Black Hills: Lost Ghost | House no. 11 | part 1.

29. srpna 2014 v 13:21 | Dem. |  |Black Hills: Lost Ghost.|
Bez zbytečných keců okolo přidávám první kapitolu téhle nové, zvláštní povídky. :) Mě to přijde nudné a špatné, jako všechno ostatní, ale budu ráda za váš názor, jakoukoliv kritiku aj. :) Musel by si to někdo tedy přečíst, ale dávám tomu pomalý průběh. :) Přeji hezké čtení. :)
Dům č. 11


"Vítá Vás město Black Hills, Essex," přečetla jsem tichým hlasem nápis z vítací cedule. Povzdechla jsem si, jakmile jsem na obloze zaznamenala šedivé nadýchané mraky. Jsem Angličanka, počasí mi nevadí, zvykla jsem si, ale až teď mi došlo, že je to opravdové. Opravdu mě rodiče kvůli svému zaměstnání odstřihli od mých přátel, od mé bývalé školy a od toho nejkrásnějšího města, alespoň pro mě, ve kterém jsem vyrůstala. Tohle město nevypadá také špatně. Rozhodně není tak velké jako Londýn a rozlohou mu nesahá ani po kotníky, ale mají zde obchodní dům, plno supermarketů, panelové domy a úžasné malé rodinné domky. Jen moje rodina nebude žít v takovém rodinném domě. Rodinný tedy je jenže třikrát tak větší a s vlastním hektarovým pozemkem a kusem lesa. Název, které toto město nese, se k němu nehodí. Je to celkem barevné město, hodně kopců kolem, velký kostel, lidé na ulici vypadají šťastně.
"Black Hills," zašeptala jsem znovu. Tentokrát jsem přestala sledovat chodce na ulici a dopravu. Znovu se mi v hlavě vytvořil obrázek toho honosného, starého a dobového domu ke kterému míříme. Začala jsem si představovat, jak asi vypadá uvnitř. Bude v něm staré točité schodiště? Velké naleštěné skříně? Obrovský jídelní stůl? Možná moderní kuchyně? V domě prý už nikdo deset let nežije. Nezjišťovala jsem, kde rodiče vzali peníze na takový dům, protože mi vždy měli z čeho žít a peníze nebyly u nás v rodině problém, ale nikdy bych nevěřila, že můj moderní otec se jednou nastěhuje do takového domu.
"Říkala jsi něco Lolo?" Otázala se mě máma, která sedí přede mnou. Protřepala jsem si hlavou, abych se své hlavy vyhnala ty obrazce.
"Nic důležitého," odpověděla jsem jí.
"Bude se ti tu líbit," otec se přestal věnovat řízení a jedním okem na mě mrkl.
"Možná," odvrátila jsem od něj pohled a znovu se podívala na zataženou oblohu.
"Dům je perfektní," pronesla máma.
"Vypadá tak a s domem nemám problém. Líbí se mi staré domy, ale nová škola? Bez přátel?" Protočila jsem po pár vteřinách oči v sloup. Rodiče na moje slova totiž nereagovali. Prý jsme se už o tomhle bavili a přátelé jsou všude.


Po pár minutách jízdy ve městě, sjel táta z hlavní silnice na vedlejší. Byla velmi úzká. Auta si musela dávat přednost, ale stále byla tato silnice mezi domy. Asi po pěti minutách, možná méně, ale mě ta cesta přišla dlouhá, táta znovu odbočil. Tentokrát na cestu, kde jsme žádné auto nepotkali. Narovnala jsem si záda, lépe jsem se opřela o sedačku, abych vše viděla. Okamžitě mi do očí padl les. Byl ještě trochu prořídlí. Pouze kraj lesa. Otočila jsem se zpátky a zadním okénkem jsem se podívala, jak daleko je město. Domy byly stále velké, věž kostela byla také vidět. Město nebylo celkově daleko, ale už teď mi bylo jasné, že náš nový dům bude opuštěný od veškerého světa. Najednou se auto začalo otáčet doleva. Sledovala jsem cestu, jak se stále klikatí tím stejným směrem a také, že vpravo je další cesta. Celá cesta vlastně tvořila necelý kruh. Otočila jsem se zpátky a hledala ten dům. Nejprve jsem viděla listnaté stromy, které mě opravdu na první pohled velmi zaujaly. Táhly se a naše auto už se začínalo pomalu rovnat. Poté zastavilo a já hlasitě polkla. Rodiče se pouze krátce zasmáli.
"Náš nový dům," řekl otec a vystoupil z auta. Rychle jsem ho následovala. Zůstala jsem stát přikovaná k zemi a širokým pohledem jsem si prohlížela starou budovu přede mnou.
"No to si snad děláte…"
"Bez těch výrazů!" Přerušila mě matka.
"Vypadá mnohem větší než na fotkách," stále jsem nevěřila, že tohle je ten dům.
"Dobrý den," přišel k nám nějaký muž ve střením věku. Měl na nose brýle a celý byl oblečený v tmavě modrém obleku.
"Já jsem John Harris," podal nejprve matce ruku na přivítanou a poté otci.
"Judith Tomlinson."
"Charlie Tomlinson a tohle je naše dcera Charlotte," ukázal na mě prstem, když si potřásl rukou s panem Harrisem.
"Jsem z realitní kanceláře a jsem tu proto, abych vás domem provedl, odpověděl na vaše dotazy a abychom mohli podepsat konečnou smlouvu," zdál se poněkud nervózní a svojí nudně typickou řeč zakončil úsměvem. O něčem se spolu začali všichni tři bavit. Neposlouchala jsem se, slyšela jsem je, ale nevnímala. Zaujal mě ten dům. Základy, rámy, sloupy, okenní rámy a malý plot byly natřeny na bílo. Celá budova pak byla doplněna o béžový odstín. Dveře byly červené a dům se zdál zachovávaný. Sice jsem ho viděla již dříve na fotkách, ale čekala jsem, že bude v úplně jiném stavu. Tento starý dům působil moderně, což mohl být záměr bývalých majitelů nebo kohokoliv, kdo to nechal postavit.
"V tomhle městě je opravdu málo takových domů," začala jsem věnovat panu Harrisovi pozornost, ale stále jsem si prohlížela onen dům.
"Majitelé těchto domů jsou na ně pyšní, protože se počítají do doby, kdy tohle město vzniklo. Každý si ho ale nějakým způsobem opravuje a upravuje…"
"Kdy byl postaven?" Vstoupila jsem mu do řeči. Zajímalo mě to, protože byl postaven ve viktoriánském stylu a tahle doba byla úžasná.
"Um, v roce 1896," odvětil poté, co se podíval do svých papírů.
"Kolik stojí?" Ptala jsem se dál.
"Zlato, peníze neřeš," mávl rukou ve větru otec. Znovu, už na fotkách byl ten dům obrovský a úžasný, ale teď když před ním stojím je to úplně něco jiného. Také na mě padá jistá tíha. Nevím, co způsobilo tu těžkost na mém hrudníku, zatímco jsem si dům prohlížela. Pravděpodobně moje starost o peníze a zodpovědnost. Nemůžeme mít tolik peněz na takový dům.
"Je vlastně o hodně levnější než stálo v katalogu," pan Harris se poškrábal na zátylku a na chvíli sklopil zrak.
"Kolik jich bylo?" Otázala jsem se, ale upřeně jsem sledovala velké okno uprostřed budovy, které je umístěno v trojúhelníkovém rámu.
"Co?" Zeptala se zmateně matka. Protočila jsem oči a odpoutala pohled od onoho okna.
"Kolik lidí v něm zemřelo?" Otázala jsem se pana Harrise znovu.
"Čtyři. Dům stojí pouze 35.000 liber," odvětil a okamžitě dodal novou cenu.
"Páni. A původně měl mít cenu 93.000 liber," řekl udiveně otec.
"Vražda?" Zajímala jsem se dál.
"Tři vraždy a jedna sebevražda," zamumlal.
"Už se mi ten dům tolik nelíbí," řekla máma.
"Je o hodně levnější. Navíc tady máte práci, tak proč ne?" Nerozuměla jsem jí.
"A tobě by to nevadilo? Jen mám najednou zvláštní pocit," odvětila.
"Já na duchy nevěřím. Můžeme jít dovnitř?"
Pan Harris nás vzal dovnitř. Kromě kuchyně a obýváku nebyl dům nějak zvláštně vybavený. Samozřejmě, koupelny a záchody zde byly. Pokoje byly prázdné až na skříně. Ujistil nás, že všechen nábytek po mrtvých se v domě nenachází. Něco je prý dole ve sklepě a toho se můžeme zbavit, když budeme chtít. Mě osobně se ten dům líbil. Otec s tím také neměl problémy. Pouze máma přemýšlela, ale po několika minutém přemlouvání nakonec souhlasila. Rodiče podepsali smlouvu a domluvili se na věcech ohledně peněz.


"Kdo je zabil? Otec?" Stále jsem byla zvědavá.
"Tohle slyšet nechci," matka vstala od stolu a někam odešla.
"Matka. Zabila své dvě děti, manžela a poté sebe," opověděl a poškrábal se na bradě. Nemusím být psycholožka jako má matka, abych poznala, že tu ještě něco je.
"A dál?" Ještě něco s tímhle domem je, že?" Otec mi věnoval káravý pohled a nechápavě zavrtěl hlavou.
"S domem nic není a není to jisté, ale někde v okolí možná zemřel chlapec. Je to necelý rok zpátky. Na Halloween se sem vydala parta kluků. Přišli čtyři a odešli tři. Někdo si myslí, že se ztratil a jiní, že umřel. Z toho, co jsem slyšel, tak je mělo něco vyděsit a měli se rozdělit. Pak se sešli jen tři z nich. Pokud zajdete hlouběji do lesa, tak je to tam opravdu nebezpečné. Je to hustý les. Plno stezek, teče tam řeka a jsou tam skály."
"Jak to, že se neví, co se s ním stalo?" Zajímala jsem se.
"Nikdy se nenašlo tělo. Ale rodina už ho pohřbila…"
"Dobře to stačí. Už jsme to podepsali. Toho chlapce je mi líto, ale nezemřel v domě, takže už byste měl jít," otec mu vstoupil do řeči. Následně šel pana Harrise vyprovodit.



Ten dům se mi začínal líbit ještě víc. Působil klidně a s tím, co se zde odehrálo, jsem prostě neměla žádný problém. Nebála jsem se. Neměla jsem strach ani zvláštní pocit v žaludku. Na duchy jednoznačně nevěřím a už vůbec se nebojím. Je to naopak vzrušující, že v tomhle domě někdo zemřel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Budu ráda za komentář, ale jste ochotní tohle číst? :D

Ano
Ne

Komentáře

1 Slečna-intrikán Slečna-intrikán | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 15:53 | Reagovat

Týjo! :-D Teda, i když One D nepatří mezi moje nejobíbenější interprety (ne že bych je nesnášela) , tak tohleto se mi MOC líbí! Píšeš hrozně hezky, fakt! :-) Přišla jsem na blog a hned jsem viděla tohle, zaujalo mě to a přečetla jsem si to celé. A co k tomu můžu říct? Don't stop! :-P

2 Slečna-intrikán Slečna-intrikán | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 16:25 | Reagovat

Není zač! :-P
Já jsem od Simple Plan slyšela Untitled a hrozně se mi to zalíbilo. Skalní fanoušci by si mohli povšimnout, že můj první článek se taky jmenuje Untitled, došlo mi to až po vydání :-D

3 kaja kaja | Web | 29. srpna 2014 v 19:57 | Reagovat

No proste wow ! Nechápem ako môžeš mať takú vynikajúcu predstavivosť...krásna poviedka už sa neviem dočkať pokračovania...a vôbec to nie je nudné !! =)

4 Carry Carry | Web | 30. srpna 2014 v 15:14 | Reagovat

Ta povídka je super, první část se mi moc líbila, doufám, že brzy bude další :)

5 Ellie Ellie | Web | 30. srpna 2014 v 22:01 | Reagovat

To zní zatím podobně jako 3:15 zemřeš :D Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet :)

6 Ellie Ellie | Web | 31. srpna 2014 v 9:50 | Reagovat

Ten film mi připomnělo jen to, jak jsi popisovala ten dům, nastěhovala se tam rodina, a odehrály se tam vraždy :D Nic víc :) A ty se díváš na Reign? Jsi první člověk kterého jsem potkala! :O Taky mám moc ráda Sebastiana :) Už se nemůžu dočkat října :33 Podle mě je krásné že se dali s Kennou dohromady :) Oni všichni říkají, že si ho nezaslouží, protože je to coura. Proč by měla být coura jen proto že měla něco s králem nevím no :D Byl to jediný mužský kterého za celý seriál měla. Naopak Bash je známý pověstí sukničkáře :D Takže si asi tyhle fakty moc nespojují :) Nicméně je to jejich názor. Pořád nemůžu uvěřit že jsem narazila na někoho dalšího kdo se na to dívá :D

7 Ellie Ellie | Web | 31. srpna 2014 v 11:27 | Reagovat

Ono to je historií trošku inspirované, Mary a Francis žili i ve skutečnosti :) Ale jen v nějakých maličkostech. Mě hodně zajímá jak to dopadne s tím morem. Prý má být nakažený i Sebastian, ale přece nemůžou oddělat hlavní postavu, zvlášť když je tak oblíbený. Tak doufám že to nějak vyřeší a že mi neumře :O Henryho jsem řekněme moc nemusela :D A v posledních dílech, když začal šílet a mít halucinace o tom svém bratrovi, tak jsem z něj měla fakt strach, protože to vypadalo že je schopný fakt všeho :D Když umřel se mi vlastně ulevilo :) A je pravda, jak říkáš, že Kenna se změnila :) Už není tak marnivá jak bývala :)

8 Slečna-intrikán Slečna-intrikán | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 12:52 | Reagovat

Bohužel no.To s tvojí kamarádkou mě celkem pobavilo, ale neboj, není sama, kdo si něco takového myslí. Máme na škole novou učitelku, ona se vlastně zaškoluje a je tedy dost mladá, bude učit malě děti. Je jí dokonce dvacet tři a je extrémistickou fanynkou 1D. Mno, abych to zkrátila, zkrátka věří, že si jednou vezme Liama Payna a budou spolu mít děti a bla bla bla. Neustále o tom sní a stalkuje a Twittrech všech členů téhle milované skupiny jenom aby mohla připsat další zaláskovaný komentář ve stylu : I love you VERY MUCH!a doufala,źe si to její a to znovu cituji, "Milované zlatíčko přečte." Ne, nedělám si prdel. Je jí fakt dvacet tři. 
Teda nevím, co v pubertě četla ona, ale jedno je jasné. Nic pěkného to nebylo.

A máš štěstí,že máš babičku, která aspoň něco dělá, i když je to dost bizarní hobby, tak co, baví ji to.  
To ta moje je na tom o něco bleději. Nic nedělá, jen sedí s revmatoidní artritidou a když nenadává sprotostě v nemčině (ano, je to němka a skoro jì nerozumím) tak nadává na život a na hloupé lidi a líné teenagery. Posezení s ní je fakt nevšední zážitek...  
Já vím, že občas je tam něco normálního, ale právě proto, že tyhle časopisy čtou lidi s podvědomým štěstím z neštěstí druhých, tak si to jistì lidé přikrášlí, aby to bylo JEŠTĚ lepší... To je vše co jsem tím chtěla řìct

9 Michelle Michelle | Web | 31. srpna 2014 v 14:19 | Reagovat

Stačila mi první část, abych se do tohohle příběhu zamilovala. Hrozně moc se mi líbí ten fakt, že v době zemřeli čtyři lidi. Máš velkou představivost a už teď vím, že tohle bude jedna z nejlepších povídek, o 1D, kterou kdy četla. Zatím to zní hrozně originálně! :)

10 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 31. srpna 2014 v 14:22 | Reagovat

Znie to strašne dobre, práve si ma na to namotala a ja už viem, že budem beznádejne kontrolovať tento blog aj 10x denne, či si nepridala novú časť :D
Inak, musím povedať, že som bola riadne prekvapená, keď som si našla komentár od teba, predsa len som už o tebe dlho nepočula... pozitívne prekvapená, pravdaže :D Som rada, že si sa vrátila, je fajn znovu čítať tvorbu, vždy si písala úžasne a hlavne originálne :)
No hej, aj mne bolo ľúto, že sme odišli, ale až tak oveľa sme neprišli, počula som tú pesničku, keď som schádzala dolu schodmi :D Ale chápem, byť na mne, ostala by som, ale musela som sa prispôsobiť... :)

11 Ellie Ellie | Web | 31. srpna 2014 v 16:41 | Reagovat

To video o kterém mluvíš jsem viděla taky :) Ale já nečetla žádný spoiler, já viděla trailer, a Bash osobně říká že je nakažený :) mor se totiž dostane až do hradu.

12 Ellie Ellie | Web | 31. srpna 2014 v 17:20 | Reagovat

Neumře! :PP

13 adie adie | 12. října 2014 v 20:01 | Reagovat

Oh panebože, jsem příšerný člověk :D na tt  tě otravuju a pak nedokážu napsat ani komentář -_-.
Ale už jenom tohle je naprosto WOW! Jsem strašně ráda, že ses rozhodla znovu spustit svůj blog a všechno. Fakt bych tě teď nejraději obejmula.

Grr, nedokázala bych bydlet někde, kde už někdo umřel :D ale tenhle nápad se mi líbí. Tenhle díl vypadá fakt velmi zajímavě a já jsem soo excited :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama