ty jsi pila, co? Mám přijít nebo můžeme zajít po obědě do parku a rozkopat jim tam ty nový záhony, co říkáš?" zasmála se.
"Záhony zní skvěle," i já jsem se zasmála, ale opravdu jen na chvíli. Nemůžu uvěřit, že to udělal, že mi Niall říkal pravdu.
"Takže v půl druhý u naší lavičky?"
"Jasně," odvětila jsem a okamžitě zavěsila. Porozhlédla jsem se po pokoji a po pár vteřinách jsem hodila mobilem o zem. Rozešla jsem se rychlým krokem ke své posteli a svým bezvládným tělem jsem mrskla o měkkou matraci.

-------------------------------
Pouze jsem to zkopírovala z wordu a hodilo to sem. Tak trochu vím o co, že go v tomhle díle, ale nemám nějak náladu na vymýšlení otázek. :) Takže pokud se budu ptát na blbosti (jakobych to jindy nedělala), tak mě prosím omluvte. Stejně tak, jako ty chyby.

1) Využil hodně Niall opilé Naomi?
2) Pomstí se Naomi na Andym?
3) Bude Niall o tom, co bylo s Naomi veřejně mluvit?
- ve zkratce; bude to hajzl, aby jí udělal zle?

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Isa Isa | Web | 30. prosince 2013 v 20:55 | Reagovat

1. Nevim, jak si tu otázku vyložit...respektive si představit, co je hodně. Myslím, že je to v pohodě. :D
2. Jo. :3 :D
3. On nepochybně vypadá jako hajzl, ale podle všeho to vypadalo, že on to docela dlouho chtěl, takže si myslím, že ne.

Super díl. Já to žeru. Pevně doufám, že nějaký ty nadpřirozený síly zase nezařídí, aby se ti ta povídka někam ztratila. :D Nebo jí prosím dopiš dřív, než se rozhodneš blog zase opustit. :DD

2 Isa Isa | Web | 30. prosince 2013 v 21:23 | Reagovat

Jo a ještě k tomu Schumacherovi. Věřím, že se z toho dostane. Přece jenom toho už vydržel tolik, že věřím, že i ten svůj 92. závod vyhraje. :)
A Selena. Taky mě to zasáhlo. Jeden náš rodinný přítel má lupus taky. Je na tom vážně špatně. Sice normálně pracuje, ale po celém těle má fleky a nemůže se toho zbavit. Ale, když to bylo levnější, tak jezdíval do lázní a ty mu pomáhali, takže uvidíme. :) Selena se z toho určitě dostane. Věřím tomu.

3 Isa Isa | Web | 30. prosince 2013 v 22:32 | Reagovat

Taky jsem přemýšlela nad tím, že bych to psala v obou variantách, ale to by mě asi po čase nebavilo. :D
A nápad no...je to ještě takové zmatené, protože to je ve "vývinu", ale bude se tam do toho hodně míchat fantasy, alespoň se o to pokusím. Jako ovládání elementů a takové ty věci. Pravděpodobně ti to teď vyzní totálně hloupě a dětinsky. :D A možná to tak nakonec i dopadne.
A co se týče těch postav. Nad tím jsem taky přemýšlela. Bude to složitější, protože budu muset přemýšlet o každé postavě zvlášť a to..se přiznám, mě trochu odrazuje, protože si sem téměř jistá, že časem začnu ty vedlejší postavy zanedbávat. Což nechci, ale asi na to ještě nemám napsat nějaký příběh celý sama. :D
Nevím, je to strašný dilema. Když to napíšu s klukama z 1D, tak mám jistotu, že to bude aspoň někdo číst, ale na druhou stranu ten nápad mi prostě přijde takový, že by bylo lepší to napsat jako originál a pak později na tom zkusit třeba víc zapracovat a zkusit to někam poslat nebo tak něco. Já vím, je to stupidní, ale stejně. Kdybych měla jistotu, že mě znovu napadne něco takového, tak to napíšu s 1D a ani na chvilku neváhám, ale co když mě už nic podobného nenapadne? :/ :DDD

4 Rie Rie | Web | 31. prosince 2013 v 0:43 | Reagovat

měla jsem neskutečnou radost, když jsem otevřela tvůj blog a na mě vyskočil další díl :3 :) a děkuji za komentář :) je fajn vidět, že nejsem jediná ujetá na vesmíru :D :)

1. využil to jen tak lehce...fajn, nemám nejmenší tušení kdy to je hodně...využil ji, celkem dost, ale ona se nebránila, takže...vlastně to bylo skoro fér :D
2. to doufám! něco super zákeřného jsi nám vymyslela? 3:) :D
3. myslím, že si to minimálně na chvíli nechá pro sebe :)

5 Prostě.já Prostě.já | 31. prosince 2013 v 10:22 | Reagovat

1. Když se nebránila, tak ji využil spíš jen tak z poloviny :D Jestli to teda jde :D A navíc to vynahradil tím, že Naomi řekl pravdu. I když mu nevěřila :D
2. Chci aby se mu pomstila a to dost hodně :D Hajzl je to a zabít ho je málo! :D
3. Myslím, že to, že chtěl aby se rozešli, ho zastaví a on to nikomu neřekne. Nebo to řekne jenom někomu a ten někdo to vyžvaní celé škole, že to říkal Niall :D Jesti to někdo neochopil, tak sorry, ale já to jinak napsat nedokážu :D :D

Krásný díl (sice to píšu všude a skoro vždycky, ale vždycky je to taky pravda :)).  Je fajn si po nějaké době přečíst další díl :3
P.S. Nekontrolovala jsem chyby, kterých tam bude asi dost, takže pardon, ale jsem dneska nějaká lína :D

6 Isa Isa | Web | 31. prosince 2013 v 21:24 | Reagovat

Vsechno nejlepsi k narozeninam. :3 Urcite nevis, co slavit driv, jestli narozky nebo Silvestra. :D

7 Katty Katty | 1. ledna 2014 v 16:37 | Reagovat

Přeju opožděně Happy Birthday ! :)

8 Luss Luss | Web | 1. ledna 2014 v 21:23 | Reagovat

radovala jsem se jako malá snad ze všeho, co jsem letos dostala :DD
ten vyvolený je hrozně složitý :DD ale ne..hubu mu rozbiju když tak sama :P :DD
Krásný nový rok :)

9 makyy makyy | 3. ledna 2014 v 23:01 | Reagovat

1. Nemyslim si, že toho využil stejně snim šla dobrovolně:-D
2. Podle mě je zbytečný se mu mstít :-D
3. Mohl by, aspoň bude vzrůšo:-D
Ps: chtěla sem se zeptat plánuješ v brzké době přidat like a fire?:-)
PPs: dobrej výběr pisniček Rest of us naprosto boží:-)

10 Luss Luss | Web | 12. ledna 2014 v 14:45 | Reagovat

1) ne :D
2) určitě :3 :D
3) joo :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama