Black Hills: Lost Ghost | The first night, the first friend? | part 4.

29. září 2014 v 17:54 | Dem. |  |Black Hills: Lost Ghost.|
Ano, tahle kapitola je odfláknutá. Věřte, že jsem jí přepisovala třikrát a stejně jsem nechala původní verzi. :D
První noc, první kamarád?


Charlotte vypráví:
Uběhlo několik hodin od doby, co rodiče odjeli. Venku už znovu svítilo sluníčko, ale nenapadlo mě jít znovu ven. Raději jsem čas trávila tím, že jsem procházela dům a zkoumala každý jeho kout. Zabralo mi to pouze jednu hodinu, protože tu vlastně není, co prohlížet. Po minulých majitelích tu nezůstaly žádné knihy, obrazy, fotografie, oblečení prostě nic. Tohle jsem chtěla přesně hledat; památky a odkazy. Po nějaké době jsem si raději lehla na světle hnědý gauč v obýváku. Vypadal pohodlně a také byl, protože jsem do několika málo minut usnula.

"Nezvedáš telefon?" Probudila mě hřejivými slovy máma.
"Kolik je hodin?" Otázala jsem se unaveně.
"Sedm, udělám něco k večeři. Vybrala sis pokoj? Řekni stěhovákům, kam ti mají dát postel."
"Bude se stěhovat už teď? Všechno?" Divila jsem se a konečně se posadila. Promnula jsem si přitom své modré unavené oči. Máma u mě stále ještě stála.
"Jen postele. Přespí v motelu a zítra se udělá zbytek," lehce se usmála.
"Fajn," poškrábala jsem se na hlavě. Cítila jsem se unaveně, ale vstala jsem, šla ke kufru, kde jsem si vzala můj malý polštářek a poté šla naproti těm pánům.
"Tak kam?"
"Nahoru," odvětila jsem. Rychle jsem je obešla, abych je mohla do svého nového pokoje zavést. Vlastně jsem nahoře v chodbě čekala celkem dlouho. Oba dva vypadali silně a určitě i jsou, ale ta postel jim dávala zabrat.
"Pěkný dům," řekl jeden z nich. Na první pohled se zdál o něco starší než ten druhý.
"Hm," broukla jsem. "Dejte jí támhle," ukázala jsem na místo, kde byla původní postel. Přišlo mi to, že mojí postelí pokoj ztratil jakési kouzlo. Sice v něm skoro nic nebylo, ale moje celkem moderní postel se sem nehodí. Budu muset na pokoji ještě hodně zapracovat, abych se tu cítila dobře.
"Děkuji," slušně jsem poděkovala a doplnila to i o úsměv. Oba dva muži mi také poslali úsměv a následně odešli. Povzdechla jsem si a na postel hodila můj polštářek, který jsem celou dobu svírala v ruce.

***

Jakmile byli stěhováci pryč a my měli alespoň své postele, pomohla jsem mámě s večeří. Nic velkého v plánu nebylo, jak v naší rodině bývá zvykem. Pouze jsem oloupala brambory, nakrájela je a máma se postarala o přírodní plátky masa a nějakou zeleninu. Svojí práci jsem měla hotovou, tak jsem se posadila ke stolu a opřela si hlavu o pravou ruku.
"Už máš hlad, co?" Zasmála se máma, protože mi právě zakručelo v břiše.
"Ani nevíš, jaký."
"Jsem hrozná máma. Dala jsem ti najíst naposledy, když jsme byli na cestě," protočila oči v sloup a přišla si sednout ke mně.
"Asi bych na tebe měla zavolat sociálku," řekla jsem s nepatrným úsměvem.
"Byla jsi venku?" Změnila téma. Přestala jsem se opírat o ruku a narovnala se podle opěradla židle.
"Jo," odvětila jsem.
"Kde?"
"Došla jsem ke škole a pak začalo pršet, takže mě Harry odvezl domů," odpověděla jsem znuděným hlasem. Nudím se, mám hlad a chci spát.
"Harry?" Uculila se a povytáhla jedno obočí, jak ona ráda dělává.
"Mámo!" Zasmála jsem se. S rukama zvednutýma ve vzduchu se začala bránit. Měla na obličeji ten svůj nefalšovaný radostný úsměv. Vlastně díky ní jsem si až teď na Harryho vzpomněla. Vybavila jsem si ten jeho široký úsměv, vše co říkal o nevychovaných lidech i tu jeho náhlou změnu nálady. Zavrtěla jsem rychle hlavou. Chtěla jsem ho ze své hlavy vyhnat.
"Právě si na něj myslela, co?" Ukázala na mě a začala se smát.
"Jen… vzpomínala," odpověděla jsem a pokrčila rameny.
"Jak vypadá?"
"Nejsi trochu zvědavá?" Usmála jsem se.
"Jsem tvoje matka. Mám v popisu práce být zvědavá, když moje holčička potká kluka," také pokrčila rameny jako před pár vteřinami já.
"Je to jen kluk. Obyčejný. Má kudrnaté vlasy, zelené oči, velký široký úsměv a strašně hluboký hlas," popisovala jsem ho se vzpomínkou v mé hlavě.
"Řekla jsi mi toho hodně," reagovala ironicky.
"Já o něm nic víc nevím. Moc jsme si nepovídali. Celkově asi tak… pět minut?"
"Ale odvezl tě domů," teď zněla jako Olivie.
"No a? Asi se snažil být milý," protočila jsem oči v sloup.
"Kolik mu je?"
"Nevím."
"Má přítelkyni?"
"Nevím," odpověděla jsem tak, až jí muselo dojít, že se o tomhle, o něm, už bavit nechci.
"Dobře, tak se nevztekej," řekla klidným hlasem.
"Asi má," zapřemýšlela jsem nad její otázkou.
"Jako přítelkyni?"
"Jo, jako přítelkyni. Vypadá na to. Divila bych se, kdyby ne. Kdy už bude jídlo?"
"Za pár minut," zvedla se od stolu a přešla zpátky k plotně.
Donutila mě zapřemýšlet nad ním. Nechtěla jsem o něm přemýšlet, myslet na něj a vytvářet si tak v hlavě dokonalý obrazec toho, jaký by mohl být. Pravdou ovšem je, že jsem ten jeho úsměv a oči nemohla jen tak nechat plavat. Má přítelkyni? Jistě že má. Je to ten typ kluka, co musí s někým chodit. Možná sportuje, má luxusní auto, které si nemůže jen tak kdo dovolit nebo to jak voněl. Takovýhle kluci vždy někoho mají.
"Děkuju, mami," špitla jsem a snažila se Harryho dostat ze své mysli. Je to celé její vina.

***

Po večeři jsem pomohla ještě mámě s nádobím, zatímco jsem se těšila až si lehnu do své postele a budu moct konečně spát až do rána. Ještě před tím jsem si dala krátkou sprchu, umyla si vlasy a provedla večerní hygienu. Odlíčila jsem se a vyčistila zuby. Můj pokoj neměl koupelnu, ale měla jsem koupelnu hned naproti. V horním patře jsou dvě a dole je také jedna. Otec stál zrovna v mém pokoji a dával mi na postel deku a velké polštáře.
"Děkuju."
"Není zač, hezky se vyspi," ve dveřích mě políbil na čelo a odešel. Svoje dnešní oblečení jsem hodila do kufru a zhasla světlo.
"Konečně," lehla jsem si, zavřela oči a snažila se usnout, ale v hlavě jsem měla jeho. Nelíbilo se mi, že jsem na něj myslela, a proto jsem si pustila písničky v mobilu. Vnímala jsem pouze text a melodii písně Something I Need, ale až při páté písni jsem usnula. Nejspíš to byla pátá.

"Ty nové písničky jsou zajímavý. Skoro rok jsem žádnou hudbu neslyšel."
"Tati?" Otázala jsem se. Pomalu jsem otevřela oči s dlouhým mrkáním. Zdálo se mi, že někdo mluvil. Byl to mužský hlas, takže v mém pokoji musel být otec, ale proč by to dělal? Sáhla jsem po mobilu, abych se podívala kolik je hodin.
"Tati, je půl jedné," vypnula jsem přehrávač a posvítila si mobilem po pokoji. U dveří nikdo nebyl.
"Něco se mi zdálo," mumlala jsem si pro sebe. Mobil jsem položila vedle sebe na posteli a otočila se čelem k oknu.
"Bože," vyjekla jsem. U okna někdo stál. Srdce se mi rozbušilo jako nikdy předtím. Okamžitě jsem se posadila. Nahánělo mi to hrůzu, protože ten člověk tam stál a ještě na něj svítil Měsíc.
"Já…" nevěděla jsem, co říct. Vypadal překvapeně a v šoku jako já.
"Budu křičet. Hlavně mě nezabíjej. Jsem ještě moc mladá na to, abych umřela. Peníze nemám, ale seženu je. Dojdu vzbudit tátu a všechno ti dáme…"
"Stop," přerušil mě. Chrlila jsem ze sebe všechno, co mě napadlo v návalu strachu.
"Jak ses sem dostal?" Opatrně jsem začala vstávat ze své postele. Nespouštěla jsem z něj oči. V hlavě už jsem měla vymyšlený scénář. Chybělo mi jen dostat se k mému kufru, který byl kousek od postele jeho směrem. Pomalu jsem k němu tedy šla a ten kluk mě bedlivě sledoval. Nemluvil, ale pouze se potutelně usmíval. Děsil mě a to mě jen tak něco nevystraší, ale probudit se uprostřet noci a mít v pokoji vraha nebo lupiče? Ano, mám strach.
"Já jsem Niall," řekl s úsměvem. Velmi pomalu jsem se sehnula ke kufru neztrácejíc z něj oči. Nezajímá mě, jak se jmenuje. Otevřela jsem kufr a nahmatala v něm pepřoví sprej.
"Ať děláš, co děláš. Nepomůže to," pousmál se. Nebyl z něj cítit žádný strach. Pouze se usmíval. Určitě mě má v plánu zabít nebo znásilnit.
Otevřela jsem v kufru již zmiňovaný sprej a rychle jsem se postavila na nohy. Na nic jsem nečekala a přiběhla jsem k němu a stříkla mu ho do očí. Asi po pěti vteřinách mi došlo, že se nic neděje. Jen tam přede mnou klidně stál a drze se smál. Na chvíli jsem toho nechala, abych si ho prohlédla.
"Nic mi udělat nemůžeš," všimla jsem si jeho přízvuku. Udělala jsem pomalé tři kroky zpět, následně se otočila, abych mohla utéct a vzbudit rodiče.
"Co to?" Zarazila jsem se. Objevil se přímo přede mnou a já jím proběhla.
"Už chápeš?"
"Ne, ne, ne," nerozuměla jsem ničemu. "Ještě spím. Spím a zdá se mi stupidní sen," vrátila jsem se zpátky ke své posteli. Míjela jsem ho. Nehybně stál nad mojí postelí, zatímco já jsem si znovu lehla. Děsilo mě to, i když jsem už věděla, že je to pouze sen. Zavřela jsem oči a tento okamžik se snažila vymazat. Několik vteřin na to jsem otevřela znovu oči. Nikdo tam nebyl.
"Jen sen," uklidňovala jsem se.
"Jsem tady." Hbitě jsem vyletěla ze své postele. Ležel přímo vedle mě a tvářil se spokojeně.
"Tohle je nějaká reality show?" Zasmála jsem se, protože jsem ničemu nerozuměla.
"Kéž by. Budeš mě poslouchat?"
"Nevím, proč bych měla? Jsi jen sen," posadil se na mé posteli a povzdechl si.
"Upřímně, jsem rád, že mě konečně někdo slyší a vidí. On sem stejně nikdo nechodí. Bude to už rok, co jsem tady…"
"Přestaň!" Přerušila jsem ho. "Nevím, jak jsi to dokázal, ale tohle je nereálný a pitomý. Jsi kouzelník?"
"Jsem duch," sklopil pohled na své dlaně, s kterými si začal nervózně hrát.
"Páni," vydechl. "Nikdy jsem tohle vlastně neřekl nahlas," nenápadně zavrtěl hlavou. Polkla jsem.
"Duch?" Zasmála jsem se.
"Co je vtipného na tom, že jsem mrtvý?" ublíženě se na mě podíval. Pusu jsem nechala otevřenou dokořán. Neměla jsem slov.
"Slyšela jsi mě už dřív."
"A proto se mi musíš zjevovat?" Nechápavě jsem se zeptala a vyhodila jsem ruce do vzduchu.
"Říkala jsi, že se nebojíš a že na nás nevěříš a hlavně jsi mě slyšela a já po těch deseti měsících potřebuji s někým mluvit. Je to hrozný být zavřený v tomhle domě…"
"Deseti měsících?" Přerušila jsem ho.
"Ty jsi ten, co nenašli jeho tělo?" Vzpomněla jsem si na historku, kterou pan Harris vyprávěl.
"To jsem se dozvěděl až včera. Myslel jsem, že mě našli…"
"Ne počkej," znovu jsem ho přerušila.
"Tohle je ujetý. Nemá to logiku. Duchové prostě neexistují…"
"Já existuju!" Tentokrát vstoupil do řeči on mě.
"Ale zapomeň na to. Zapomeň na mě. Chtěl jsem si jen povídat," v jeho hlase bylo slyšet zklamání. Zvedl se z mé postele a odcházel ke dveřím. Nechtěla jsem, ale musela jsem to říct.
"Počkej," cítila jsem, že jsem se ho nějak dotkla. Otočil se takřka okamžitě s tázavým pohledem. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
"Nebudeš mě nikdy strašit, nebudeš mě očumovat, když se budu koupat nebo převlékat. Nebudeš se snažit komunikovat s mými rodiči, protože máma je sice psycholožka, ale ty bys jí nejspíš k psychologovi dostal, rozumíme si?"
Pomalu se začal usmívat od ucha k uchu, dokud neukázal své bílé zuby.
"Nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekla. Jsem cvok, když mluvím s duchem?"
"Nejsi," sedl si zpátky na postel a rukou mi naznačil, že mám jít k němu.
"Byl jsi v koupelně, když jsem se sprchovala?" Zajímala jsem se.
"Ne," odpověděl a něco mi prostě říkalo, že nelže. I kdyby, co bych s tím udělala? Vrátila jsem se zpátky do postele, přikryla se dekou a opřela se zády o polštář.
"Budeš můj Casper," pousmála jsem se, ale připadala jsem si hloupě. Opravdu si tady povídám s duchem nebo jsem jen zralá na psychiatrii? Musí to být jen sen.
"A ty moje Wendy," oba jsme si vyměnili úsměv. Poté si sedl do tureckého sedu, nadechl se a začal vyprávět, jak se zde ocitl.
-----------------------------------------------------
Inteligentní otázky mě nenapadají. :D

1. Má Harry přítelkyni?
2. Bude vztah mezi Lolou a Niallem fungovat?
3. Překousne Lola rychle to, že je v domě duch?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kaja kaja | Web | 30. září 2014 v 15:05 | Reagovat

Heh,konečne som sa dočkala pokračovania ! :) Takže odpovede:1.Nvm ale nemyslím si že má Harry priateľku pri tom prvom stretnutí sa správal trošku odviazanejšie a mala som pocit že sa mu Lola viac ako len páči,2.Podľa mňa určite nie,je zvláštne keď niekto chodí s duchom (aj keď je to len poviedka,ale proste sa mi to nejak nepáči,bola by som radšej za vzťah s Harrym )3.určite áno,však už len to že sa s ním začala rozprávať je trošku divné ( ja by som na jej mieste začala kričať,teda ak by som našla v sebe nejaký hlas,ktorým by som kričať zvládla ).Takže už sa teším ako to bude pokračovať ,,dál"píšeš skvelo! :)

2 Luss Luss | Web | 9. října 2014 v 19:25 | Reagovat

Ahooj!:D jen jsem ti chtěla, říct, že u mě na blogu najdeš nový článek informlující o tom, jak to bude s povídkama a tak :D
-díl si přečtu hned, jak se najde trošička času;)

3 adie adie | 12. října 2014 v 20:29 | Reagovat

1. Ne, spíš přítele :D ale na Lolu ani nesáhne. Ta je moje a Niallova :D
2. Doufám, že jo. Přísahám, že jsem se rozbrečela nad větou: "Ale zapomeň na to. Zapomeň na mě. Chtěl jsem si jen povídat,". Aww.. ale myslím, že ty jim to dokážeš udělat dost těžké. Ale je úžasné, že ho vidí a slyší. :33 Ale doporučovala bych jí nezačínat si nic s Haroldem.
3. Tak pokud ji nebude děsit a špehovat v koupelně tak.. nemám páru :D Ale určitě jo :D Já tomu věřím :D

Vždycky, když si to tady čtu, tak mě v průběhu napadají různé poznámky a tak a když dočtu, tak mám v hlavě úplně vygumováno. (Stejně jako na hodinách zemáku :D)

A teď otázka na tebe: Co je Casper a Wendy? :D jako něco mi to připomíná, ale...

Btw. Slyšela jsi nové zprávy o Schumim? :)

4 Dem. Dem. | Web | 13. října 2014 v 5:53 | Reagovat

[3]: Ahoj, vezmu to tak nějak popořadě. :D
Já mám zeměpis ráda. :D Casper je pohádkový duch a Wendy byla jeho kamarádka. :) Ano, slyšela jsem. Jsem ráda, že bude moci vést normální život. Doufám, že se brzy dočkáme nějakých nových a pěkných fotek. :D :)
Teď tohle: Ok, jasně, že v tom domě něco zapomněla! Niallera :D. - víš, že takhle jsem to myslela? :D Narážela jsem na to, tak jsem ráda, že si toho někdo všiml. :) Moc děkuji za všechny komentáře. :))

5 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 13. října 2014 v 15:19 | Reagovat

Woow! Prepáč, že komentujem až teraz, ale nejako som sa na blogoch nepohybovala...
1. Neviem. Myslela som, že nemá, ale keď si sa opýtala, tak fakt neviem :D
2. Akože aký vzťah? :D Neviem. Ono je to podľa mňa dosť komplikované, on je mŕtvy, ona živá...
3. Mám pocit, že to už prekusla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama