Black Hills: Lost Ghost | I'm Harry | part 3.

20. září 2014 v 8:50 | Dem. |  |Black Hills: Lost Ghost.|
Po devatenácti dnech já vím. Nechci se vymlouvat, takže to přeskočím. :D Mám napsáno hodně kapitol, ale ten čas a nálada zveřejnit nějakou prostě chybí. :) Napsala jsem v pár větách, co se stalo v minulé kapitole, abyste se lépe chytli u téhle té.
Přidala jsem pod kapitolu nějaké otázky, jako jsem to dělávala u starých povídek. Nemusíte je vyplňovat pokud nechcete a napíšete svůj vlastí komentář. :) Cením si toho, že to čtete, tak snad vás ta časová prodleva neodradila. :)
V minulé kapitole: Zatímco rodiče Loly odjeli zpátky do Londýna, ona si našla svůj nový pokoj. Do této místnosti jí to táhlo od prvního okamžiku, co uviděla dům, i když tomu nerozumí. Poprvé také zaslechla v domě hlas, ale odůvodnila si to jako vítr nebo jako trubky, které vydávají nepříjemné zvuky ve starých domech. Po telefonátu s matkou se rozhodla jít ven.

Jsem Harry


Charlotte vypráví:
Dveře od domu jsem zavírala se zvláštním pocitem. Jako bych tam něco zapomněla, ale mobil jsem měla v kapse, plánek města v ruce a v druhé ruce jsem měla klíče od domu. Nepřemýšlela jsem nad tím dlouho. Byl to pouze zvláštní pocit. Zamkla jsem a klíče si dala do druhé kapsy. Několik minut jsem šla po obyčejné cestě. Cesty bývají obyčejné, ale na téhle nebylo vůbec nic zajímavého. Začínalo mě to nudit.
"Možná bych měla jít domů," přemýšlela jsem nahlas. Otočila jsem se k domu. Byl daleko na to, abych se k němu vracela. Pokračovala jsem tedy v cestě dál. Po dalších dlouhých minutách jsem konečně došla k silnici. Pamatuji si jí, protože je to ta vedlejší, kde si auta musejí dávat přednost. I teď tomu nebylo jinak. Podívala jsem se ze zvědavosti na mobil, zajímalo mě kolik je hodin.
"Dvacet minut?" Divila jsem se nahlas. Přišlo mi to, že jdu tak hodinu. Mobil jsem znovu uklidila a podívala se pořádně na plánek.
"Black Hills High School," přečetla jsem a okamžitě jsem začala zkoumat cestu ke škole. Škola začíná za pět dní, ale bylo by dobré vědět, kde je, kudy se tam jde a jak vůbec vypadá. K mému štěstí byla kousek od místa, kde se nacházím. Vítr začal foukat trochu silněji, jak jsem se blížila ke škole. Na obloze byly sice mraky, ale stále ještě bílé.
"Patnáct minut," sledovala jsem displej svého mobilu. Následně jsem se podívala znovu na školu. Nebyla ničím výjimečná. Byla to hnědá dvoupatrová delší budova ve tvaru L. Právě jsem si uvědomila, že maturovat budu příští rok zde a ne v Londýně. Nebylo to ovšem to nejhorší. Nejhorší je to, že můj otec bude od nového školního roku právě zde ředitel. Ovšem co se školy týče, je tohle to nejhorší. Mnohem více mě mrzí, že tu není Thomas a Olivie moji nejlepší kamarádi.
"Nezavolala jsem," došlo mi, když jsem si na ně vzpomněla. Okamžitě jsem vytočila číslo Olivie.
"Už jste dorazili? Konečně voláš. Jaký to tam je?" Spustila téměř hned po prvním pípnutí.
"Jo už asi před hodinou a půl a je to tu… celkem hezký."
"Chybíme ti, co?" Zasmála se a já též.
"No samozřejmě."
"A co dům?"
"Velký," netuším, co jiného bych jí odpověděla. Nechci jí ani říkat, co se zde stalo, protože by k nám nikdy nepřijela natož, že by u nás přespala.
"Hodně toho dneska namluvíš," zasmála se znovu.
"Já vím," chápala jsem, co tím myslí. Většinou mluvím jako mlýnek, ale opravdu se mi momentálně nějak nechtělo a ani vlastně není, co říct.
"Najdi si tam kamarády, ale ne nejlepší. To už jsem já… a Thomas," dodala tiše.
"Rozkaz mami. A když už jsi ho zmínila, tak ho nezapomeň pozdravovat."
"Budu. A ty se neboj. Lidi nekoušou. Tedy pokud to nejsou upíři a vlkodlaci…"
"Olivie, mnohem pravděpodobnější je to, že narazím na kanibala než na upíra," přerušila jsem jí a nechápavě zavrtěla hlavou nad její logikou.
"Fuj, to bych radši potkala upíra než kanibala," i přesto, že jí momentálně nevidím, tak jsem si jistá, že mírně zkřivila rty, svraštila obočí a na čele se jí objevila vráska.
"Můžeš mi to kopnout?" Zařval někdo. Otočila jsem se po hlase a v tom se ke mně dokutálel fotbalový míč.
"Kopni do toho. Nechci to obcházet," křičel znovu. Zpozorovala jsem kluka stojící za plotem na fotbalovém hřišti.
"Slyším to až sem," zasmála se v telefonu Olivie.
"Ať si pro to dojde, když to sem umí kopnout," odvětila jsem jí a otočila se zády k němu.
"Je hezkej?"
"Olivie já nevím. Neprohlížela jsem si ho," někdy jí opravu nechápu.
"Tak já zavěsím, ty mu dáš ten míč a zjistíš to."
"Počkej..." marně. Olivie už položila hovor. Otočila jsem se, že mu tedy odnesu ten míč, ale on už si pro něj šel. Byl ode mě sotva deset kroků a kroutil hlavou ze strany na stranu.
"V dnešní době jsou k sobě lidi tak milý, že? Pomáháme si, staráme se o druhé, je to tak?" Protočil oči v sloup a k míči se sehnul. Upřímně? Překvapilo mě, co řekl.
"Měla jsem hovor," odvětila jsem na svojí obhajobu.
"Od kdy se telefonuje nohama?" Otázal se a s povytaženým obočím a tázavým pohledem se na mě díval.
"To neříkám," nerozuměla jsem tomu, co právě řekl a jeho pohled mi byl nepříjemný.
"Protože si telefonovala rukou, ale nohy jsi měla volné. Mohla si do něj kopnout," ihned odpověděl. Má odpověď na všechno a vždy takhle rychle?
"Neměl jsi ho sem kopat nebo jsi ho mohl chytit. Potom bychom se tomuhle rozhovoru vyhnuli," založila jsem si ruce na prsou kvůli obraně.
"Neznám tě," začal si mě prohlížet od hlavy až k patě.
"Já tebe taky ne."
"Nechodíš sem do školy, že ne?"
"Zatím ne," odvětila jsem. Bylo mi nepříjemné, jak si mě prohlížel, ale já dělala vlastně to samé.
"Jsi tu nová?" Otázal se.
"Možná?"
"Jsem Harry," natáhl ke mně pravou ruku.
"Lola?" Také jsem k němu natáhla ruku.
"Ty nevíš jak se jmenuješ?" Zasmál se a pustil mou ruku.
"To já jen… ještě mi kluk nepodal ruku, když se mi představoval," odpověděla jsem, když mi došlo, jak jsem zněla.
"Nevychovaní. Dneska jsou všichni nevychovaní," zavrtěl nechápavě hlavou, ale něco mi říkalo, že to řekl schválně.
"Takže Lolo, kde bydlíš?" Ptal se dál.
"Nejsi trochu zvědaví?"
"Asi jo. Možná?" Usmál se. I přesto, že jsem nechtěla a neměla jsem důvod se usmát, stalo se. Díky tomu jeho širokému úsměvu.
"Bydlím… vlastně nevím jaká je to ulice nebo tak něco… dům číslo jedenáct," jeho úsměv se zlomil. Skoro až nechápavě se na mě díval.
"Já vím, ty vraždy, ale nějak nám to nevadí," pokrčila jsem rameny. Trochu se usmál, ale jak rychle se usmál, tak rychle i přestal. Poškrábal se na hlavě.
"Něco se stalo?"
"Ne, nic jen… je to zvláštní, že tam někdo bydlí. Pěkný dům," jakmile to dořekl, začalo pršet.
"No…" hlesla jsem a on na mě hodil tázaví pohled. "Ráda jsem tě poznala, ale musím jít. Měla bych jít."
"Odvezu tě. Pojď," otočil se a spěchal na parkoviště u kterého jsem stáli. Byla na mě zaparkovaná dvě auta. Rozeběhla jsem se až, když stál u auta a odemykal ho. Přemýšlela jsem, jestli jít nebo ne. Posadila jsem se do auta, zatímco on uklízel míč do tašky, kterou měl na zadním sedadle.
"Jsi kanibal?" Zeptala jsem se, když si sedl dopředu.
"Co?" Rozesmál se.
"To neřeš," mávla jsem nad tím rukou a sama nad sebou jsem protočila oči v sloup.
"Chceš navigovat? Mám plánek," do vzduchu jsem ho zdvihla, abych ukázala, že ho opravdu mám.
"Hezký, že ho máš, ale je promočený. Já znám cestu," poslední větu trochu zamumlal.

Mlčeli jsme celou cestu. Jedinou společnost nám dělalo rádio, které také nebylo moc slyšet. Zdál se nervózní, protože skoro celou cestu klepal prsty o volant. I mě jeho chování znervóznilo, ale nechtěla jsem se ptát, co se děje.
"Jsme tady," zastavil před domem, přičemž mi věnoval krátký úsměv a poté odvrátil pohled. Byl zvláštní.
"Um… děkuju," nic jiného mě nenapadlo. Chová se takhle, protože ten dům má svojí minulost? Každý ji má a nenutila jsem ho sem jezdit, ale něco mi říkalo, že mu toto místo není dosti příjemné.
"Jo, rádo se stalo," znovu mi věnoval krátký, široký úsměv, ale byl naprosto falešný.
"Chceš to zaplatit? Nebo co?" Otázala jsem se ostře.
"Ne, proč?"
"Chováš se zvláštně od té doby, co jsem ti řekla, kde bydlím. Mimochodem, já po tobě nežádala, bys mě odvezl," nepochopeně jsem zavrtěla hlavou a otevřela si dveře, abych mohla vystoupit.
"Řekl jsem ti, že je to divný, když se sem někdo nastěhuje," odpověděl a já poznala v jeho hlase tu zlost. Neudělala jsem mu přeci nic, že? Proč se tedy tak osočil? Teoreticky na mě zakřičel nebo k tomu alespoň nechybělo málo. Možná se přeci jen moc ptám.
"Promiň," zamumlala jsem a vůbec jsem to nemyslela upřímně. Prostě to ze mě vypadlo, tak jak jsem chtěla a on to jistě poznal. Vystoupila jsem z jeho černého Range Roveru, zavřela dveře a při cestě k domu jsem se neotočila. Neměla jsem k tomu tedy ani důvod, ale při těch dvaceti krocích mě to lákalo, jelikož on tam pořád ještě stál. Odemkla jsem červené dveře a rychle je za sebou zavřela. Hbitě jsem došla k nejbližšímu oknu, které bylo necelých pět kroků od dveří a nenápadně jsem se z něj podívala.
"Tak už jeď," pronesla jsem do tichého domu. Do obličeje mu na tu dálku nevidím, ale jsem si jistá, že se na dům dívá.
"Harry?"
"Co to bylo?" Okamžitě jsem odskočila od okna. Jako bych slyšela jeho jméno jen pár centimetrů od mého ucha. Zhluboka jsem se nadechla a tiše vydechla, v tom Harry nastartoval auto a odjel.
"Máš halucinace," připomínala jsem si sama sobě. Možná jsem jeho jméno řekla nakonec já.
-------------------------------------------------------------
1. Nějaké originální nápady, proč se Harry chová divně?
2. Zjistí Lola, kdo další obývá její nový dům? Případná reakce?
3. Jak na vás zatím Lola působí?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carry | ©ihbl Carry | ©ihbl | Web | 20. září 2014 v 15:20 | Reagovat

Rozhodla jsem se zůstat na blogu o Blake, protože mi je přeci jen Blake trochu bližší, navíc o ní vedu blog už skoro rok, takže o ní toho vím více než o Shay. :)
A jinak ti moc děkuji, jsi moc milá :)

2 kaja kaja | Web | 20. září 2014 v 17:31 | Reagovat

Tak po prvé myslím že Harry bol kamarát toho ducha a preto si myslím že sa chová tak zvláštne,po druhé podľa mňa Lola určite zistí že v tom dome niečo nehrá a myslím si že sa ho nebude báť príde mi dosť strelená heh a po tretie príde mi ako fajn baba len ma dosť prekvapilo že nasadlo do auta s niekým koho pozná 5 minút a ešte niečo táto kapitola bola vážne skvelá,teším sa či naozaj Lola zistí že tam straší :)

3 Ellie Ellie | 21. září 2014 v 13:17 | Reagovat

Máš pravdu, Reign tu bude co nevidět :D Už se nemůžu dočkat :) A s nikým kromě tebe jsem o tom ještě nemluvila, na takové lidi co se na to dívají nemám štěstí :D No teď se budu muset hodně snažit, mám před sebou přijímačky :)

4 Luss Luss | Web | 21. září 2014 v 21:35 | Reagovat

Tak jsem po dlouhé době zase otevřela svůj blog a přečetla si asi po měsíci(?) ten tvůj komentář :DDD
A udělala jsi mi nehoráznou radost!:D oh god :3 hned mám lepší den!:)

Zítra doženu novou povídku, dneska už pomalu nevidím na obrazovku :DD
jupi jéééj you're back:33 :DDD
fakt jsem z toho happy!!!:D:D

btw. nic není tak, jak se zdá asi nedokončím (možná se k tomu vrátím, ale zatím mě to moc neláká) .. ale mám rozepsanou tu novou tak uvidím, co ze sebe dostanu a jestli to bude stát vůbec za zveřejnění :D
See ya ;)

5 Anonym Anonym | 22. září 2014 v 15:29 | Reagovat

Opravdu promiň že ti to posílám : Když právě začínáš číst tohle nepřestávej nebo se ti stane něco špatného. Jmenuji se Djareaisy, je mi 7 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15 lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě. Tohle NENÍ vtip! Něco dobrého se ti stane v 15:22 - někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne MILUJI TĚ!!! P.S.: NEPORUŠ TO...

6 Luss Luss | Web | 22. září 2014 v 15:52 | Reagovat

Tak jsem si to přečetla :3 a vypadá to zajímavě :)) těším se na další :D

jinak jsem na všeobecném gymplu, ale šla jsem už z páté třídy, takže aspoň jsem zvyklá na tu třídu už no :DD
ale i tak je to změna:)..

7 adie adie | 12. října 2014 v 20:16 | Reagovat

Ok, jasně, že v tom domě něco zapomněla! Niallera :D.
1) ten kretén beztak byl jeden z těch kluků, co byl s Niallem, když se stalo cokoliv, co se stalo :D
2) Zjistí :D já to vím a i kdyby ne, tak tě nějakým způsobem přemluvím k tomu, aby to zjistila :D. Mám své metody :D A myslím, že Lola je zvláštní holka a některé tajemné věci ji prostě přitahují, takže by mohla být celkem v klidu až to zjistí.
3) Řekněme, že mám  novou BFF :D

Btw. Luss má pravdu ten druhý stupeň je změna, ale ta třída je úplně TOP :D Kubík a jeho taneční kreace :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama